8 C 361/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 71 196,11 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 581,03 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 71 196,11 Kč od 2. 7. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 66 804,61 Kč od 2. 7. 2025 do zaplacení a s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 1 625,50 Kč od 2. 7. 2025 do zaplacení. Uplatněný nárok žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne 2. 6. 2022 se společností [právnická osoba].[IČO] IČO, , sídlem [adresa] (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 140 983 Kč. Bylo ujednáno použití úvěru na konsolidaci úvěrů ve výši 120 983 Kč a zbývající prostředky ve výši 20 000 Kč mohl žalovaný použít dle vlastního uvážení. Ve výpisu z úvěrového účtu pak byla uvedena přesná částka čerpání úvěru k úhradě úvěrů v rámci konsolidace, když dne 2. 6. 2022 žalovaný vyčerpal zbývající prostředky v celkové výši 21 198 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal úvěr splácet ve sjednaných pravidelných měsíčních splátkách spolu s úrokem ve výši 14,49 % ročně, přičemž žalobkyně žalobou uplatňuje úrok pouze ve výši 12 % ročně. Strany smlouvy si smlouvou o úvěru dále sjednaly přirůstání úroků úvěru k jistině úvěru a pro případ prodlení žalovaného s úhradou jakékoliv splátky nebo jakéhokoliv peněžitého závazku si strany smlouvy sjednaly právo právní předchůdkyně žalobkyně prohlásit úvěr za okamžitě splatný. Před uzavřením smlouvy o úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného, které ke svým rodinným, majetkovým, pracovním a jiným poměrům uvedl v žádosti o poskytnutí úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně tímto zjistila, že žalovaný je vdovec, bydlí ve vlastním bytě bez zástavy, nemá vyživovací povinnost k žádné osobě a jeho příjem je tvořen starobním důchodem ve výši 20 597 Kč měsíčně. Výše příjmu byla ověřena výpisem z běžného účtu. Žalovaný poskytnutý úvěr nesplácel řádně a včas, proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 19. 4. 2025 zesplatnila, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 19. 4. 2025. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 6. 2025 s účinností ke dni 1. 7. 2025 postoupena na žalobkyni. Požadovaná částka ve výši 71 196,11 Kč sestává z nároku na zaplacení nesplacené jistiny ve výši 66 804,61 Kč, úroku z úvěru ve výši 1 625,50 Kč a poplatků ve výši 2 766 Kč. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu, ničeho však neuhradil.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání předvolán.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Žalobkyně je právnickou osobou zapsanou v obchodním rejstříku /viz výpis z OR k žalobkyni na č. l. 39 spisu/. Dne 2. 6. 2022 podepsali žalovaný v postavení dlužníka a právní předchůdkyně žalobkyně v postavení věřitele smlouvu o úvěru, kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 140 983 Kč na dobu určitou, jenž se žalovaný zavázal splatit nejpozději do 5. 8. 2026 formou pravidelných 50 měsíčních splátek ve výši 3 800 Kč, které byly splatné vždy v 5. den každého kalendářního měsíce. První splátka byla splatná dne 7. 7. 2022. Úvěr byl co do výše 120 983 Kč poskytnut jako účelový na konsolidaci existujících dluhů a splatný na úvěrový účet č. [č. účtu]. Účastníci smlouvou sjednali úrok ve výši 14,49 % ročně, při řádném splácení zvýhodněnou úrokovou sazbu ve výši 12,37 % ročně. Součástí smlouvy o úvěru byly všeobecné obchodní podmínky a ceník /viz smlouva o úvěru na č. l. 12-15 spisu, všeobecné obchodní podmínky v elektronickém systému CEPR, sazebník v elektronickém systému CEPR/. Ze žádosti o úvěr ze dne 2. 6. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně k žalovanému zjistila, že je žalovaný vdovec, bydlí ve vlastním bytě bez zástavy, je důchodce a jeho příjem je ve výši 20 597 Kč. Žalovaný dále uvedl, že nemá splátky mimo právní předchůdkyni žalobkyně. U položky nazvané „nájem (pouze pokud bydlíte v nájmu u cizí osoby)“ a u ostatních pravidelných výdajů uvedl částku 0 Kč /viz žádost o poskytnutí úvěru na č. l. 54 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného, kdy stanovila měsíční životní výdaje žalovaného na základě dat uvedených klientem v kombinaci s interními informacemi banky včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení ve výši 6 824 Kč. Při tom zohlednila existující splátkové zatížení, které mělo být poskytnutým úvěrem konsolidované, výši kontokorentního úvěru 10 000 Kč, výši revolvingového úvěru 10 000 Kč a nové splátkové zatížení po konsolidaci dluhů a dospěla k závěru, že po odečtení nového splátkové zatížení od příjmů žalovaného zbývá žalovanému k pokrytí životních nákladů částka 16 197 Kč /viz posouzení úvěruschopnosti na č. l. 53 spisu/. Z výpisů z bankovního účtu žalovaného za období od dubna 2021 do června 2022, poskytnutých žalobkyní, se pak podává, že položky odepsané z účtu žalovaného dlouhodobě převyšovaly příchozí platby. Za období od dubna 2022 do 8. 6. 2022 byly připsány příchozí platby v celkové výši 72 392,40 Kč a odchozí platby činily celkem 198 346,44 Kč. Za období od ledna do března 2022 byly připsány příchozí platby v celkové výši 62 443 Kč a odchozí platby činily 74 615,51 Kč. Za období od října 2021 do prosince 2021 byly připsány příchozí platby v celkové výši 59 208 Kč a odchozí platby byly odepsány ve výši 108 933,22 Kč. Za období od dubna 2021 do června 2021 byly připsány příchozí platby v celkové výši 102 000,42 Kč a odchozí platby představovaly 141 082,65 Kč. Pravidelně byla na bankovní účet žalovaného připisována každý měsíc platba označená jako „důchod starobní a vdovecký“, která od ledna 2022 činila 20 597 Kč. Dále se z výpisů podává, že z účtu žalovaného byla pravidelně prováděna platba označená jako ,,[právnická osoba] “, a to dne 17. 3. 2022 ve výši 4 979,59 Kč, dne 19. 4. 2022 ve výši 2 444,96 Kč, dne 17. 5. 2022 ve výši 2 753,42 Kč. V červnu 2022 (17. 6. 2022) ve výši 4 657,14 Kč. Z účtu rovněž odcházely pravidelně měsíčně platby označené jako ,,nájem“ ve výši 3 400 Kč, platby označené jako ,,ČEZ“ ve výši 720 Kč, jakož byly prováděny i další platby /viz výpisy z účtu v systému ISAS/. Žalovaný úvěr čerpal dne 2. 6. 2022, kdy částka ve výši 119 784,60 Kč byla převedena na účet č. [č. účtu] a částka ve výši 21 198,40 Kč byla převedena na bankovní účet na jméno žalovaného. Žalovaný se dostával s úhradami do prodlení, úvěr nesplácel řádně a včas, proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 19. 4. 2025 zesplatnila. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku ve výši 128 399,59 Kč /viz výzva na č. l. 34, výpis z úvěrového účtu na č. l. 55-60, podklady pro jednání na č. l. 16-20, vyrozumění o splatnosti na č. l. 35 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně, jako postupitel, a žalobkyně, jako postupník, podepsaly dne 26. 6. 2025 smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo mj. postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 7. 7. 2025 /viz smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 21-25, příloha č. [hodnota] na č. [hodnota] -27, oznámení o postoupení na č. l. 28, informace o zpracování údajů na č. l. 28 p.v.-29, informace o pohledávce vč. žádosti na č. l. 29 p.v.-32, podací lístek na č. l. 33, dohoda o úplatě n č. l. 40, potvrzení o úplatě na č. l. 41 spisu/. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhů výzvou k plnění ze dne 20. 8. 2025, předanou k poštovní přepravě téhož dne s výzvou k úhradě nejpozději do 4. 9. 2025. Zásilka byla žalovanému doručena dne 22. 8. 2025 /viz výzva k úhradě na č. l. 36-37, podací lístek na č. l. 38, výpis ze sledování zásilky [Anonymizováno] na č. l. 63 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec evidovaných plateb) uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali dne 2. 6. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 140 983 Kč. Žalovaný před sjednáním úvěrů poskytl údaje ke své osobě v žádosti o úvěr. Příjmy žalovaného ověřila právní předchůdkyně žalobkyně z výpisů z účtu žalovaného za období od dubna 2021 do června 2022. Výdaje žalovaného byly právní předchůdkyní žalobkyně stanoveny na základě informací poskytnutých žalovaným v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Žalovaný právní předchůdkyni uhradil celkem částku ve výši 128 399,59 Kč. Pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni. Dne 22. 8. 2025 byla žalovanému doručena výzva k zaplacení dlužné částky s termínem plnění nejpozději do 4. 9. 2025. Žalovaný v řízení netvrdil, ani to jinak nevyšlo najevo, že by na svůj dluh uhradil více, než evidovanou částku 128 399,59 Kč.

6. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

10. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

16. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti shledal soud žalobu za důvodnou pouze zčásti. Předně se soud zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru platně, tj. zda právní předchůdkyně žalobkyně ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru před jejím uzavřením zkoumala s dostatečnou péčí majetkové poměry žalovaného a z takto získaných informací uzavřela, že bylo ve finančních možnostech žalovaného úvěr splácet. Z důkazů provedených v řízení nevyplynulo, že by právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr po posouzení jeho schopnosti úvěr splácet s odbornou péčí, respektive taková skutečnost nebyla žalobkyní prokázána. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla především z nedoložených osobních, výdělkových a majetkových poměrů uvedených žalovaným v žádosti o půjčku, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. [spisová značka]). Ve vztahu k poskytnutému bylo v řízení prokázáno, že právní předchůdkyně ověřovala výši příjmů žalovaného, když z doložených výpisů z účtu zjistila, že výše a zdroj příjmů odpovídají údajům uvedeným v žádosti o úvěr. Žalobkyní však nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně náležitě ověřovala také výdaje žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně v listině nazvané ,,Posouzení úvěruschopnosti klienta“ pouze odkázala na vlastní systém výpočtu, avšak konkrétní data, představující vstupy do modelu a jeho výstupy, blíže neupřesnila. Právní předchůdkyně takto postupovala, ačkoliv měla k dispozici výpis z účtu žalovaného za období předcházejí uzavření smlouvy, ze kterého mohla a měla zjistit, že skutečné výdaje žalovaného dlouhodobě značně převyšují výdaje stanovené jejím výpočtem. Jen součet zjištěných pravidelných výdajů na nájem, platby ČEZ a O2 přesahovaly výši výdajů, které právní předchůdkyně žalobkyně stanovila jako životní náklady a normativní náklady na bydlení (ve výši 6 824 Kč), z nichž pro stanovení zbývající částky vycházela. Z tohoto značnou část představovaly jen náklady na O2 (např. v měsíci květnu 2 753,42 Kč, v měsíci březnu 4 979,59 Kč, kdy se nejednalo o výjimku, jelikož i např. v měsíci červnu (byť po uzavření úvěrové smlouvy) se jednalo o obdobnou částku). Navíc za situace, kdy měl žalovaný v žádosti o úvěru uvést své výdaje ve výši 0 Kč, měla právní předchůdkyně žalobkyně přistoupit ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného o to důsledněji, a to za současné dispozice přehledu o tom, že dle výpisů z bankovního účtu výdaje žalovaného přesahovaly jeho příjmy. Na základě shora uvedeného nemá soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud tak uzavřel, že úvěruschopnost žalovaného nebyla právní předchůdkyní žalobkyně dostatečně zkoumána a posuzována, pročež je předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná. Je-li smlouva od počátku neplatná, nemá žalobkyně právo na zaplacení příslušenství ani smluvních pokut.

17. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky uzavřena platně, došlo na straně žalovaného na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. žalobkyně, k bezdůvodnému obohacení, a proto je povinen toto obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. žalobkyni vydat. Smlouvou o postoupení pohledávek dle § 1879 a násl. o. z. byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dle smlouvy o úvěru finanční prostředky ve výši 140 983 Kč a žalovaný uhradil již částku 128 399,59 Kč. Žalovanému tak zbývá uhradit částku 12 583,41 Kč, o níž se bezdůvodně obohatil. Soud proto vyhověl žalobě jen co do částky 12 583,41 Kč (tj. 140 983 Kč - 128 399,59 Kč). V daném případě bylo prokázáno, že výzva k úhradě dluhu byla žalovanému doručena dne 22. 8. 2025. Ve výzvě k zaplacení byl termín pro zaplacení stanoven do 4. 9. 2025, kdy se tak od následujícího dne, tj. od 5. 9. 2025, žalovaný ocitl v prodlení a žalobkyni od tohoto dne náleží nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

18. Vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno platné uzavření předmětné smlouvy o úvěru, nemohl soud návrhu žalobkyně ve zbývajícím rozsahu vyhovět, neboť byl tvořen částkami vyplývajícími právě z absolutně neplatné smlouvy [poplatky, smluvní úrok, úrok z prodlení kapitalizovaný za období, ve kterém žalobkyni ještě nenáležel, běžící úrok z prodlení za období předcházející datu 5. 9. 2025, kdy se žalovaný poprvé prokazatelně ocitl v prodlení, a od tohoto data převyšující úrok z prodlení stanovený (nad náležející zákonný úrok ve výši 11,5 % ročně) v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.]. V této části tedy soud žalobkyní uplatněné nároky zamítl (viz výrok II. tohoto rozsudku).

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly (výrok III. tohoto rozsudku).