6 C 76/2025

Odůvodnění

Žalobkyně se obrátila ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši [částka] společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši [Anonymizováno] ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Nárok odůvodnila tím, že žalovaná s žalobkyní uzavřela prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetových stránek [Anonymizováno]) smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na základě níž mohla žalovaná čerpat úvěr až do výše [částka] s možností postupného čerpání, a žalovaná se zavázala úvěr splatit s poplatkem za poskytnutí úvěru a další poplatky za objednané volitelné služby. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet, když posouzení úvěruschopnosti provedla dle interní metodiky schválené ČNB. Nejprve nahlédla do databází vedených spol. CNCB (NRKI, BRKI), dále nahlédla do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí. Totožnost žalované byla ověřena tím, že žalovaná zpřístupnila svůj bankovní účet za účelem získání informací o bankovním účtu a jeho majiteli. Žalovaná n základě výše uvedené smlouvy dne [datum] čerpala částku [částka], nedodržela však řádně podmínky pro splácení. Žalovanou částku [částka] tvoří dlužná jistina ve výši [částka], poplatek za poskytnutí úvěru ve výši [částka], smluvní úrok ve výši [částka], poplatek za službu „klidné spaní“ ve výši [částka], poplatek ve výši [částka] za službu „Presto“, poplatek za službu „informační SMS servis“ ve výši [částka], smluvní pokuta ve výši [Anonymizováno] denně ze zůstatku na úvěru v každém kalendářním dni v blíže nespecifikovaném období ve výši [částka]. Pro případ, že by soud neměl nárok uplatněný žalobkyní za prokázaný, žalobkyně požaduje, aby tento nárok soud posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované.Žalobkyně byla dne [datum] předvolána na jednání s tím, nechť se dostaví připravena tvrdit a prokázat, jaká byla celková částka, kterou žalovaná uhradila, za jaké konkrétní období žalobkyně uplatňuje nárok na smluvní úrok, neboť v žalobním návrhu nejsou uvedena časová data, nýbrž pouze pětimístné kódy, které služby žalovaná skutečně aktivovala, jelikož žalobkyně tuto skutečnost pouze tvrdí, avšak dosud nenavrhla ani nepředložila žádné důkazní prostředky k prokázání tohoto tvrzení a jakým způsobem žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, zejména jak ověřila tvrzené výdaje na bydlení ve výši [částka] měsíčně. Žalobkyně e-mailem ze dne [datum] uvedla, že nemá technických prostředků k úpravě návrhu a že navrhuje odmítnutí žalobního návrhu a žádá o vrácení části soudního poplatku. Usnesením ze dne [datum] byla vyzvána, ať konkretizuje, zda zamýšlela učinit procesní úkon zpětvzetí žaloby a případně, aby takové podání učinila řádným způsobem podle § 42 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), tedy prostřednictvím datové schránky, nebo v elektronické podobě opatřené uznávaným elektronickým podpisem. Na uvedené však žalobkyně nereagovala. Soudu pouze zaslala dne [datum] omluvu z jednání.Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila.Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně i žalované, neboť obě účastnice byly k jednání řádně předvolány, žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti, žalovaná se k jednání soudu nedostavila bez řádné a včasné omluvy.Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaná uzavřela s žalobkyní dne [datum] prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetu) smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota] včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku žalobkyně, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytovat žalované úvěrový rámec až do výše [částka] a žalovaná se zavázala úvěr splatit společně s úrokem ve výši [Anonymizováno] denně nejpozději do [datum]. Žalovaná se zavázala zaplatit poplatek za vyplacení úvěru ve výši [Anonymizováno] z vyplacené částky. Ve smlouvě jsou uvedeny následující poplatky za jednotlivé služby, pokud by byly aktivovány: za službu „Klidné spaní“ částka [částka] denně, za službu „Presto“ jednorázová částka [částka] a za službu „Informační servis“ částka [částka] denně. Ze smlouvy však nevyplývá, které z těchto služeb žalovaná skutečně aktivovala. Pro případ prodlení si smluvní strany sjednaly povinnost žalované zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši [Anonymizováno] z celkové dlužné částky za každý den z prodlení /viz smlouvu na č.l. 8, údaje o poskytovateli na č.l. 11, souhlas se zpracováním osobních údajů na č.l. 18, předpis denní splátek na č.l. 25, všeobecné obchodní podmínky na č.l. 41, informace pro spotřebitele na č.l. 59/. V rámci posouzení úvěruschopnost žalobkyně zjistila, že žalovaná splácí měsíčně [částka] na jiné půjčky, její pravidelné měsíčné výdaje na bydlení jsou [částka], další nezbytné výdaje činí [částka], ostatní nezbytné výdaje [částka], přičemž žalovaná uvedla, že její příjmy činí [částka] čistého měsíčně, avšak žalobkyně na základě výpisů z bankovního účtu žalované zjistila měsíční příjmy ve výši [částka] /viz výpis o posouzení úvěruschopnosti na č. l. 16 spisu/. Ověření totožnosti žalované bylo autorizováno distančním způsobem prostřednictvím ověření bankovního účtu /viz autorizace ověření totožnosti na č. l. 17 spisu/. Žalobkyně převedla bezhotovostním bankovním převodem na bankovní účet č. [č. účtu] částku [částka], přičemž jediným majitelem a disponentem tohoto účtu je žalovaná /viz přehled transakcí na č.l. 15, vyjádření banky na č.l. 80/. Žalovaná nesplácela řádně a včas, proto žalobkyně vypověděla smlouvu s okamžitou platností emailem ze dne [datum] /viz email na č.l. 66/. Naposledy žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne [datum], a to do tří dnů. Tato zásilka byla odeslána dne [datum] /viz výzva k úhradě dluhu na č. l. 67 spisu, podací lístek na č. l. 68 spisu/. Žalovaná netvrdila a ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a podle zákona. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), zejména podle následujících ustanovení:Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to co do výše [částka] se zákonným úrokem z prodlení. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatele úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že své povinnosti ve smyslu § 86 ZoSÚ dostála, neunesla (pro nepřítomnost žalobkyně nebylo možno tuto při ústním jednání postupem dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. v uvedeném ohledu vyzvat k doplnění tvrzení a označení a předložení důkazů). Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalované zjistila čistý příjem ve výši [částka]. Ohledně výdajů zjistila, že splácí úvěr ve výši [částka] měsíčně a že náklady na bydlení činí [částka]. Podle názoru soudu je povinností poskytovatele úvěru vždy ověřit příjem spotřebitele a zejména zjistit, jaké další úvěry spotřebitel má, protože právě tato informace je klíčová pro posouzení schopnosti splácet nový úvěr. Pokud ostatní tvrzené údaje odpovídají běžnému chodu věcí, není nutné, aby je poskytovatel úvěru vždy detailně ověřoval. V daném případě však nelze uzavřít, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost řádně ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, jelikož byť žalobkyně ověřila příjem žalované, nezjišťovala podrobněji podmínky stávajících úvěrů. Zároveň nezkoumala blíže náklady na bydlení v tvrzené výši [částka], což zjevně neodpovídá dnešním cenám. Soud nevylučuje, že žalovaná může skutečně mít výdaje na bydlení jen v takto nízké výši, avšak bylo na žalobkyni, aby toto tvrzení ověřila a prokázala. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila, když posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla.Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je pak absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele stanovenou v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň zjevně narušuje veřejný pořádek (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (shodně např. rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18 či rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 132/2019 nebo sp. zn. 23 Co 128/2019). Žalobkyně má tak nárok pouze na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. ve výši [částka].Soud se poté zabýval otázkou, od kdy je žalovaná v prodlení s úhradou dlužné částky, když s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy je neplatné ujednání i o splatnosti dluhu. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Žalobkyně tvrdila, že zaslala žalované email. Pouhé zaslání e-mailu, bez doložení jeho doručení, tuto jistotu neposkytuje. Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se mohla dostat do dispozice žalované, byla předžalobní výzva odeslaná dne [datum] prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb na adresu trvalého pobytu žalované uvedenou ve smlouvě, a proto nese odpovědnost za přebírání (ale i za nepřebírání) zásilek na této adrese. Věřitel se tak doručením na tuto adresu zprostil své povinnosti zajistit, aby se výzva dostala do dispozice dlužníka, neboť doručoval na adresu, kterou žalovaná sama určila. Zásilka byla s ohledem na domněnku doby dojití podle § 573 o.z. doručena žalované dne [datum]. Podle obsahu předžalobní výzvy měl žalovaný dluh uhradit do tří dnů od doručení, splatnost dluhu dle této výzvy tak nastala dne [datum]. Soud tedy přiznal zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši [Anonymizováno] ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Lhůta k plnění byla určena v obecné třídenní lhůtě podle § 160 o. s. ř.Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť nebylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy, od níž své další nároky žalobkyně odvíjela.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly.