Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 23 830,85 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 23 830,85 Kč od 2. 11. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 2 372,70 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 762,67 Kč, s úrokem ve výši 14,9 % ročně z částky 25 823,79 Kč od 5. 7. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 26 203,55 Kč od 5. 7. 2024 do 1. 11. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 2 372,70 Kč od 2. 11. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 23 830,85 Kč od 2. 11. 2024 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu 45 % v částce 2 812 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se obrátila dne 14. 11. 2024 ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním ze dne 18. 3. 2025, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 26 203,55 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba].[IČO] IČO, uzavřela s žalovaným dne 1. 4. 2023 smlouvu o půjčce č. [hodnota], na základě níž byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku splatit spolu se smluvními úroky ve výši nominální úrokové sazby 14,90 % ročně v 36 pravidelných měsíčních splátkách po 1 130 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost a zkoumala schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku, když zhodnotila informace získané od žalovaného a nahlédla do veřejných registrů. Žalovaný zápůjčku nesplácel řádně a včas, proto právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku žalovaného ke dni 15. 4. 2024 zesplatnila a uplatnila právo na zaplacení smluvní pokuty. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 6. 2024 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovaný neuhradil na svůj dluh ničeho. Žalobkyně požaduje úhradu jistiny zápůjčky ve výši 25 823,79 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 855,06 Kč v sazbě 14,90 % ročně z částky 25 823,79 Kč od 16. 4. 2024 do 4. 7. 2024, smluvního úroku ve výši 1 907,61 Kč splatného ke dni 15. 4. 2024, smluvního úroku ve výši 14,90 % ročně z částky 25 823,79 Kč od 5. 7. 2024 do zaplacení, poplatků ve výši 379,76 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 26 203,55 Kč od 5. 7. 2024 do zaplacení.
2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.
3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání předvolán.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne 1. 4. 2023 smlouvu o zápůjčce č. [hodnota], na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal zápůjčku splácet společně s úroky v nominální výši 14,90 % ročně v 36 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 130 Kč, RPSN činila 15,91 %. Den splatnosti měsíčních splátek byl sjednán na každý první den v měsíci. Smlouva byla žalovaným podepsána využitím služeb přímého bankovnictví /viz návrh na uzavření smlouvy na č. l. 12-15 spisu, akceptace návrhu na č. l. 16 spisu, smlouva o zřízení služeb přímého bankovnictví na č. l. 48 spisu, produktové obchodní podmínky v systému ISAS, ceník produktů v systému ISAS, všeobecné obchodní podmínky v systému ISAS, smlouva o poskytování bankovních a dalších služeb v systému ISAS, /. Žalovaný zápůjčku čerpal, se splácením splátek se však dostával do prodlení, žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění zápůjčky a její zůstatek se stal ke dni 15. 4. 2024 splatným /viz výpis z bankovního účtu žalovaného v systému ISAS, oznámení o zesplatnění na č. l. 17 spisu, zpráva [Anonymizováno] na č. l. 39 – 40 spisu/. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 6. 2024 na žalobkyni /smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 18 - 21 spisu, potvrzení o zaplacení úplaty na č. l. 22 spisu, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 23 spisu spolu s poštovním podacím archem na č. l. 24 - 25 spisu, výpis žalobkyně z OR na č. l. 11 spisu/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou ze dne 17. 10. 2024 /viz předžalobní výzva na č. l. 26 - 27 spisu, poštovní podací arch na č. l. 28 spisu/. Žalovaný na svůj dluh uhradil 6 169,15 Kč /výpis z úvěrového účtu v systému ISAS, přehled zůstatku na úvěrovém účtu v systému ISAS/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.
5. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, kterým je i peněžitá zápůjčka dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti svou právní předchůdkyní sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala tvrzení ohledně zkoumání a ověřování příjmů i výdajů žalovaného. Žalobkyně ohledně zkoumání úvěruschopnosti předložila listinu nazvanou protokol o ověření úvěruschopnosti klienta, ve které právní předchůdkyně žalobkyně popsala, jakým způsobem úvěruschopnost žalovaného posuzovala. Deklarovaný měsíční příjem žalovaného ze zaměstnání měl činit 25 000 Kč, jako své výdaje potom žalovaný uvedl výdaje na bydlení ve výši 4 000 Kč, výdaje na živobytí ve výši 5 000 Kč a další výdaje ve výši 1 000 Kč. Sama právní předchůdkyně žalobkyně z jí dostupných databází zjistila, že výše splátek dříve sjednaných úvěrů žalovaného činí měsíčně 2 275 Kč, vycházela z částky 4 000 Kč jakožto výdajů na bydlení, dále započítala životní náklady žalovaného ve výši 5 250 Kč a další výdaje ve výši 1 000 Kč /viz žádost o poskytnutí úvěru na č. l. 49 spisu, výpis z BRKI na č. l. 50 spisu, protokol o ověření úvěruschopnosti na č. l. 51 – 52 spisu, údaje klienta v systému ISAS/. Z žádných soudu předložených listin nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně jakýmkoli způsobem ověřila výši příjmů či výdajů žalovaného a požadovala tedy předložení dalších listin (např. výplatní pásky, nájemní smlouva apod.). Nadto z výpisů z bankovního účtu žalovaného za období od dubna 2023 do června 2023, (jedná se tedy o výpisy z bankovního účtu, které nejsou za relevantní období, když takovým by byly výpisy za měsíce leden až březen 2023, tyto však žalobkyně soudu nepředložila) vyplývá, že měsíční příjem žalovaného se pohyboval hluboko pod tvrzenými 25 000 Kč, když v dubnu 2023 činil 8 164 Kč, v květnu 16 148 Kč a v červnu 21 908 Kč, výdaje v těchto měsících potom činily v dubnu 2023 částku 45 424,90 Kč, v květnu 2023 částku 17 675,83 Kč a v červnu 27 996,22 Kč, přesahovaly tak částku 12 525 Kč, se kterou počítala právní předchůdkyně žalobkyně. Dále lze z těchto výpisů seznat, že konečný zůstatek za měsíc březen 2023 (který je pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného ve vztahu k dané zápůjčce rozhodným) byl 126,99 Kč a i v dalších měsících byl měsíční debetní obrat na předmětném účtu každý měsíc prakticky roven obratu kreditnímu, přičemž konečný měsíční zůstatek byl vždy v řádu korun /viz výpisy z bankovního účtu žalovaného v systému ISAS/. Soud si je vědom, že se jedná o bankovní výpisy za období následující po rozhodném datu, lze z nich však usuzovat, že příjmy a výdaje žalovaného vůbec neodpovídaly žalobkyní uváděným částkám, když nelze předpokládat, že by se jeho příjmy a výdaje takto radikálně změnily hned po načerpání předmětné zápůjčky.
6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
7. Podle § 2390 o. z. se přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
8. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).
10. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13. Dle ust. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně.
15. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet žalovaného částku ve výši 30 000 Kč. Soud vzal dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný chtěli uzavřít smlouvu o zápůjčce, ve které by se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 30 000 Kč, a žalovaný by se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně jistinu zápůjčky spolu s příslušenstvím. Podle soudu tato smlouva nebyla platně sjednána, neboť právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (kterým je i peněžitá zápůjčka dle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti zjistila příjmy a výdaje přímo od žalovaného, z ničeho však nevyplývá, že by je jakýmkoli způsobem ověřovala, a to přesto, že žalovaný uváděl své měsíční výdaje ve velmi nízké výši (4 000 Kč na bydlení a 6 000 Kč na další výdaje) a sám neuvedl, že by měl splátky dříve sjednaných úvěrů, které sama právní předchůdkyně zjistila kontrolou příslušných databází. Dále pak ani z ničeho nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru ověřovala, zda na majetek žalovaného není vedena exekuce, zda není veden v insolvenčním rejstříku a podobně. Na základě shora uvedeného nemá soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, pročež je předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.
16. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku právní předchůdkyně žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Pakliže byla smlouva o úvěru neplatně sjednána, neměla právní předchůdkyně žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvních úroků a na jiné související poplatky. Soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).
17. Ohledně zbývající části žalobkyní uplatněné pohledávky soud uvádí, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému jistinu ve výši 30 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného. Jelikož však žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně na bezdůvodné obohacení částku 6 169,15 Kč, zbývá mu povinnost vrátit právní předchůdkyni žalobkyně toliko částku 23 830,85 Kč Právní předchůdkyně svou pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 6. 2024, žalobkyně tak je aktivně legitimována k podání žaloby v dané věci. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, byla výzva ze dne 17. 10. 2024, která byla odeslána dne 17. 10. 2024, do dispozice žalovaného se dostala dne 21. 10. 2024 prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb. Právní předchůdkyně žalobkyně v této výzvě požadovala úhradu dluhu do 1. 11. 2024. Od následujícího dne, tedy od 2. 11. 2024, je tak žalovaný v prodlení a žalobkyni náleží též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o.z. v jí požadované výši. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).
18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 812 Kč (částka je zaokrouhlena na celé koruny), přičemž tato částka představuje 45 % z jejich celkové výše 6 249,16 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 72,5 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 27,5 %). V tomto případě soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky (v kapitalizované výši ke dni vyhlášení rozsudku) v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 049 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 26 203,55 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, z částky 300 Kč za výzvu k plnění, z částky 300 Kč za sepsání žaloby, když soud posoudil danou věc jako řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech (k tomu srov. např. 5 C 384/2024, 5 C 385/2024, 5 C 386/2024 a celá řada dalších) a z částky 2 180 Kč za účast na jednání soudu (dne 25. 3. 2025) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 25. 3. 2025 částka 267,65 Kč představující jednu třetinu z náhrady za 84 ujetých km ([adresa] a zpět) v částce 802,95 Kč, neboť se žalobkyně tento den účastnila tří jednání u téhož soudu (35,8 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 10,5l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času ve výši 200 Kč představující jednu třetinu náhrady v trvání 4 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 902,52 Kč. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu za sepsání doplnění žaloby ze dne 18. 3. 2025, neboť skutečnosti zde tvrzené mohly a měly být uvedeny již v žalobě samé, nejedná se tak o účelně vynaložený náklad řízení. Při výpočtu cestovného byla použita průměrná cena benzínu 95 oktanů dle příslušné vyhlášky, nikoli požadovaná cena benzínu 98 oktanů, když dle předloženého technického průkazu použitého vozidla toto nevyžaduje používání vysokooktanového benzínu (výrok III. tohoto rozsudku).