Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku: částku 65 035,89 Kč, smluvní úrok za období od [datum] do [datum] ve výši 6 144,87 Kč, zákonný úrok z prodlení za období od [datum] do [datum] ve výši 246,74 Kč, smluvní úrok ve výši 20,40 % ročně z částky 62 615,89 Kč za období od [datum] do [datum], smluvní úrok ve výši 12 % ročně z částky 62 615,89 Kč od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 62 615,89 Kč od [datum] do zaplacení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 15 549 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, na základě které požadovala, aby soud uložil povinnost žalovanému zaplatit částku 65 035,89 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba].[IČO] IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne [datum] uzavřela Smlouvu o půjčce č. [hodnota], na jejímž základě mu poskytla peněžní prostředky ve výši 65 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách, spolu se smluvním úrokem ve výši 20,40 % ročně, poplatkem za pojištění a dalšími smluvními poplatky. Žalovaný však své smluvní povinnosti neplnil a přestal sjednané splátky hradit, v důsledku čehož mu vznikl dluh sestávající z:- z nesplacené jistiny 62 615,89 Kč,- smluvních poplatků ve výši 2 420 Kč,- kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 6 144,87 Kč za období od [datum] do [datum],- kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 246,74 Kč za období od [datum] do [datum], dále- smluvního úroku ve výši 20,40 % ročně z částky 62 615,89 Kč za období od [datum] do [datum],- smluvního úroku ve výši 12 % ročně z částky 62 615,89 Kč od [datum] do zaplacení, odpovídající zákonné výši úroku z prodlení pro dané období,- zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 62 615,89 Kč od [datum] do zaplacení.Žalobkyně proto požádala soud, aby žalovanému uložil povinnost tuto dlužnou částku zaplatit.Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazních prostředků vyzval soud žalovaného podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoli mu předmětné usnesení bylo řádně doručeno na adresu trvalého bydliště, žalobkyně s uvedeným postupem souhlasila již ve svém žalobním návrhu. Soud proto ve věci nenařídil jednání a rozhodl na základě předložených listin.Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] prostřednictvím internetového bankovnictví smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě žalobkyně téhož dne vyplatila na účet žalovaného částku 65 000 Kč. Žalovaný se zavázal dluh splatit společně se smluvním úrokem ve výši 20,40 % ročně v 48 měsíčních splátkách po 2 229 Kč. Žalovaný si rovněž sjednal pojištění schopnosti splácet v ceně 237 Kč měsíčně (viz návrh smlouvy na č.l. 10, certifikáty podpisu na č.l. 13, akceptace návrhu na č.l. 27, formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru na č.l. 28, produktové podmínky na č.l. 45). Nedílnou součástí smlouvy učinily strany sazebník poplatků a všeobecné obchodní podmínky. Poplatek za zaslání výzvy k zaplacení dluhu činil 499 Kč (viz ceník produktů na č.l. 14). Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je svobodný, má základní vzdělání, bydlí v pronajatém bytě, jeho čistý měsíční příjem činí [částka], výdaje na bydlení představují [částka], výdaje na živobytí [částka] a rodinné a ostatní náklady činí [částka] měsíčně. Žalobkyně deklarovaný příjem ověřila prostřednictvím plateb pravidelně připisovaných na bankovní účet žalovaného. Při posouzení výdajů právní předchůdkyně žalobkyně částky uvedené žalovaným navýšila; do celkových měsíčních výdajů zahrnula [částka] představující splátky stávajících úvěrů, dále náklady na bydlení včetně hypotéky a stavebních úvěrů ve výši [částka], výdaje na živobytí [částka] a ostatní výdaje [částka], tedy výdaje v celkové výši [částka] měsíčně. Na základě tohoto vyhodnocení žalobkyně uzavřela, že žalovanému po odečtení všech pravidelných výdajů zbývá částka [částka], což dle jejího závěru postačovalo k úhradě splátky nového úvěru i k pokrytí nepředvídaných výdajů (viz údaje na č. l. 18, souhlas se zpracováním osobních údajů na č.l. 21, protokol o ověření úvěruschopnosti na č.l. 23, výpis z běžného účtu na č.l. 65). Žalovaný nesplácel dlužnou částku a pojistné řádně a včas, kvůli čemuž byly žalovanému účtovány poplatky za zaslané upomínky dle ceníku (výpis z úvěrového účtu na č.l. 53). Dlužná částka ve výši [částka] byla prohlášena za okamžitě splatnou dopisem ze dne [datum] (dopis na č.l. 73, seznam odeslaných dopisů na č.l. 62). Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku na žalobkyni (rámcová smlouva o postoupené pohledávek v informačním systému soudu), o čemž byl žalovaný informován dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne [datum] (oznámení o postoupení pohledávky na č.l. 33, seznam odeslaných oznámení na č.l. 55) a dopisem žalobkyně ze dne [datum], přičemž byl zároveň naposledy vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (dopis na č.l. 39, dopis na č.l. 74, seznam odeslaných oznámení na č.l. 40).Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jako i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Soud předně podotýká, že pohledávky za žalovaným byly řádně postoupeny na žalobkyni, jak vyplynulo z provedeného dokazování, a žalobkyně tedy byla aktivně legitimována k podání žaloby. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda při sjednání smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] dne [datum] posuzovala právní předchůdkyně žalobkyně řádně úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Smyslem a účelem posouzení úvěruschopnosti je ověřit, zda spotřebitel bude schopen dostát svým závazkům po celou dobu trvání úvěrového vztahu, a předejít tak situacím, kdy by poskytnutím úvěru mohl být vystaven nepřiměřené finanční zátěži. Tato povinnost představuje preventivní nástroj ochrany spotřebitele, nikoliv však absolutní garanci, že spotřebitel nebude mít později potíže se splácením. Zákon po poskytovateli požaduje, aby při posouzení úvěruschopnosti postupoval s odbornou péčí a vycházel z dostatečných, věrohodných a aktuálních informací, které si opatří jak od spotřebitele, tak z přiměřených externích zdrojů. V projednávané věci soud konstatuje, že poskytovatel vycházel z ověřeného příjmu žalovaného ve výši minimálně [částka] měsíčně, dále zohlednil jeho stávající závazky ve výši [částka] měsíčně, a u výdajů na bydlení vycházel z částky [částka] měsíčně, která odpovídá běžným nákladům domácnosti a nejde o nepřiměřeně nízkou částku, jak bývá u některých společností zvykem. Naopak jde o hodnotu odpovídající obvyklým nákladům, a tedy reálnému zatížení spotřebitele. Z provedených důkazů neplynou žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že žalovaný nebyl ke dni uzavření smlouvy objektivně schopen úvěr ve sjednané výši [částka] a při sjednané výši splátky [částka] měsíčně řádně splácet. Ani soud nezjistil žádné okolnosti, které by svědčily o tom, že žalovaný měl v rozhodné době výrazně vyšší náklady, jinou závažnou finanční zátěž, nebo nestabilní příjmy, jež by zpochybňovaly závěr o jeho úvěruschopnosti. Ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neukládají poskytovateli povinnost zkoumat příjmy a výdaje spotřebitele vždy exaktním doložením každé položky. Právní úprava výslovně předpokládá, že poskytovatel může při hodnocení vycházet i ze statistických modelů a standardizovaných údajů (např. vycházejících z životního minima či normativních nákladů na bydlení), neboť tyto modely ve většině případů odpovídají reálnému a obvyklému zatížení domácností. Ověřování skutečných příjmů a skutečných výdajů nad rámec těchto modelů má smysl pouze v situacích, kdy z jiných indicií plyne, že reálné výdaje spotřebitele mohou být výrazně vyšší než statistické hodnoty, případně existují pochybnosti o stabilitě jeho příjmů či o pravdivosti údajů uvedených v žádosti. V posuzovaném případě nebyly zjištěny žádné takové indicie, které by poskytovateli ukládaly povinnost prověřovat příjmové či výdajové položky nad rámec standardního postupu. Poskytovatel vycházel z údajů žalovaného, z registrů, z údajů o interních splátkách a doplnil výdajovou stranu o statistické normativní hodnoty, čímž naplnil požadavek odborné péče. Soud proto uzavírá, že poskytovatel postupoval při posouzení úvěruschopnosti v souladu s § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a nepochybil, neboť na základě dostupných a objektivně věrohodných údajů mohl důvodně uzavřít, že žalovaný bude schopen sjednané splátky hradit. Soud proto uzavřel, že smlouva byla platně sjednána. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, čímž mu vznikl dluh na jistině ve výši [částka] a na poplatcích a pojistném ve výši [částka]. Soud proto uložil žalovanému povinnost uvedené částky žalobkyni zaplatit.Soud žalobě vyhověl i s ohledem na požadované příslušenství – tj. smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení. Smluvní úrok je součástí závazku ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku a představuje odměnu věřiteli za poskytnutí peněžních prostředků a za to, že dlužník může tyto prostředky užívat. Dokud není jistina splacena, věřitel je stále zbaven možnosti disponovat s poskytnutými prostředky, a proto má právo na sjednaný úrok až do okamžiku úplného splacení dluhu. Smyslem smluvního úroku je kompenzace věřiteli za to, že nemůže po dobu trvání závazku disponovat svými prostředky, zohlednění rizika spojeného s poskytnutím úvěru i motivační prvek pro dlužníka k řádnému a včasnému plnění. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný si sjednali smluvní úrok ve výši 20,40 % ročně, což není nijak nemravně vysoká sazba. Soud proto uložil povinnost žalovanému zaplatit smluvní úrok za období od [datum] do [datum] ve výši [částka] (tj. za období trvání smlouvy), smluvní úrok ve výši 20,40 % ročně z částky [částka] za období od [datum] do [datum] a smluvní úrok ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (tj. smluvní úrok ponížený v souladu s § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru). Nezaplacením dluhu do dne splatnosti (tj. okamžitě od doručení dopisu ze dne [datum]) se žalovaný dostal do prodlení, a vznikla mu tak povinnost podle § 1970 o.z. platit vedle jistiny dluhu též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto uložil žalovanému rovněž povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení za období od [datum] do [datum] ve výši [částka] a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Soud konstatuje, že je věcí uvážení žalobkyně, od jakého dne či za jaké období bude smluvní i zákonné úroky uplatňovat v soudním řízení, nesměřuje-li její požadavek do doby před vznikem prodlení žalovaného.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) ve výši [částka] za dva úkony právní služby podle § 11 odst. 1 a.t. (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, účast na jednání), tj. ve výši [částka] (2 úkony x odměna [částka]), odměna dle § 6 odst. 1 a § 7 a.t. ve výši [částka] za jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 2 a.t. (jednoduchá výzva k plnění, jelikož výzva ze dne [datum] na č.l. 74 neobsahuje právní rozbor věci), paušální náhradu výdajů za každý z těchto úkonů podle § 13 odst. 4 a. t., tj. ve výši [částka] (3 úkony x paušální náhrada ve výši [částka]) a náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši [částka] (21 % z částky [částka]). Jejich zaplacení soud k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.Lhůta k plnění byla stanovena v obecné třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.