Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 128 704,87 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 128 704,87 Kč od 27. 3. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 18 413,62 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 8 333,39 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 386,43 Kč s úrokem ve výši 13,7 % ročně z částky 143 898,49 Kč od 19. 4. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 147 118,49 Kč od 25. 9. 2024 do 26. 3. 2025, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 18 413,62 Kč od 27. 3. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 2,75 % ročně z částky 128 704,87 Kč od 27. 3. 2025 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu 30 % v částce 10 233 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 4. 2. 2025, doplněnou podáním ze dne 9. 4. 2025, domáhala zaplacení částky ve výši 147 118,49 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 8 333,39 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 8 386,43 Kč, s úrokem ve vši 13,7 % ročně z částky 147 117,49 od 25. 9. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 147 118,49 Kč od 25. 9. 2024 do 26. 3. 2025. Svůj nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba]., se sídlem [adresa], IČ: [IČO]) uzavřela s žalovaným dne 12. 4. 2023 smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – [Anonymizováno] dále jen „Smlouva“), na základě které mu poskytla úvěr ve výši 150 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit v pravidelných 96 měsíčních splátkách ve výši 2 580,18 Kč, a to počínaje dnem 15. 5. 2023, přičemž anuitní splátka byla složena z platby jistiny, úroku a poplatků, přičemž úrok byl sjednán ve výši 13,70 % p.a. Právní předchůdkyně žalobkyně v souladu se zákonem zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to na základě informací poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr ze dne 6. 4. 2023. Žalovaný byl po posouzení vyhodnocen jako úvěruschopný a jeho žádost byla schválena. Úvěr byl žalovanému poskytnut bezhotovostním převodem prostředků na jeho účet, kdy žalovaný však svou povinnost nesplnil a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas. Právní předchůdkyně žalobkyně proto využila svého práva a celý úvěr, dopisem ze dne 20. 4. 2024, prohlásila za splatný ke dni 18. 4. 2024. Žalovaného přitom vyzvala dopisem ze dne 19. 11. 2024 k okamžité úhradě dlužné částky v celkové výši 178 987,56 Kč s příslušenstvím, ten však ničeho neuhradil. Pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni ke dni 12. 9. 2024.
2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.
3. Soud věc projednal postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně i žalovaného, neboť tito se k jednání soudu konaném dne 22. 4. 2025 nedostavili bez omluvy, ač byli k jednání řádně a včas předvoláni.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:Právní předchůdkyně žalobkyně dne 12. 4. 2023 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, na základě které se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 150 000 Kč a žalovaný se jej zavázal splatit v pravidelných 96 měsíčních splátkách ve výši 2 864,18 Kč včetně pojištění, a to počínaje dnem 15. 5. 2023, úrok byl sjednán ve výši 13,70 % ročně /viz smlouva na č. l. 12 – 14 spisu, vysvětlení některých pojmů na č. l. 48 – 49 spisu/ Žalovaný téhož dne úvěr ve výši 150 000 Kč čerpal /viz výpis z úvěrového účtu v systému CEPR /. Právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím peněžních prostředků zjistila, že žalovaný je zaměstnán jako dělník u společnosti [právnická osoba]. s průměrným měsíčním příjmem ve výši 22 267 Kč. Žalovaný měl bydlet u rodičů, neměl být ženatý, na nákladech na bydlení se měl podílet z 50 % a jeho splátky dříve poskytnutých interních úvěrů měly dosahovat částky 1 100 Kč a splátky dříve poskytnutých externích úvěrů potom částky 6 000 Kč /viz žádost o poskytnutí úvěru na č. l. 44 spisu, vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti na č. l. 45 – 47 spisu, potvrzení o výši příjmu na č. l. 50 spisu/. Žalovaný se dostával do prodlení s jednotlivými splátkami, právní předchůdkyně proto úvěr ke dni 18. 4. 2024 zesplatnila /viz oznámení o zesplatnění na č. l. 15 spisu/. Žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně na poskytnuté finanční prostředky částku ve výši 21 295,13 Kč /viz výpis z úvěrového účtů v systému CEPR, platební historie na č. l. 51 – 52 spisu/. Pohledávka za žalovaným byla postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2024, postoupení bylo žalovanému zasíláno na adresu [adresa] /viz výpis právní předchůdkyně žalobkyně z OR na č. l. 11 spisu, smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 17 – 21 spisu, seznam postupovaných na č. l. 22 – 24 spisu, dohoda na č. l. 16 spisu, potvrzení o úhradě na č. l. 25 spisu, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 26 s podacím archem na č. l. 27 spisu/. Žalovaný byl naposledy vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou ve lhůtě do 19. 11. 2024, která mu byla zasílána na adresu [adresa] /viz předžalobní výzva na č. l. 28 – 29 spisu, podací arch na č. l. 30 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by uhradil více, než uváděla žalobkyně, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.
5. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti svou právní předchůdkyní sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala tvrzení ohledně zjišťování a ověřování výdajů žalovaného. Žalobkyně ohledně zkoumání úvěruschopnosti předložila listinu nazvanou protokol o ověření úvěruschopnosti klienta, ve které právní předchůdkyně žalobkyně popsala, jakým způsobem úvěruschopnost žalovaného posuzovala. Měsíční příjem žalovaného byl řádně ověřen z potvrzení zaměstnavatele. K výdajům však žalovaný sám neuvedl ničeho, právní předchůdkyně žalobkyně potom sama z jí dostupných databází zjistila výši splátek dříve sjednaných úvěrů, které činily měsíčně 7 100 Kč a dále vypočítala životní náklady žalovaného na částku 10 006 Kč. Takovýto postup nelze považovat za správný, když bylo povinností právní předchůdkyně žalobkyně jak příjmy, tak výdaje zjistit od žalovaného a následně je odpovídajícím způsobem ověřit (ve vztahu k výdajům např. z výpisů z bankovního účtu apod.). Jakýkoli odhad či výpočet nákladů žalovaného v dané situaci není možný.
6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky..
8. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).
9. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
11. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. Dle ust. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
13. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně.
14. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet žalovaného částku ve výši 150 000 Kč. Soud vzal dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný chtěli uzavřít smlouvu o úvěru, ve které by se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč, a žalovaný by se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně jistinu úvěru spolu s příslušenstvím. Podle soudu tato smlouva nebyla platně sjednána, neboť právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti zjistila a ověřila pouze příjmy žalovaného, z ničeho však nevyplývá, že by jakýmkoli způsobem zjistila a ověřovala také jeho výdaje. Dále pak ani z ničeho nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru ověřovala, zda na majetek žalovaného není vedena exekuce, zda není veden v insolvenčním rejstříku a podobně. Na základě shora uvedeného nemá soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, pročež je předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.
15. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku právní předchůdkyně žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Pakliže byla smlouva o úvěru neplatně sjednána, neměla právní předchůdkyně žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvních úroků a na jiné související poplatky. Soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).
16. Ohledně zbývající části žalobkyní uplatněné pohledávky soud uvádí, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému jistinu ve výši 150 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného. Jelikož však žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně na bezdůvodné obohacení částku 21 295,13 Kč, zbývá mu povinnost vrátit právní předchůdkyni žalobkyně toliko částku 128 704,87 Kč. Právní předchůdkyně svou pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2024, žalobkyně tak je aktivně legitimována k podání žaloby v dané věci, a to přesto, že oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému zasíláno na jinou adresu, než jakou sdělil při uzavírání smlouvy, za oznámení postoupení pohledávky tak je třeba považovat doručení žaloby (srov. NS sp. zn. 33 Odo 657/2005). Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). První výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, byla žaloba, která byla žalovanému doručena dne 23. 3. 2025, neboť jak předžalobní výzva, tak oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému zasíláno na adresu odlišnou od adresy uvedené ve smlouvě. Žalovaný byl povinen dlužnou částku uhradit ve lhůtě bez zbytečného odkladu, za kterou lze považovat lhůtu 3 pracovních dnů. Je tedy v prodlení s úhradou dluhu od 27. 3. 2025 a žalobkyni náleží též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši 12 % ročně. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).
17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 233 Kč (částka je zaokrouhlena na celé koruny), přičemž tato částka představuje 30 % z jejich celkové výše 34 109,10 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 64 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 34 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 356 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 147 118,49 Kč sestávající z částky 7 020 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 7 020 Kč za výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 7 020 Kč za ávrh ve věci samé dle § 11odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů ve výši 1 050 Kč (2 x 300 Kč za úkony učiněné do 31. 12. 2024 a 1 x 450 Kč za úkon učiněný od 1. 1. 2025) dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 4 643,10 Kč. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).