Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 2 714 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 12 714 Kč od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 2 714 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení, pohledávky ve výši 2 033,04 Kč, úroku ve výši 72,96 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 466,08 Kč a úroku ve výši 12 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 37 209 Kč, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 444,94 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 14 747 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 12 % ročně od [datum] do zaplacení, pohledávky ve výši 2 033,04 Kč představující smluvní pokutu za prodlení s úhradou nové jistiny úvěru, úroku ve výši 72,96 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 466,08 Kč, a dále úroku ve výši 12 % ročně z téže částky od [datum] do zaplacení, nejvýše však do doby, kdy celkový tento úrok dosáhne částky 37 209 Kč. Nárok odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě mu poskytla částku 10 000 Kč. Tu měl žalovaný splácet ve 48 měsíčních splátkách po 646 Kč, přičemž byla sjednána nominální úroková sazba 72,96 % ročně. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím tzv. produktu A, tedy výlučně elektronicky, bez fyzického podpisu. Žalovaný nejprve požádal o úvěr a poskytl žalobkyni požadované doklady, včetně dvou osobních dokladů a potvrzení o bankovním účtu vedeném na jeho jméno. Po ověření totožnosti a prověření úvěruschopnosti žalobkyně zaslala žalovanému na jeho e-mailovou adresu kompletní smluvní dokumentaci, přičemž na jeho mobilní telefon byla současně odeslána SMS zpráva s informací o jejím odeslání. Následně žalobkyně vygenerovala jedinečný podpisový kód, který žalovaný obdržel jako variabilní symbol při ověřovací platbě ve výši 1 Kč na jeho bankovní účet. Po potvrzení souhlasu s podmínkami úvěru prostřednictvím SMS a zadání podpisového kódu byla smlouva považována za uzavřenou. Součástí procesu bylo i zaslání oznámení o schválení úvěru na e-mail žalovaného, které obsahovalo základní parametry úvěru, splátkový kalendář a jedno vyhotovení smlouvy včetně dodatku. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného na základě dokladů o příjmech, výpisů z registrů NRKI a SOLUS, interního scoringu a dalších informací. Bylo zjištěno, že žalovaný má čistý měsíční příjem 53 000 Kč, měsíční výdaje 25 174 Kč a volné zdroje ke splácení 26 826 Kč. Dále bylo ověřeno, že žalovaný nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, jeho doklad totožnosti byl platný a zaměstnavatel nebyl v úpadku. Žalovaný úvěr čerpal, avšak neuhradil žádnou splátku a dostal se do prodlení. V důsledku prodlení delšího než 65 dní došlo dne [datum] k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný na svůj dluh navzdory předžalobní výzvě neuhradil ničeho.
2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.
3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, neboť ten se k jednání soudu bez řádné a včasné omluvy nedostavil, ač byl k jednání procesně korektním způsobem předvolán.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:Žalobkyně jakožto poskytovatelka nebankovních spotřebních úvěrů jednala se žalovaným o uzavření smlouvy o úvěru. V rámci jednání vygenerovala dne [datum] Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/Smlouva o úvěru č. [hodnota]. Dle tohoto návrhu smlouvy měla žalobkyně žalovanému poskytnout úvěr ve výši 10 000 Kč s tím, že celkově měl žalovaný zaplatit částku ve výši 31 008 Kč. Úvěr měl být sjednán na 48 měsíců s měsíční splátkou ve výši 646 Kč, a to počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Zápůjční úroková sazba činila 72,95 % ročně. RPSN odpovídalo 103,04 %. Bod 2.2. části B) smlouvy o úvěru stanovil, že úrok běží i po zesplatnění úvěru, kdy i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru, a to až do doby její úplné úhrady s tím, že žalobkyně byla oprávněna na úrocích, které přirostou po zesplatnění, požadovat částku v maximální souhrnné výši 120 % celkové částky, kterou měl žalovaný zaplatit, tj. maximálně 37 209,60 Kč. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů zakotvila smlouva o úvěru, ve své části B) v bodu 6.1., povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 249 Kč za každou splátku, se kterou byl žalovaný v prodlení o délce 30 dnů s tím, že tato smluvní pokuta je splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k jejímu zaplacení a že souhrn veškerých smluvních pokut, které je žalobkyně oprávněna takto požadovat, činí maximálně 2 999 Kč za každý kalendářní rok. Dle bodu 6.2. části B) smlouvy o úvěru měla žalobkyně rovněž právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného s úhradou každé splátky o délce 15 dnů s tím, že tato náhrada nákladů je splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva na její zaplacení. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 65 dnů pak smlouva o úvěru, v části B) v bodech 6.3. a 6.4., stanovila, že automaticky dojde k zesplatnění úvěru, kdy se ke dni zesplatnění stávají okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění, veškeré smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů a kdy se ke dni zesplatnění celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru, přirostlé ke dni zesplatnění, stávají součástí nové jistiny úvěru splatné nejpozději ke dni zesplatnění. Žalobkyně pak měla, dle bodu 6.5. části B) smlouvy o úvěru rovněž právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Ve smlouvě byla pro žalovaného kromě adresy trvalého bydliště uvedena též adresa pro doručování, a to [adresa]. Smlouva byla podepsána žalobkyní. Na místě podpisu žalovaného je uveden „jedinečný kód [Anonymizováno] “ s uvedením dne a času ([datum], 09:04:35). Se smlouvou byl vygenerován také nepodepsaný předsmluvní formulář, dodatek č. [hodnota] k Návrhu smlouvy o úvěru, na kterém byl rovněž v místě podpisu žalovaného uveden „jedinečný kód 5209294488“ s časovým údajem [datum], 09:04:35 a prohlášení klienta na kterém byl znovu v místě podpisu žalovaného uveden „jedinečný kód 5209294488“ s časovým údajem [datum], 09:04:33. V dodatku č. [hodnota] k návrhu smlouvy o úvěru je pak v čl. I. bodu 1.2. uvedeno, že klient žádá, aby smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku /viz výpis ze seznamu subjektů na č. l. 8, předsmluvní formulář č. l. 16-19, návrh na uzavření smlouvy na č. l. 20-22, dodatek č. [hodnota] k návrhu smlouvy na č. l. 23-24, prohlášení klienta na č. l. 25-26 spisu/. K výše uvedenému návrhu smlouvy eviduje žalobkyně údaje žalovaného, a to mj. telefonní číslo, e-mailovou adresu a bankovní účet, který odpovídá bankovnímu účtu žalovaného /viz základní informace o klientovi na č. l. 10, sdělení banky na č. l. 75-76 spisu/. Žalobkyně odeslala dne [datum] na účet žalovaného 1 Kč pod VS [var. symbol] (tj. odpovídající jedinečnému kódu na listinách) s poznámkou, že se jedná o pojištěnou půjčku č. [hodnota] s podpisovým kódem a identifikací klienta pro poskytnutí spotřebitelského úvěru žalobkyně. Informaci o odeslání platby žalobkyně zaslala i na evidované telefonní číslo [tel. číslo] tím, že VS má být použit jako podpisový kód pro odpovědní SMS. Z téhož telefonního čísla přišla SMS odpověď, že žalovaný souhlasí a s uvedením č. [hodnota]. Tímto postupem mělo dojít k podpisu smlouvy /viz doklad o odeslání na č. l. 10 p.v., zaslaná SMS na č. l. 11, doklad o přijaté SMS na č. l. 11 p.v., podpis na dálku na č. l. 27 spisu/. Žalobkyně zaslala žalovanému oznámení o schválení úvěru včetně splátkového kalendáře. Žalovaný si zásilku převzal dne [datum] /viz oznámení o schválení úvěru na č. l. 28, dodejka na č. l. 29, splátkový kalendář na č. l. 31 spisu/. Dne [datum] žalobkyně zaslala žalovanému na bankovní účet částku ve výši 10 000 Kč /viz doklad o vyplacení na č. l. 30, potvrzení o převodu na č. l. 68, sdělení banky na č. l. 75-76 spisu/. V hodnocení klienta, které na místě podpisu žalovaného opět obsahuje pouze tentýž „jedinečný kód [Anonymizováno] “ s časovým údajem [datum], 09:04:36, je uvedeno, že žalovaný má pravidelný měsíční příjem ve výši 53 000 Kč, výdaje na bydlení ve výši 8 851 Kč, životní minimum představuje 4 860 Kč, splátky u žalobkyně v celkové výši 11 463 Kč a celkové výdaje ve výši 25 174 Kč. U bydlení je zaškrtnuto u rodičů /viz hodnocení klienta na č. l. 12 spisu/. Dne [datum] byla na účet žalovaného připsána mzda ve výši 40 979 Kč, dne [datum] ve výši 42 378 Kč, dne [datum] ve výši 78 629 Kč a dne [datum] ve výši 41 427 Kč. V období od [datum] do [datum] činily příjmy na účtu žalovaného 84 882,1 Kč a výdaje 84 554,60 Kč /viz potvrzení o transakci na č. l. 70, potvrzení o transakci na č. l. 71, potvrzení o transakci na č. l. 72, potvrzení o transakci na č. l. 73, výpis z účtu na č. l. 32-34 spisu/. Žalobkyně disponovala kopií občanského průkazu žalovaného /viz kopie občanského průkazu na č. l. 13-14 spisu/. Žalobkyně ověřila úvěrovou historii žalovaného v nebankovním registru klientských informací. V tomto registru byly u žalovaného evidovány celkem tři instituce s žádostí, dále také zbývající částka kreditních karet a celkového čerpání úvěrového rámce nesplátkových a splátkových operací ve výši 482 299 Kč. Dále byl u žalovaného zaznamenán dluh po splatnosti ve výši 14 439 Kč /viz výpis z nebankovního registru na č. l. 15 spisu/. Žalovaný úvěr čerpal, avšak následně žalobkyni žádné splátky neuhradil a s úhradou splátek se dostal do prodlení. Žalobkyně proto zpracovala výzvy k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru datované ke dni [datum] a ke dni [datum], a tyto zaslala žalovanému na kontaktní adresu dle smlouvy /viz karta klienta na č. l. 9, karta klienta na č. l. 52, výzva k zaplacení na č. l. 35, výzva k zaplacení na č. l. 36 spisu/. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou splátky úvěru o délce 65 dnů, zaslala žalobkyně žalovanému oznámení o zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy datované dne [datum], a to na adresu pro doručování dle návrhu smlouvy /viz oznámení na č. l. 37, návrh na uzavření smlouvy na č. l. 20-22 spisu/. Žalobkyně odeslala žalovanému dne [datum] předžalobní výzvu, v níž vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dluhu. Předžalobní výzva byla žalovanému poprvé doručována dne [datum] a dodána dne [datum] /viz předžalobní výzva na č. l. 38, podací arch na č. l. 39, výpis ke sledování zásilky [Anonymizováno] na č. l. 77 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.
5. Na základě provedeného dokazování učinil soud o skutkovém stavu následující závěr: Žalovaný projevil vůli uzavřít s žalobkyní smlouvu o úvěru na částku 10 000 Kč. V řízení však nebylo prokázáno, s jakým obsahem měla být tato smlouva sjednána. Předtím, než žalobkyně vyplatila částku 10 000 Kč na účet žalovaného, měla k dispozici hodnocení klienta, ze kterého vyplývalo, že je žalovaný zaměstnaný s příjmem 53 000 Kč a s výdaji ve výši 25 174 Kč, které měly být tvořeny životním minimem ve výši 4 860 Kč, splátkami vůči žalobkyni ve výši 11 463 Kč a náklady na bydlení ve výši 8 851 Kč. Dále žalobkyně disponovala potvrzením o připsání mzdy na účet žalovaného v období od října 2024 do ledna 2025. Další dluhy žalovaného vyplývaly z registru NRKI. Žalovaný na dluh ničeho neuhradil.
6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
8. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.
9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
11. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
12. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
16. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
17. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Nebylo však prokázáno, že by žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu odpovídající předloženému návrhu smlouvy. Předně je nutno zdůraznit, že žalobkyně soudu žádnou odpovídající smlouvu nepředložila, když předložila toliko návrh smlouvy. Pokud pak měl tento návrh představovat smlouvu samotnou, musí soud konstatovat, že na základě předloženého návrhu ani dalších předložených listin nelze učinit závěr, že by k uzavření smlouvy došlo. Na smlouvě absentuje jakékoliv relevantní zachycení projevu vůle žalovaného. Co se týče ověření vůle žalovaného prostřednictvím „jedinečného kódu“ pak je třeba uvést, že jeden a tentýž kód byl použit k doložení podpisu (potvrzení) vícero dokumentů, a to nejen samotného návrhu smlouvy. Nelze tak jednoznačně uzavřít, že se všemi těmito listinami a s jejich předloženým obsahem vyslovil žalovaný souhlas. Co se pak týká dodatku č. 1 smlouvy, který by měl logicky navazovat na smlouvu a potvrzovat formu jejího uzavření, tak dle časového údaje by měly být de facto všechny dokumenty podepsány v jeden okamžik. Nelze tedy nezmínit, že právě až dodatkem č. 1 smlouvy by měl žalovaný souhlasit s formou uzavření samotného návrhu smlouvy/smlouvy o úvěru daným způsobem, kdy však dle předkládaného mechanismu by měl žalovaný vlastně takto potvrzovat již samotný návrh smlouvy/smlouvu o úvěru, avšak až na ten následně navazuje předmětný dodatek. S ohledem na znění SMS zprávy, kterou měl žalovaný žalobkyni zaslat a která obsahovala sporný jedinečný kód, je pak nutné uvést, že z této SMS zprávy vůbec nevyplývá, s jakým případným zněním smlouvy měl žalovaný vyslovit souhlas. Jak SMS zpráva, tak kód jako takový, nejsou žádným způsobem pevně spojeny s vůlí žalovaného týkající se konkrétního návrhu smlouvy. Žalobkyně tedy disponovala údaji o žalovaném, které zanesla do návrhu smlouvy, s ohledem na způsob uzavření však nemohlo být postaveno na jisto, jednak to, že žalovaný disponoval předloženým návrhem smlouvy, a v konečném důsledku ani to, že to byl žalovaný, kdo žalobkyni poskytl údaje o své osobě. Soud proto dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru odpovídající znění tvrzenému žalobkyní.
18. Soud dále považuje za vhodné uvést, že i pokud by dospěl k závěru, že smlouva byla, a to z hlediska projevu vůle žalovaného být takovou smlouvou vázán, řádně uzavřena, musel by konstatovat, že žalobkyně nedostála své povinnosti před poskytnutím úvěru řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Předně již výše příjmů žalovaného nebyla zjevně řádně ověřena, když žalobkyně u žalovaného evidovala příjem ve výši 53 000 Kč. Této výše však mzda žalovaného pravidelně nedosahovala. Přesáhla ji toliko mzda připsaná na účet žalovaného v prosinci 2024. Tato mzda sice přesáhla tvrzenou částku výrazně, když mzda činila 78 629 Kč, nelze však přehlížet, že s ohledem na období mzda pravděpodobně zahrnovala mimořádné odměny a zjevně se nejednalo o mzdu pravidelnou. Ta se naopak pohybovala okolo 41 000 Kč. Rozdíl mezi výší příjmu, s níž kalkulovala žalobkyně, a pravidelně vyplácenou mzdou tedy byl více než 10 000 Kč, a to v neprospěch pravidelně vyplácené mzdy. Za stěžejní je nicméně možné označit to, že vůbec nebyly zkoumány a ověřovány výdaje žalovaného. Ten přitom zjevně čerpal další úvěry či využíval kreditní karty, jak vyplývalo z výpisu z registru NRKI. Žalobkyni přitom nic nebránilo v tom, aby si od žalovaného zajistila např. výpis z jeho bankovního účtu za relevantní období, který jí mohl poskytnout alespoň základní představu o pravidelných výdajích žalovaného. Žalobkyně sice předložila výpis z účtu žalovaného ze srpna 2023 k doložení ověření majitele bankovního účtu. Z tohoto výpisu je však mimo jiné patrné, že výdaje žalovaného dosahovaly v daném měsíci takřka 85 000 Kč. To pak dokresluje situaci v tom smyslu, že náklady žalovaného se pohybovaly ve zcela jiném rozsahu, než kolik činilo životní minimum, z jehož výše bylo žalobkyní také vycházeno. Z provedených důkazů tedy nevyplývá, že by žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Naopak se z nich podává, že žalobkyně na řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného zcela rezignovala. Důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr je pak v souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru absolutní neplatnost smlouvy. I pokud by tedy soud konstatoval, že smlouva uzavřena byla, nebyla by uzavřena platně. Naopak by se ve smyslu posledně uvedeného ustanovení jednalo o smlouvu absolutně neplatnou.
19. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky uzavřena platně, došlo na straně žalovaného na úkor žalobkyně k bezdůvodnému obohacení, a proto je žalovaný povinen toto obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. žalobkyni vydat. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný od žalobkyně obdržel 10 000 Kč. Žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho a je tedy povinen žalobkyni uvedenou částku, o kterou se na její úkor bezdůvodně obohatil, vydat. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty stanovené ve výzvě k úhradě dlužné částky. V daném případě bylo prokázáno, že výzva k úhradě dluhu byla žalovanému odeslána dne [datum] a poprvé doručována dne [datum], a to na adresu pro doručování. Žalobkyně přitom vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky, přičemž za přiměřenou lhůtu ke splnění této povinnosti lze považovat lhůtu tří dnů. Žalovaný byl tedy povinen žalobkyně dlužnou částku uhradit do [datum]. Vzhledem k tomu, že tak neučinil, ocitl se následujícího dne v prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni dle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení z dlužné části jistiny ode dne [datum] do zaplacení, a to v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).
20. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do uplatněné nároku na zaplacení částky ve výši 2 714 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 12 714 Kč od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 2 714 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení, pohledávky ve výši 2 033,04 Kč, úroku ve výši 72,96 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 466,08 Kč a úroku ve výši 12 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 37 209 Kč, soud nárok žalobkyně zamítl, neboť v řízení nebylo prokázáno uzavření platné smlouvy o úvěru, ani dřívější dojití výzvy k plnění (výrok II. tohoto rozsudku).
21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 444,94 Kč, přičemž tato částka představuje 21,54 % z jejich celkové výše 6 708,18 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60,77 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 39,23 %). Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a z nákladů za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5. a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 747 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných do podání návrhu ve věci včetně (převzetí a příprava věci, výzva před podáním žaloby, návrh ve věci samé - podání žaloby) a z částky 1 700 Kč za jeden úkon realizovaný po podání návrhu ve věci (jednání před soudem dle § 14b odst. 4, § 11 odst. 1 písm. g) a. t.), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč (tj. 300 Kč) dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 14b odst. 6 písm. b) a. t., jakož i v souvislosti s cestou realizovanou k jednání soudu dne [datum] se jedná o náhradu ve výši 1 067,5 Kč za 78 ujetých km (z místa sídla právní zástupkyně žalobkyně dle www.mapy.cz k soudu a zpět) v částce 617,5 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,1 l/100 km (tj. 165,1 Kč) a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla (tj. 452,4 Kč) dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 3 × 30 minut v částce 450 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 717,5 Kč ve výši 990,68 Kč. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř. K aplikaci § 14b a. t. soud poukazuje na to, že se jednalo o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (k většímu počtu žalob žalobkyně viz databáze soudu ISAS) (výrok III. tohoto rozsudku).
22. Soud také pro úplnost podotýká, že žalobkyni nepřiznal právo na náhradu nákladů za podání ze dne [datum], když příslušná tvrzení měla být obsažena již v samotném návrhu.