Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 182,45 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14, 75 % ročně z částky 15 182,45 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 1 500 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 185,60 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 682,45 Kč od 27. 3. 2024 do 22. 4. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 15 182,45 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 500 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 15 182,45 Kč od 31. 8. 2023 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu 32 % v částce 1 682 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, advokáta do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se obrátila dne 29. 7. 2024 ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním ze dne 19. 11. 2024, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 16 682,45 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že mezi společností [právnická osoba]. (dříve [právnická osoba]. nebo [právnická osoba].), IČ [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným byla dne 15. 4. 2019 uzavřena smlouva o bankovních produktech a službách, v rámci které si účastníci sjednali vedení běžného účtu pro žalovaného a následně také poskytování kontokorentního úvěru [Anonymizováno] k tomuto běžnému účtu. Nedílnou součástí smlouvy byly dispozice k úvěru, úrokový lístek, všeobecné obchodní podmínky a sazebník právní předchůdkyně žalobkyně. V souladu se smlouvou a dispozicemi byl žalovanému poskytnut úvěrový limit ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal, že jeho běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek, a to alespoň jedenkrát v průběhu každých 180 dnů čerpání [Anonymizováno], že bude mít na účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50 % poskytnutého úvěrového limitu, a že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Žalovaný peněžní prostředky na základě smlouvy čerpal, avšak překročil povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. V důsledku porušení smluvních povinností využila právní předchůdkyně žalobkyně svého práva sjednaného ve smlouvě a v podmínkách a zrušila žalovanému poskytování kontokorentního úvěru [Anonymizováno] a debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 15 182,45 Kč převedla dne 28. 4. 2023 na nově otevřený úvěrový účet č. [č. účtu]. Po převedení debetního zůstatku umožnila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému splácení ve splátkách. Žalovaný byl zároveň z převedeného debetního zůstatku povinen uhradit právní předchůdkyni žalobkyně úrok a platit poplatky za vedení úvěrového účtu. Dlužná částka však nebyla ze strany žalovaného řádně a včas splacena, proto právní předchůdkyně žalobkyně využila svého práva a celou dlužnou částku zesplatnila ke dni 30. 8. 2023. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ve stanovené lhůtě uhrazena, požaduje žalobkyně vedle úroku ve výši 29 % ročně z jistiny dále také úrok z prodlení v zákonné výši. Pohledávka za žalovaným vyplývající z této smlouvy byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena žalobkyni dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 3. 2024, postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalovaná částka představuje nesplacenou jistinu ve výši 15 182,45 Kč, poplatky a smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 185,60 Kč a dále běžící smluvní úrok a běžící zákonný úrok z prodlení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky, ničeho však neuhradil. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného kontrolovala právní předchůdkyně žalobkyně informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr, insolvenční rejstřík, databáze MVČR. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je od 4. 3. 2019 zaměstnán na dobu neurčitou jako dělník u zaměstnavatele [právnická osoba] s čistým měsíčním příjmem ve výši 21 632 Kč, má vlastní bydlení, příjem domácnosti činí 50 000 Kč a nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Právní předchůdkyně žalobkyně porovnávala příjem žalovaného a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Žalovaný měl dle interních zdrojů závazky s měsíční splátkou 9 181,83 Kč a dle externích zdrojů žádné závazky neměl. Právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k názoru, že schopnost žalovaného splácet předmětný úvěr je dostatečná.
2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.
3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání soudu konaném dne 3. 12. 2024 nedostavil bez omluvy, ač byl k jednání řádně předvolán.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci:Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel dne 15. 4. 2019 smlouvu o bankovních produktech a službách a dne 17. 10. 2022 dispozici k uvedené smlouvě, na základě nichž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému zřídit běžný účet č. [č. účtu] a umožnit mu vkládání a výběr hotovosti nebo převody bankovních prostředků z/na běžný účet s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zároveň spotřebitelský kontokorentní úvěr [Anonymizováno] povolením debetního zůstatku běžného účtu do výše povoleného limitu 15 000 Kč za podmínky dodržení měsíčního kreditního příjmu, jehož minimální výše činila 50 % povoleného limitu. Žalovaný se zavázal povolený limit nepřekročit. Pokud by debetní zůstatek povolený limit překročil, byl by žalovanému účtován poplatek za překročení povoleného debetního zůstatku [Anonymizováno] a nepovolený debetní zůstatek bude úročen sazbou pro nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. Žalovaný se zavázal sjednaný debet splatit spolu se smluvními úroky a s případnými poplatky, přičemž pro nepovolený debet byla sjednána úroková sazba ve výši 29 % ročně. RPSN činilo 27,21 % /viz smlouva o bankovních produktech na č. l. 17 spisu, dispozice ke smlouvě na č. l. 18-19 spisu, vysvětlení některých pojmů na č. l. 50-52 spisu, úrokový lístek na č. l. 15-16 spisu, všeobecné obchodní podmínky a sazebník poplatků v systému CEPR/. Právní předchůdkyně žalobkyně z žádosti o úvěr ze dne 17. 10. 2022 zjistila, že žalovaný je svobodný, bydlí ve vlastním domě či bytě, náklady na bydlení činí 0 Kč a nemá žádnou vyživovací povinnost. Dále zjistila, že je žalovaný zaměstnán na dobu neurčitou jako dělník/řemeslník u společnosti [právnická osoba] s průměrným čistým měsíčním příjmem ve výši 21 632 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně dále zjistila, že žalovaný má interní splátky ve výši 9 181,83 Kč, externí splátky nemá /viz žádost o povolení debetního zůstatku na č. l. 46 spisu, vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti na č. l. 47-49 spisu/. Žalovaný úvěr čerpal, překročil však povolený debet, kdy tento řádně a včas neuhradil. Právní předchůdkyně žalobkyně proto převedla částku 15 182,45 Kč na úvěrový účet č. [č. účtu]. Ke dni 30. 8. 2023 právní předchůdkyně žalobkyně celý dluh zesplatnila a vyzvala žalovaného k jeho úhradě dopisem ze dne 31. 8. 2023 /viz platební historie na č. l. 53 spisu, výpis z úvěrového účtu v systému CEPR, oznámení o zesplatnění na č. l. 20 spisu/. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 3. 2024 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 2. 4. 2024 /viz smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 21-25 spisu, seznam postoupených pohledávek na č. l. 27-29 spisu, dohoda na č. l. 26 spisu, potvrzení o úplatě na č. l. 30 spisu, výpis z OR žalobkyně na č. l. 14 spisu, oznámení o postoupení na č. l. 31 spisu, podací lístek na č. l. 32 spisu/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou ze dne 27. 6. 2024 /viz výzva k plnění na č. l. 33-34 spisu, podací lístek na č. l. 35 spisu/.
5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel dne 15. 4. 2019 smlouvu o bankovních produktech a službách a dne 17. 10. 2022 dispozici k uvedené smlouvě, na základě nichž zřídila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému běžný účet, kdy mu zároveň poskytla spotřebitelský kontokorentní úvěr [Anonymizováno] povolením debetního zůstatku běžného účtu do výše povoleného limitu 15 000 Kč za podmínky dodržení měsíčního kreditního příjmu, jehož minimální výše činila 50 % povoleného limitu. Žalovaný se zavázal povolený limit nepřekročit. Žalovaný se zavázal sjednaný debet splatit spolu se smluvními úroky a s případnými poplatky, přičemž pro nepovolený debet byla sjednána úroková sazba ve výši 29 % ročně. Právní předchůdkyně žalobkyně z žádosti o úvěr ze dne 17. 10. 2022 zjistila, že žalovaný je svobodný, bydlí ve vlastním domě/bytě, náklady na bydlení činí 0 Kč a nemá žádnou vyživovací povinnost. Dále zjistila, že je žalovaný zaměstnán na dobu neurčitou jako dělník/řemeslník u společnosti [právnická osoba] s průměrným čistým měsíčním příjmem ve výši 21 632 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně dále zjistila, že žalovaný má interní splátky ve výši 9 181,83 Kč, externí splátky nemá, čistý měsíční příjem domácnosti činí 50 000 Kč a jeho podíl na nákladech na bydlení je 50 %. Žalovaný úvěr čerpal, překročil však povolený debet, kdy tento řádně a včas neuhradil. Právní předchůdkyně žalobkyně proto převedla částku 15 182,45 Kč na úvěrový účet č. [č. účtu]. Ke dni 30. 8. 2023 právní předchůdkyně žalobkyně celý dluh zesplatnila a vyzvala žalovaného k jeho úhradě. Smlouvou o postoupení pohledávek postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.
6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti (dále jen „ZoSÚ“).
7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).
9. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
11. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
13. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 15. 4. 2019 smlouvu o bankovních produktech a službách a dále, že chtěli uzavřít smlouvu o kontokorentním úvěru, ve které by se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěrový limit ve výši 15 000 Kč, a žalovaný by se zavázal právní předchůdkyni žalobkyni jistinu úvěru splácet spolu s příslušenstvím. Podle názoru soudu však je nutné na danou smlouvu nahlížet jako na smlouvu absolutně neplatnou (v rozsahu ujednání o kontokorentním úvěru), neboť právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ s odbornou péčí. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla především z nedoložených osobních, výdělkových a majetkových poměrů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Právní předchůdkyně žalobkyně v daném případě zjistila pouze příjem žalovaného ve výši 21 632 Kč měsíčně, kdy tento již nijak neověřila, ačkoliv žalobkyně tvrdila, že tak její právní předchůdkyně učinila na základě běžného účtu žalovaného, který však nedoložila. Nicméně výdaje, a to ani ty podstatné, zjišťovány a ověřovány nebyly. Právní předchůdkyně žalobkyně uvedla, že měsíční výdaje žalovaného odhadla na základě statistického modelu. Takovýto způsob stanovení výdajů ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru není možný. Údaje o životním minimu, normativní náklady na bydlení či jiné statistické údaje o nákladech na bydlení, domácnost a běžnou spotřebu jsou pouze orientační údaje, které je však poskytovatel úvěru povinen ověřit a údaje individualizovat ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr. Nelze přehlédnout, že právní předchůdkyně žalobkyně vedla běžný účet žalovaného, nebyl tak pro ni problém běžné měsíční výdaje žalovaného na bydlení a živobytí zjistit. Kdyby takto postupovala, nemohla by dospět k závěru, že je žalovaný schopen předmětný úvěr splácet, když jen u právní předchůdkyně žalobkyně měl v době žádosti sjednané další úvěry s měsíční splátkou ve výši 9 181,83 Kč. Jeho splátkové zatížení bylo vzhledem k jeho měsíčním příjmům vysoké, když po odečtení splátek dříve sjednaných úvěrů od jeho průměrného měsíčního příjmu žalovanému zůstala pouze částka ve výši 12 450,17 Kč na pokrytí veškerých dalších výdajů (na bydlení a živobytí). Pokud právní předchůdkyně žalobkyně uváděla, že měsíční příjem domácnosti činil 50 000 Kč, tuto skutečnost také nijak neověřovala, a i kdyby tak učinila, nelze s touto částkou pracovat jako s příjmem žalovaného. Na základě shora uvedeného nemá soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 odst. 1 ZoSÚ, pročež je předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná (v rozsahu ujednání o kontokorentním úvěru).
14. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k ZoSÚ). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).
15. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku právní předchůdkyně žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Pakliže byla smlouva o úvěru neplatně sjednána, neměla právní předchůdkyně žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvních úroků, úroků z prodlení jdoucí nad rámec přiznané částky a na jiné související poplatky. Soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).
16. Ohledně zbývající části žalobkyní uplatněné pohledávky soud uvádí, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému jistinu ve výši 15 182,45 Kč, která představovala přečerpaný limit kontokorentního úvěru poskytnutý bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost předmětné smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného. Jelikož žalovaný na bezdůvodné obohacení ničeho neuhradil, zbývá mu povinnost vrátit právní předchůdkyni žalobkyni toliko částku ve výši 15 182,45 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 3. 2024, žalobkyně tak je aktivně legitimována k podání žaloby v dané věci. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, bylo oznámení o postoupení pohledávky, odeslané dne 15. 4. 2024, které se do dispozice žalovaného dostalo dne 17. 4. 2024, kdy byla zásilka uložena a připravena k vyzvednutí, což si soud ověřil na webových stránkách [právnická osoba] a.s. [webová stránka] Splatnost dluhu dle textu výzvy nastala dne 22. 4. 2024. Ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v jí požadované výši. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).
17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 682 Kč (částka je zaokrouhlena na celé koruny), přičemž tato částka představuje 32 % z jejich celkové výše 5 255,75 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 66 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 34 %). V tomto případě soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky (v kapitalizované výši ke dni vyhlášení rozsudku) v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 682,45 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, z částky 300 Kč za výzvu k plnění, z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé a z částky 1 780 Kč za účast na jednání soudu (dne 3. 12. 2024) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 3. 12. 2024 částka 269,11 Kč představující jednu třetinu z náhrady za 84 ujetých km ([adresa] a zpět) v částce 807,32 Kč, neboť se žalobkyně tento den účastnila tří jednání u téhož soudu (38,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 10,5 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času ve výši 133,33 Kč představující jednu třetinu náhrady v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 773,32 Kč. Soud nepřiznal zástupci žalobkyně odměnu za podání ve věci samé ze dne 19. 11. 2024, neboť toto podání obsahovalo doplnění žalobních tvrzení, která v žalobě chyběla a která mohla a měla být uvedena již v žalobě samotné. Ohledně aplikace § 14b a. t. soud odkazuje na větší množství žalob tzv. formulářového typu podaných žalobkyní v databázi soudu ISAS (např. 10 C 255/2024, 5 C 341/2024, 5 C 244/2024). Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).