Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 080 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 13 080 Kč od 2. 8. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 33 980 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 357,83 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 241,66 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 122,85 Kč od 21. 2. 2025 do 1. 8. 2025, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 7 042,85 Kč od 2. 8. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 13 080 Kč od 2. 8. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 19 320,59 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku za návrh na zahájení řízení ve výši 502 Kč na bankovní účet soudu č. [č. účtu] pod variabilním symbolem [var. symbol], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se obrátila dne 26. 8. 2025 ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním doručeným soudu dne 2. 9. 2025, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 47 060 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba]., IČ [IČO] smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla v hotovosti částku ve výši 25 000 Kč a žalovaný se ji zavázal splatit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 12 250 Kč, úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 3 462 Kč, úhradu za hotovostní poskytnutí peněz ve výši 4 500 Kč a úrok, vše ve 14 měsíčních splátkách po 3 320 Kč. Splatnost poslední splátky byla stanovena na 27. 9. 2024. Poslední splátku žalovaný uhradil ve výši 4 600 Kč dne 1. 11. 2023. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou další splátky, právní předchůdkyni žalobkyně vznikl nárok na nesplacenou částku. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána lustrací v rejstřících NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenčním rejstříku, zhodnocením informací poskytnutých žalovaným a výpisu z účtu žalovaného. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek s účinností 25. 3. 2025. Žalovanou částku představuje 47 060 Kč společně s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 357,83 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 241,66 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % z částky 20 122,85 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 8 % ročně z částky 19 320,59 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky výzvou odeslanou dne 17. 7. 2025, avšak žalovaný doposud ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.
3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, když ten se bez řádné a včasné omluvy k jednání nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne 27. 7. 2023 smlouvu o úvěru č. [hodnota], v níž se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku 25 000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal ji vrátit spolu s úroky a poplatky ve 14 měsíčních splátkách po 3 320 Kč. Celkem měl tedy vrátit částku 46 480 Kč /viz smlouva o úvěru na č. l. 13 – 15 spisu/. Žalovaný úvěr čerpal, doposud uhradil celkem částku 11 920 Kč /viz výpis transakční historie na č. l. 16 spisu/. Pohledávka za žalovaným byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni dne 10. 3. 2025, které bylo žalovanému oznámeno dopisem 2. 4. 2025. /viz výpis žalobkyně z OR na č. l. 12 spisu, smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 18 – 20 spisu, potvrzení o zaplacení kupní ceny na č. l. 21 spisu, příloha č. 1 smlouvy o postoupení pohledávek na č. l. 22 – 23 spisu, oznámení o postoupení pohledávek na č. l. 17 spisu/. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky dopisem odeslaným dne 17. 7. 2025 se splatností 1. 8. 2025 /viz předžalobní výzva na č. l. 24 – 25 spisu s podacím lístkem na č. l. 26 spisu/. Žalovaný netvrdil ani v řízení jinak nevyšlo najevo, že by dlužnou částku uhradil nebo jeho dluh zanikl jiným způsobem.
5. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti tvrdila, k prokázání svých tvrzení doložila potvrzení žalovaného o jeho příjmech, pracovní smlouvu žalovaného a žádost o poskytnutí úvěru. V žádosti o poskytnutí úvěru žalovaný tvrdil, že je svobodný, bydlí v nájmu, je zaměstnán s měsíčním příjmem ve výši 20 390 Kč, jeho výdaje na bydlení činí 6 000 Kč a další výdaje činí 4 860 Kč /viz žádost o poskytnutí úvěru na č. l. 42 – 43 spisu/. V době žádosti o poskytnutí úvěru byl žalovaný zaměstnán u společnosti [právnická osoba]. s měsíčním příjmem ve výši 19 700 Kč, žalovaný obdržel od zaměstnavatele dne 11. 5. 2023 částku 20 340 Kč, dne 8. 6. 2023 částku 20 661 Kč a dne 10. 7. 2023 částku 20 168 Kč; jeho průměrný příjem za rozhodné období činil 20 390 Kč /viz pracovní smlouva žalovaného na č. l. 37 – 38 spisu, potvrzení příjmů žalovaného na č. l. 34 – 36 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně ověřila informace uvedené žalovaným o jeho příjmových poměrech, avšak na ověření výdajových poměrů žalovaného zcela rezignovala, a to přesto, že se údaje o výdajích uvedené žalovaným jeví jako velmi nepravděpodobné, když částka 4 860 Kč představuje životní minimum a představa, že tato částka pokryje běžné měsíční náklady průměrného jedince, je spíše iluzorní. Žalobkyně tvrdila, že byla provedena lustrace žalovaného v databázích jako NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenčním rejstříku, a zároveň, že k právní předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici výpisy z účtu žalovaného. Své tvrzení však žádným způsobem nedoložila, čímž neunesla důkazní břemeno, které jí ohledně těchto tvrzení tížilo. Pro úplnost soud konstatuje, že k nařízenému ústnímu jednání se dostavil právní zástupce žalobkyně, který byl poučen podle § 118a odst. 3 o. s. ř. ohledně důkazního břemene ve vztahu k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí před uzavřením smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru. Právní zástupce žalobkyně však ničeho nad rámec obsahu spisu nedoložil, soud tak nemohl dospět k jinému závěru než, že úvěruschopnost žalovaného nebyla právní předchůdkyní žalobkyně dostatečně zkoumána a posuzována.
6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).
10. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, jelikož však před uzavřením smlouvy s odbornou péčí dostatečně nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného), nesplnila povinnost stanovenou jí zákonem. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku v celkové výši 25 000 Kč, na kterou žalovaný uhradil celkem 11 920 Kč, je nadále povinen žalobkyni vrátit částku 13 080 Kč. Pohledávka za žalovaným byla z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek, žalobkyně je tak ve věci aktivně věcně legitimovaná. Výzva k plnění byla prokazatelně odeslána žalobkyní dne 17. 7. 2025, do dispozice adresáta se dostala dne 18. 7. 2025, což soud ověřil na webových stránkách [právnická osoba]., [webová stránka]. Ve výzvě byla stanovena lhůta k plnění do 1. 8. 2025. Dnem následujícím se žalovaný dostal do prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni podle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení z dlužné jistiny od 2. 8. 2025 do zaplacení v zákonné výši podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle požadavku žalobkyně (výrok I. tohoto rozsudku).
15. Ve zbylém soudu nezbylo než nárok žalobkyně zamítnout, když vzhledem k absolutní neplatnost úvěrové smlouvy nemá žalobkyně tak nárok na smluvní úroky, sjednané poplatky ani na úrok z prodlení předcházející splatnosti bezdůvodného obohacení (výrok II. tohoto rozsudku).
16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému (úspěch žalovaného dosáhl výše 75,9 % a úspěch žalobkyně výše 24,1 %) žádné náklady řízení nevznikly. Při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu soud přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 (výrok III tohoto rozsudku).
17. K povinnosti žalobkyně uhradit doplatek soudního poplatku soud uvádí, že soudní poplatek za podání žaloby činí podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodu 1. písm. a) sazebníku soudních poplatků, jež je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění 2 353 Kč, neboť elektronický platební rozkaz dle návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nebyl vydán a návrh byl převeden do agendy C. Poplatková povinnost k doplacení soudního poplatku do výše, jako by byl podán návrh v agendě C, potom vzniká dle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění uložením takové povinnosti v souvislosti s rozhodnutím soudu ve věci samé (k tomu srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013). Žalobkyně na tomto poplatku dosud zaplatila pouze 1 851 Kč, zbývá jí tedy doplatit 502 Kč (výrok IV. tohoto rozsudku).