Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 56 427,64 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 56 427,64 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 2 809,44 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 173,73 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 236,78 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 59 237,08 Kč od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 2 809,44 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 9,9 % ročně z částky 58 031,08 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 11 951,19 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 59 237,08 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne [datum] se společností [právnická osoba].[IČO] IČO, , se sídlem [adresa] (dále také jen ,,právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o půjčce č. [hodnota], na jejímž základě mu byla poskytnuta zápůjčka ve výši 60 000 Kč. Smlouva byla uzavřena na základě návrhu žalovaného, který banka bez výhrad akceptovala, a její nedílnou součástí byly rámcová smlouva o poskytování bankovních služeb, všeobecné obchodní podmínky a ceník poplatků. Žalovaný se zavázal splatit zápůjčku v 69 pravidelných měsíčních splátkách po 1 245 Kč, přičemž první splátka byla splatná dne [datum]. Úroková sazba byla sjednána jako neměnná ve výši 9,9 % ročně. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Posouzení bylo provedeno na základě údajů získaných od žalovaného, informací z veřejných registrů a interních systémových záznamů právní předchůdkyně žalobkyně. Zohledněny byly příjmy žalovaného ve výši 39 000 Kč a výdaje ve výši 24 897 Kč, přičemž rozdíl mezi nimi byl dostatečný pro schválení úvěru. Žalovaný úvěr čerpal dne [datum]. Na pohledávku pak uhradil celkem 3 471,36 Kč v několika splátkách mezi březnem a červnem 2024. Vzhledem k tomu, že žalovaný nesplácel řádně a včas, byla pohledávka zesplatněna ke dni [datum]. Právní předchůdkyně žalobkyně následně postoupila pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností od [datum] na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován doporučeným dopisem. Žalovaný následně na pohledávku ničeho neuhradil. Žalobkyně se proto domáhala zaplacení jistiny ve výši 58 031,08 Kč, poplatků ve výši 1 206 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 3 236,78 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 173,73 Kč, dále smluvního úrok ve výši 9,9 % ročně z částky 58 031,08 Kč od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 59 237,08 Kč od [datum] do zaplacení.
2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.
3. Soud věc projednal postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání řádně předvolán, žalobkyně se z jednání omluvila.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:Právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o půjčce č. [hodnota], na základě které se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v 69 měsíčních splátkách ve výši 1 245 Kč společně s úrokem ve výši 9,90 %. RPSN činila 10,36 %. Splátky zahrnovaly také pojištění schopnosti žalovaného splácet ve výši 101 Kč měsíčně /viz návrh na uzavření smlouvy na č. l. 13-16, akceptace návrhu na č. l. 17 spisu/. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně shromažďovala informace k posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Zjistila, že v insolvenčním rejstříku žalovaný procházel bez záznamu, nebyl evidován v databázi neplatných dokladů a nebyl evidován na interním Black listu právní předchůdkyně žalobkyně. V registrech BRKI a NRKI procházel žalovaný bez negativních záznamů, v registru SOLUS nebyl zjištěn dluh po splatnosti. Právní předchůdkyně žalobkyně dále vycházela z údajů sdělených žalovaným. Zohlednila deklarovaný příjem ve výši 39 000 Kč a výdaje ve výši 24 897 Kč. Žalovaný konkrétně uvedl, že je ženatý, bydlí ve vlastním bydlení, pracuje jako zaměstnanec s měsíčním příjmem ve výši 39 000 Kč. Výdaje na bydlení včetně hypotéky uvedl ve výši 8 500 Kč, výdaje na živobytí ve výši 8 000 Kč a ostatní rodinné náklady a výdaje ve výši 3 400 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně u žalovaného dále evidovala splátkové operace s výší měsíčních splátek 4 997 Kč a sumou zbývajících splátek ve výši 83 177 Kč. Dále evidovala kreditní operace s úvěrovým rámcem ve výši 2 484 029 Kč a sumou zbývajících splátek ve výši 3 254 365 Kč /viz protokol o ověření úvěruschopnosti na č. l. 39-40, příloha k ověření úvěruschopnosti na č. l. 41-42 spisu/. V období od [datum] do [datum] činily celkové příjmy na účtu žalovaného 60 000 Kč a celkové výdaje 57 131,884 Kč. Na účet byla dne [datum] připsána mzda ve výši 34 591 Kč. V období od [datum] do [datum] pak činily příjmy žalovaného na účtu 141 633 Kč a výdaje celkem 116 897,62 Kč. Konkrétně dne [datum] byla na účet žalovaného připsána částka ve výši 135 633 Kč se zprávou pro příjemce „[Anonymizováno] [Anonymizováno] “. V období od [datum] do [datum] činily příjmy žalovaného na jeho bankovním účtu 44 083 Kč a výdaje 88 747,58 Kč. Dne [datum] byla na účet žalovaného připsána mzda ve výši 35 776 Kč. Konečný zůstatek na účtu žalovaného pak byl ke dni [datum] záporný, a to -27,43 Kč /viz výpis z účtu č. [hodnota] na č. l. 43-46, výpis z účtu č. [hodnota] na č. l. 67-73, výpis z účtu č. [hodnota] na č. l. 74-78 spisu/. Žalovaný úvěr ve výši 60 000 Kč čerpal dne [datum], následně jej však řádně nesplácel. Právní předchůdkyni žalobkyně uhradil celkem 3 572,36 Kč ve splátkách v období od čerpání úvěru do [datum], kdy ještě uhradil poplatek po splatnosti ve výši 101 Kč /viz výpis z běžného účtu na č. l. 49-55, transakční historie na č. l. 56-60, výpis z úvěru na č. l. 61-66 spisu/. Vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr nesplácel, přistoupila právní předchůdkyně žalobkyně k zesplatnění celé pohledávky ke dni [datum]. Žalovaného zároveň vyzvala k okamžité úhradě dlužné částky. Prohlášení o okamžité splatnosti pohledávky bylo žalovanému odesláno téhož dne a poprvé bylo žalovanému doručováno dne [datum] /viz prohlášení o splatnosti na č. l. 18, podací arch na č. l. 19, výpis ze sledování zásilky [Anonymizováno] na č. l. 79 spisu/. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně postoupila smlouvu o postoupení pohledávek za žalovaným, přičemž žalovaný byl o tomto postoupení informován /viz smlouva o postoupení pohledávek v elektronickém systému CEPR, výpis z OR k žalobkyni na č. l. 12, potvrzení o úplatě na č. l. 22, vyrozumění o postoupení na č. l. 20, podací arch na č. l. 21 spisu/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou dne [datum] /viz výzva k plnění na č. l. 23-24, podací lístek na č. l. 25 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění nad rámce výše uvedené částky 3 572,36 Kč uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.
5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
8. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
9. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
10. Podle § 2 odst. 1 č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
15. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
16. Na základě provedeného dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je z převážné části důvodná. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě uzavřené smlouvy o úvěru poskytla žalovanému částku v celkové výši 60 000 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek dle § 1879 o. z. byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována. V souvislosti s touto smlouvou však žalobkyně v řízení neprokázala, že ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému finanční prostředky po posouzení jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet s odbornou péčí. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela zejména z údajů sdělených žalovaným, jak vyplývá z protokolu o posouzení úvěruschopnosti. Převzala jeho údaje o průměrném měsíčním příjmu ve výši 39 000 Kč, stejně jako údaje o pravidelných měsíčních výdajích. Ty měly dosahovat celkové výše 24 897 Kč, přičemž výdaje na bydlení včetně hypotéky měly činit 8 500 Kč, výdaje na živobytí 8 000 Kč a ostatní rodinné náklady a výdaje 3 400 Kč. Žalobkyni lze přisvědčit potud, že příjmy žalovaného lze považovat za do značné míry ověřené na základě prověření výpisů z bankovního účtu žalovaného. Z nich je zřejmé, že pravidelná mzda žalovaného činila cca 35 000 Kč. Na výpisu z účtu byla evidována i výjimečná mzda ve výši takřka 140 000 Kč, která pravděpodobně zahrnovala odměny za daný rok. Tato skutečnost však sama o sobě neznamená, že příjem žalovaného ve výši 39 000 Kč, z něhož žalobkyně vycházela, představoval pravidelný příjem. Do jisté míry by však závěr o průměrné výši měsíční mzdy bylo možné považovat za racionální, ověřený a prokázaný. V případě výdajů žalovaného však nelze učinit závěr, že by tyto byly právní předchůdkyní žalobkyně řádně prověřeny. Výše splátky hypotéky a ostatních nákladů na bydlení nebyla nijak prověřena. Co je však nejdůležitější, zejména celková uvažovaná částka výdajů vůbec neodpovídá skutečným výdajům žalovaného dle předložených výpisů z účtu. Výdaje žalovaného v rozhodném období tří měsíců předcházejících uzavření sporné smlouvy totiž převyšovaly jeho příjmy, a to i přesto, že v měsíci lednu obdržel mimořádnou mzdu ve výši 135 633 Kč. Konečný zůstatek bankovního účtu byl ke dni uzavření smlouvy o úvěru záporný (ke dni [datum] ve výši -27,43 Kč), a to právě i přes to, že žalovaný v měsíci lednu obdržel na bankovní účet mzdu v nadstandardní výši. Za daného stavu bylo na místě, aby právní předchůdkyně žalobkyně důkladně prověřila skutečnou výši výdajů žalovaného, přičemž pro toto prověření měla k dispozici relevantní podklady v podobě výpisů z účtu. Bylo pak na ní, aby vycházela z údajů takto ověřených, a nikoliv z prostých prohlášení žalovaného, která byla se skutečnými výdaji vyplývajícími z výpisu z účtu v příkrém rozporu. Jak však vyplynulo z protokolu o posouzení úvěruschopnosti právní předchůdkyně žalobkyně vycházela právě z neověřených tvrzení. Není však postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla především z nedoložených osobních a majetkových poměrů uvedených žalovaným v žádosti o půjčku, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Takový postup, nota bene za situace, kdy řádnému ověření výdajů podrobnějším studiem výpisů z účtu nic nebránilo, nelze považovat za řádné posouzení úvěruschopnosti ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je taková smlouva absolutně neplatná.
17. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky uzavřena platně, došlo na straně žalovaného na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, respektive s ohledem na postoupení pohledávky na úkor žalobkyně, k bezdůvodnému obohacení. Žalovaný je proto povinen toto obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. žalobkyni vydat. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně obdržel 60 000 Kč, přičemž následně uhradil celkem 3 572,36 Kč. Stále je tak povinen vrátit žalobkyni rozdíl těchto částek, tedy částku 56 427,64 Kč (60 000 Kč - 3 572,36 Kč), o kterou se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Žalovaný byl povinen vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění. V daném případě bylo prokázáno, že výzva k plnění (obsažená v prohlášení o splatnosti a výzvy k uhrazení dluhu) byla právní předchůdkyní žalobkyně odeslána dne [datum]. Do sféry dispozice žalovaného se dostala v souladu s ustálenou judikaturou při prvním pokusu o doručení dne [datum], kdy byla žalovanému doručována /srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3144/2018 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1239/2016/. Vzhledem k tomu, že byl žalovaný vyzván k okamžité úhradě dluhu, lze s ohledem na výši dlužné částky za přiměřenou považovat úhradu v lhůtě do tří dnů. Žalovaný byl proto povinen dlužnou částku uhradit do [datum]. Jelikož tak žalovaný neučinil, ocitl se následujícího dne v prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni dle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení z dlužné části jistiny od [datum] do zaplacení, a to v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).
18. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do uplatněného nároku žalobkyně na úhradu částky ve výši 2 809,44 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 173,73 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 236,78 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 59 237,08 Kč od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 2 809,44 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 9,9 % ročně z částky 58 031,08 Kč od [datum] do zaplacení, soud nárok žalobkyně zamítl, neboť v řízení nebylo prokázáno uzavření platné smlouvy o úvěru, ani dřívější dojití výzvy k plnění (výrok II. tohoto rozsudku).
19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 951,19 Kč, přičemž tato částka představuje 69,08 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 84,54 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 15,46 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 962 Kč a nákladů za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 59 237,08 Kč sestávající z částky 3 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), písm. d) a. t.(převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání ve věci samé - podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a dále daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 850 Kč ve výši 2 488,50 Kč. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).