Výrok
I. Řízení v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 8 437 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 8 437 Kč od 29. 3. 2024 do zaplacení, částky 8 420,16 Kč, úroku ve výši 71,01 % ročně z částky 40 000 Kč od 29. 3. 2024 do 21. 4. 2024 ve výši 1 816,32 Kč a úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 40 000 Kč od 22. 4. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 29. 3. 2024 dosáhne částky 117 028 Kč, se zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 40 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 40 000 Kč od 5. 9. 2024 do zaplacení, a to vše ve splátkách po 1 500 Kč měsíčně splatných vždy nejpozději do 15. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.
III. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 40 000 Kč od 29. 3. 2024 do 4. 9. 2024, se zamítá.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu 23,2 % v částce 3 284 Kč, k rukám zástupkyně žalobkyně, advokátky, a to vše ve splátkách po 500 Kč měsíčně splatných vždy nejpozději do 15. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se obrátila dne 24. 9. 2024 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 56 857 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne 28. 12. 2023 smlouvu o úvěru č. [číslo], na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč, k vyplacení úvěru došlo dne 29. 12. 2023. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu se smluvními úroky ve výši nominální úrokové sazby 71,01 % ročně v 36 měsíčních splátkách ve výši 2 709 Kč, splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, konkrétně prostřednictvím e-mailové komunikace. Žalovaný smlouvu podepsal svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který mu byl za tímto účelem žalobkyní poskytnut. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného splácet úvěr, a to jak na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, tak i z jiných zdrojů, z databází a lustrací v systémech SOLUS a NRKI. Žalobkyně dále prověřila, že žalovaný nebyl v insolvenci, neměl u žalobkyně jinou smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenční rejstříku a obchodník doporučil úvěr ke schválení. Žalovaný stanovené splátky nehradil řádně, dosud ničeho neuhradil. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 998 Kč (za celkem 2 splátky, s jejichž úhradou se žalovaný ocitl v prodlení nejméně o 30 dnů, po 499 Kč), přičemž jednotlivé smluvní pokuty byly splatné do 10 dnů od vzniku práva žalobkyně na jejich zaplacení. Dále žalobkyni vzniklo právo na úhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 400 Kč (za celkem 2 splátky, s jejichž úhradou se žalovaný ocitl v prodlení o nejméně 15 dnů, po 200 Kč), přičemž tyto náklady byly splatné do 10 dnů od vzniku práva žalobkyně na jejich úhradu. Výše takto vzniklých nákladů odpovídá mzdovým a provozním nákladům žalobkyně v souvislosti s vymáháním pohledávek rozpočteným na jednotlivé pohledávky. V důsledku shora uvedeného prodlení žalovaného došlo k automatickému zesplatnění celého úvěru, a to ke dni 27. 3. 2024. Ke dni zesplatnění se dosud neuhrazené úroky staly součástí nové jistiny úvěru, přičemž její výše činila 47 039,28 Kč. Žalovaný byl dále z této částky povinen hradit úroky z prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaný tuto novou jistinu neuhradil, vzniklo žalobkyni počínaje dnem 29. 3. 2024 právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.
2. Žalovaný při jednání konaném dne 10. 12. 2024 ve věci uvedl, že úvěrovou smlouvu, z níž je nárok žalován, uzavřel. Před jejím uzavřením po něm žalobkyně požadovala 3 doklady o příjmech, které jí zaslal e-mailem, výdaje po něm nikdo vědět nechtěl. Jeho čistý měsíční příjem v té době činil 18 000 Kč až 20 000 Kč a výdaje zhruba 13 000 Kč měsíčně. Dále splácel dva dříve poskytnuté úvěry, jejichž splátky činily asi 15 000 Kč měsíčně, celkem na nich dlužil asi 700 000 Kč. Tímto třetím úvěrem chtěl získat prostředky na běžný život a podnikání, protože už žádné jiné prostředky neměl. Na daný úvěr neuhradil buď nic nebo 1 splátku. V současné době jsou na něho vedeny 2 exekuce, o kterých ví. Jedna na částku 500 000 Kč, druhá na pořádkovou pokutu. Pracuje v pizzerii, má příjem 15 000 Kč čistého, z toho 10 000 Kč hradí na nájem a mamince na zbylé náklady na domácnost, neboť s ní bydlí, a 5 000 Kč měsíčně má potom na všechny ostatní výdaje. Úspory, ani majetek větší hodnoty nemá, má pouze základní vzdělání. Žalovaný zároveň navrhl, aby soud žalobě vyhověl co do bezdůvodného obohacení a umožnil mu splácet dluh v měsíčních splátkách po 1 500 Kč a náklady řízení po 500 Kč měsíčně.
3. Dříve, nežli soud začal jednat ve věci samé, vzala žalobkyně podáním ze dne 13. 11. 2024 svůj návrh částečně zpět, a to v rozsahu, jenž je specifikován výrokem I. tohoto rozsudku. Žalobkyně tak ponížila svůj nárok na úroveň dosud nesplacené jistiny předmětného úvěru spolu se zákonným úrokem z prodlení. Soud zpětvzetí návrhu vyhověl a řízení podle § 96 odst. 2 věty prvé zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) výrokem I. tohoto rozsudku zastavil. Jelikož byl návrh vzat zpět dříve, než začalo jednání, nebylo třeba vyjádření žalovaného, zda se zpětvzetím žaloby souhlasí (§ 96 odst. 3 a 4 o. s. ř.).
4. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř., v nepřítomnosti žalobkyně, která se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.
5. Z provedených listinných důkazů a z nesporných tvrzení účastníků učinil soud následující skutková zjištění:Žalobkyně je registrovaným nebankovním poskytovatelem spotřebitelského úvěru /viz výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu na č. l. 8 spisu/. Dne 29. 12. 2023 žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru č. [číslo], na základě které žalobkyně žalovanému poskytla částku 40 000 Kč /nesporná tvrzení účastníků/. Tuto měl žalovaný splácet po 2 709 Kč měsíčně spolu s úrokem ve výši 71,01 % ročně v 36 měsíčních splátkách. RPSN činila 99,35 %. Dle bodu 2.2 smlouvy přirůstají úroky z poskytnuté jistiny úvěru k jistině, úroky po zesplatnění úvěru však mohou být sjednány v maximální souhrnné výši 120 % celkové částky, kterou by měl žalovaný zaplatit v případě řádného splácení. V případě prodlení žalovaného se splácením byla žalobkyně oprávněna požadovat smluvní pokuty (ve výši 499 Kč za prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 30 dnů dle bodu 6.1 smlouvy a ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny po zesplatnění dle bodu 6.5 smlouvy) a dále měla žalobkyně právo požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů (ve výši 200 Kč při prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 15 dnů dle bodu 6.2 smlouvy) /viz předsmluvní formulář na č. l. 9-12 spisu, návrh na uzavření smlouvy/smlouva o úvěru na č. l. 13-15 spisu, dodatek na č. l. 25-26 spisu, oznámení o schválení úvěru na č. l. 27 spisu včetně dodejky na č. l. 33 spisu, splátkový kalendář na č. l. 28 spisu, popis postupu podpisu smlouvy na dálku na č. l. 34 spisu, prohlášení klienta na č. l. 16-17 spisu, základní informace o klientovi na č. l. 18 spisu, důkaz o odeslání 1 Kč na č. l. 18 p. v. spisu, informace o vyplacení na č. l. 19 spisu/. Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřila totožnost žalovaného z fotografie jeho občanského průkazu /viz kopie OP v systému CEPR/. Lustrací v registru NRKI žalobkyně zjistila, že žalovaný podal u společností odlišných od žalobkyně celkem 5 žádostí o úvěr, zbývající částky splátkových operací/kreditních karet či celkové čerpání úvěrového rámce činily 1 177 011 Kč a dluh žalovaného po splatnosti činil 13 378 Kč /viz výpis z nebankovního registru NRKI na č. l. 20 spisu/. Lustrací v registru SOLUS žalobkyně zjistila, že žalovaný v této databázi nemá žádný záznam /viz výpis z registru SOLUS na č. l. 23 spisu/. Žalovaný dne 21. 2. 2023 zaslal částku ve výši 12 345 Kč na bankovní účet Finanční správy ČR /viz potvrzení o platbě na č. l. 21 spisu/. Žalobkyně v rámci posouzení úvěruschopnosti od žalovaného zjistila, že bydlí u rodičů, jeho čistý měsíční příjem činí 50 000 Kč, výdaje činí celkem částku 12 310 Kč, přičemž částka 7 450 Kč měla představovat výdaje na bydlení a částka 4 860 Kč životní minimum /viz hodnocení klienta na č. l. 22 spisu/. Na základě uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému na jeho bankovní účet č. [č. účtu] částku ve výši 40 000 Kč /viz doklad o vyplacení úvěru na č. l. 24 spisu, zpráva [právnická osoba]. na č. l. 44 spisu/. Žalovaný úvěr čerpal, se splácením úvěrových splátek se však dostával do prodlení, žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru /viz karta klienta na č. l. 29 spisu, oznámení o zesplatnění na č. l. 32 spisu/. Žalovaný byl několikrát vyzván k úhradě dlužné částky, naposledy předžalobní výzvou ze dne 20. 8. 2024 /viz výzvy k zaplacení na č. l. 30-31 spisu, předžalobní výzva na č. l. 35 spisu, poštovní podací arch na č. l. 36 spisu/. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho /viz karta klienta na č. l. 29 spisu/.
6. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:Žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s úrokem ve výši 71,01 % ročně v 36 měsíčních splátkách. Smluvní strany si pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru sjednaly smluvní pokuty (ve výši 499 Kč za prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 30 dnů dle bodu 6.1 smlouvy a ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny po zesplatnění dle bodu 6.5 smlouvy) a dále právo žalobkyně požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů (ve výši 200 Kč při prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 15 dnů dle bodu 6.2 smlouvy). Žalobkyně dále vycházela z lustrace žalovaného v systému SOLUS (bez záznamu) a v systému NRKI (žalovaný měl u společností odlišných od žalobkyně 5 žádostí o úvěr, zbývající částky splátkových operací/kreditních karet či celkové čerpání úvěrového rámce činily 1 177 011 Kč a dluh žalovaného po splatnosti činil 13 378 Kč). Žalobkyně v rámci posouzení úvěruschopnosti od žalovaného zjistila, že bydlí u rodičů, jeho čistý měsíční příjem činí 50 000 Kč, výdaje činí celkem částku 12 310 Kč, přičemž částka 7 450 Kč měla představovat výdaje na bydlení a částka 4 860 Kč životní minimum. V důsledku prodlení žalovaného s platbou splátek došlo k zesplatnění dluhu. Žalovaný byl několikrát vyzván k úhradě dlužné částky, naposledy předžalobní výzvou ze dne 20. 8. 2024. Žalovaná na svůj dluh neuhradil ničeho.
7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).
10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně dne 29. 12. 2023 poukázala na bankovní účet žalovaného částku ve výši 40 000 Kč. Soud vzal dále za prokázané, že žalobkyně a žalovaný chtěli uzavřít smlouvu o úvěru, ve které by se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč, a žalovaný by se zavázal vrátit žalobkyni jistinu úvěru spolu s příslušenstvím. Podle soudu nebyla tato smlouva platně sjednána, neboť žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Příjmy a výdaje žalovaného byly žalobkyní zjištěny od žalovaného a nebyly žádným způsobem ověřeny. Žalobkyně provedla kontrolu žalovaného pouze v registrech SOLUS a NRKI a přestože se z registru NRKI podávalo, že žalovaný je již velmi zatížen dříve sjednanými úvěry (v celkové výši 1 177 011 Kč) a že je dokonce v prodlení s úhradou části splátek dříve sjednaných úvěrů (v částce 13 378 Kč), žalovanému další úvěr poskytla. Je zjevné, že žalobkyně v rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyšla zejména z listiny označené jako „hodnocení klienta“, ve které žalovaný uvedl své měsíční příjmy a výdaje, jím uvedené skutečnosti však nebyly náležitě ověřeny. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby žalobkyně vyšla především z nedoložených osobních, výdělkových a majetkových poměrů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Údaje o životním minimu, normativní náklady na bydlení či jiné statistické údaje o nákladech na bydlení, domácnost a běžnou spotřebu jsou pouze orientační údaje, které je však poskytovatel úvěru povinen ověřit a údaje individualizovat ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr. Kdyby takto postupovala, nemohla by dospět k závěru, že je žalovaný schopen předmětný úvěr splácet, když v době žádosti o úvěr splácel již dříve sjednané úvěry, na nichž dlužil více než milion korun a byl v prodlení s jejich splácením. Takovýto postup je v rozporu s § 86 odst. 1 in fine zákona o spotřebitelském úvěru. Dále ani z ničeho nevyplývá, že by žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru ověřovala, zda na majetek žalovaného není vedena exekuce. Na základě shora uvedeného nemá soud za prokázané, že žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, pročež je předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.
14. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).
15. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 29. 12. 2023 jistinu ve výši 40 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost předmětné smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného. Jelikož žalovaný na bezdůvodné obohacení žalobkyni ničeho neuhradil, zbývá mu tak povinnost vrátit žalobkyni toliko částku 40 000 Kč. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, byla předžalobní výzva odeslaná dne 20. 8. 2024, která se do dispozice žalovaného dostala dne 21. 8. 2024, což si soud ověřil na webových stránkách [právnická osoba] a.s. [webová stránka]. Splatnost dluhu dle textu výzvy nastala dne 4. 9. 2024. Ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v jí požadované výši (výrok II. tohoto rozsudku). Soud proto zamítl zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 40 000 Kč od 29. 3. 2024 do 4. 9. 2024, když z důkazů předložených žalobkyní vyplývá, že žalovaný se dostal do prodlení se splácením teprve dne 5. 9. 2024 (výrok III. tohoto rozsudku).
16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 284 Kč (částka je zaokrouhlena na celé koruny), přičemž tato částka představuje 23,2 % z jejich celkové výše 14 156,50 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 61,6 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 38,4 %, když za procesní úspěch žalovaného je nutné považovat i část nároku, ve které bylo řízení zastaveno, neboť k částečnému zpětvzetí žaloby nedošlo pro chování žalovaného). Soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne 30. 8. 2010. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 843 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 56 857 Kč sestávající z částky 3 380 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1 690 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 3 380 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 1 963,50 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů za částečné zpětvzetí ze dne 13. 11. 2024, neboť k němu nedošlo pro chování žalovaného, nýbrž z iniciativy žalobkyně (výrok IV. tohoto rozsudku).
17. O lhůtě k plnění ve vztahu k povinnosti uložené ve výroku II. tohoto rozsudku, jakož i ve vztahu k náhradě nákladů řízení uložené ve výroku IV. bylo rozhodnuto ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 87 odst. 1 větou třetí zákona o spotřebitelském úvěru s ohledem možnosti žalovaného. Soud přihlédl jednak k výši žalobou uplatněné pohledávky, k výši žalovaným tvrzené čisté mzdy v částce cca 15 000 Kč a jednak k tomu, že splácí jiné sjednané úvěry a exekuce, a dospěl k závěru, že je v jeho možnostech splácet dlužnou částku po 1 500 Kč a ve výši 500 Kč na náhradu nákladů řízení. Soud navíc konstatuje, že výše splátek je stanovena jako minimální, kterou je žalovaný povinen hradit. Není tedy vyloučeno, aby žalovaný hradil částku vyšší, bude-li to v jeho možnostech. Zároveň však soud rozhodl, že pokud žalovaný nebude splátky hradit řádně a včas, výhodu splátek ztratí (žalobkyně pak bude mít právo na vyrovnání celé pohledávky najednou).