Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

6 C 102/2026

Soud: Okresní soud v MělníkuDatum rozhodnutí: 22. 9. 2026Č. j.: 6 C 102/2026-42Soudkyně: Mgr. Tereza Pirklová LL.M.,Agenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 27. 10. 2026Předmět řízení: o zaplacení 37 200 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSME:2026:6.C.102.2026.1
náklady řízeníbezdůvodné obohacenílhůtyřidičský průkazinvestiční fonddokazovánísmlouva o úvěrunáhrada nákladů
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 21. 11. 2026 máme 605 660 z 616 458 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (57) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku:- částku 20 000 Kč,- zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá co do:- částky 17 200 Kč,- zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 28 000 Kč od [datum] do [datum],- zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8 000 Kč od [datum] do zaplacení,- zákonného úroku z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 359 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částky 37 200 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru označené jedinečným identifikátorem [Anonymizováno], uzavřené dne [datum], mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] [IČO] IČO, , prostřednictvím webových stránek [Anonymizováno] (dříve také [Anonymizováno]) Tvrdí, že žalovanému byl poskytnut na jeho bankovní účet úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit společně se smluvním úrokem ve výši 40 % měsíčně. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas, proto byl dne [datum] zesplatněn a žalovaný byl vyzván k úhradě celé dlužné částky. Pohledávka byla následně na základě smluv o postoupení pohledávek převedena na žalobkyni. Předmětem žaloby je: zaplacení 20 000 Kč představujících nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru, zaplacení 8 000 Kč představujících smluvní úrok za jeden měsíc, zaplacení 9 200 Kč představujících kapitalizovanou smluvní pokutu sjednanou ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za období od [datum] (zesplatnění úvěru) do [datum] (odeslání předžalobní upomínky), zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 28 000 Kč od [datum] do zaplacení.Pro případ, že by nebyl shledán důvodným nárok ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, uplatňuje žalobkyně v rozsahu poskytnuté jistiny nárok z bezdůvodného obohacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, ačkoliv mu byla žaloba řádně doručena do jeho datové schránky. Ze záznamu o doručení přitom vyplývá, že se žalovaný do datové schránky přihlásil dne [datum].

3. Po provedeném dokazování soud zjistil tento skutkový stav: Společnost [právnická osoba] [IČO] IČO, , sídlem [adresa] a žalovaný uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru, označenou jedinečným identifikátorem [Anonymizováno], na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na dobu neurčitou částku 3 000 Kč, za což se žalovaný zavázal platit úrok ve výši 40 % měsíčně. Pro případ prodlení s úhradovou jakékoliv splátky úroku se zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky (smlouva o spotřebitelském úvěru na č.l. 7-8, všeobecné obchodní podmínky na č.l. 11-15, občanský průkaz žalovaného na č.l. 16-17, řidičský průkaz na č.l. 18, kartička zdravotní pojišťovny na č.l. 19). Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému na účet č. [č. účtu] dne [datum] v 14.06 hodin částku 3 000 Kč a stejného dne v 16.55 hodin částku 17 000 Kč. Žalovaný je majitelem uvedeného účtu. Dispoziční oprávnění k účtu má rovněž paní [jméno FO], nar. [datum], která je matkou žalovaného (potvrzení o platbě na č.l. 9, 10, vyjádření banky na č.l. 35, výpis z informačního systému základních registrů). Žalovanému byl dne [datum] zaslán dopis od [Anonymizováno], oddělení vymáhání pohledávek, kterým mu bylo oznámeno, že ke dni [datum] došlo k zesplatnění úvěru vyplývajícího ze smlouvy o úvěru [Anonymizováno] od společnosti [právnická osoba] Dlužná částka byla vyčíslena na 47 563,53 Kč (oznámení o zesplatnění na č.l. 20). Společnost [právnická osoba].[IČO] IČO, , a společnost [právnická osoba] [IČO] IČO, , uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek, přičemž dle přílohy byly postoupeny dvě pohledávky za žalovaným, a to ze smlouvy označené jedinečným identifikátorem [Anonymizováno] ze dne [datum] a ze smlouvy označené jedinečným identifikátorem [Anonymizováno] ze dne [datum]. Společnost [právnická osoba].[IČO] IČO, , pohledávky následně postoupila žalobkyni (smlouvy o postoupení pohledávek v informačním systému soudu včetně příloh). Žalovanému bylo dopisem ze dne 6. 2. 2026 oznámeno, že pohledávka věřitele [Anonymizováno] (dříve [Anonymizováno].) byla postoupena na společnost [Anonymizováno]. Dopisem byl rovněž vyzván právní zástupkyní žalobkyně k úhradě dlužné částky ve výši 66 141,45 Kč, a to do tří dnů. Dopis byl odeslán dne [datum] (dopis na č.l. 21, potvrzení o podání na č.l. 22).

4. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

5. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Soud předně konstatuje, že žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi žalovaným a její právní předchůdkyní byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. K prokázání těchto tvrzení však předložila smlouvu o spotřebitelském úvěru označenou identifikátorem [Anonymizováno], z jejíhož obsahu vyplývá závazek poskytnout žalovanému toliko částku 3 000 Kč. Žádný dodatek ke smlouvě, změnu úvěrového rámce ani jinou listinu, z níž by bylo možno dovodit smluvní základ pro poskytnutí dalších 17 000 Kč, žalobkyně nepředložila. Soud má za pravděpodobné, že mezi tvrzeními žalobkyně a předloženými listinami existuje rozpor v důsledku administrativního pochybení, spočívajícího například v nepředložení dodatku ke smlouvě nebo jiné související dokumentace. Žalobkyně se však z jednání omluvila a jeho konání se nezúčastnila, a uvedený rozpor tak nebyl v průběhu řízení odstraněn. Za této procesní situace nemůže soud nahrazovat aktivitu žalobkyně a vycházet z domněnky, že taková listina existuje. Soud proto považuje za prokázané pouze to, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru na částku 3 000 Kč.

14. Ve vztahu k této smlouvě soud dále zkoumal splnění povinností stanovených zákonem o spotřebitelském úvěru. Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr byla zakotvena do právního řádu na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle které věřitel před uzavřením smlouvy musí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

15. Povinnost poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je třeba vykládat s ohledem na konkrétní parametry sjednávaného úvěru. Rozsah a intenzita tohoto posouzení se může lišit podle výše úvěru, délky jeho čerpání, způsobu splácení i rizik, která pro spotřebitele představuje. Avšak ani u úvěru nižší hodnoty nelze na povinnost posoudit úvěruschopnost rezignovat zcela. Naopak je vždy nezbytné, aby poskytovatel před uzavřením smlouvy disponoval alespoň základními informacemi o příjmové a finanční situaci spotřebitele, které mu umožní učinit kvalifikovaný závěr o jeho schopnosti dostát sjednaným závazkům. Žalobkyně netvrdila žádné konkrétní skutečnosti svědčící o tom, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Netvrdila, jaké údaje o příjmech, výdajích, majetkových poměrech či závazcích žalovaného měla k dispozici, ani zda byly ověřovány informace z registrů dlužníků či jiných databází. K této otázce rovněž nepředložila žádné důkazy. Za této situace soud uzavírá, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní ohledně splnění povinnosti vyplývající z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr, aniž by jeho úvěruschopnost řádně posoudila. Následkem takového postupu je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti. Žalovaný je tedy povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu ve výši 3 000 Kč.

16. Současně bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému dne [datum] na jeho účet kromě uvedených 3 000 Kč ještě další částku 17 000 Kč. Pro toto plnění však nebyl v řízení prokázán žádný smluvní ani jiný právní důvod. Žalobkyně se přitom těchto prostředků v řízení výslovně domáhá a bylo nepochybně prokázáno, že byly připsány na účet žalovaného. V rozsahu částky 17 000 Kč se proto žalovaný na úkor právní předchůdkyně žalobkyně obohatil plněním bez právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. a je povinen toto bezdůvodné obohacení vydat.

17. Žaloba je proto důvodná v rozsahu částky 20 000 Kč, sestávající z částky 3 000 Kč představující povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a z částky 17 000 Kč představující vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 o. z.

18. Nárok na zaplacení smluvního úroku ve výši 8 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 9 200 Kč soud zamítl. Předně tato plnění žalobkyně odvozovala od smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou soud v rozsahu prokázaného úvěru 3 000 Kč shledal neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Současně žalobkyně neprokázala existenci jakéhokoliv smluvního základu pro poskytnutí dalších 17 000 Kč, z nichž rovněž při výpočtu uplatněného smluvního úroku a smluvní pokuty vycházela. Přestože tvrdila uzavření úvěrového vztahu v celkové výši 20 000 Kč, předložila pouze smlouvu na částku 3 000 Kč a žádný dodatek, změnu úvěrového rámce ani jinou listinu osvědčující vznik povinnosti žalovaného hradit smluvní úrok či smluvní pokutu z částky převyšující 3 000 Kč nepředložila.

19. Soud se dála zabýval tím, od kdy byl žalovaný v prodlení. Nezaplacením dluhu do dne splatnosti se žalovaný dostal do prodlení, a vznikla mu tak povinnost podle § 1970 o.z. platit vedle jistiny dluhu též úroky z prodlení. Žalobkyně požadovala přiznání zákonného úroku z prodlení již od [datum] s tvrzením, že úvěr byl zesplatněn výzvou ze dne [datum]. K této výzvě však nepředložila žádný doklad o jejím odeslání ani doručení žalovanému, a neprokázala tedy, že se výzva dostala do dispoziční sféry žalovaného. Již z tohoto důvodu nelze mít za prokázané, že se celý dluh stal ke dni [datum] splatným. Nadto soud přihlédl i k obsahu samotné výzvy. Ačkoli je v ní uvedeno, že pohledávka vyplývá ze smlouvy uzavřené se společností [právnická osoba], výzva sama je podepsána jako „[Anonymizováno] oddělení vymáhání pohledávek“. Z listiny přitom nijak nevyplývá, kdo je jejím odesílatelem ani z jakého titulu je oprávněn vůči žalovanému jednat. Není z ní patrné, zda [Anonymizováno] představuje obchodní označení věřitele, jeho organizační složku, smluvního zástupce či jinou osobu. Průměrný spotřebitel tak z obsahu výzvy nemusel být schopen jednoznačně dovodit, kdo vůči němu pohledávku uplatňuje a kdo činí právní jednání směřující k zesplatnění úvěru. Žalobkyně však doložila, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne [datum], a to do tří dnů. Dopis byl odeslán [datum], v souladu s § 573 o.z. byl dopis doručen dne [datum] a splatnost tak nastala v souladu s § 607 o.z. dne [datum]. Soud proto přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od [datum] a z přiznané částky 20 000 Kč, ve zbytku pak nárok zamítl.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že úspěšnější žalobkyni přiznal poměrnou náhradu nákladů řízení ve výši 7,53 % z plné náhrady nákladů řízení. Plná náhrada nákladů by činila 4 764 Kč a skládá se ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 860 Kč, nákladů za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) ve výši 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, návrh ve věci samé), tj. ve výši 2 100 Kč (3 úkony x odměna ve výši 700 Kč), dále paušální náhrady výdajů za každý z těchto úkonů podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t., tj. ve výši 300 Kč (3 úkony x paušální náhrada ve výši 100 Kč) a náhrady za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 504 Kč (21 % z částky 2 400 Kč). Soud proto přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů ve výši 359 Kč (7,53 % z 4 764 Kč). Jejich zaplacení soud k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

21. Lhůta k plnění byla stanovena v obecné třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací