Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku:- částku 16 503,01 Kč,- zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 18 099,25 Kč od [datum] do [datum] v částce 1 796,29 Kč,- zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 18 099,25 Kč od [datum] do [datum] v částce 1 625,21 Kč,- zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 18 099,25 Kč od [datum] do [datum] v částce 1 448,44 Kč,- zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 4 670,78 Kč od [datum] do [datum] v částce 329,64 Kč.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 23 634,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.
III. Česká republika prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku má povinnost vrátit žalobci část zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 605 Kč, a to ve lhůtě do 30 dnů od právní moci rozhodnutí.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku 72 081,23 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tím, že dne [datum] uzavřel se žalovaným leasingovou smlouvu č. [hodnota], jejímž předmětem bylo poskytnutí operativního leasingu k vozidlu [Anonymizováno], registrační značka [SPZ].
2. Podáním ze dne [datum] doplněný podáním ze dne [datum] žalobce uvedl, že žalovaný po podání žaloby dne [datum] uhradil jistinu dluhu ve výši 58 968,53 Kč. V návaznosti na tuto úhradu žalobce žalobu částečně vzal zpět, a to co do částky ve výši 62 477 Kč (dlužné leasingové splátky ve výši 58 968,53 Kč + 3 509 Kč představující náklady na zajištění STK a měření emisí), zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 3 509 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobce vzal rovněž žalobu částečně zpět co do částky 21,05 Kč, která odpovídá části kapitalizované smluvní pokuty vyčíslené ke dni [datum], vypočtené rovněž z částky 3 509 Kč.
3. Současně však žalobce změnil žalobu tak, že nadále požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužných leasingových splátek. Výše smluvní pokuty byla v jednotlivých obdobích vypočtena vždy z aktuální výše dluhu, který se v průběhu času měnil v návaznosti na splatnost jednotlivých leasingových splátek a následně provedené úhrady. Smluvní pokuta proto nebyla počítána z jedné neměnné částky za celé období, ale z různých dlužných částek odpovídajících rozsahu nesplněných plateb v jednotlivých časových úsecích. Ke dni úhrady jistiny žalobce celkovou výši smluvní pokuty vyčíslil částkou 16 503,01 Kč.
4. Soud usnesením ze dne [datum], č.j. [spisová značka], rozhodl o částečném zastavení řízení co do částky ve výši 62 477 Kč (dlužné leasingové splátky ve výši 58 968,53 Kč + 3 509 Kč představující náklady na zajištění STK a měření emisí) a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 3 509 Kč od [datum] do zaplacení (výrok I.). Rovněž soud připustil změnu žaloby ze dne [datum], spočívající v tom, že žalobkyně se nově domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 16 503,01 Kč (výrok II.). Výrok I. nabyl právní moci dne [datum], výrok II. nabyl právní moci dne [datum].
5. Předmětem řízení je:- smluvní pokuta ve výši 16 503,01 Kč,- zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 18 099,25 Kč od [datum] do [datum] ve výši 1 796,29 Kč,- zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 18 099,25 Kč od [datum] do [datum] ve výši 1 625,21 Kč,- zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 18 099,25 Kč od [datum] do [datum] ve výši 1 448,44 Kč,- zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 4 670,78 Kč od [datum] do [datum] ve výši 329,64 Kč.
6. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazních prostředků vyzval soud účastníky řízení podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoli mu předmětné usnesení bylo řádně doručeno na adresu trvalého bydliště, žalobkyně s uvedeným postupem souhlasila podáním ze dne [datum]. Soud proto ve věci nenařídil jednání a rozhodl na základě předložených listin.
7. Soud konstatuje, že skutečnost, že u žalovaného probíhá insolvenční řízení, v němž bylo schváleno oddlužení, projednání věci nebrání. Žalobou uplatněná pohledávka vznikla až po rozhodnutí o úpadku a za trvání účinků schváleného oddlužení, nejde tedy o pohledávku, která by se v insolvenčním řízení uplatňovala přihláškou. Současně se nejedná ani o případ předvídaný v § 140b nebo § 140c zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, kdy by v důsledku probíhajícího insolvenčního řízení nebylo možné o nároku rozhodnout nebo by řízení nemohlo pokračovat.
8. Po provedeném dokazování zjistil soud tyto skutečnosti: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] leasingovou smlouvu č. [hodnota] jejímž předmětem bylo poskytnutí operativního leasingu k vozidlu [Anonymizováno] na dobu 48 měsíců. Žalovaný se za poskytnuté služby zavázal platit částku 17 500,23 Kč měsíčně. Pro případ prodlení s úhradou jakéhokoliv dluhu vyplývajícího ze smlouvy, byla sjednáno právo žalobkyně požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení až do zaplacení (smlouva včetně příloh na č.l. 8-17, dodatek na č.l. 24-25). Žalobkyně vystavila fakturu č. [hodnota] na částku 18 099,25 Kč se splatností dne [datum] (č. l. 22), fakturu č. [hodnota] na částku 18 099,25 Kč se splatností dne [datum] (č. l. 21), fakturu č. [hodnota] na částku 18 099,25 Kč se splatností dne [datum] (č. l. 20) a fakturu č. [hodnota] na částku 18 099,25 Kč se splatností dne [datum] (č. l. 19). Následně vystavila opravný daňový doklad (dobropis) č. [hodnota] na částku 13 428,47 Kč se splatností dne [datum] (dobropis na č.l. 18). Dobropisovaná částka byla použita na úhradu splátky leasingu za prosinec 2025, takže po jejím započtení činil rozdíl mezi fakturovanou a dobropisovanou částkou 4 670,78 Kč (oznámení o započtení na č.l. 27). Žalobkyně rovněž vystavila fakturu č. [hodnota] na částku 3 509 Kč se splatností [datum] a provedení technické prohlídky a měření emisí předmětu leasingu (č.l. 23). Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu dopisem ze dne [datum] od právní zástupkyně žalobkyně (dopis na č.l. 28). Žalovaný uhradil dne [datum] částku 58 969 Kč (detail platby na č.l. 50, záznam o úhradě na č.l. 51, e-mailová komunikace na č.l. 52).
9. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), zejména podle následujících ustanovení:
10. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení a výši úroku z prodlení s placením pohledávky výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Podle § 2048 odst. 1 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
12. Podle § 2049 o.z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.
13. Podle § 2051 o.z. nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.
14. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Z provedených listinných důkazů bylo prokázáno, že účastníci dne [datum] uzavřeli leasingovou smlouvu č. [hodnota], jejímž předmětem bylo poskytnutí operativního leasingu k vozidlu [Anonymizováno]. Bylo rovněž prokázáno, že žalobkyně žalovanému řádně vyúčtovala jednotlivé leasingové splátky fakturami se splatností dne [datum], [datum], [datum] a [datum], které žalovaný ve stanovené lhůtě neuhradil. Žalovaný se proto dostal do prodlení vždy prvním dnem následujícím po dni splatnosti, tedy od [datum], [datum], [datum] a [datum]. Podle § 1970 o. z. má věřitel právo požadovat po dlužníkovi, který je v prodlení se splněním peněžitého dluhu, úrok z prodlení. Úrok z prodlení představuje zákonný následek prodlení dlužníka a vzniká bez ohledu na to, zda věřiteli v důsledku prodlení vznikla škoda. Jelikož bylo prokázáno, že žalovaný své peněžité závazky vůči žalobkyni řádně a včas nesplnil a dlužné částky uhradil až dne [datum], vzniklo žalobkyni právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení za dobu od vzniku prodlení do dne úhrady dluhu, a to ve výši 11,5 % ročně stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud ověřil správnost provedeného výpočtu a dospěl k závěru, že uplatněné částky odpovídají délce prodlení i zákonné sazbě úroku z prodlení účinné v rozhodném období, soud proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl.
15. Soud se dále zabýval nárokem žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty. Z provedeného dokazování vyplynulo, že účastníci si v leasingové smlouvě platně sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky pro případ prodlení žalovaného s úhradou jakéhokoliv peněžitého závazku ze smlouvy. Žalovaný svou povinnost řádně a včas hradit leasingové splátky nesplnil, když neuhradil faktury splatné dne [datum], [datum], [datum] a [datum], čímž porušil smluvně převzatou povinnost.
16. Ze smlouvy nevyplývá, že by vznik nebo splatnost práva na smluvní pokutu byly podmíněny vystavením samostatné faktury či doručením zvláštní písemné výzvy. Neurčuje-li smlouva splatnost smluvní pokuty, může věřitel požadovat její zaplacení ihned po vzniku nároku, přičemž dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl o požadavku věřitele vyrozuměn (§ 1958 odst. 2 o. z.). Judikatura Nejvyššího soudu přitom dovodila, že takovou kvalifikovanou výzvu může představovat i samotná žaloba, pokud z ní jednoznačně vyplývá, jaká smluvní pokuta, z jakého důvodu a v jaké výši je požadována. Není proto překážkou úspěchu žaloby, že před jejím podáním nebyla žalovanému doručena samostatná výzva k úhradě smluvní pokuty (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2019, č.j. 26 Cdo 3607/2019-222). Vzhledem k tomu, že žalovaný porušil svou smluvní povinnost řádně a včas hradit leasingové splátky, vzniklo žalobkyni právo na smluvní pokutu sjednanou v leasingové smlouvě. Žalovaný přitom existenci smluvního ujednání ani samotné prodlení nijak nezpochybnil. Soud dále posoudil výši uplatněné smluvní pokuty a ověřil správnost jejího výpočtu. Dospěl přitom k závěru, že žalobkyně smluvní pokutu vypočetla v souladu se smluvním ujednáním, když ji v jednotlivých časových úsecích stanovila sazbou 0,1 % denně z aktuálně dlužných částek odpovídajících rozsahu prodlení žalovaného. Výše smluvní pokuty tak odpovídá délce prodlení i výši jednotlivých neuhrazených leasingových splátek. Soud neshledal ani důvod pro moderaci smluvní pokuty podle § 2051 o. z., přičemž žalovaný se jejího snížení ani nedomáhal. Za této situace soud uzavřel, že nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty je po právu, a žalobě v tomto rozsahu vyhověl.
17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni nárok na plnou náhradu nákladů řízení v částce 23 634,80 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč (po zohlednění vrácení části soudního poplatku žalobkyni – viz níže) a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“) z tarifní hodnoty 72 081,23 Kč ve výši 16 080 Kč sestávající z částky 4 020 Kč za každý ze čtyř úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé a zpětvzetí a rozšíření žaloby), dále z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 1 800 Kč za čtyři úkony právní služby po 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a také z daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ze součtu shora uvedených částek vyjma soudního poplatku v částce 3 754,80 Kč (21 % z 17 880 Kč). Jejich zaplacení soud uložil k rukám zástupkyně žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.
18. Ohledně soudního poplatku soud uvádí, že žalobkyně při podání žaloby zaplatila soudní poplatek ve výši 3 605 Kč, a to z původně uplatněného nároku ve výši 72 081,23 Kč. Následně však žalobkyně podáním ze dne [datum] rozšířila žalobu v části týkající se smluvní pokuty, když namísto původně požadované částky 9 603,70 Kč nově uplatnila nárok ve výši 16 503,01 Kč. Tím došlo ke zvýšení peněžitého plnění o částku 6 899,31 Kč, z níž by žalobkyni podle § 6a odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, vznikla povinnost doplatit soudní poplatek. Podle položky 1 bodu 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků činí soudní poplatek z takového navýšení 1 000 Kč. Současně však žalobkyně vzala žalobu zpět co do částky 62 477 Kč představující převážnou část původně uplatněné jistiny. V tomto rozsahu bylo řízení pravomocně zastaveno. Podle § 10 odst. 3 zákona o soudních poplatcích se v takovém případě vrací odpovídající část zaplaceného soudního poplatku, snížená o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč. Z původně zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 605 Kč tak připadá k vrácení částka 2 605 Kč. Jelikož žalobkyni současně vznikla poplatková povinnost ve výši 1 000 Kč v důsledku rozšíření žaloby, soud tuto částku započetl proti vracenému soudnímu poplatku. Po provedeném započtení proto soud rozhodl, že se žalobkyni vrací soudní poplatek ve výši 1 605 Kč. Soud vyzývá žalobkyni, aby do 10 dnů od doručení tohoto rozhodnutí sdělila číslo a majitele bankovního účtu, na který má být soudní poplatek vrácen.
19. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř.