8 C 95/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 97 490,35 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 13 130,63 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 164,64 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 44 700 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 26,16 % ročně z částky 44 700 Kč od [datum] do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že společnost [právnická osoba], IČO: [IČO], se sídlem [adresa] (dále také jen ,,právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které poskytla žalovanému v hotovosti jistinu ve výši 50 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 26,16 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s částkou ve výši 62 824 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 48 205 Kč, s částkou za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a s částkou ve výši 10 410 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení, a to ve 21 měsíčních splátkách po 5 373 Kč. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, když uhradil celkem pouze 10 800 Kč. Poslední splátka byla splatná dne [datum]. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo nejpozději k tomuto datu právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], s účinností ke dni [datum], postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně požadovala zaplacení 97 490,35 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 44 700 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 52 790,35 Kč. Tuto dlužnou částku žalobkyni žalovaný neuhradil, a to ani po předžalobní výzvě, kterou mu žalobkyně zaslala. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovaný úvěr splácet, když žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány proti vyžádaným dokladům. V tomto právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z výplatních pásek za období tří měsíců, z pracovní smlouvy, z výpisů k bankovnímu účtu za měsíc duben 2022 a za měsíc květen 2022 a z nájemní/podnájemní smlouvy. Takto byl zjištěn měsíční příjem žalovaného ve výši 52 772 Kč a dále to, že žalovaný žije v nájmu. V příslušném registru pak bylo ověřeno, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Zjištěné údaje byly zaneseny do zákaznické karty. Právní předchůdkyně žalobkyně neměla k dispozici kopie dokladů, jelikož uchazeči o zápůjčku takové doklady pouze předkládají při sjednávání a uzavírání smlouvy.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání předvolán.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Žalobkyně je právnickou osobou zapsanou v obchodním rejstříku /viz výpis z OR žalobkyně na č. l. 14 spisu/. Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně podepsal dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], včetně smluvních podmínek. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč s úrokovou sazbou 86 % ročně, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 60 115 Kč sestávajícím z kalkulačních položek kapitalizovaného úroku ve výši 48 205 Kč, částkou ve výši 1 500 Kč za zpracování spotřebitelského úvěru a částkou ve výši 10 410 Kč za komfortní a flexibilní splácení, a to ve 21 měsíčních splátkách po 5 373 Kč (poslední splátka ve výši 5 364 Kč). Finanční prostředky ve výši 50 000 Kč byly žalovanému poskytnuty v hotovosti /viz smlouva o spotřebitelském úvěru na č. l. 11, smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru na č. l. 12 spisu/. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je svobodný, jeho nejvyšší dosažené vzdělání je základní, je zaměstnán na plný úvazek, bydlí v nájmu, má 1 vyživovací povinnost, jeho měsíční čisté příjmy jsou ve výši 30 772 Kč a další čisté příjmy domácnosti jsou 22 000 Kč měsíčně, tj. celkové příjmy jsou 52 772 Kč měsíčně. Dále uvedl, že má spotřebitelský úvěr u jiné společnosti, když externí splátky představují částku 5 000 Kč měsíčně a odhadované měsíční výdaje jsou ve výši 8 000 Kč. V kolonce účel úvěru je uvedeno ,,neočekávané výdaje“. K úvěru měl žalovaný předložit nájemní smlouvu a výpis z bankovního účtu za duben a květen 2022. Tyto listiny však v řízení ze strany žalobkyně předloženy nebyly /viz zákaznická karta na č. l. 13 spisu/. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 10 800 Kč /viz tabulka umoření na č. l. 21 spisu/. Dne [datum] podepsaly právní předchůdkyně žalobkyně v postavení postupitele a žalobkyně v postavení postupníka smlouvu o postoupení pohledávek, v níž si smluvní strany sjednaly mj. postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. O sjednání smlouvy byl žalovaný informován dopisem ze dne [datum], ve kterém byl současně vyzván k úhradě dlužné částky nejpozději do 10 dnů od doručení výzvy /viz smlouva o postoupení pohledávek v elektronickém systému CEPR, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 19, příloha č. 1 – seznam postupovaných pohledávek na č. l. 15 – 17, potvrzení o uhrazení úplaty na č. l. 18 spisu/. Zásilka byla žalovanému odeslána dne [datum] a dne [datum] byla doručována. Následně byla vrácena zpět odesílateli /viz podací lístek na č. l. 20, výpis sledování zásilky [Anonymizováno] na č. l. 43 spisu/. Žalovaný byl naposledy vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne [datum], která byla odeslána dne [datum] /viz výzva k plnění na č. l. 22 – 23, podací lístek na č. l. 24 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní uvedené platby) uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu/.

5. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaný následně právní předchůdkyni žalobkyně uhradil částku ve výši 10 800 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici před sjednáním smlouvy informace od žalovaného obsažené v žádosti. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně podepsaly dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, dle které měly být mj. postoupeny pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Dne [datum] byla žalovanému doručována výzva, dle které měl dluh uhradit nejpozději do 10 dnů.

6. Soud zamítl návrh na doplnění dokazování rozsudkem Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], neboť z této listiny neplynou žádné skutečnosti rozhodné pro danou věc. Nelze k důkazu provádět listinu směřující k právnímu hodnocení věci.

7. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

11. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

17. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti shledal soud žalobu za důvodnou pouze zčásti. Soud se předně zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli spotřebitelskou smlouvu platně, tj. zda právní předchůdkyně žalobkyně ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru před jejich uzavřením zkoumala s dostatečnou péčí majetkové poměry žalovaného a z takto získaných informací uzavřela, že bylo ve finančních možnostech žalovaného úvěry splácet. Toto však v řízení z provedených důkazů nevyplynulo, kdy tedy žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému úvěr po posouzení jeho schopnosti úvěr splácet s odbornou péčí. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla především z nedoložených osobních, výdělkových a majetkových poměrů uvedených žalovaným v žádosti o půjčku, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). V řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala výši příjmů žalovaného. V zákaznické kartě je sice uvedeno, že k ověření mělo dojít pracovní smlouvou a dvěma výpisy z bankovního účtu za měsíce duben a květen 2022, ale takové dokumenty nebyly v řízení předloženy. Ačkoliv žalobkyně tvrdila, že příjem žalovaného byl ověřován i výplatními páskami za tři měsíce, nebylo takové ověření zaznamenáno ani v zákaznické kartě a takové podklady nebyly předloženy ani soudu. Žádným způsobem pak nebyly ověřovány další příjmy domácnosti. Nebylo tedy prokázáno tvrzení žalobkyně, že by domácnost žalovaného měla v daném období příjem ve výši 52 772 Kč měsíčně. Co se týká výdajové stránky žalovaného, tak toto nebylo právní předchůdkyní žalobkyně rovněž nijak ověřováno, když tato vyšla toliko z informací od žalovaného, tj. že tento hradí externí splátky ve výši 5 000 Kč a má odhadované měsíční výdaje ve výši 8 000 Kč měsíčně. Byť bylo žalobkyní tvrzeno, že před uzavřením smlouvy měla její právní předchůdkyně k dispozici nájemní smlouvu, což je zachyceno i v zákaznické kartě, pak takový dokument nebyl rovněž předložen. Nebylo tedy ani možné dovodit, jakou výši představovaly náklady za nájem, když žalovaný uvedl, že bydlí v nájemním bydlení. Je pak otázkou, zda by za této okolnosti byly vůbec reálné celkové měsíční výdaje ve výši 8 000 Kč. Dále nebyly ověřovány ani základní výdaje žalovaného za jídlo, energie, atd. Pominuto bylo i to, že žalovaný měl mít jednu vyživovací povinnost, což by jistě mělo vliv i na výši jeho nákladů. Kromě toho, že tedy nebyly řádně zkoumány výdaje žalovaného, nebyly doložitelným způsobem zkoumány ani příjmy žalovaného. Pokud tedy právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, bylo dané právní jednání od počátku absolutně neplatné. Ke zkoumání platnosti smlouvy z úřední povinnosti /srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 v řízení OPR-Finance s.r.o. proti GK/.

18. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky uzavřena platně, došlo na straně žalovaného na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. žalobkyně, k bezdůvodnému obohacení, a proto je povinen toto obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. žalobkyni vydat. Smlouvou o postoupení pohledávek dle § 1879 a násl. o. z. byly pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupeny na žalobkyni. Žalobkyně tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dle smlouvy o úvěru ze dne [datum] finanční prostředky ve výši 50 000 Kč, kdy naopak žalovaný již uhradil celkově částku ve výši 10 800 Kč. Žalovaný je tak povinen vrátit finanční prostředky ve výši 39 200 Kč (tj. 50 000 Kč – 10 800 Kč), o které se v daném případě bezdůvodně obohatil. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). V daném případě bylo prokázáno, že výzva k úhradě dluhu se do sféry dispozice žalovaného, v souladu s ustálenou judikaturou, dostala dne [datum], kdy byla zásilka žalovanému doručována /srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3144/2018 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1239/2016/. Žalobkyně ve výzvě poskytla žalovanému lhůtu k vrácení dluhu do 10 dnů ode dne doručení. Lhůta uplynula [datum] a od následujícího dne, tedy od [datum], je žalovaný v prodlení a žalobkyni od tohoto dne náleží nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

19. Vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy o úvěru, nemohl soud návrhu žalobkyně ve zbývajícím rozsahu vyhovět, neboť byl tvořen částkami vyplývajícími právě z absolutně neplatné smlouvy [smluvní úrok běžící a kapitalizovaný, smluvní poplatek, úrok z prodlení kapitalizovaný za období, ve kterém žalobkyni ještě nenáležel, běžící úrok z prodlení za období předcházející datu [datum], kdy se žalovaný poprvé prokazatelně ocitl v prodlení, a od tohoto data převyšující úrok z prodlení stanovený (nad náležející zákonný úrok ve výši 14,75 % ročně) v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.]. V této části tedy soud žalobkyní uplatněné nároky zamítl (viz výrok II. tohoto rozsudku).

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (výrok III. tohoto rozsudku).