8 C 51/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč. Svůj návrh odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota], na základě které mu poskytla finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Smlouva byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny. Uzavření smlouvy je patrné z autorizačních doložek připojených ke smluvní dokumentaci (identifikátory v podobě IP adresy, SMS kódu) a z následných úkonů žalovaného. Totožnost žalovaného byla ověřena kopií občanského průkazu a jednoho podpůrného dokladu a dále také verifikační platbou z bankovního účtu žalovaného. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného splácet úvěr, přičemž si vyžádala od žalovaného občanský a řidičský průkaz, výplatní pásku a výpis z účtu. Situaci žalovaného si žalobkyně ověřovala též z registru SOLUS, centrální evidence exekucí, databáze neplatných dokladů, výpisu z živnostenského rejstříku, výpisu z insolvenčního rejstříku a výpisu z REPI. Konkrétně žalobkyně vycházela z toho, že žalovaný dosahoval měsíčního příjmu ve výši 23 530 Kč, náklady na bydlení činily 3 000 Kč, ostatní náklady jako pravidelné finanční závazky a jednorázové závazky (mikro úvěry) pak byly vyčísleny na 0 Kč. Sázky byly rovněž vyčísleny na 0 Kč. Žalobkyně vycházela z předpokladu, že žalovaný tak měl měsíčně k dispozici částku 17 530 Kč. V registru SOLUS, databázi odcizených dokladů, AML a AML/CFT a centrální evidenci exekucí byl žalovaný bez záznamu, v registru REPI byl bez negativního záznamu. Podle skóringu spotřebitele (interní algoritmus žalobkyně) byl žalovaný ohodnocen jako osoba s vyšší bonitou, maximální výše úvěru byla takto určena částkou 20 000 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, žalobkyně proto úvěr ke dni [datum] zesplatnila a po žalovaném požadovala zaplacení poskytnuté jistiny ve výši 20 000 Kč spolu s dalšími náklady a kapitalizovaným smluvním úrokem tak požadovala uhradit částku 41 060,65 Kč. Žalovaný uhradil žalobkyni celkem 27 000 Kč.

2. Žalovaný označil žalobu za bezpředmětnou s tím, že dlužnou částku již žalobkyni uhradil, a to na základě vyčíslení dluhu, které si od žalobkyně vyžádal. Úhradu dluhu mu žalobkyně e-mailem dne [datum] potvrdila. Žalovaný uvedl, že smlouvu se žalobkyní uzavřel a od žalobkyně obdržel na účet 20 000 Kč. Vše probíhalo přes internetové bankovnictví za ověření prostřednictvím bankovní identity. Žalovaný žalobkyni doložil své příjmy. U nákladů si není jistý, že by něco dokládal. V rozhodné době bydlel u rodičů a na bydlení jim přispíval 3 500 Kč měsíčně. Stejně tak v dané době sázel u sázkových kanceláří, asi v řádu stovek korun měsíčně. Měl také další půjčky, a to asi dvě. Půjčky si bral z důvodu, že nevycházel s penězi, což ale nikdo v tomto případě neověřoval.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně, neboť ta se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci:

5. Mezi stranami je nesporné, že dne [datum] uzavřeli smlouvu o úvěru, přičemž při uzavírání smlouvy byla ověřena totožnost žalovaného za využití jeho občanského a řidičského průkazu, stejně jako ověřovací platby ve výši 1 Kč. Smlouva byla uzavřena elektronicky /viz shodná tvrzení účastníků, předsmluvní informace na č. l. 7-9, smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru na č. l. 10-13, potvrzení o příchozí platbě na č. l. 18, kopie občanského průkazu na č. l. 47-48, kopie přední strany řidičského průkazu na č. l. 52 spisu/. Před uzavřením smlouvy se žalobkyně zabývala posouzením úvěruschopnosti žalovaného. Vyžádala si od něj informace zejména o jeho příjmech. Pro posouzení úvěruschopnosti u žalovaného evidovala, že má měsíční příjem ve výši 23 530 Kč, náklady na bydlení 3 000 Kč, nemá pravidelné finanční závazky a nevynakládá žádné výdaje na sázky /viz příloha č. [hodnota] – posouzení úvěruschopnosti spotřebitele na č. l. 14-16 spisu/. V roce 2023 měl žalovaný čistý měsíční příjem v červnu a červenci 24 030 Kč, v srpnu pak 22 530 Kč. V červnu žalovaný na sázkách utratil více než 26 000 Kč. Zároveň uhradil částku ve výši 10 501 Kč [jméno FO]. Jeho výdaje celkově značně převyšovaly jeho příjmy. V červenci pak výdaje žalovaného na sázky přesáhly 20 000 Kč, přičemž žalovaný vybíral z účtu také významné částky v hotovosti, a to dne [datum] částku 15 000 Kč a dne [datum] částku 22 000 Kč. V srpnu pak výdaje na sázky dosáhly výše takřka 30 000 Kč. Zároveň byly v srpnu na účet žalovaného připsány částky ve výši 7 000 Kč a 3 000 Kč od společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno], S.R.O. s poznámkou o „poskytnutí zápůjčky“ /viz výplatní páska za měsíc červen na č. l. 54, výplatní páska za měsíc červenec na č. l. 55, výplatní páska za měsíc srpen na č. l. 55, výpis z běžného účtu ze dne [datum] na č. l. 56-58, výpis z běžného účtu ze dne [datum] na č. l. 65-66 a výpis z běžného účtu ze dne [datum] na č. l. 67-68 spisu/. V databázi neplatných dokladů prošel občanský průkaz žalovaného s negativním výsledkem, v centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku byl žalovaný bez záznamu, v registrech SOLUS a REPI byl bez negativního záznamu a byl evidován v živnostenském rejstříku jako osoba s volnou ohlašovací živností /výpis z databáze neplatných průkazů na č. l. 43, výpis z centrální evidence exekucí na č. l. 44, výpis z insolvenčního rejstříku na č. l. 45, výpis z registru SOLUS na č. l. 46, výpis z registru platebních informací na č. l. 69 a výpis ze živnostenského rejstříku na č. l. 70 spisu/. Žalobkyně žalovanému na jeho účet dne [datum] vyplatila 20 000 Kč /viz shodná tvrzení účastníků, potvrzení o bezhotovostní platbě na č. l. 17, sdělení [právnická osoba]. na č. l. 36, potvrzení o vyplacení úvěru na č. l. 50 spisu/. Do dne [datum] žalovaný uhradil žalobkyni v devíti splátkách celkem 27 000 Kč /viz tabulka umoření na č. l. 42 p.v., přehled splátek na č. l. 51 spisu/. Žalobkyně následně žalovaného opakovaně upomínala k úhradě dlužné částky. Naposledy se tak stalo předžalobní výzvou dne [datum] /viz upomínka č. [hodnota] na č. l. 19, e-mailová zpráva na č. l. 20, upomínka č. [hodnota] na č. l. 21, e-mailová zpráva na č. l. 22, předžalobní výzva na č. l. 23, podací lístek na č. l. 24 spisu/. Žalovaný si následně nechal dluh svůj od žalobkyně vyčíslit a dne [datum] žalobkyni uhradil 44 794,85 Kč. Tuto úhradu žalobkyně potvrdila /viz vyčíslení pohledávky na č. l. 74, potvrzení o provedení platby na č. l. 75 spisu a potvrzení o úhradě dluhu na č. l. 49 spisu/.

6. Na základě shora uvedeného dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalobkyně se žalovaným sjednala smlouvu o úvěru a následně poskytla žalovanému na jeho bankovní účet částku ve výši 20 000 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřila příjmy žalovaného se závěrem, že průměrný měsíční příjem činil 23 530 Kč. K výdajové stránce žalovaného žalobkyně vycházela z pravidelných výdajů na bydlení ve výši 3 000 Kč a na sázky a půjčky ve výši 0 Kč. Před podáním žaloby žalovaný žalobkyni uhradil 27 000 Kč. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu. Následně žalovaný uhradil dne [datum] žalobkyni částku ve výši 44 794,85 Kč.

7. V řízení však nebylo prokázáno, že by žalobkyně žalovanému poskytla úvěr po řádném posouzení jeho úvěruschopnosti. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala. Žalobkyně prokázala, že zkoumala příjem žalovaného. Jiné to však bylo v případě zkoumání výdajů. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného totiž žalobkyně vycházela výhradně z informací sdělených žalovaným, které sice ověřovala výpisem z účtu žalovaného, ale s ohledem na uváděné údaje je zřejmé, že jí provedené hodnocení a učiněná zjištění nejsou odpovídající. K neprokázaným skutečnostem žalobkyní nemohl soud poskytnout poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., neboť žalobkyně se k jednání soudu nedostavila. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Žalobkyně byla soudem spolu s předvoláním k jednání informována, že shora uvedené skutečnosti nepovažuje soud za prokázané a žalobkyně bude o nutnosti označit důkazy při jednání poučena. Žalobkyně sice soudu zaslala doplnění svých tvrzení, ale toto soud nepovažoval po provedeném dokazování za dostatečné. Svým procesním postupem se tak sama žalobkyně zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu.

8. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

9. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

12. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Soud se předně zabýval tím, zda žalobkyně se žalovaným uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru platně, tj. zda žalobkyně ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona před jejím uzavřením zkoumala s dostatečnou péčí majetkové poměry žalovaného a zda z takto získaných informací správně uzavřela, že bylo ve finančních možnostech žalovaného úvěr splácet. Dospěl však k závěru, že tomu tak není. Je nutné zdůraznit, že není postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně pak v daném případě prokazatelně zjistila pouze příjmy žalovaného, které ověřila prostřednictvím výplatních pásek a výpisů z účtu. Zcela ovšem rezignovala na ověření výdajů žalovaného. Nutno přitom zdůraznit, že i když měla informace dostupné k ověření některých tvrzení, tyto zcela ignorovala, respektive z nich nevyvodila odpovídající závěry. Žalobkyně disponovala výpisy z účtu žalovaného za období červen až srpen roku 2023, ze kterých bylo zřejmé, že žalovaný vynakládá měsíčně pravidelně částky přesahující 20 000 Kč na sázky. Z výpisu k příslušnému účtu je patrná řada záznamů (převodů) ve vztahu ke společnosti Tipsport, což je, jak je všeobecně známo, sázková kancelář. Přesto žalobkyně vycházela z toho, že výdaje žalovaného na sázky činí 0 Kč. Stejně tak bylo z výpisů z účtu zřejmé, že žalovaný svou situaci operativně řešil jednorázovými mikropůjčkami. Také tuto skutečnost žalobkyně ignorovala. Nelze ani přehlížet, že ve výpisu z účtu se vyskytovaly výběry vyšších částek v hotovosti, po jejichž účelu žalobkyně také nikterak nepátrala a nezjišťovala jej ani dotazem u žalovaného. Samotný výpis z účtu tak musel při řádném posouzení vzbudit pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, když z něj bylo zřejmé, že žalovaný je schopen měsíčně prosázet částky v řádu desetitisíců. V žádném případě výpis z účtu žalovaného nenasvědčoval tomu, že by žalovaný měl mít k volně dispozici finanční prostředky ve výši 17 530 Kč měsíčně, z čehož při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného vycházela žalobkyně. Žalobkyně se fakticky omezila na informace o příjmech žalovaného a využití informací z relevantních registrů, přičemž zcela ignorovala dostupné negativní informace o schopnosti žalovaného úvěr splácet vycházející z jeho výdajů. Takto provedené, respektive v podstatě neprovedené zjišťování a zejména ověřování výdajů žalovaného soud z hlediska posouzení úvěruschopnosti žalovaného hodnotí jako zcela nedostatečné a chybné. Postup žalobkyně naopak představuje patrné porušení její zákonné povinnosti před poskytnutím úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. S ohledem na uvedené proto soud uzavírá, že žalobkyně poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá téhož zákona. Předmětnou smlouvu o úvěru č. [hodnota] proto soud vyhodnotil jako neplatně uzavřenou.

18. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru č. [hodnota] nebyla mezi účastníky uzavřena platně, došlo na straně žalovaného na úkor žalobkyně k bezdůvodnému obohacení, a proto je povinen toto obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. vydat. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný na svůj dluh uhradil před podáním žaloby 27 000 Kč, přičemž od žalobkyně obdržel toliko 20 000 Kč. Již před podáním žaloby tak žalovaný dostál své povinnosti bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit. Nelze rovněž přehlížet, že dne [datum] žalobkyni uhradil také částku 44 794,85 Kč, na základě čehož žalobkyně žalovanému vystavila potvrzení, že vůči němu již nemá neuhrazených pohledávek. Pokud by tedy soud nedospěl k závěru o neplatnosti smlouvy, bylo by na místě žalobu i tak zamítnout, jelikož by ke dni rozhodování soudu nebyl nárok žalobkyně oprávněný. Žalobkyně k okamžiku vyhlášení rozhodnutí soudu neučinila příslušný procesní úkon. Soud tedy žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

19. Žalobkyně podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. Jelikož však nebyl elektronický platební rozkaz ve věci vydán, je potřeba dle přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., zákona České národní rady o soudních poplatcích, žalobkyni doměřit soudní poplatek do výše položky 1 sazebníku poplatků, a to konkrétně dle položky 1 bod 1 písm. b). Za návrh na zahájení řízení uhradila žalobkyně doposud částku ve výši 840 Kč, a proto jí soud stanovil povinnost ve stanovené lhůtě uhradit doplatek ve výši 210 Kč (výrok II. tohoto rozsudku).

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 1 odst. 3 písm. a), b) c)uvedené vyhlášky. Jejich zaplacení soud uložil žalobkyni ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).