Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 4 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 20 388 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 109,86 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 086,53 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky ve výši 9 958,17 Kč od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky ve výši 5 958,17 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky 4 000 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 9 628,53 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Mělníku na doplatku soudního poplatku částku 257 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 24 388 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 109,86 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 086,53 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9 958,17 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 9 628,53 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobkyně uplatněný nárok odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne [datum] se společností [právnická osoba].[IČO] IČO, , se [adresa] (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru č. [hodnota]. Na základě uzavřené smlouvy obdržel žalovaný v hotovosti finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, což stvrdil vlastnoručním podpisem smlouvy. Žalovaný se dále zavázal uhradit společně s jistinou i úrok v pevné výši 761 Kč, dále úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení případu ve výši 2 077 Kč a úhradu za možnost splácení v místě bydliště ve výši 2 700 Kč. Celkově se tak žalovaný zavázal uhradit částku ve výši 27 888 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, přičemž splatnost poslední splátky připadla na den [datum]. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to na základě informací získaných od žalovaného, který byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřeny oproti vyžádaným dokladům. Příjmy byly doloženy pracovní smlouvou/výplatními páskami. Výdaje žalovaného byly zkoumány z výpisů k bankovnímu účtu. Bylo zjištěno, že žalovaný je zaměstnán na dobu neurčitou s měsíčním příjmem ve výši 15 887 Kč a jeho měsíční výdaje činily 10 660 Kč. Žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu a je ženatý. Žalovaný však sjednané částky nehradil řádně a včas. Splatnost závazků nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky a od následujícího dne, tj. od [datum], se žalovaný dostal do prodlení. Žalovaný uhradil poslední splátku dne [datum]. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum] postoupena na žalobkyni. Požadovaná částka ve výši 24 388 Kč se skládala z nároku na zaplacení nesplacené jistiny ve výši 9 628,53 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 329,64 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 200 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1 186,97 Kč, inkasního poplatku ve výši 1 542,86 Kč, smluvní pokuty ve výši 7 500 Kč. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu, ničeho však již neuhradil.
2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.
3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání předvolán.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Žalobkyně je právnickou osobou zapsanou v obchodním rejstříku /viz výpis z OR k žalobkyni na č. l. 11 spisu/. Dne [datum] podepsali žalovaný v postavení dlužníka a právní předchůdkyně žalobkyně v postavení věřitele smlouvu o úvěru č. [hodnota]. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému hotovostní úvěr ve výši 15 000 Kč na dobu určitou, který se žalovaný zavázal splatit dle sjednaného splátkového kalendáře ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. První splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy o úvěru a každá další splátka, až do úplného zaplacení, byla splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Společně s jistinou úvěru se žalovaný dále zavázal zaplatit úrok v pevné výši 761 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 077 Kč a poplatek za hotovostní inkaso ve výši 2 700 Kč. Celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit, činila 27 888 Kč. Součástí smlouvy o úvěru byly taktéž smluvní podmínky. Účastníci sjednali roční úrok ve výši 8 %, RPSN činilo v případě splatnosti úvěru 14 měsíců 272,44 %. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal v místě jeho bydliště v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru. Pro případ prodlení s úhradou si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny, když za prodlení s každou splátkou lze uložit pokutu max. ve výši 500 Kč. Žalovaný na tuto pohledávku uhradil celkem 7 500 Kč /viz smlouva o úvěru vč. přílohy č. [hodnota] na č. l. 12 – 13, tabulka umoření na č. l. 21 spisu/. Ze žádosti o úvěr ze dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně k žalovanému zjistila, že je zaměstnán s příjmem ve výši 15 887 Kč měsíčně a jeho měsíční výdaje na bydlení a energie činily 3 000 Kč, náklady na dopravu a jídlo činily 7 440 Kč a srážky ze mzdy byly ve výši 220 Kč, celkem tedy měsíční výdaje představovaly částku ve výši 10 660 Kč. Ke splátkám stávajících půjček nebyly uvedeny žádné údaje. Tyto skutečnosti byly žalovaným doloženy pracovní smlouvou a výplatními páskami. Dále žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, dokončené vzdělání je základní, je ženatý a nemá vyživovací povinnost k dítěti/viz žádost o úvěr na č. l. 37 spisu/. Žalovaný byl od [datum] zaměstnán na dobu neurčitou se základní měsíční mzdou ve výši 16 100 Kč /viz pracovní smlouva na č. l. 32 p.v. – 33 spisu/. Dle předložených výplatních pásek byl příjem žalovaného za měsíc září 2022 ve výši 15 815 Kč, kdy mu byla sražena srážka 220 Kč a vyplacena byla částka 15 595 Kč. Za měsíc říjen byl příjem žalovaného ve výši 15 815 Kč a nebyla provedena žádná srážka /viz výplatní pásky září, říjen 2022 na č. l. 32 spisu/. Z části předložené smlouvy o nájmu bytu (úvodní strana a str. 6) uzavřené dne [datum] soud seznal, že žalovaný měl uzavřenu smlouvu o nájmu bytu 2 + 1 v [adresa], kde vystupoval jako nájemce spolu s další osobou /viz nájemní smlouva na č. l. 33 p.v. – 34 spisu/. Z části předložené smlouvy však nebylo zřejmé, v jaké výši bylo nájemné za pronájem bytu sjednáno. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo mj. postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Úhrada za postoupení byla provedena dne [datum] /viz smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 16 – 18, potvrzení o zaplacení na č. l. 15, seznam pohledávek na č. l. 19 – 20, oznámení o postoupení na č. l. 22 spisu/. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhů výzvou k plnění ze dne [datum] předanou k poštovní přepravě téhož dne s úhradou nejpozději do [datum]. Zásilka byla žalovanému doručena dne [datum] /viz výzva k plnění na č. l. 24 – 25, podací lístek na č. l. 23, výpis sledování zásilky [Anonymizováno] na č. l. 41 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec evidovaných plateb) uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.
5. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný před sjednáním úvěrů poskytl údaje v žádosti o úvěr ze dne [datum]. Příjmy žalovaného ověřila právní předchůdkyně žalobkyně z pracovní smlouvy a z výplatních pásek za období září a říjen 2022. Výdaje žalovaného byly právní předchůdkyní žalobkyně stanoveny jako součet uvedených nákladů žalovaného na bydlení, energie, dopravu, jídlo a dále splátek stávajících půjček či prováděných srážek. Žalovaný právní předchůdkyni uhradil celkem částku ve výši 11 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni. Dne [datum] byla žalovanému doručena výzva k zaplacení dlužné částky s termínem nejpozději do [datum]. Žalovaný v řízení netvrdil, ani to jinak nevyšlo najevo, že by na svůj dluh uhradil více, než evidovanou částku 11 000 Kč.
6. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
10. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
16. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti shledal soud žalobu za důvodnou pouze zčásti. Předně se soud zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru platně, tj. zda právní předchůdkyně žalobkyně ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru před jejím uzavřením zkoumala s dostatečnou péčí majetkové poměry žalovaného a z takto získaných informací uzavřela, že bylo ve finančních možnostech žalovaného úvěr splácet. Z důkazů provedených v řízení však nevyplynulo, že by právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr po posouzení jeho schopnosti úvěr splácet s odbornou péčí, respektive taková skutečnost nebyla žalobkyní prokázána. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla především z nedoložených osobních, výdělkových a majetkových poměrů uvedených žalovaným v žádosti o půjčku, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Ve vztahu k poskytnutému bylo v řízení prokázáno, že právní předchůdkyně ověřovala výši příjmů žalovaného. Jednak bylo ověřeno, že byl žalovaný v daném období zaměstnán a dále byla ověřena i výši jeho příjmů, která odpovídala údaji uvedenému v žádosti o úvěr. Žalobkyní však nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně náležitě ověřovala také výdaje žalovaného. Byly zohledněny srážky ze mzdy, (na výplatním listě se vyskytovala pouze v měsíci září), ale nikoliv již ověření dalších výdajů. V řízení byla sice předložena smlouva o nájmu, avšak tato smlouva obsahovala pouze úvodní a předposlední stranu (v tomto případě 1. a 6. stranu), kdy tak absentoval podstatný údaj v podobě výše sjednaného nájmu za pronájem bytu. Takový výdaj představuje podstatný životní náklad a nebylo tak vůbec hodnověrně podloženo, že žalovaný měl mít měsíční náklady na bydlení a energie ve výši 3 000 Kč, což se pak nejeví ani jako pravděpodobné. Na tomto závěru nic nemění skutečnost, že byt měl pronajatý s další osobou. Dále nebylo prokázáno, jakým způsobem byly ověřovány další náklady žalovaného za dopravu, jídlo a osobní náklady. Nebylo pak tvrzeno ani prokazováno, že by právní předchůdkyně žalobkyně prováděla k žalovanému alespoň nějaké lustrace v bankovních či nebankovních registrech. V případě výdajů tedy právní předchůdkyně žalobkyně vyšla toliko z informací od žalovaného, aniž by tyto nějakým způsobem ověřovala (s výjimkou srážky ze mzdy). Soud tedy s ohledem na výše uvedené uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je taková smlouva neplatná.
17. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky uzavřena platně, došlo na straně žalovaného na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. žalobkyně, k bezdůvodnému obohacení, a proto je povinen toto obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. žalobkyni vydat. Smlouvou o postoupení pohledávek dle § 1879 a násl. o. z. byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dle smlouvy o úvěru finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný uhradil již částku 11 000 Kč. Žalovanému tak zbývá uhradit částku 4 000 Kč, o níž se bezdůvodně obohatil. Soud proto vyhověl žalobě jen co do částky 4 000 Kč (tj. 15 000 Kč – 11 000 Kč). V daném případě bylo prokázáno, že výzva k úhradě dluhu byla žalovanému doručena dne [datum]. Ve výzvě k zaplacení byl termín pro zaplacení stanoven do [datum], kdy se tak od následujícího dne, tj. od [datum], žalovaný ocitl v prodlení a žalobkyni od tohoto dne náleží nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).
18. Vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno platné uzavření předmětné smlouvy o úvěru, nemohl soud návrhu žalobkyně ve zbývajícím rozsahu vyhovět, neboť byl tvořen částkami vyplývajícími právě z absolutně neplatné smlouvy [smluvní úrok běžící a kapitalizovaný, úrok z prodlení kapitalizovaný za období, ve kterém žalobkyni ještě nenáležel, běžící úrok z prodlení za období předcházející datu [datum], kdy se žalovaný poprvé prokazatelně ocitl v prodlení, a od tohoto data převyšující úrok z prodlení stanovený (nad náležející zákonný úrok ve výši 11,5 % ročně) v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.]. V této části tedy soud žalobkyní uplatněné nároky zamítl (viz výrok II. tohoto rozsudku).
19. Žalobkyně podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. Jelikož však nebyl elektronický platební rozkaz ve věci vydán, je potřeba dle přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., zákona České národní rady o soudních poplatcích, žalobkyni doměřit soudní poplatek do výše položky 1 sazebníku poplatků, a to konkrétně dle položky 1 bod 1 písm. b). Za návrh na zahájení řízení uhradila žalobkyně doposud částku ve výši 963 Kč, a proto jí soud stanovil povinnost ve stanovené lhůtě uhradit doplatek ve výši 257 Kč, tj. do celkové výše 1 220 Kč (výrok III. tohoto rozsudku).
20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (výrok IV. tohoto rozsudku).