8 C 38/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 64 708,46 Kč, sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 62 508,46 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 1 200 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč. Dále požadovala kapitalizovaný úrok ve výši 8 150,31 Kč, úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 62 508,46 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 843,69 Kč za období od [datum] do [datum] a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 64 708,46 Kč od [datum] do zaplacení. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. [hodnota]. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy byly úvěrové podmínky žalobkyně. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Posoudila jeho příjmovou a výdajovou stránku, věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení a informace z externích úvěrových registrů. Výstupem bylo stanovení limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být žadateli o úvěr schválena, aniž by došlo k jeho předlužení. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně postupovala podle interní Metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta. Využila výpočet [jméno FO] (minimální životní standard) žalovaného a jeho domácnosti. Výpočty byly provedeny na základě příjmů, životních minim, splátek úvěrů a dalších nákladů. Započítaný příjem žalovaného činil 23 000 Kč, další příjem domácnosti pak 5 000 Kč, životní minimum 4 250 Kč, splátky úvěrů 4 041 Kč, výše splátky schvalovaného úvěru pak činila 1 542 Kč. Zbývající [jméno FO] žalovaného bylo 13 167 Kč. Započítaný příjem domácnosti činil 28 000 Kč, normativní náklady na bydlení 13 510 Kč, životní minima členů domácnosti 8 090 Kč, zbývající [jméno FO] domácnosti 817 Kč. Žalobkyně využila také automatizované modely pro ověření pravdivosti údajů uvedených žalovaným. Dále provedla lustraci žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR s pozitivními výsledky. Žalobkyně si ověřila příjmy a výdaje žalovaného, včetně výdajů na stravu a splácení předcházejících závazků, také prostřednictvím výpisu z účtu za měsíce červenec, srpen a říjen 2022. Žalovaný uvedl, že jeho zaměstnavatelem je společnost [Anonymizováno] [adresa] s.r.o., a opakující se platby z této společnosti korespondovaly s tvrzenou výší příjmů ve smlouvě. Vedlejší příjem ve výši 23 000 Kč nebyl ověřen, proto s ním žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti nepočítala. Žalobkyně také kontaktovala žalovaného prostřednictvím poskytnutého telefonního čísla a ověřila pravost kontaktního údaje a měsíční výdaje jeho domácnosti. Další podstatnou skutečností je, že žalovaný značnou část svých výdajů nehradil přímo z účtu, ale hotovostními platbami, pročež je žalobkyně nemohla výpisem z účtu ověřit. Výběry z účtu proto klasifikovala jako výdaje žalovaného. Žalobkyně poukazuje na to, že žalovaný se dle zprávy NRKI za dobu trvání svých dřívějších závazků nedostal do prodlení se splácením, což také svědčí o řádném posouzení úvěruschopnosti. Pokud následně došlo ke změně poměrů žalovaného, nemohlo to být zapříčiněno nedostatečným prověřením jeho úvěruschopnosti. Žalobkyně má proto za to, že postupovala zcela v souladu s příslušnou právní úpravou, když při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z nezbytných, spolehlivých, dostatečných a výši poskytnutého úvěru přiměřených informací získaných jak od spotřebitele, tak doplněných o informace z nezbytných databází. Co se týče způsobu uzavření smlouvy, tak smlouva byla uzavřena prostřednictvím webového rozhraní Správce financí. Žalovaný zažádal o úvěr, vyplnil registrační formulář, zvolil přihlašovací údaje a bezpečnostní otázky. Smlouva byla podepsána potvrzovacím SMS kódem zaslaným na telefonní číslo [tel. číslo]. Žalovaný byl oprávněn čerpat revolvingový úvěr prostřednictvím kreditní karty do výše nevyčerpaného úvěrového rámce, který činil 80 000 Kč. Pravidelné měsíční splátky byly stanoveny na 2,57 % z výše úvěrového rámce. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dohodnuta vždy na 20. den kalendářního měsíce. Žalovaný čerpal úvěr formou převodu hotovosti na účet a prostřednictvím platební karty/mobilního telefonu. Celkem načerpal částku ve výši 84 800 Kč. Žalobkyni však uhradil žalovaný pouze částku 47 596 Kč. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit úvěr řádně a včas, žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni [datum].

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, neboť ten se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání předvolán.

4. Na základě provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění: Žalobkyně jako poskytovatelka spotřebitelského úvěru uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota]. Pro ověření totožnosti byla žalovaným doložena kopie občanského průkazu. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně, přičemž v systému žalobkyně by měly být prokazatelně zaznamenány kroky jednotlivých klientů, a tedy i žalovaného. Ty byly zaznamenány v informacích o činnosti klienta. Smlouva byla podepsána elektronicky zadáním SMS kódu a to dne [datum]. Dle této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr ve výši 60 000 Kč, který měl být vrácen v pravidelných minimálních měsíčních splátkách ve výši 1 542 Kč. Roční úroková sazba činila 20,9 % a RPSN činilo 23,02 %. Ve smlouvě bylo dále uvedeno, že žalovaný je svobodný, nemá žádné vyživované dítě, má střední vzdělání, bydlí v podnájmu, je zaměstnán jako zaměstnanec [Anonymizováno] [adresa] s.r.o. s čistým měsíčním příjmem ve výši 23 000 Kč, má čistý vedlejší příjem ve výši 23 000 Kč a příjem ostatních členů domácnosti činí 5 000 Kč. Výši sjednaného úvěrového rámce bylo možné měnit v souladu s úvěrovou smlouvou a úvěrovými podmínkami /viz úplný výpis z OR žalobkyně na č. l. 10-15, smlouva o úvěru na č. l. 16-17, úvěrové podmínky na č. l. 21-24, výňatek ze znaleckého posudku na č. l. 49-52, kopie občanského průkazu na č. l. 60-61, informace o činnosti klienta na č. l. 62/. Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného. Vycházela ze svého statistického modelu a údajů zjištěných od žalovaného a to za využití výpočtu [jméno FO]. Žalobkyně vycházela z toho, že žalovaný má čistý měsíční příjem ve výši 23 000 Kč, přičemž zohlednila celkovou výši splátek zjištěnou lustrací registrů SOLUS a NRKI a životní minimum. [jméno FO] domácnosti započetla také příjem ostatních členů domácnosti ve výši 5 000 Kč či životní minima všech členů domácnosti. Před uzavřením smlouvy žalobkyně kromě informací o příjmu žalovaného shromáždila také informace o věku, vzdělání či bydlení žalovaného. Žalovaný uvedl že je svobodný, nemá vyživované děti, má střední vzdělání a bydlí v podnájmu. Měsíční výdaje byly v žádosti uvedeny ve výši 10 000 Kč /viz potvrzení o prověření bonity klienta na č. l. 20 spisu, posouzení úvěruschopnosti klienta na č. l. 18-19 spisu/. V průběhu uzavírání sporné smlouvy o úvěru s žalobkyní měl žalovaný již jeden nesplátkový úvěr a disponoval 2 úvěry prostřednictvím dvou kreditních karet. Zároveň měl podány celkem tři žádosti o splátkové úvěry, a to konkrétně ze dne [datum] žádost o úvěr v celkové výši 100 000 Kč, dále ze dne [datum] dvě žádosti o úvěry, každý ve výši 50 000 Kč /viz úvěrová zpráva na č. l. 25-26 spisu/. Žalobkyně ověřila údaje uvedené žalovaným v rámci telefonního hovoru. Zaměstnankyně žalobkyně se zeptala, zda má žalovaný vyživované děti, na což žalovaný odpověděl „ne“. Dále se zaměstnankyně žalobkyně dotázala, jaké jsou jeho celkové měsíční výdaje za nájem, energie, nákupy a možné splátky. Na to žalovaný uvedl, že kolem 5 – 7 tisíc. Zaměstnankyně žalobkyně jej upozornila, že v žádosti je uvedeno 10 000 Kč a zda je to tak v pořádku. Na to žalovaný potvrdil, že tak je to v pořádku. Poté zaměstnankyně žalobkyně hovor ukončila /viz záznam telefonního hovoru v systému ISAS/. Dle výpisu z účtu žalovaného z července 2022 byl počáteční zůstatek na účtu 0 Kč a konečný zůstatek -5,99 Kč. Žalovanému byla na účet připsána mzda ve výši 21 678 Kč. Žalovaný zároveň uhradil splátky úvěrů v celkové výši 3 909,98 Kč a čerpal úvěry ve výši 7 914,99 Kč. Žalovaný v uvedeném měsíci vybral z účtu hotovost ve výši 21 500 Kč. Z výpisu nejsou zřejmé významné výdaje, když žalovaný vybíral finanční prostředky v hotovosti. V srpnu 2022 byl počáteční zůstatek na účtu -5,99 Kč a konečný zůstatek 0 Kč. Žalovanému byla na účet připsána částka 21 283 Kč, přičemž následně v hotovosti vybral 21 200 Kč. V říjnu 2022 byl počáteční zůstatek účtu -33,55 Kč a konečný zůstatek -24,06 Kč. Žalovanému byla připsána mzda ve výši 21 913 Kč, přičemž z účtu vybral v hotovosti 21 500 Kč /viz výpis z účtu za měsíc červenec na č. l. 53-54, výpis z účtu za měsíc srpen na č. l. 55-56, výpis z účtu za měsíc říjen na č. l. 57-58 spisu/. Žalovaný celkem od žalobkyně čerpal finanční prostředky ve výši 84 800 Kč a uhradil 47 596 Kč. Částka ve výši 60 000 Kč byla žalovanému poskytnuta na jeho bankovní účet, zbývající částku ve výši 24 800 Kč žalovaný postupně čerpal výběry z bankomatu za využití kreditní karty /viz výpis čerpání, splátek a úhrad na č. l. 27-28, opis výpisu proplacení smlouvy na č. l. 59 a opis výpisu karetních transakcí na č. l. 63 spisu/. Žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky výzvou ke splacení celého úvěru dne [datum] a předžalobní výzvou dne [datum] /viz výzva ke splacení na č. l. 29, podací arch na č. l. 30, předžalobní výzva na č. l. 31 a podací arch na č. l. 32 spisu/. Žalovaný netvrdil, a ani to v řízení nevyšlo najevo, že by žalobkyni nad rámec částky 47 596 Kč cokoliv uhradil.

5. Skutkový závěr ve věci je takový, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o poskytnutí úvěru ve výši 60 000 Kč. Následně pak žalovanému poskytla finanční prostředky v celkové výši 84 800 Kč. Žalovaný žalobkyni uhradil 47 596 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dlužné částky.

6. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela především z informací sdělených žalovaným, na které následně aplikovala svůj statistický model. Nedostatečně však posoudila výdaje žalovaného, neboť ty nejsou z výpisu z účtu zřejmé a telefonické ověření proběhlo prostým dotazem a fakticky tedy nijak nenahradilo či nedoplnilo sdělení ze strany žalovaného. Soud rovněž nemohl učinit skutkový takový, že by došlo k navýšení úvěru na 80 000 Kč, když smlouva byla uzavřena na částku 60 000 Kč, a žalobkyně k navýšení uvěrového rámce navzdory poučení soudem ničeho netvrdila, a tudíž ani nedokládala.

7. Soud neprovedl důkazy dotazem na poskytovatele služeb elektronické komunikace (O2, T-Mobile a Vodafone) a dotazem na Československou obchodní banku, a.s., neboť tyto důkazy byly pro posouzení věci nadbytečné. Soud totiž neměl pochyby jednak o tom, že žalovaný využíval žalobkyní uvedené telefonní číslo, ze kterého byl pořízen také záznam o telefonním hovoru, a stejně tak neměl pochyby o tom, že byl vlastníkem daného bankovního účtu. Navržené důkazy by tak ve vztahu k posouzení věci nemohly ničeho přinést.

8. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

9. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

12. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, neboť smlouva o úvěru nebyla uzavřena platně. Jak soud uvedl výše, nemohl dospět k závěru, že žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně totiž nedoložila zejména dostatečné zkoumání výdajové stránky žalovaného. Z výpisů z účtu, které měla žalobkyně k dispozici, nebylo možné výdaje žalovaného nijak vysledovat, neboť žalovaný vybíral vždy částku takřka celé výplaty v hotovosti a zůstatek účtu se stabilně pohyboval okolo 0 Kč, případně i v záporných zůstatcích. Byť žalobkyně uvedla, že za výdaje žalovaného považovala právě výběry, pak toto tvrzení výsledku posouzení úvěruschopnosti neodpovídá. Žalovaný totiž pravidelně vybíral v hotovosti takřka celou svoji mzdu. Pokud by tyto výběry byly brány v úvahu jako výdaj, pak by žalovanému fakticky ze mzdy nezbývalo ničeho a jen těžko by šlo uzavřít, že může své pravidelné výdaje navýšit o splátku ve výši cca 1 500 Kč. Naopak je zjevné, že žalobkyně zohlednila jako výdaje částku 10 000 Kč sdělenou žalovaným. Tuto však s ohledem na neprůkaznost výpisů z účtu reálně neověřila. „Ověření výdajů“ žalovaného, které pak provedla žalobkyně telefonicky, nejde považovat za ověření, ale pouze za opakované prosté sdělení údajů žalovaným. V posuzovaném případě přitom nelze přehlížet, že žalovaný byl při uvádění výše svých výdajů nekonzistentní, když v žádosti o úvěr uvedl pravidelné měsíční výdaje ve výši 10 000 Kč, při telefonním hovoru pak 5 – 7 tisíc Kč, a poté, co byl zaměstnankyní žalobkyně upozorněn, že v žádosti uvedl právě částku 10 000 Kč, své vyjádření opravil. Vyjma těchto rozdílných údajů je patrné, že ověření mělo proběhnout jen tímto telefonickým rozhovorem, aniž by úvěruschopnost byla ověřována reálným a doloženým způsobem. Je nutné zdůraznit, že není postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Vyjádření žalovaného tedy v žádném případě nebylo možné považovat za věrohodné, když při stanovení svých výdajů zjevně fabuloval a jejich výši upravoval. Žalobkyně však k žádnému dalšímu ověřování výdajů žalovaného nepřistoupila, a to i přesto, že jí bylo známo, že jako typ bydlení uvedl podnájem. I z uvedeného typu bydlení přitom muselo být žalobkyně zřejmé, že pravidelné měsíční výdaje mohou značně přesahovat jím tvrzených 10 000 Kč. Ostatně, pokud (celkem logicky) používal žalovaný peníze vybrané z účtu na úhradu svých výdajů, bylo zjevné, že se pravidelně pohybuje na hranici svým možností, prakticky „od výplaty k výplatě“. K posouzení příjmů žalovaného lze uvést, že dle doložených výpisů nedosahovaly výše 23 000 Kč, ale necelých 22 000 Kč. Nijak pak nebyly doloženy vedlejší příjmy domácnosti ve výši 5 000 Kč. Byť žalobkyně nezohlednila neprokázaný vedlejším příjem žalovaného ve výši 23 000 Kč, i tak platí, že příjmy, které zohlednila, neověřila dostatečně, respektive ve vztahu k částce 5 000 Kč vůbec a ve vztahu ke mzdě žalovaného nepřesně. Po ověření výplatních pásek bylo na žalobkyni, aby zohlednila mzdu v průměrné výši, přičemž tato nedosahovala ani 22 000 Kč. S ohledem na uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by splnila povinnost k ověření úvěruschopnosti žalovaného. Důsledkem nesplnění této povinnosti stanovené v § 86 ZoSÚ je pak v souladu s § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatnost sporné smlouvy, a to neplatnost absolutní, když dle posledně uvedeného ustanovení soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Nadto soud nad rámec výše uvedeného považuje za vhodné též zmínit, že žalobkyně nijak neprokázala navýšení úvěrového rámce na 80 000 Kč, přestože byla soudem při ústním jednání k této skutečnosti poučena. Vzhledem k tomu, že je však smlouva neplatná již od počátku, nebyla tato skutečnost pro posouzení věci podstatná.

18. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky uzavřena platně, došlo na straně žalovaného na úkor žalobkyně k bezdůvodnému obohacení. Jak bylo uvedeno výše, v řízení bylo prokázáno, že žalovaný čerpal od žalobkyně celkem 84 800 Kč bez právního důvodu, přičemž jí uhradil pouze 47 596 Kč. Stále má tedy povinnost vrátiti žalobkyni částku ve výši 37 204 Kč (84 800 - 47 596), o kterou se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). V daném případě bylo prokázáno, že žalovanému byla dne [datum] zaslána výzva ke splacení celého dluhu ze dne [datum] s tím, že dluh má být zaplacen nejpozději do 14 dní ode dne sepsání výzvy, tj. do [datum]. Od následujícího dne je tak žalovaný v prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni dle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení ode dne následujícího, a to ve výši 12,75 % ročně, která je v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Úrok byl částečně přiznán v kapitalizované výši v částce 1 065,66 Kč pro období od [datum] do [datum], tedy pro období, ve kterém se kapitalizovaného úroku z prodlení domáhala i žalobkyně, a následně jako úrok běžící. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) (výrok I. tohoto rozsudku).

19. Vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy o úvěru, nemohl soud návrhu žalobkyně ve zbývajícím rozsahu vyhovět, neboť byl tvořen částkami vyplývajícími právě z absolutně neplatné smlouvy [kapitalizovaný úrok ve výši 8 105,31 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 843,69 Kč vycházející z nákladů na vymáhání a smluvních pokut, část plateb žalovaného ve výši 27 504,46, která nebyla původně započtena na žalovanou částku ve výši 64 708,46 Kč tvořenou zbývající jistinou úvěrů, na kterou žalobkyně započetla jen část úhrad (62 508,48 Kč) náklady na vymáhání ve výši 1 200 Kč a smluvními pokutami ve výši 1 000 Kč] (viz výrok II. tohoto rozsudku).

20. Žalobkyně podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. Jelikož však nebyl elektronický platební rozkaz ve věci vydán, je potřeba dle přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., zákona České národní rady o soudních poplatcích, žalobkyni doměřit soudní poplatek do výše položky 1 sazebníku poplatků, a to konkrétně dle položky 1 bod 1 písm. b). Za návrh na zahájení řízení uhradila žalobkyně doposud částku ve výši 2 589 Kč, a proto jí soud stanovil povinnost ve stanovené lhůtě uhradit doplatek ve výši 647 Kč (výrok III. tohoto rozsudku).

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť obě strany byly v řízení úspěšné z 50 %. Ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl soud i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 (výrok IV. tohoto rozsudku).