Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku:- částku 48 552,81 Kč,- zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 48 552,81 Kč od [datum] do zaplacení.
II. Žaloba se částečně zamítá, a to co do:- částky 5 557,55 Kč,- smluvního úroku za období od [datum] do [datum] ve výši 2 427,60 Kč,- smluvního úroku ve výši 23,99 % ročně z částky 48 552,81 Kč od [datum] do [datum],- smluvního úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 48 552,81 Kč od [datum] do zaplacení,III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 8 406,41 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 54 110,36 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba].[IČO] IČO, (dále jen právní předchůdkyně žalobkyně) uzavřel dne [datum] smlouvu o vydání kreditní karty č. [hodnota], na základě níž mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty úvěr až do výše 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal vyčerpanou částku splatit společně se smluvním úrokem ve výši 23,99 % ročně. Žalovaný však nedodržel řádně podmínky pro splácení, právní předchůdkyně žalobkyně proto uplatnila právo okamžitého splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Pohledávka byla dne [datum] postoupena na společnost [Anonymizováno] která smlouvou ze dne [datum] pohledávku postoupila žalobkyni. Žalobkyně navrhuje, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit: dlužnou jistinu ve výši 48 552,81 Kč, poplatky v celkové výši 5 557,55 Kč, smluvní úrok za období trvání smlouvy od [datum] do [datum] ve výši 2 427,60 Kč, smluvní úrok ve výši 23,99 % ročně z částky 48 552,81 Kč od [datum] do [datum], smluvní úrok ve výši 14,75 % ročně (ponížený s ohledem na § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru) z částky 48 552,81 Kč od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 48 552,81 Kč od [datum] do zaplacení.
2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.
3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o kreditní kartě a kartovém účtu č. [hodnota] včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku právní předchůdkyně žalobkyně, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému úvěrový rámec až do výše 50 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet společně s úrokem ve výši 23,99 % ročně, přičemž výše minimální měsíční splátky byla stanovena na 3,2 % z celkové dlužné částky, min. 200 Kč. Byly sjednány doplňkové služby, a to pojištění vyčerpané částky, cestovní pojištění, pojištění Osobní strážce a službu Kredit info, za což se žalovaný zavázal hradit poplatky dle ceníku (návrh na uzavření smlouvy na č.l. 48, akceptace návrhu ze dne [datum] na č.l. 12, všeobecné obchodní podmínky na č.l. 23, obchodní podmínky pro vydávání a používání kreditních karet na č.l. 29, formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru na č.l. 64, smlouva o poskytování bankovních služeb na č.l. 59 p.v., žádost o změnu tel. čísla na č.l. 59, 62, 62 p.v. a 63, kopie občanského průkazu na č.l. 71).
4. Poplatek za správu karty činil 199 Kč měsíčně, poplatek za službu Kredit info činil 19 Kč měsíčně, pojistné za cestovní pojištění činilo 89 Kč měsíčně, pojištění Osobní strážce 89 Kč měsíčně a pojistné za pojištění vyčerpané částky činilo 1 % měsíčně z celkové dlužné částky ke dni vyhotovení výpisu (viz ceník na č.l. 55).
5. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Vycházela z informací z bankovního registru klientských informací (BRKI) a z online CBCB zprávy, dle které celková měsíční suma splátek vycházela na 9 493 Kč, přičemž jeho celková výše závazků měla být 100 000 Kč. Žalovaný uvedl celkové výdaje na bydlení, jídlo, výživné na děti, lékařskou péči a jiné nezbytné výdaje v částce 5 000 Kč měsíčně. Svůj čistý měsíční příjem uvedl 25 000 Kč (viz souhrn žádosti na č.l. 10, protokol o ověření úvěruschopnosti na č.l. 11, údaje klienta na č.l. 68). Rovněž měla k dispozici výpisy z bankovního účtu žalovaného, který pro něj vedla. Z těchto výpisů soud zjistil, že žalovaný měl pravidelné příjmy ze závislé činnosti, zejména ve formě měsíční mzdy, nejčastěji od zaměstnavatele [právnická osoba], přičemž výše těchto příjmů se pohybovala zpravidla v rozmezí přibližně 10 000 Kč až 32 000 Kč měsíčně. Vedle mzdy byly na účet žalovaného nepravidelně připisovány dávky vyplácené [právnická osoba]. Soud dále zjistil, že žalovaný měl běžné provozní výdaje odpovídající obvyklým životním nákladům, zejména výdaje na nákupy v supermarketech, čerpacích stanicích, stravování, lékárnách, stavebninách, telekomunikační služby, parkování a streamingové služby. Z uvedených výpisů však rovněž vyplývá, že žalovaný již před uzavřením předmětné smlouvy opakovaně a soustavně vynakládal finanční prostředky na hazardní hry a sázky, zejména ve prospěch sázkové kanceláře [Anonymizováno]. Tyto transakce byly prováděny ve vysoké četnosti, v některých případech i několikrát během jednoho dne. Měsíční objem výdajů na hazardní hry se pohyboval orientačně v řádu desítek tisíc korun, a nejednalo se tak o nahodilé či ojedinělé jednání. Z výpisu z účtu současně vyplývá, že žalovaný opakovaně čerpal spotřebitelské úvěry a krátkodobé půjčky u většího počtu poskytovatelů, zejména u společností [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba]., [Anonymizováno], a [Anonymizováno] Z výpisů je patrné, že nové úvěry byly čerpány opakovaně a paralelně, nikoli výjimečně, což svědčí o dlouhodobém a významném úvěrovém zatížení žalovaného (mimořádný výpis z účtu žalovaného za období od [datum] do [datum] – částečně vytištěno na č.l. 93 a násl., měsíční výpisy od právní předchůdkyně žalobkyně v systému soudu, prohlášení na č.l. 39). Žalovaný úvěr čerpal, avšak jej nesplácel řádně a včas. Žalovanému byly účtovány poplatky za sjednané služby dle ceníku (výpis z kreditní karty na č.l. 14). Dopisem ze dne [datum] prohlásila právní předchůdkyně žalobkyně dluh za okamžitě splatný ke dni [datum] (viz dopis na č.l. 54). Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku společnosti [Anonymizováno] (potvrzení úplaty na č.l. 22, přehled podacích čísel na č.l. 40), což žalovanému oznámila dopisem ze dne [datum] (dopis, přehled podacích čísel na č.l. 38). Společnost [Anonymizováno] postoupila pohledávku na žalobkyni, což žalovanému oznámila dopisem ze dne [datum]. Zároveň žalovaného naposledy vyzvala k úhradě dluhu před podáním žaloby (dopis na č.l. 13, seznam odeslaných oznámení na č.l. 17, dopis na č.l. 47)
6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
13. Po provedeném dokazování a po pečlivém hodnocení jednotlivých důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatelka úvěru splnila před uzavřením smlouvy zákonnou povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tj. žalovaného, ve smyslu § 86 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování nelze dovodit, že by právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného zkoumala dostatečně, komplexně a s náležitou odbornou péčí. Naopak ze zjištěných skutečností vyplývá, že riziko nesplácení závazků žalovaným bylo v době uzavření smlouvy mimořádně vysoké. Přestože žalovaný měl pravidelný příjem ze závislé činnosti, tento příjem nebyl využíván k úhradě běžných životních potřeb ani k tvorbě finanční rezervy, nýbrž byl bezprostředně a opakovaně spotřebováván na hazardní hry. Soud ze zajištěných výpisů z bankovního účtu zjistil mimořádně rozsáhlý objem plateb směřujících k provozovatelům hazardních her, zejména ve prospěch sázkové kanceláře Fortuna. Tyto platby byly realizovány prostřednictvím platební karty ve vysoké četnosti, často opakovaně i několikrát v průběhu jednoho dne. Nejednalo se o nahodilé či ojedinělé transakce, nýbrž o systematické a dlouhodobé jednání, realizované v krátkých časových intervalech a ve značném objemu. Současně soud zjistil, že tyto výdaje byly uskutečňovány paralelně s čerpáním úvěrových prostředků, jakož i s běžnými provozními výdaji domácnostního charakteru. Z výpisů z účtu vyplývá, že žalovaný opakovaně čerpal spotřebitelské úvěry a krátkodobé půjčky od více poskytovatelů, které nebyly používány ke stabilizaci jeho finanční situace, nýbrž fakticky k financování dalšího sázkového jednání. Takový způsob hospodaření svědčí o ztrátě kontroly nad nakládáním s finančními prostředky, o pronásledování ztrát a o ignorování negativních finančních dopadů, což jsou typické znaky problémového až patologického hráčství. Soud má za prokázané, že žalovaný nevytvářel žádnou finanční rezervu, jeho příjem byl okamžitě spotřebováván, a v případě neočekávaných výdajů či výpadku příjmu by bylo riziko platební neschopnosti bezprostřední. Za situace, kdy žalovaný intenzivně provozoval hazardní hry, veškeré dostupné prostředky spotřebovával na sázení a současně si za tímto účelem opakovaně půjčoval další finanční prostředky, je zřejmé, že jeho schopnost řádně a včas plnit nové úvěrové závazky byla již v době uzavření smlouvy prakticky vyloučena. Tyto skutečnosti zásadním způsobem ovlivňují posouzení úvěruschopnosti žalovaného a jednoznačně prokazují, že žalovaný nesplňoval základní předpoklad úvěruschopnosti, totiž schopnost dostát svým finančním povinnostem. Právní předchůdkyně žalobkyně proto neměla smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřít, a její postup nelze považovat za souladný se zákonnými požadavky.
14. Smyslem zákonné povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a současně reakce na problém rostoucí zadluženosti domácností (srov. důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele ověřit bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele rovněž určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat obezřetně a nebude jej vystavovat neúměrnému riziku platební neschopnosti a insolvence. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně tuto povinnost nesplnila, neboť posouzení úvěruschopnosti žalovaného řádně a s odbornou péčí neprovedla. Poskytnutí úvěru za popsaných okolností je v přímém rozporu se smyslem a účelem § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Pokud by právní předchůdkyně žalobkyně postupovala řádně, musela by dospět k závěru, že žalovanému nelze úvěr poskytnout, neboť se již před uzavřením smlouvy nacházel ve stavu dlouhodobé finanční nestability. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je pak absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru.
15. V případě absolutní neplatnosti smlouvy je spotřebitel povinen vrátit pouze částku skutečně poskytnuté jistiny, bez úroků, poplatků a smluvních pokut. Z provedeného dokazování soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěr žalovanému fakticky poskytla, přičemž žalovaný poskytnuté finanční prostředky využíval a v průběhu trvání smluvního vztahu provedl i částečné splátky, tedy část dluhu uhradil, avšak vzhledem k jeho pasivitě v řízení nebylo možné zjistit přesnou výši uhrazené částky. Žalobkyně v řízení tvrdila a doložila, že ke dni rozhodnutí eviduje na jistině dluh ve výši 48 552,81 Kč, soud proto uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni právě tuto částku. Co do požadovaných poplatků a smluvních úroků soud žalobu zamítl.
16. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy jakožto celku se soud zabýval otázkou, od kdy je žalovaný v prodlení s úhradou dlužné částky. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně prohlásila dluh za okamžitě splatný dopisem ze dne [datum]. Zásilka byla s ohledem na domněnku doby dojití podle § 573 o.z. doručena žalovanému dne [datum]. Podle obsahu předžalobní výzvy měl žalovaný dluh uhradit okamžitě, což s ohledem na § 1959 o.z. lze vyložit jako do pěti dnů, splatnost dluhu dle této výzvy tak nastala dne [datum]. Žalobkyně však požadovala zákonný úrok až od [datum]. Soud proto přiznal zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 14,75 % ročně z částky 48 552,81 Kč od [datum] do zaplacení.
17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že úspěšnější žalobkyni přiznal poměrnou náhradu nákladů řízení ve výši 61 % z plné náhrady nákladů řízení (poměr úspěchu ve věci i s ohledem na vyčíslené požadované příslušenství ke dni rozhodnutí), tj. ve výši 8 406,41 Kč, když plná náhrada nákladů by činila 13 781 Kč a skládá se ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 165 Kč, nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) ve výši 3 300 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 a.t. (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé), tj. ve výši 6 600 Kč (2 úkony x odměna ve výši 3 300 Kč), odměna ve výši 1 650 Kč za úkon právní služby podle § 11 odst. 2 a.t. (jednoduchá výzva k plnění), paušální náhrada výdajů za každý z těchto úkonů podle § 13 odst. 4 a. t., tj. ve výši 1 350 Kč (3 úkony x 450 Kč) a náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 2 016 Kč (21 % z částky 9 600 Kč). Jejich zaplacení soud k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.
18. Lhůta k plnění byla určena v obecné třídenní lhůtě podle § 160 o. s. ř.
19. S ohledem na zjištěné skutečnosti soud závěrem považuje za nutné doporučit žalovanému vyhledat odbornou pomoc, neboť včasná intervence může předejít dalšímu zadlužování a zhoršování jeho osobní i majetkové situace. V České republice je dostupná anonymní odborná pomoc zejména prostřednictvím těchto služeb:- [právnická osoba] pro hazardní hráče a jejich blízké - tel. [tel. číslo] (nonstop), , Anonymizováno- Národní linka pro odvykání - tel. [tel. číslo] (bezplatně),- Specializovaná adiktologická pracoviště, jejichž přehled je dostupný např. na portálech [Anonymizováno] nebo , AnonymizovánoPatologické hráčství má zpravidla závažné a dalekosáhlé důsledky, které přesahují samotnou finanční oblast. Dlouhodobé a nekontrolované hazardní hraní často vede k narůstajícím dluhům, exekucím a ztrátě bydlení, k rozpadu partnerských a rodinných vztahů, ztrátě důvěry blízkých osob a sociální izolaci. Nezřídka je s ním spojena také ztráta zaměstnání, pokles pracovního výkonu a následná závislost na sociálních dávkách. V osobní rovině se patologické hráčství pojí se zvýšeným výskytem úzkostných a depresivních stavů, pocitů studu a bezvýchodnosti a s celkovým zhoršením psychického i fyzického zdraví. Pokud není tento stav aktivně řešen odbornou pomocí, má tendenci se prohlubovat a postupně zasahovat všechny základní oblasti života postižené osoby.