8 C 61/2026

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalované domáhala, žalobou podanou u soudu dne [datum], zaplacení částky ve výši 34 879,80 Kč spolu s příslušenstvím v podobě smluvního úroku ve výši 13,49 % ročně z částky 33 879,8 Kč od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 33 879,8 Kč od [datum] do zaplacení, smluvního úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 33 879,8 Kč od [datum] do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši 1 130,63 Kč od [datum] do [datum]. Uplatněný nárok odůvodnila žalobkyně tím, že se žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 35 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím on-line platformy na stránkách www.zonky.cz, kdy žalobkyně provedla online ověření totožnosti žalované, a to prostřednictvím předloženého dokladu totožnosti a bankovních výpisů. Smlouva byla podepsána dne [datum] zadáním autorizačního kódu 215280, který byl žalované zaslán SMS zprávou na žalovanou uvedené telefonní číslo. Před tímto si žadatel zakládá personalizovaný a zabezpečený profil v internetové aplikaci žalobkyně. Žalovaná se zavázala úvěr hradit měsíčními splátkami ve výši 999 Kč, a to vždy ke každému 12. dni v měsíci, počínaje dnem [datum]. Splátka se skládala ze splátky pojištění, jistiny a úroku ve výši 13,49 % ročně. Dále byl sjednán poplatek za zprostředkování úvěru ve výši 700 Kč. Žalobkyně před poskytnutím úvěru posoudila úvěruschopnost žalované, když ověřovala informace poskytnuté žalovanou. Za tím účelem žalovaná uvedla čistý měsíční příjem, výši pravidelných měsíčních výdajů, rodinný stav a počet vyživovaných dětí. Příjem žalované pak byl žalobkyní ověřován výpisy z bankovního účtu. U výše příjmů vyšla žalobkyně z údajů tvrzených žalovanou a sdělené výdaje porovnala s normativními náklady na bydlení a životním minimem. Ohledně závazků žalované vycházela žalobkyně z dostupných bankovních i nebankovních registrů, insolvenčního rejstříku a případně registru SOLUS. Výsledek lustrací byl u žalované bez negativního nálezu, nebylo u ní identifikováno riziko exekuce. Žalovaná deklarovala příjem ve výši 27 000 Kč, který se shodoval s doloženými doklady. Dále žalovaná uvedla, že je svobodná, žije v nájmu a nemá žádnou vyživovací povinnost. Celkové výdaje domácnosti včetně splátek úvěrů uvedla žalovaná ve výši 20 000 Kč. Po zohlednění výdajů a příjmů stanovila žalobkyně disponibilní čistý příjem žalované ve výši 19 055 Kč. Žalovaná uhradila splátky v období od [datum] do [datum], následně přestala splátky hradit. Jelikož se žalovaná dostala s úhradami splátek opakovaně do prodlení, přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru, a to ke dni [datum]. Žalovaná na úvěr uhradila žalobkyni celkem částku ve výši 3 000 Kč (započítána v části 1 120 Kč na jistinu, v části 1 179,80 Kč na úrok úvěru a v části 700 Kč na poplatky). Před podáním žaloby byla žalované zaslána výzva k zaplacení.

2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

3. Pro úplnost soud poznamenává, že jde o tzv. věc s cizím prvkem, neboť je žalovaná státním příslušníkem Slovenska. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má soud ve věci postupovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení Brusel I bis). Podle čl. 17 odst. 1 nařízení Brusel I bis ve věcech týkajících se smlouvy uzavřené spotřebitelem pro účel, který se netýká jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, se příslušnost určuje podle tohoto oddílu, aniž jsou dotčeny článek 6 a čl. 5 bod 7: a) jedná-li se o koupi movitých věcí na splátky; b) jedná-li se o půjčku návratnou ve splátkách nebo o jiný úvěrový obchod určený k financování koupě takových movitých věcí, nebo c) ve všech ostatních případech, kdy byla smlouva uzavřena s osobou, která provozuje profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, v němž má spotřebitel bydliště, nebo pokud se jakýmkoli způsobem taková činnost na tento členský stát nebo na několik členských států včetně tohoto členského státu zaměřuje, a smlouva spadá do rozsahu těchto činností. Podle čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Podle čl. 4 odst. 2 nařízení Brusel I bis se na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. V dané věci žalobkyně, jakožto provozovatelka podnikatelské činnosti v členském státě, v němž má spotřebitel bydliště, uplatňuje právo na úhradu dluhu ze smlouvy, spadající do její podnikatelské činnosti, proti žalované, která je spotřebitelem. Bylo zjištěno, že žalovaná má na území České republiky fakticky bydliště, a to na adrese [adresa]. V České republice je žalovaná také zaměstnána, což bylo sděleno jejím zaměstnavatelem včetně potvrzení její adresy (ta se shoduje s adresou, která je uvedena ve smluvní dokumentaci a v dalších předložených dokumentech). Mezinárodní příslušnost českých soudů k projednání a rozhodnutí věci dle čl. 17 odst. 1 písm. c) ve spojení s čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis. tak je dána a rozhodným právem je právo české (srov. zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů).

4. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaná se k jednání soudu nedostavila bez řádné a včasné omluvy, ač byla k jednání předvolána, žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] elektronicky smlouvu o bezúčelovém úvěru č. [hodnota], na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 35 000 Kč. Finanční prostředky byly dne [datum] poukázány na bankovní účet na jméno žalované. Žalovaná měla poskytnuté prostředky splácet spolu s úrokem ve výši 13,49 % ročně ve 46 měsíčních splátkách po 999 Kč (poslední splátka měla být ve výši 940,15 Kč), které byly splatné vždy k 12. dni v měsíci. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky Zonky. Za účelem podpisu předmětné smlouvy o úvěru, resp. jejího odsouhlasení, byla žalované zaslána potvrzovací SMS s kódem pro podpis smlouvy. Totožnost žalované žalobkyně ověřila také prostřednictvím občanského průkazu a cestovního pasu /viz smlouva o úvěru na č. l. 8-10, formulář pro standardní informace na č. l. 11-13, úvěrové podmínky na č. l. 14-15, potvrzení o zaslání potvrzovací SMS na č. l. 17, potvrzení o vyplacení úvěru na č. l. 26, sdělení banky na č. l. 55, kopie občianského průkazu na č. l. 62, kopie cestovného pasu na č. l. 63 spisu/. Před sjednáním smlouvy žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti vycházela z údajů získaných od žalované. Žalovaná uvedla příjem ve výši 27 000 Kč a příjmy ostatních členů domácnosti ve výši 27 000 Kč. Pro účely posouzení úvěruschopnosti vycházela žalobkyně z příjmu ve výši 27 000 Kč. Dále žalobkyně vycházela z toho, že je žalovaná svobodná, nemá děti a bydlí v nájmu. Výdaje domácnosti včetně splátek úvěrů žalovaná uvedla ve výši 20 000 Kč. Z úvěrových registrů žalobkyně zjistila, že celkové splátky úvěrů žalované činí 3 475 Kč. Disponibilní příjem žalované pak žalobkyně stanovila na částku ve výši 19 055 Kč. Žalovaná měla před sjednáním úvěru již 2 existující splátkové úvěry a žalované byla odmítnuta žádost o úvěr ve výši 100 000 Kč ze dne [datum] /viz potvrzení o prověřené úvěruschopnosti na č. l. 16, úvěrová zpráva na č. l. 18-19 spisu/. Žalobkyně disponovala také výpisem z bankovního účtu vedeného na jméno žalované, a to za období od [datum] do [datum]. Z tohoto výpisu je patrné, že žalované byla od společnosti [právnická osoba]. dne [datum] poukázána na účet částka ve výši 28 225 Kč, dne [datum] ve výši 29 134 Kč, dne [datum] ve výši 28 009 Kč a dne [datum] ve výši 27 937 Kč. Dne [datum] byly na účet připsány finanční prostředky ve výši 100 000 Kč jako půjčka od Zonky a dne [datum] byly na účet připsány finanční prostředky ve výši 50 000 Kč jako půjčka od Zonky. Disponibilní zůstatek účtu činil 41 823 Kč. V měsíci květnu 2025 byly z účtu odepsány platby v celkové výši 28 760 Kč, v měsíci červnu ve výši 29 750 Kč a v měsíci červenci ve výši 143 062 Kč (vč. převodu částky 100 000 Kč dne [datum]) /viz výpis z účtu žalované na č. l. 20-24 spisu/. Žalovaná sjednané splátky nehradila řádně a včas, a proto ji žalobkyně dopisem ze dne [datum] vyzvala k uhrazení celé dlužné částky, a to do [datum]. Tato výzva byla žalované odeslána dne [datum] a žalované byla doručována dne [datum] /viz výzva k zaplacení půjčky na č. l. 27, výpis ze sledování zásilky [Anonymizováno] na č. l. 64 spisu/. Žalovaná uhradila žalobkyni celkem částku ve výši 3 000 Kč /viz splátkový kalendář na č. l. 25 spisu/.

6. Z úřední činnosti je soudu známo, že mezi žalobkyní a žalovanou je u zdejšího soudu vedeno řízení pod sp. zn.: [spisová značka] o zaplacení dlužné částky, když tento nárok vyplývá ze smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum], na jejímž základě byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 50 000 Kč. Dále je mezi účastnicemi vedeno řízení pod sp. zn.: [spisová značka] o zaplacení dlužné částky, když daný nárok vyplývá ze smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum], na jejímž základě byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 100 000 Kč.

7. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o poskytnutí úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 35 000 Kč. Žalovaná žalobkyni uhradila celkem částku 3 000 Kč. Žalovaná v řízení netvrdila, ani to jinak nevyšlo najevo, že by na svůj dluh uhradila více, než v řízení uváděla žalobkyně, resp. než v řízení vyšlo najevo. V době uzavření předmětné smlouvy ze dne [datum] byl žalované ze strany žalobkyně poskytnut již úvěr ve výši 100 000 Kč (smlouva ze dne [datum]) a úvěr ve výši 50 000 Kč (smlouva ze dne [datum]). Výzva k úhradě dlužné částky byla žalované doručována dne [datum].

8. Soud však nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované. Žalobkyně sice ověřila výši příjmu žalované (z dostupných výpisů k bankovnímu účtu), ale dostatečně neověřovala výdaje žalované, když je pak z předložených výpisů je zřejmé, že žalovaná měla vyšší výdaje, než jaké byly deklarovány.

9. K neprokázaným skutečnostem žalobkyní nemohl soud poskytnout poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., neboť žalobkyně se k jednání soudu nedostavila. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Žalobkyně byla soudem spolu s předvoláním k jednání informována, že shora uvedené skutečnosti nepovažuje soud za prokázané a žalobkyně bude o nutnosti označit důkazy při jednání poučena. Žalobkyně sice soudu zaslala doplnění svých tvrzení, ale toto soud nepovažoval po provedeném dokazování za dostatečné. Svým procesním postupem se tak sama žalobkyně zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu.

10. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), ve znění pozdějších předpisů.

11. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytoval poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení a výši úroku z prodlení s placením pohledávky výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti shledal soud žalobu za důvodnou pouze zčásti. Předně se soud zabýval tím, zda žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru platně, tj. zda žalobkyně ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru před jejím uzavřením zkoumala s dostatečnou péčí majetkové poměry žalované a z takto získaných informací uzavřela, že bylo ve finančních možnostech žalované úvěr splácet. Z důkazů provedených v řízení však nevyplynulo, že by žalobkyně poskytla žalované úvěr po posouzení její schopnosti úvěr splácet s odbornou péčí, respektive taková skutečnost nebyla žalobkyní prokázána. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby žalobkyně vyšla především z nedoložených osobních, výdělkových a majetkových poměrů uvedených žalovanou v žádosti o finanční produkt, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně v daném případě vycházela v otázce příjmů žalované z bankovního výpisu, který měla k dispozici. Zde vyšla z částky, která byla žalované pravidelně poukazována na bankovní účet, resp. příchozí částka deklarovaný příjem převyšovala. Potud by bylo možné s postupem žalobkyně souhlasit. Další příjem domácnosti, který byl ze strany žalované uváděn, žalobkyní ověřován nebyl. Žalobkyně však dle závěrů soudu nepostupovala odpovídajícím způsobem ve vztahu k výdajům žalované, když v této části neučinila odpovídající závěry. Žalobkyně sice měla k dispozici výpis z bankovního účtu vedeného na jméno žalované. Z tohoto výpisu je sice zřejmé, že žalovaná měla na účtu kladný zůstatek, toto však bylo způsobeno i tím, že na účet žalované byly v krátké době předtím připsány finanční prostředky ze dvou úvěrů, které byly žalované poskytnuty právě žalobkyní (v celkové výši 150 000 Kč). Ze zaznamenaných transakcí na bankovním účtu je zřejmé, že výdaje žalované byly vyšší než částka, kterou stanovila žalobkyně jako zbývající pro pokrytí potřeb žalované. K tomu navíc měly přibýt další platby, a to v návaznosti na nově poskytnuté úvěry (první a druhý úvěr poskytnutý žalobkyní) a následně také k poskytnutému úvěru dle smlouvy ze dne [datum] (již třetímu během necelých dvou kalendářních měsíců). Výdaje žalované tedy nebyly žalobkyní řádně prověřovány (zejména pravidelné náklady na bydlení a další základní výdaje) a ve vztahu k výdajům žalované nebyly žalobkyní učiněny odpovídající závěry. Ze zajištěných podkladů bylo zřejmé, že výdaje žalované, a to ještě před poskytnutím úvěrů, odpovídají právě výši jejího příjmu. Splátky úvěrů, jakož i nová splátka úvěru (ze dne [datum]), navýšily výdaje žalované o dalších několik tisíc Kč (1 205 Kč + 2 270 Kč + 999 Kč). Pokud tedy žalovaná ještě před tím, než jí byly úvěry žalobkyní poskytnuty, měla výdaje ve výši odpovídající jejím příjmům, nelze akceptovat závěr, že jí částka ve výši 19 055 Kč postačovala k pokrytí jejích výdajů (které pak nebyly bližším způsobem ani specifikovány a konkretizovány). Bylo pak právě na žalobkyni, aby všechny skutečnosti řádně vyhodnotila vč. ověření výdajů žalované (jako žadatelky o úvěr). To platí zejména v situaci, kdy žalobkyně poskytovala žalované v krátké době již třetí úvěr. Postup žalobkyně tedy představuje patrné porušení její zákonné povinnosti před poskytnutím úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. S ohledem na uvedené proto soud uzavírá, že žalobkyně poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětnou smlouvu o úvěru tedy soud vyhodnotil jako neplatně uzavřenou.

16. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky uzavřena platně, je následkem absolutní neplatnosti smlouvy v souladu s § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru redukce nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná od žalobkyně čerpala finanční prostředky ve výši 35 000 Kč a uhradila jí celkem částku 3 000 Kč. Soud proto žalobkyni přiznal rozdíl těchto částek ve výši 32 000 Kč, který představuje holý zůstatek neuhrazené poskytnuté jistiny. Žalovaná byla povinna vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění. V daném případě bylo prokázáno, že výzva k úhradě dluhu se do sféry dispozice žalované, v souladu s ustálenou judikaturou, dostala dne [datum], kdy byla zásilka žalované doručována /srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3144/2018 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1239/2016/. Tohoto dne se tak žalovaná mohla objektivně s obsahem zásilky seznámit a byla tak vyrozuměna o povinnosti vrátit bezdůvodné obohacení žalobkyni. Ve výzvě k zaplacení byl termín pro zaplacení stanoven do [datum], kdy se tak od následujícího dne, tj. od [datum], žalovaná ocitla v prodlení a žalobkyni od tohoto dne náleží nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

17. Vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno platné uzavření předmětné smlouvy o úvěru, nemohl soud návrhu žalobkyně ve zbývajícím rozsahu vyhovět, neboť byl tvořen nároky vyplývajícími právě z absolutně neplatné smlouvy [částka ve výši 2 897,80 Kč, úrok ve výši 13,49 % ročně z částky 33 879,80 Kč od [datum] do [datum], úrok ve výši 11,5 % ročně z částky 33 879,80 Kč od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 1 879,80 Kč od [datum] do zaplacení a kapitalizovaný úrok ve výši 1 130,63 Kč od [datum] do [datum] ]. V této části tedy soud žalobkyní uplatněné nároky zamítl (viz výrok II. tohoto rozsudku).

18. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 399,68 Kč, přičemž tato částka představuje 72 % z jejich celkové výše 1 944 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 86 % a úspěchu žalované v rozsahu 14 %). V tomto případě soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2717/08. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 744 Kč a z náhrady nákladů nezastoupeného účastníka v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý z učiněných úkonů, tj. 2 úkonů (za zaslání výzvy k plnění a podání návrhu ve věci samé) dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Soud podotýká, že podání ze dne [datum] (vyjádření žalobkyně) nebylo posouzeno jako účelně učiněný úkon, protože byl učiněn na výzvu soudu ohledně tvrzení, která již měla být obsahem samotné žaloby. Zaplacení náhrady nákladů soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).