Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky [Anonymizováno] výši 8 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 28 000 Kč od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8 000 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení a dále částky ve výši 9 220 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou, podanou u soudu dne [datum], po žalovaném domáhala zaplacení částky 28 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 28 000 Kč od [datum] do zaplacení a dále požadovala kapitalizovanou smluvní pokutu ve výši 9 220 Kč. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny. Úvěr se žalovaný zavázal splácet každý měsíc, vždy nejpozději k 10. dni v měsíci spolu s úrokem přirostlým za uplynulé období. Jistinu mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Žalobkyně poskytla úvěr prostřednictvím své webové stránky www.rerum.cz, kde žalovaný vyplnil registrační formulář, zde uvedl své osobní údaje, včetně telefonního čísla a e-mailové adresy. K ověření byl žalovaný povinen poskytnout fotokopii svého dokladu totožnosti a dále se zavázal zaplatit částku 1 Kč prostřednictvím bankovního převodu jako ověřovací platby. Žalovaný odsouhlasil smluvní dokumentaci a registraci dokončil zadáním pětimístného verifikačního SMS kódu, který žalobkyně zaslala žalovanému na jeho telefonní číslo. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného splácet úvěr. Situaci žalovaného si žalobkyně ověřovala též z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, a proto žalobkyně prohlásila úvěr za splatný ke dni [datum], o čemž žalovaného informovala v poslední upomínce ze dne [datum]. Předmětem návrhu je pohledávka ve výši 28 000 Kč, která se skládá z nesplacené části jistiny ve výši 20 000 Kč a ze smluvního úroku ve výši 40 % měsíčně z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 8 000 Kč. Žalobkyně dále nárokuje právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny v kapitalizované výši 9 220 Kč, která je počítána od data prodlení dne [datum] do data odeslání předžalobní výzvy, tj. dne [datum]. Pro případ, že by soud neměl žalobkyní uplatněný nárok za prokázaný, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě pohledávky.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání řádně předvolán, žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.
4. Soud na základě provedených důkazů učinil následující skutková zjištění: Žalobkyně vygenerovala pro žalovaného dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Z ničeho nevyplývá, že by tuto smlouvu žalovaný stvrdil jakýmkoliv svým podpisem, tj. že by projevil vůli být smlouvou s předloženým obsahem vázán. Dle smlouvy měla žalobkyně žalovanému poskytnout peněžní prostředky až do limitu ve výši 30 000 Kč na dobu neurčitou se smluvním úrokem ve výši 40 % p. m. z poskytnuté jistiny. Pro případ prodlení byla v článku 4.2. smlouvy o spotřebitelském úvěru upravena povinnost dlužníka zaplatit žalobkyni účelně vynaložené náklady vzniklé žalobkyni v souvislosti s prodlením žalovaného, zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu ve výši ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den z prodlení. Dne [datum] žalobkyně na bankovní účet žalovaného vyplatila částku 20 000 Kč /viz smlouva o úvěru na č. l. 7 - 8, potvrzení o převodu na č. l. 38, sdělení banky na č. l. 53 spisu/. Žalobkyně měla k dispozici fotokopii občanského průkazu žalovaného a přední stranu řidičského průkazu žalovaného /viz kopie občanského průkazu na č. l. 24, kopie řidičského průkazu na č. l. 25 spisu/. Žalobkyně evidovala výpisy z bankovního účtu žalovaného za období [datum] - [datum]. Z výpisu k účtu za období od [datum] do [datum] vyplývá, že žalovanému byly na účet připisovány finanční prostředky od subjektu [právnická osoba]., a to v červenci ve výši 36 303 Kč, v srpnu ve výši 36 376 Kč, v září ve výši 37 296 Kč. Z výpisů je dále zřejmé, že v červenci 2023 činily výdaje 83 613,40 Kč, konečný zůstatek prostředků činil částku ve výši 10 958,68 Kč, kdy na účtu byly dne [datum] zaúčtovány finanční prostředky ve výši 60 000 Kč z titulu půjčky (subjekt [právnická osoba].) a dále dne [datum] prostředky ve výši 480 Kč a 3 000 Kč (subjekt [právnická osoba].). V měsíci srpnu 2023 činily výdaje 73 288,99 Kč, konečný zůstatek prostředků činil částku 3 669,69 Kč, kdy na účtu byly dne [datum] zaúčtovány finanční prostředky ve výši 6 300 Kč z titulu čerpaného kontokorentu, dne [datum] prostředky ve výši 2 100 Kč a 436 Kč jako čerpaný kontokorent (subjekt [právnická osoba].), dne [datum] prostředky ve výši 10 000 Kč z titulu čerpaného kontokorentu (subjekt [právnická osoba].) a dne [datum] ve výši 10 000 Kč z titulu zápůjčky (subjekt [právnická osoba]). V měsíci září 2023 činily výdaje 120 370,63 Kč, konečný zůstatek finančních prostředků na účtu činil částku -6 754,94 Kč, kdy na účtu byly dne [datum] zaúčtovány finanční prostředky ve výši 20 000 Kč (subjekt [právnická osoba].), dále z titulu úvěrů dne [datum] prostředky ve výši 2 200 Kč ([právnická osoba].) a ve výši 20 0000 Kč (subjekt [právnická osoba]) a dále dne [datum] ve výši 20 000 Kč (subjekt [právnická osoba].) /viz výpis z účtu červenec 2023 na č. l. 26 - 29, výpis z účtu srpen 2023 na č. l. 30 - 33, výpis z účtu září 2023 na č. l. 34 - 37 spisu/. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, žalobkyně proto prohlásila úvěr za splatný ke dni [datum]. Žalobkyně prostřednictvím právního zástupce odeslala žalovanému dne [datum] výzvu k úhradě před podáním žaloby, v níž vyzvala žalovaného k úhradě dluhu do tří dnů. Zásilka byla doručována dne [datum] a následně byla vrácena zpět odesílateli /viz oznámení o zesplatnění na č. l. 39, výzva k úhradě na č. l. 43, potvrzení o zásilce na č. l. 44, výpis ze sledování zásilky [Anonymizováno] na č. l. 59 spisu/. Pohledávka za žalovaným byla zastavena ve prospěch věřitele - společnosti [právnická osoba]., a to na základě smlouvy o kontokorentním úvěru a smlouvy o zřízení zástavního práva k pohledávkám ze dne [datum], a to konkrétně dle uzavřené přílohy č. [hodnota] ze dne [datum] /viz příloha č. [hodnota] ke smlouvě o kontokorentním úvěru a ke smlouvě o zřízení zástavního práva na č. l. 16 - 23 spisu/.
5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a z přílohy č. [hodnota] ke smlouvě o kontokorentním úvěru a ke smlouvě o zřízení zástavního práva ze dne [datum] soud nezjistil žádné skutkové zjištění pro danou věc /viz příloha č. [hodnota] ke smlouvě o kontokorentním úvěru a ke smlouvě o zřízení zástavního práva na č. l. 9 - 15, smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 40 - 42 spisu/.
6. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: V řízení nebyla prokázaná vůle žalovaného být vázán smlouvou v předloženém znění. Tuto skutečnost nelze uzavřít z dokladů, které žalobkyně eviduje k ověření úvěruschopnosti žalovaného, tj. z kopie občanského průkazu a kopie přední strany řidičského průkazu. Z provedených důkazů tak lze pouze uzavřít, že žalovaný a žalobkyně o sjednání takové smlouvy komunikovali. Vyústěním takové komunikace bylo poskytnutí finanční prostředků ve výši 20 000 Kč žalovanému, které byly poukázány na bankovní účet na jméno žalovaného. Není však prokázané, na jakém obsahu smlouvy (zejména výši úroku, smluvní pokuty apod.) se žalobkyně a žalovaný dohodli. Žalobkyně měla k dispozici výpisy z účtu žalovaného za období od [datum] do [datum], z nichž byl patrný pravidelný příjem žalovaného, avšak z těchto výpisů bylo dále patrné, že žalovaný v daném rozmezí čerpal několik úvěrů/půjček v celkovém souhrnu přesahujícím částku 150 000 Kč. Z doložených listin nevyplynulo, že by žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného jinak než tím, že měla k dispozici shora uvedené výpisy z bankovního účtu žalovaného. Žalobkyně vyzvala žalovaného výzvou před podáním žaloby k uhrazení celé dlužné částky do 3 dnů. Zásilka byla žalovanému doručována dne [datum]. Nebylo prokázáno, že by žalovanému byla žalobkyní doručována jiná dřívější výzva.
7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
8. Podle § 1740 odst. 1 o. z. osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou.
9. Podle § 1745 o. z. je smlouva uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti.
10. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Jelikož v řízení nebylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaný spolu ve smyslu § 1745 o. z. ve spojení s § 2395 o. z. uzavřeli smlouvu o úvěru předloženého znění, neboť nebylo prokázáno, že žalovaný dle § 1740 odst. 1 o. z. projevil vůli být touto smlouvou vázán, měla žalobkyně nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z. (plněno bez právního důvodu, právní důvod nebyl v řízení prokázán). V řízení bylo prokázáno, že na bankovní účet žalovaného poukázala žalobkyně dne [datum] částku ve výši 20 000 Kč. Žalovanému tak vznikla povinnost toto plnění žalobkyni vydat. Jelikož žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, stíhá ho nadále povinnost vrátit žalobkyni tuto částku, o kterou se ve vztahu k ní bezdůvodně obohatil. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Žalovaný tak byl podle § 1958 odst. 2 o. z. povinen vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu poté, co byl žalobkyní k úhradě vyzván. V daném případě bylo prokázáno, že do sféry dispozice žalovaného se výzva k úhradě dostala v souladu s ustálenou judikaturou při prvním pokusu o doručení žaloby dne [datum], kdy tato byla žalovanému doručována a ten se s ní tak měl možnost seznámit /srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3144/2018 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1239/2016/. Za přiměřenou lhůtu k okamžité úhradě dluhu lze považovat lhůtu tří dnů, která ostatně odpovídá i lhůtě stanovené žalobkyní, když tedy byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni dlužnou částku do [datum], což ovšem neučinil a následujícího dne, tj. [datum], se tak ocitl v prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni dle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).
15. K tomu soud dále pro úplnost uvádí, že i kdyby bylo shledáno, že předložená smlouva o úvěru byla mezi účastníky sjednána, nebylo prokázáno, že žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a že tedy taková smlouva byla uzavřena dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru platně. Tyto skutečnosti v řízení nebyly rovněž prokázány. Žalobkyně toliko tvrdila, že provedla lustrace ve veřejných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI a měla k dispozici výpisy k bankovnímu účtu žalovaného. Nicméně kromě výpisů z bankovního účtu nic dalšího žalobkyně nedoložila. Není postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z bankovního výpisu, aniž by jakkoliv zkoumala situaci žalovaného z pohledu jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrů, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně měla k dispozici výpisy z účtu za období, které předcházelo jednání o poskytnutí úvěru. Byť bylo z těchto výpisů zřejmé, že žalovanému byla pravidelně připisována mzda od subjektu [právnická osoba]., je z předložených bankovních výpisů dále také patrné, že žalovaný si v předmětném období vzal několik půjček a úvěrů, a to v nikoliv zanedbatelné výši. Pouze díky čerpání těchto finančních prostředků byly zůstatky na účtu první dva měsíce kladné, kdy však evidované výdaje několikanásobně přesahovaly příjem žalovaného z titulu pobírané mzdy. Nelze pak pominout ani to, že o smlouvě o úvěru mělo být jednáno v prosince 2023, ale poslední informace o majetkové situaci žalovaného neměla žalobkyně z doby bezprostředně předcházející tomuto období, ale ze září 2023. Žalobkyně pak netvrdila a neprokazovala, že by se nějak zabývala splátkovým zatížením žalovaného, jakož ani tím, že by zkoumala a ověřovala náklady žalovaného na bydlení či jeho další životní náklady. Žalobkyně se tedy vůbec nezabývala zkoumáním a ověřováním výdajů žalovaného.
16. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno uzavření předmětné úvěrové smlouvy, nesvědčil žalobkyni nárok na zaplacení kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 8 000 Kč, jakož i smluvní pokuty požadované ve výši 9 220 Kč. Shodně postupoval soud také stran požadavku na zaplacení zákonného úroků z prodlení z částky 28 000 Kč za období předcházející datu, kdy se žalovaný dostal do prodlení s úhradou bezdůvodného obohacení. Konečně pak soud zamítl nárok žalobkyně na úhradu zákonného úroku z prodlení obdobím a částkou sice odpovídající bezdůvodnému obohacení, ale přesahujícím zákonnou výši úroku (12,75 % - 11,5 %) (výrok II. tohoto rozsudku).
17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení. Takto soud dospěl k tomu, že úspěch žalobkyně byl v rozsahu 48,4 % a žalovaný byl úspěšný v rozsahu 51,6 %. S ohledem na tuto skutečnost (tj. téměř shodný rozsah úspěchu obou účastníků), jakož i to, že žalovanému prakticky žádné náklady v řízení nevznikly, tedy soud rozhodl tak, jak je uvedeno výše (výrok III. tohoto rozsudku).