5 C 245/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se obrátila dne 4. 8. 2025 ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním doručeným soudu dne 22. 10. 2025, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 230 691 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 22. 12. 2023 smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě, níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 146 000 Kč. K vyplacení úvěru došlo dne 22. 12. 2023. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu se smluvními úroky ve výši nominální úrokové sazby 66,26 % ročně ve 48 měsíčních splátkách ve výši 8 723 Kč, splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, konkrétně e-mailové komunikace. Žalovaný smlouvu podepsal svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který mu byl za tímto účelem žalobkyní poskytnut. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného splácet úvěr, a to jak na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, tak i z jiných zdrojů, včetně databáze NRKI. Žalobkyně dále prověřila, že žalovaný ani jeho zaměstnavatel nebyli evidování v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně jinou smlouvu ve stavu žalobního vymáhání a doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný. Obchodník tedy doporučil úvěr ke schválení. Žalovaný uhradil tři splátky ve výši 8 723 Kč ze dne 24. 1. 2024, 27. 2. 2024 a 26. 3. 2024, následně se dostal do prodlení delšího než 65 dnů, což vedlo k automatickému zesplatnění celého úvěru ke dni 28. 7. 2024. Ke dni zesplatnění se dosud neuhrazené úroky staly součástí nové jistiny úvěru, jejíž výše činila 167 613,28 Kč. Žalobkyně dále uplatnila nárok na zaplacení smluvních pokut ve výši 998 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny 167 613,23 Kč od 30. 7. 2024 do vyhotovení žaloby ve výši 61 680,48 Kč, úrok ve výši 66,26 % ročně z částky 143 905,39 Kč od 30. 7. 2024 do 20. 8. 2024 ve výši 5 599,22 Kč, úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 143 905,39 Kč od 21. 8. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 30. 7. 2024 dosáhne částky 502 444 Kč. Žalovaný tyto částky neuhradil ani na základě předžalobní výzvy.

2. Po podání žaloby, dříve, nežli soud začal jednat ve věci samé, vzala žalobkyně podáním ze dne 22. 10. 2025 svůj návrh částečně zpět, a to v rozsahu, jenž je specifikován výrokem I. tohoto rozsudku. Žalobkyně tak ponížila svůj nárok na úroveň dosud nesplacené jistiny předmětného úvěru spolu se zákonným úrokem z prodlení. Soud zpětvzetí návrhu vyhověl a řízení podle § 96 odst. 2 věty prvé zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) výrokem I. tohoto rozsudku zastavil. Jelikož byl návrh vzat zpět dříve, než začalo jednání, nebylo třeba vyjádření žalovaného, zda se zpětvzetím žaloby souhlasí (§ 96 odst. 3 a 4 o. s. ř.). Řízení bylo nadále vedeno ohledně částky ve výši 119 831 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 119 831 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení.

3. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

4. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř., v nepřítomnosti obou účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu bez řádné a včasné omluvy nedostavil, ač byl k jednání procesně korektním způsobem předvolán, a žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:Žalobkyně je registrovaným nebankovním poskytovatelem spotřebitelského úvěru /viz úplný výpis [Anonymizováno] na č. l. 8 spisu/. Žalobkyně s žalovaným dne 22. 12. 2023 uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ve znění dodatku č. 1, na základě, které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 146 000 Kč. Tuto částku měl žalovaný splácet po 8 723 Kč měsíčně spolu s úrokem ve výši 66,29 % ročně v 48měsíčních splátkách. RPSN činila 90,59 %. Podle bodu 2.2 smlouvy přirůstají úroky z poskytnuté jistiny úvěru k jistině, úroky po zesplatnění úvěru však mohou být sjednány v maximální souhrnné výši 120 % celkové částky, kterou by měl žalovaný zaplatit v případě řádného splácení. V případě prodlení žalovaného se splácením byla žalobkyně oprávněna požadovat smluvní pokuty (ve výši 499 Kč za prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 30 dnů dle bodu 6.1 smlouvy a ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny po zesplatnění dle bodu 6.5 smlouvy). Dále měla žalobkyně právo požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů (ve výši 200 Kč při prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 15 dnů dle bodu 6.2 smlouvy). Podle bodu 6.3 smlouvy, ocitne-li se dlužník v prodlení s úhradou splátky delší než 65 dnů, dojde k automatickému zesplatnění úvěru /viz návrh na uzavření smlouvy o úvěru na č. l. 9 - 10 spisu, předsmluvní formulář na č. l. 12 - 15 spisu, prohlášení klienta na č. l. 18 - 19 spisu, základní informace o klientovi na č. l. 20 - 21 spisu, podpis na dálku na č. l. 28 spisu, dodatek č. 1 k návrhu na č. l. 29 – 30 spisu, oznámení o schválení úvěru na č. l. 31 - 32 spisu s kopií dodejky na č. l. 39 spisu, upravený splátkový kalendář na č. l. 33 spisu, žádost o odklad splátek na č. l. 34 spisu, přípis k odkladu splátek na č. l. 35 spisu/. Totožnost žalovaného byla ověřena z jeho dokladu totožnosti /viz kopie OP žalovaného na č. l. 26 - 27 spisu/. Žalovaný měl mít v době žádosti o úvěr čistý měsíční příjem ve výši 30 000 Kč a výdaje na nájemní bydlení ve výši 5 090 Kč, splátky u žalobkyně ve výši 1 977 Kč, neměl žádné další výdaje. Celkové výdaje, se zahrnutím životního minima a rezervy ve výši 1 000 Kč, měly představovat částku 11 927 Kč/viz hodnocení klienta na č. l. 17 spisu/. Žalovanému byla vyplacena mzda za měsíc červenec 2023 ve výši 30 374 Kč, za měsíc září 2023 v částce 30 233 Kč a za měsíc říjen 2023 32 633 Kč /viz potvrzení o výši mzdy na č. l. 16 spisu, potvrzení o výši mzdy na č. l. 22 - 23 spisu/. Lustrací v registru NRKI žalobkyně zjistila, že žalovaný si žádal o úvěr u celkem 7 bank či finančních institucí. Součet celkové zbývající částky dříve sjednaných úvěrů a zápůjček činil 2 674 783 Kč. Součet celkového úvěrového rámce nesplátkových operací a celkového limitu kreditních karet pak činil 201 100 Kč. U žalovaného nebyl evidován žádný dluh po splatnosti /viz výpis z nebankovního registru na č. l. 24 spisu/. Žalobkyně žalovanému zaslala dne 22. 12. 2023 na bankovní účet částku ve výši 146 000 Kč /viz doklad o vyplacení na č. l. 25 spisu, zpráva [právnická osoba]. na č. l. 71 spisu, výpis z účtu žalobkyně na č. l. 76 spisu/. Žalovaný celkem uhradil 26 169 Kč /viz karta klienta na č. l. 40 spisu/. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dalších splátek delšího než 65 dní, žalobkyně proto v souladu se smlouvou úvěr zesplatnila. Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k úhradě dlužné částky, naposledy předžalobní výzvou odeslanou dne 10. 1. 2025 /viz výzvy k zaplacení na č. l. 36-38 spisu, předžalobní výzva na č. l. 41 s podacím archem na č. l. 42 spisu/.

6. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:Žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě, níž mu poskytla peněžní prostředky ve výši 146 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s úrokem ve výši 66,26 % ročně v 48 měsíčních splátkách. Smluvní strany si pro případ prodlení žalované se splácením úvěru sjednaly smluvní pokuty (ve výši 499 Kč za prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 30 dnů dle bodu 6.1 smlouvy a ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny po zesplatnění dle bodu 6.5 smlouvy) a dále právo žalobkyně požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů (ve výši 200 Kč při prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 15 dnů dle bodu 6.2 smlouvy). Žalobkyně shromáždila údaje o žalovaném, vycházela z lustrace žalovaného systému v NRKI, ze kterého zjistila, že žalovaný měl v době žádosti o úvěr závazky v celkové výši 2 674 783 Kč. Žalobkyně v rámci posouzení úvěruschopnosti od žalovaného zjistila, že bydlí v pronajmu s výdaji na bydlení ve výši 5 090 Kč. Dále žalobkyně ověřila čistý příjem za červenec 2023 ve výši 30 374 Kč, za měsíc září 2023 částku 30 233 Kč a za měsíc říjen částku 32 633 Kč. Žalobkyně žalovanému zaslala dne 22. 12. 2023 na bankovní účet částku ve výši 146 000 Kč. Žalovaný celkem uhradil 26 169 Kč. Žalovaný byl několikrát vyzván k úhradě dlužné částky, naposledy předžalobní výzvou ze dne 10. 1. 2025. Žalovaný na svůj dluh s výjimkou výše uvedené částky neuhradil ničeho.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně dne 22. 12. 2023 poukázala na bankovní účet žalovaného částku ve výši 146 000 Kč. Soud vzal dále za prokázané, že žalobkyně a žalovaný chtěli uzavřít smlouvu o úvěru, ve které by se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 146 000 Kč, a žalovaný by se zavázal vrátit žalobkyni jistinu úvěru spolu s příslušenstvím. Podle soudu nebyla tato smlouva platně sjednána, neboť žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Příjmy a výdaje žalovaného byly žalobkyní zjištěny od žalovaného. Žalobkyně následně ověřila pouze příjmy žalovaného. Zcela pak rezignovala na ověřování výdajů žalovaného, kdy se spokojila pouze s nijak neověřenou částkou 5 090 Kč, která měla představovat výdaje žalovaného na bydlení. Ostatními výdaji žalovaného se žalobkyně vůbec nezabývala a pouze je paušálně nahradila částkou 4 860 Kč představující životní minimum. Žalobkyně tedy přistoupila k posouzení úvěruschopnosti žalovaného zcela liknavě, když se vůbec nepokusila o ověření jeho měsíčních výdajů. Co je však nejpodstatnější, žalobkyni bylo z výpisu NRKI známo, že žalovaný je silně úvěrově zatížen, neboť součet celkové zbývající částky kreditních karet, celkového čerpání úvěrového rámce nesplátkových operací a celkové zbývající částky splátkových operací v roli žadatele a spolužadatele činil 2 674 783 Kč. Bylo tedy zřejmé, že žalovaný nutně splácí nějaké své dřívější závazky, které musí představovat jeho pravidelné měsíční výdaje. Ve světle těchto informací se výše měsíčních výdajů udávaných žalovaným před podpisem smlouvy musela jevit jako zcela nevěrohodná a nereálná. Bylo proto na žalobkyni, aby za dané situace ověřila alespoň základním způsobem skutečné výdaje žalovaného, a to především ověřením výše pravidelných splátek dřívějších úvěru či kreditních karet, či obecně ověřila podrobněji výdaje žalovaného např. prostřednictvím výpisu z účtu. Žalobkyně přesto vycházela pouze z údajů uvedených žalovaným. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby žalobkyně vyšla především z nedoložených osobních, výdělkových a majetkových poměrů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Údaje o životním minimu, normativní náklady na bydlení či jiné statistické údaje o nákladech na bydlení, domácnost a běžnou spotřebu jsou pouze orientační údaje, které je však poskytovatel úvěru povinen ověřit a údaje individualizovat ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr. Takovýto postup je v rozporu s § 86 odst. 1 in fine zákona o spotřebitelském úvěru. Dále ani z ničeho nevyplývá, že by žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru ověřovala, zda na majetek žalovaného není vedena exekuce. Na základě shora uvedeného nemá soud za prokázané, že žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, pročež je předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.

16. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).

17. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 22. 12. 2023 jistinu ve výši 146 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost předmětné smlouvy). Došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného a žalovaný je povinen toto bezdůvodné obohacení žalobkyni vydat. Žalovaný dosud žalobkyni uhradil celkem 26 169 Kč. Zbývá mu tedy uhradit 119 831 Kč. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, byla předžalobní výzva odeslaná dne 10. 1. 2025, která se dostala do dispozice žalovaného dne 13. 1. 2025, což si soud ověřil na webových stránkách [právnická osoba]. [webová stránka]. Splatnost nastala uplynutím 15 dnů od doručení výzvy, tedy dne 27. 1. 2025, dnem následujícím se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou dlužné částky (28. 1. 2025) podle § 1970 o. z., a to v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok II. tohoto rozsudku).

18. Ohledně požadavku na zaplacení úroku z prodlení z částky 119 831 Kč předcházejícího datu, kdy se žalovaný dostal do prodlení s úhradou bezdůvodného obohacení, a převyšujícího sazbu zákonného úroku z prodlení, soud žalobu zamítl, neboť na ně nemá žalobkyně vzhledem ke skutečnostem shora uvedeným nárok (výrok III. tohoto rozsudku).

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1, § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že nárok na náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků, neboť úspěch účastníků byl téměř stejný (úspěch žalobkyně činil 45,2 % a úspěch žalovaného činil 54,8 %) a žalovanému, kterému by náležela náhrada nákladů řízení v rozsahu 9,6 %, žádné náklady řízení pro jeho pasivitu nevznikly, když za procesní úspěch žalovaného je nutné považovat i část nároku, ve které bylo řízení zastaveno, neboť k částečnému zpětvzetí žaloby nedošlo pro chování žalovaného. Soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne 30. 8. 2010 (výrok IV. tohoto rozsudku).

20. Soud zároveň rozhodl o vrácení části zaplaceného soudního poplatku za podání žaloby dle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, když k částečnému zastavení řízení došlo ještě před prvním jednáním ve věci. Žalobkyně na soudním poplatku za podání návrhu na zahájení řízení uhradila částku 11 535 Kč, po částečném zpětvzetí žaloby byla předmětem řízení částka 119 831 Kč s příslušenstvím; soudní poplatek z této částky činí 5 992 Kč. Pokud by soud vracel celý rozdíl těchto částek, činilo by to 5 543 Kč, dle citovaného ustanovení zákona o soudních poplatcích se však vrací soudní poplatek snížený o 20 %, nejméně o 1 000 Kč. V dané věci tak bylo na místě vrátit část soudního poplatku ve výši 4 434 Kč. Bude na žalobkyni, aby soudu sdělila číslo bankovního účtu, na který má být část soudního poplatku vrácena (výrok V. a VI. tohoto rozsudku).