Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 7 000 Kč od 3. 1. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 7 644,70 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 644,70 Kč od 10. 11. 2023 do 2. 1. 2025, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 644,70 Kč od 3. 1. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 % ročně z částky 7 000 Kč od 3. 1. 2025 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Předmětem řízení je nárok na zaplacení částky ve výši 14 644,70 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně se obrátila dne 26. 3. 2025 ke zdejšímu soudu s žalobou, kterou odůvodnila tím, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]., IČ [Anonymizováno], dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřel prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetových stránek [webová stránka]) dne 10. 10. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [Anonymizováno] (dále také jen „smlouva“), na jejímž základě mohl žalovaný čerpat úvěr ve výši 7 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu], žalovaný se zavázal splatit úvěr do 9. 11. 2023. Žalovanou částku 14 644,70 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 7 000 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7 644,70 Kč. Podle požadavku žalobkyně žalovaný k ověření své totožnosti použil unikátní SMS kód, jenž měl nahradit vlastnoruční podpis klienta. Tento kód mu měl být zaslán v podobě SMS zprávy na jím uvedené telefonní číslo [tel. číslo] době registrace žádosti o úvěr. K obdržení kódu žalovaný musel uvést jméno, příjmení, datum narození, rodné číslo, adresu a druh, číslo a datum platnosti průkazu totožnosti. Smlouva měla nabýt platnosti a účinnosti okamžikem zadání ověřujícího podpisového SMS kódu do příslušného pole umístněného na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně. Schopnost žalovaného splácet úvěr byla vyhodnocena na základě lustrací ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Žalovaný úvěr čerpal v plné výši, nedodržel však řádně podmínky pro splácení. Žalovaný neuhradil svůj dluh ani přes předžalobní výzvu odeslanou dne 20. 12. 2024. Pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2024 na žalobkyni. Žalobkyně pro případ, že by soud neměl nárok uplatněný žalobkyní za prokázaný, požaduje, aby tento nárok soud posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.
2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.
3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání předvolán, a žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:Právní předchůdkyně žalobkyně převedla na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu] dne 10. 10. 2023 celkem částku ve výši 7 000 Kč /viz potvrzení o platbě č. l. 11 spisu, zpráva [právnická osoba]. na č. l. 26 – 27 spisu/. Pohledávka za žalovaným byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na základě dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2024 na žalobkyni /viz dílčí smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 12, seznam postoupených pohledávek na čl. 13 spisu/. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne 20. 12. 2024 /viz oznámení o postoupení pohledávek č. l. 14 spisu/. Žalovaný byl vyzván žalobkyní k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 20. 12. 2024, dluh však neuhradil /viz předžalobní výzva na č. l. 14 p. v. a podací lístek na č. l. 15 spisu/.
5. Soud provedl důkazy předložené žalobkyní (jiné ani dle obsahu spisu označeny nebyly), ze kterých nebylo prokázáno, že by žalovaný dne 10. 10. 2023 uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně soudu předložila listinu označenou jako smlouva o spotřebitelském úvěru, kde jsou vyplněny osobní údaje žalovaného, avšak bez podpisu právní předchůdkyně žalobkyně i žalovaného, neboť tato smlouva v elektronické podobě – tj. soudu předložený PDF dokument – neobsahuje žádné záznamy o tom, že by k ní byl připojen podpis žalovaného a právní předchůdkyně žalobkyně (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis (a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis ve smyslu ustanovení nařízení EU č. 910/2014 eIDAS) /viz smlouva o spotřebitelském úvěru na č. l. 7 – 10 spisu/. Předloženými důkazy proto nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, neboť nelze dovodit vůli žalovaného být vázán podmínkami upravenými v textu předložených listin. Skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně disponovala údaji o jménu, příjmení, bydlišti, rodném čísle či čísle občanského průkazu žalovaného bez toho, aniž by si byla vůbec, s ohledem na způsob uzavření tvrzených smluv, jista tím, že jí tyto údaje poskytuje právě osoba žalovaného, nemůže podle názoru soudu v daném případě vést k závěru o vzniku závazkového vztahu mezi konkrétními osobami s tvrzeným obsahem. Podle § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání (ve znění před novelou č. 7/2009 Sb., nyní při přípravném jednání nařízeném ve smyslu § 114c o. s. ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinností důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle § 118a odst. 3 o. s. ř.
6. Nadto dospěl soud k závěru, že i kdyby byla mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně uzavřena úvěrová smlouva (ve znění listin na č. l. 7 - 10 spisu) nemohl by jí soud posoudit jako platnou, neboť soud nemohl učinit takový skutkový závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, pouze tvrdila, ale nedoložila k ní žádné důkazy.
7. Po hmotněprávní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
8. Podle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
10. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
12. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.
13. V řízení bylo prokázáno, že na bankovní účet žalovaného odeslala právní předchůdkyně žalobkyně částku 7 000 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouvu nelze považovat za uzavřenou, měl žalovaný povinnost právní předchůdkyni žalobkyně vydat plnění ve výši 7 000 Kč provedené bez právního důvodu. Žalovaný se o tuto částku bezdůvodně obohatil. Právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku za žalovaným postoupila dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2024 na žalobkyni, žalobkyně tak je aktivně legitimována k podání žaloby v dané věci. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, byla výzva k úhradě odeslaná dne 20. 12. 2024, která se do dispozice adresáta dostala dne 30. 12. 2024, což si soud ověřil na webových stránkách [právnická osoba]. [Anonymizováno]. Splatnost dluhu dle předžalobní výzvy nastala do tří dnů od doručení této výzvy, tj. dne 2. 1. 2025. Ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení podle § 1970 o. z. v zákonné výši. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).
14. Ve zbylém soudu nezbylo než nárok žalobkyně zamítnout, protože v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru s tvrzeným obsahem, žalobkyně tak nemá nárok na sjednaný smluvní úrok ani na zákonný úrok z prodlení předcházející splatnosti bezdůvodného obohacení (výrok II. tohoto rozsudku).
15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému (úspěch žalovaného je 59,4 % a úspěch žalobkyně 40,6 %) pro jeho pasivitu žádné náklady řízení nevznikly (výrok III. tohoto rozsudku).