Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 884,99 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 1 884,99 Kč od 27. 3. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 17 605,99 Kč, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 16 345,40 Kč od 15. 2. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 16 345,40 Kč od 15. 2. 2024 do 26. 3. 2025, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 460,41 Kč od 27. 3. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 2,75 % ročně z částky 1 884,99 Kč od 27. 3. 2025 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se obrátila dne 5. 12. 2024 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 19 490,98 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne 18. 9. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru vedeném na úvěrovém účtu č. [číslo], na základě níž mohl žalovaný čerpat úvěr až do výše 20 000 Kč, a to opakovaně do výše úvěrového limitu. Žalovaný se zavázal úvěr splatit s úrokem ve výši 16,90 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč vždy k 20. dni každého měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. Žalovaný úvěr čerpal, nedodržel však řádně podmínky pro splácení, pohledávka ze smlouvy se tak stala dne 14. 2. 2024 splatnou, o čemž byl vyrozuměn přípisem ze dne 14. 2. 2024. Žalovanou částku 19 490,98 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 16 345,40 Kč, úroky ve výši 981,94 Kč, úroky z prodlení ve výši 63,64 Kč a poplatky ve výši 2 100 Kč, příslušenství se skládá ze smluvního úroku požadovaného ve výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny od 15. 2. 2024 do zaplacení a ze zákonného úroku z prodlení výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny od 15. 2. 2024 do zaplacení.
2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.
3. Soud věc projednal postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalobkyně i žalovaný se k jednání soudu nedostavili bez omluvy, ač byli k jednání řádně předvoláni.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci:Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 18. 9. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku žalobkyně, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému úvěrový rámec na úvěrovém účtu č. [číslo] až do výše 20 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet s úrokem ve výši 16,90 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč vždy k 10. dni každého měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena; smlouva byla sjednána v mobilní aplikaci žalobkyně /viz záznam o poskytnutí předsmluvních informací na č. l. 7 – 8 spisu, smlouvu o revolvingovém úvěru na č. l. 9 – 11 spisu, ceník v systému CEPR, souhrn procesu sjednávání úvěru v systému CEPR/. Žalovaný úvěr čerpal, se splácením úvěrových splátek se však dostával do prodlení, žalobkyně jej proto vyzvala dopisy ze dne 16. 12. 2023 a 13. 1. 2024 k úhradě dlužné částky s tím, že nebude-li uhrazena ve stanoveném termínu, dojde k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, žalobkyně tak přistoupila k zesplatnění úvěru /viz podklady pro soudní řízení na č. l. 12 – 15 spisu, výzvy k zaplacení na č. l. 16 - 17 spisu, rozhodnutí o okamžité splatnosti na č. l. 18 spisu/. Žalovaný na základě smlouvy čerpal celkem částku 62 564,40 Kč a celkem uhradil částku 60 679,41 Kč /viz podklady pro soudní řízení na č. l. 12 - 15 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní uvedených plateb) uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.
5. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 18. 9. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku žalobkyně, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému úvěrový rámec na úvěrovém účtu č. [č. účtu] až do výše 20 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet s úrokem ve výši 16,90 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč vždy k 10. dni každého měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena; smlouva byla sjednána v mobilní aplikaci žalobkyně. Žalovaný úvěr čerpal, se splácením úvěrových splátek se však dostával do prodlení, žalobkyně jej proto vyzvala dopisy ze dne 16. 12. 2023 a 13. 1. 2024 k úhradě dlužné částky s tím, že nebude-li uhrazena ve stanoveném termínu, dojde k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, žalobkyně tak přistoupila k zesplatnění úvěru. Žalovaný na základě smlouvy čerpal celkem částku 62 564,40 Kč a celkem uhradil částku 60 679,41 Kč. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní uvedených plateb) uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.
6. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí před poskytnutím spotřebitelského úvěru. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti nijak netvrdila ani neprokazovala. K nařízenému ústnímu jednání se žalobkyně bez omluvy nedostavila. Soudu tak nezbylo nežli uzavřít, že úvěruschopnost žalovaného nebyla žalobkyní dostatečně zkoumána a posuzována. Podle § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání (ve znění před novelou č. 7/2009 Sb., nyní při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinností důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se k jednání soudu bez omluvy nedostavila. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle § 118a odst. 3 o. s. ř.
7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
8. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
10. Podle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).
11. Podle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Podle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.
16. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o (spotřebitelském) úvěru, jelikož však před uzavřením smlouvy s odbornou péčí dostatečně nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného), nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení. Pakliže byla smlouva o úvěru neplatně sjednána, neměla žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvních úroků, úroků z prodlení jdoucí nad rámec přiznané částky a na jiné související poplatky. Soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).
17. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. V podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019-97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Co 128/2019-129, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.
18. Ohledně zbývající části žalobkyní uplatněné pohledávky soud uvádí, že jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena platně, došlo na straně žalovaného na úkor žalobkyně k bezdůvodnému obohacení ve výši 62 564,40 Kč (celková částka čerpaná na základě uvedené smlouvy), proto byl žalovaný povinen toto obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. vydat. Jelikož žalovaný uhradil na bezdůvodné obohacení částku 60 679,41 Kč, zbývá mu povinnost vrátit žalobkyni toliko částku 1 884,99 Kč. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, byla žaloba, která byla žalovanému doručena dne 23. 3. 2025. Splatnost dluhu nastala ve lhůtě bez zbytečného odkladu, za kterou lze považovat 3 pracovní dny, tj. dne 26. 3. 2025. Ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v zákonné výši 12 %. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).
19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly