Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 000 Kč od 6. 1. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 373 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se obrátila dne 4. 3. 2025 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 20 000 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] [IČO] IČO, , a žalovanou probíhalo jednání o uzavření smlouvy o úvěru, ale uzavřenou smlouvu není schopna doložit. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 11. 7. 2023 částku 20 000 Kč převodem na její bankovní účet č. [č. účtu] pod variabilním symbolem [var. symbol]. Žalovaná ničeho neuhradila. Pohledávka za žalovanou byla postoupena nejprve smlouvou ze dne 6. 12. 2024 na společnost [právnická osoba].[IČO] IČO, a následně smlouvou ze dne 12. 12. 2024 na žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě výzvou ze dne 26. 12. 2024.
2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:Právní předchůdkyně žalobkyně převedla dne 11. 7. 2023 částku ve výši 20 000 Kč na bankovní účet žalované č. [č. účtu] /viz potvrzení o platbě na č. l. 7 spisu, sdělení [Anonymizováno] na č. l. 21 spisu/. Pohledávka za žalovanou byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2024 na společnost [právnická osoba].[IČO] IČO, , a následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 na žalobkyni, přičemž žalované bylo toto postoupení oznámeno dopisem ze dne 26. 12. 2024 /viz smlouvy o postoupení pohledávek v systému CEPR, seznam postoupených pohledávek na č. l. 8 - 10 spisu, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 11 spisu/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě předžalobní výzvou ze 26. 12. 2024 /viz předžalobní výzva na č. l. 11 p. v. spisu, poštovní podací lístek na č. l. 12 spisu/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.
5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”).
6. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
7. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
8. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
9. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a v plném rozsahu jí včetně příslušenství vyhověl.
10. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně na bankovní účet žalované odeslala dne 11. 7. 2023 částku ve výši 20 000 Kč bez právního důvodu, došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalované, které žalovaná k výzvě neuhradila. Právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku za žalovanou postoupila nejprve na společnost [právnická osoba].[IČO] IČO, a následně na žalobkyni, žalobkyně tak je aktivně legitimována k podání žaloby v dané věci. Soud proto přiznal žalobkyni částku 20 000 Kč odpovídající požadované nesplacené části jistiny. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalované, byla předžalobní výzva, která se do dispozice žalované dostala dne 2. 1. 2025, což si soud ověřil na webových stránkách [právnická osoba]. [webová stránka]. Splatnost dluhu nastala třetím dnem od jejího doručení, tj. dne 5. 1. 2025. Ode dne následujícího, tedy od 6. 1. 2025, je žalovaná s úhradou dlužné částky v prodlení a žalobkyni tak náleží nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v jí požadované výši. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).
11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 373 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za dva úkony právní služby realizované do 31. 12. 2024 (převzetí právního zastoupení a předžalobní výzva) a z částky 400 Kč za podání návrhu ve věci učiněné po 1. 1. 2025 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 273 Kč. Ohledně aplikace ust. § 14b a. t. soud odkazuje na větší množství žalob tzv. formulářového typu v databázi soudu ISAS (viz například sp. zn. 19 C 146/2025, 15 C 143/2025, 17 C 111/2025, 5 C 149/2025 a celá řada dalších). Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.