8 C 86/2026

Odůvodnění

1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 13 635 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru, a to prostřednictvím internetových stránek www.kamali.cz, případně v mobilní aplikaci. Po vyplnění osobních údajů žalovanou byl žalované na její telefonní číslo [tel. číslo] SMS kód a smlouva byla odeslána na e-mailovou adresu žalované ,,[e-mail] “. Zadáním kódu na webové stránce nebo v mobilní aplikaci je smlouva podepsána a tento kód je uveden na smlouvě. Totožnost žalované byla ověřena z kopie občanského průkazu a odesláním 1 Kč na bankovní účet žalobkyně. Na základě úvěrové smlouvy byla žalované poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč, kterou žalobkyně na účet žalované zaslala dne [datum]. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců a žalovaná se zavázala uhradit celou částku a poplatek za poskytnutí ve výši 330 Kč. Sjednány byly další volitelné služby, a to poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč (za urychlení poskytnutí úvěru) a dále poplatek za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně (umožňující odložení splatnosti splátky o měsíc). Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované podle interní Metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta. Posoudila její příjmovou a výdajovou stránku, věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a další ukazatele. Využila výpočet [jméno FO] (minimální životní standard) žalované a její domácnosti, přičemž zohlednila příjem žalované, životní minima, splátky jiným společnostem a výši splátky schvalovaného úvěru. Z provedených výpočtů vyplynulo, že žalovaná měla po započtení splátky úvěru dostatečný zůstatek pro krytí životních potřeb. Žalobkyně provedla také lustraci žalované v registrech NRKI (s výsledkem pozitivní vyhodnocení, měsíční splátka věřitelům 0 Kč), SOLUS (s výsledkem nenalezen žádný záznam), CRIBIS (s výsledkem bez exekuce) a insolvenčním rejstříku, přičemž tedy nezjistila žádné závazky po splatnosti ani exekuce. Žalovaná uhradila celkem částku ve výši 3 657 Kč, když platby byly žalobkyní započteny v souladu se splátkovým kalendářem. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru, čímž vznikl žalobkyni nárok na účelně vynaložené náklady ve výši 300 Kč za každou výzvu (celkem 1 630 Kč za pět výzev po 300 Kč/výzva a za jednu výzvu k zaplacení celého úvěru ve výši 130 Kč). Úvěr byl zesplatněn ke dni [datum]. Žalobkyni vznikl dále nárok na smluvní pokuty, a to k [datum] ve výši 500 Kč, k [datum] ve výši 500 Kč a k [datum] ve výši 500 Kč. Žalované byly účtovány úroky v pevné částce (v rámci druhé až osmé splátky je vynášen úrok pevnou částkou ve výši 490 Kč a v rámci první a deváté až dvacáté splátky se úrok nevynáší; v případě zesplatnění úvěru přirůstají vynesené a neuhrazené úroky k jistině). Úrok ve výši 490 Kč byl pak účtován dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum] a dne [datum]. Požadovaná částka ve výši 13 635 Kč s příslušenstvím sestává z neuhrazené jistiny ve výši 8 749 Kč, z poplatků za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, z úroků v celkové výši 1 960 Kč, z účelně vynaložených nákladů ve výši 1 030 Kč a ze smluvních pokut ve výši 1 500 Kč, z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 107,40 Kč za období [datum] do [datum] a ze zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 13 635 Kč od [datum] do zaplacení. Zástupce žalobkyně zaslal žalované před podáním žaloby výzvu k úhradě dlužné částky, žalovaná však ničeho neuhradila.

2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaná se k jednání soudu nedostavila bez řádné a včasné omluvy, ač byla k jednání předvolána, žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalobkyně, jako poskytovatelka úvěru, uzavřela se žalovanou dne [datum] úvěrovou smlouvu (ID žádosti o úvěr č. [hodnota]), jejíž součástí byl sazebník poplatků žalobkyně a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit poskytnutou částku společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč. Ve smlouvě byla sjednána doplňková služba za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně a poplatek ve výši 199 Kč za doplňkovou službu express výplata. Žalobkyně měla k dispozici fotokopii průkazu totožnosti žalované a dne 9. 4 .2025 byla na bankovní účet žalobkyně převedena z účtu žalované částka ve výši 1 Kč /viz sazebník na č. l. 11, kopie občanského průkazu na č. l. 14 - 15, výpis dohledání informací na č. l. 45, potvrzení o provedení platby na č. l. 46, formulář pro standardní informace na č. l. 54 - 55, úvěrová smlouva na č. l. 56 - 59, informace o zpracování údajů na č. l. 60 - 62 spisu, výpis z OR k žalobkyni v elektronickém systému CEPR/. Žalobkyně poskytla dne [datum] na bankovní účet žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč /viz potvrzení o převodu na č. l. 18, sdělení banky na č. l. 34, výpis k převodům na č. l. 47 - 48 spisu/. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru od žalované zjistila její průměrný měsíční příjem ve výši 34 000 Kč, její výdaje zjišťovány nebyly; výše měsíčního příjmu žalované nebyla nijak ověřována. Současně měla žalobkyně k dispozici informaci, že žalovaná má dvě děti. Žalovaná v době žádosti o spotřebitelský úvěr nesplácela žádné dříve sjednané úvěry či zápůjčky, měla sjednáno splácení kreditní karty. Žalobkyně měla provést kontrolu údajů žalované prostřednictvím registrů NRKI, SOLUS a CRIBIS /viz metodika posouzení úvěruschopnosti na č. l. 12 - 13, karta klienta na č. l. 16, úvěrová zpráva na č. l. 49 - 51 spisu/. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátek. Žalobkyně žalovanou nejprve vyzvala k úhradě dlužné částky, a to dopisem ze dne [datum] /viz výzva na č. l. 19, podací arch na č. l. 20 spisu/. Následně žalobkyně dopisem ze dne [datum] žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky do 14 dnů ode dne sepsání výzvy. Tato výzva byla žalované doručována dne [datum] /viz výzva ke splacení na č. l. 21, podací arch na č. l. 22, sledování zásilky [Anonymizováno] na č. l. 63 spisu/. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě předžalobní výzvou ze dne [datum] /viz předžalobní výzva na č. l. 23, podací arch na č. l. 24 spisu/. Žalovaná ve prospěch žalobkyně uhradila celkem 3 657 Kč /viz výpis čerpání a úhrad na č. l. 17 spisu/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní uvedených plateb) uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Soud však z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak svá tvrzení ničím nedoložila. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela výhradně z informací sdělených žalovanou, na které následně aplikovala svůj statistický model, když však údaje sdělené žalovanou žádným způsobem neověřovala. Žalobkyně pouze uvedla, že od žalované zjistila její průměrný měsíční příjem ve výši 34 000 Kč, přičemž z ničeho nevyplývá, že by tento údaj jakkoli ověřila. Ohledně měsíčních výdajů žalované žalobkyně na svou povinnost tyto informace zjistit a následně odpovídajícím způsobem ověřit zcela rezignovala. U životního minima členů domácnosti žalované (žalované vč. dvou dětí) vycházela z částky 10 570 Kč, stanovené pro daný rok. Dále pak žalobkyně vycházela z minimálních výdajů na bydlení ve výši 6 765 Kč a z výše splátek hrazených jiným společnostem ve výši 1 111 Kč. Zde je vhodné uvést, že životní minimum je pouze jakousi referenční hodnotou, není částkou, za kterou by reálně běžná osoba v České republice byla schopna žít, a to zvláště za situace, kdy tato částka má zahrnovat jak výdaje na bydlení, tak výdaje na živobytí (tj. na jídlo, léky, dopravu, ošacení apod.), když současně měla žalovaná mít dvě děti. Respektive v daném případě žalobkyně vycházela ještě z minimálních výdajů na bydlení ve výši 6 765 Kč, ale ani tento nejpodstatnější náklad nebyl žádným způsobem blíže zkoumán a ověřován. Za dané situace, kdy žalobkyně nedisponovala ověřenou informací o příjmu žalované (resp. toto nevyšlo v rámci dokazování najevo) a neměla ověřené informace o jejích výdajích, nelze považovat prostou aplikaci standardního postupu statistického modelu žalobkyně za řádné posouzení úvěruschopnosti, který by odpovídal § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Uvedené zákonné ustanovení ve vztahu k odborné péči předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

6. Podle § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř.

7. Soud zamítl návrh na provedení důkazu dotazem na poskytovatele služeb elektronické komunikace (O2, T-Mobile a Vodafone), neboť tyto důkazy byly pro posouzení věci nadbytečné. Soud totiž uzavřel z ostatních provedených důkazů, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru.

8. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

9. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru, jelikož však před uzavřením smlouvy s odbornou péčí dostatečně nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele (žalované), nesplnila povinnost stanovenou jí § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, když žalovaná ve prospěch žalobkyně uhradila celkem částku 3 657 Kč, přiznal soud žalobkyni částku ve výši 6 343 Kč (10 000 Kč - 3 657 Kč), odpovídající nesplacené poskytnuté jistině, a zákonný úrok z prodlení z této částky v rozsahu uvedeném dále. Žalovaná byla povinna vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění. V daném případě bylo prokázáno, že výzva k úhradě dluhu se do sféry dispozice žalované, v souladu s ustálenou judikaturou, dostala dne [datum], kdy byla zásilka žalované doručována /srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3144/2018 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1239/2016/. Žalobkyně ve výzvě poskytla žalované lhůtu k zaplacení dluhu do 14 dnů ode dne sepsání výzvy, když výzva byla dle uvedené datace sepsána dne [datum]. S ohledem na stanovenou lhůtu se tak žalovaná dostala do prodlení dne [datum] (dle lhůty stanovené ve výzvě mělo k úhradě dojít do [datum]). Soud proto přiznal žalobkyni dle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení, a to ve výši 11,5 % ročně, která je v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Úrok byl částečně přiznán v kapitalizované výši v částce 49,96 Kč pro období od [datum] do [datum], tedy pro období, ve kterém se kapitalizovaného úroku z prodlení domáhala i žalobkyně, a následně jako úrok běžící. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

15. Zde pak soud poukazuje ještě na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 11. 1. 2024 ve věci C 755/2022, z jehož závěrů plyne, že okolnost, že byl dluh ze spotřebitelského úvěru, a to celý či jeho část, ze strany spotřebitele splacen, nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil řádně povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru. Jinak řečeno, ani plnění žalované na předmětný závazek nemůže zvrátit závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti ze strany žalobkyně.

16. Vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno platné uzavření předmětné smlouvy o úvěru, nemohl soud návrhu žalobkyně ve zbývajícím rozsahu vyhovět, a proto žalobu v tomto rozsahu zamítl (co do částky ve výši 7 292 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 57,44 Kč za období od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky ve výši 7 292 Kč od [datum] do zaplacení (výrok II. tohoto rozsudku).

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, když jednak žalovaná byla v řízení úspěšnější toliko ve zcela nepatrné části 6,96 % (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 53,48 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 46,52 %) a současně jí ani žádné náklady s ohledem na její pasivitu v řízení nevznikly. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (výrok III. tohoto rozsudku).