Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 264,71 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 9 264,71 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 10 735,29 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 735,29 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od [datum] do zaplacení. Nárok odůvodnila tím, že mezi žalovaným a původním věřitelem společností [právnická osoba] (původně creditON.cz, s.r.o.)[IČO] IČO, , sídlem [adresa] (dále také jen jako ,,původní věřitel“), probíhala jednání o uzavření úvěrové smlouvy, ale uzavřenou smlouvu není žalobkyně schopna doložit. Původní věřitel však žalovanému poskytl celkem 20 000 Kč, a to v platbách ve výši 4 000 Kč dne [datum], ve výši 5 000 Kč a ve výši 4 000 Kč dne [datum], ve výši 7 000 Kč dne [datum], a to převodem na bankovní účet žalovaného s identifikací daného variabilního symbolu. Za účelem ověření uvedených převodů žalobkyně navrhovala dotaz u příslušné banky. Pohledávka byla původním věřitelem následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena na společnost [Anonymizováno] [Anonymizováno] [právnická osoba].[IČO] IČO, , se sídlem [adresa] (dále jen ,,právní předchůdkyně žalobkyně“). Na žalobkyni byla pohledávka za žalovaným postoupena následně právní předchůdkyní žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek, která byla uzavřena dne [datum]. Žalovaný se tedy na úkor původního věřitele, resp. žalobkyně, bez spravedlivého důvodu obohatil, jelikož mu byly zaslány finanční prostředky na jeho účet, aniž by tu byl platný závazek. Žalovaný je tedy povinen vydat to, oč se takto obohatil. Před podáním žaloby byla žalovanému prostřednictvím právního zástupce žalobkyně odeslána dne [datum] výzva k plnění před podáním žaloby. Žalovaný neuhradil ničeho.
2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.
3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání předvolán, a žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:
5. Žalovanému byly zaslány na bankovní účet vedený na jeho jméno ze strany původního věřitele finanční prostředky v celkové výši 20 000 Kč (dne [datum] částka ve výši 4 000 Kč, dne [datum] částka ve výši 5 000 Kč a ve výši 4 000 Kč, dne [datum] částka ve výši 7 000 Kč) a tyto prostředky byly na daný účet také připsány /viz potvrzení o platbě na č. l. 7, viz potvrzení o platbě na č. l. 8, viz potvrzení o platbě na č. l. 9, viz potvrzení o platbě na č. l. 10, přehled od [právnická osoba]. na č. l. 26 spisu/. Původní věřitel uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, jíž postoupil na právní předchůdkyni žalobkyně mimo jiné také svou pohledávku za žalovaným /viz smlouva o postoupení pohledávek v elektronickém systému CEPR, seznam postoupených pohledávek na č. l. 11 - 13 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně nabytou pohledávku následně postoupila na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne [datum] /smlouva o postoupení pohledávek v elektronickém systému CEPR/. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena původním věřitelem s vyčíslením dlužné částky ve výši 9 264,71 Kč v rámci oznámení ze dne [datum]. Dne [datum] byl žalovaný rovněž vyzván předžalobní výzvou k úhradě dlužné jistiny ve výši 9 264,71 Kč ze strany žalobkyně, a to ve lhůtě 3 dnů. Výzva byla žalovanému odeslána dne [datum] a byla mu doručována dne [datum] /viz oznámení o postoupení pohledávek na č. l. 14, výzva k úhradě na č. l. 14 p.v., podací lístek na č. l. 15, výpis ke sledování zásilky RR2729304178F na č. l. 29 spisu/.
6. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovanému byly na bankovní účet vedený na jeho jméno poskytnuty ze strany původního věřitele v několika platbách finanční prostředky v celkové výši 20 000 Kč. Na základě uzavřených smluv o postoupení pohledávek nabyla pohledávku za žalovaným žalobkyně. Žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni, když v rámci oznámení byl žalovaný informován o zbývajícím dluhu ve výši 9 264,71 Kč. Žalovaný byl k úhradě této částky vyzván žalobkyní k úhradě do 3 dnů, a to výzvou před podáním žaloby. Tato výzva byla žalovanému doručována dne [datum].
7. Podle § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníků, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s projednáním věci ve své nepřítomnosti. O odročení nežádala. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplněné této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř.
8. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.”).
9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
10. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
12. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel na bankovní účet, vedený na jméno žalovaného, zaslal v několika platbách finanční prostředky v celkové výši 20 000 Kč. V daném případě žalobkyně uvedla, že není schopna doložit smlouvu o úvěru, která měla být mezi žalovaným a původním věřitelem uzavřena, a proto se domáhá vydání bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo. Žalovaného tak stíhala povinnost vydat to, oč se na úkor původního věřitele obohatil, resp. nyní již na úkor žalobkyně, na níž byla pohledávka postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně, která předtím sama nabyla pohledávku od původního věřitele žalovaného na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky. Ve věci tedy bylo prokázáno, že finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty. Nárok žalobkyně je tedy nutné hodnotit pouze jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z. (plněno bez právního důvodu, právní důvod nebyl v řízení prokázán). Žalovanému tak vznikla povinnost vydat plnění, a to v rozsahu, které případně doposud nevydal. V daném případě však žalovaný v předchozí době již zjevně finanční prostředky v nějaké výši vrátil. V řízení bylo totiž rovněž prokázáno, že když původní věřitel vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky, činila dlužná částka 9 264,71 Kč. K úhradě totožné částky, jako dlužné jistiny, byl žalovaný vyzván rovněž ze strany žalobkyně, a to v rámci zaslané výzvy před podáním žaloby. V řízení bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla postupně postoupena na žalobkyni, žalobkyně tak je k podání žaloby v dané věci aktivně legitimována. Jelikož však z listin, které byly předloženy jako důkaz, vyplynulo, že dlužná částka je nižší, než jak bylo tvrzeno žalobkyní, vyhověl soud podané žalobě pouze v dané části a žalobkyni přiznal nárok na zaplacení právě této částky, tj. částky ve výši 9 264,71 Kč. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). V daném případě bylo prokázáno, že výzva k plnění (obsažená v rámci předžalobní výzvy) byla žalobkyní prokazatelně odeslána dne [datum]. Do sféry dispozice žalovaného se dostala v souladu s ustálenou judikaturou při prvním pokusu o doručení dne [datum], kdy byla žalovanému doručována /srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3144/2018 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1239/2016/. S ohledem na třídenní lhůtu k plnění by byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení žalobkyni vydat do [datum] a následujícího dne by se dostal do prodlení se splněním své povinnosti. Jelikož však žalobkyně požadovala přiznání zákonného úroku z prodlení až ode dne [datum], přiznal soud žalobkyni dle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení z nesplacené dlužné jistiny až od požadovaného dne, a to do zaplacení v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).
13. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (co do částky 10 735,29), neboť nebylo prokázáno, že by byl žalovaný finanční prostředky v tomto rozsahu původnímu věřiteli, respektive nyní žalobkyni, nadále povinen z titulu bezdůvodného obohacení vydat. Shodně postupoval soud také stran požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení z této částky (výrok II. tohoto rozsudku).
14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly (výrok III. tohoto rozsudku).