Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s tímto úrokem z prodlení:15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení,14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení,14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení,14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení,14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení,14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení,12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení,12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení,12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení,vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [Jméno advokáta], advokáta se sídlem v [Anonymizováno].
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky [částka] s příslušným úrokem z prodlení s tím, že žalovaný ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], tedy celkem v devíti případech, cestoval prostředkem městské hromadné dopravy – [Anonymizováno] nebo [Anonymizováno], kde se při přepravních kontrolách nemohl prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Naplnil tak podmínky pro to, aby po něm žalobkyně kromě jízdného ve výši 9 x [částka] požadovala přirážku k jízdnému ve výši 9 x [částka], žalovaný ovšem požadované nezaplatil.
2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny do vlastních rukou. Soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.
3. Ze zápisů o přepravních kontrolách bylo zjištěno, že žalovaný cestoval dne [datum] v [Anonymizováno]:[Anonymizováno] hod. autobusem č. [hodnota], [datum] v [Anonymizováno]:[Anonymizováno] hod. [Anonymizováno] č. [hodnota], [datum] v [Anonymizováno]:[Anonymizováno] hod. [Anonymizováno] č. [hodnota], [datum] [Anonymizováno] č. [hodnota], [datum] v [Anonymizováno]:[Anonymizováno] hod. [Anonymizováno] č. [hodnota], [datum] v [Anonymizováno]:[Anonymizováno] hod. [Anonymizováno] na lince [Anonymizováno], [datum] v [Anonymizováno].[Anonymizováno] hod. [Anonymizováno] č. [hodnota], [datum] v [Anonymizováno]:[Anonymizováno] hod. [Anonymizováno] č. [hodnota], a [datum] v [Anonymizováno]:[Anonymizováno] hod. [Anonymizováno] č. [hodnota].
4. Ze smluvních přepravních podmínek PID a z ceníku jízdného bylo zjištěno, že jízdné bylo v uvedené době stanoveno ve výši [částka], sazební přirážka k jízdnému pro případ, že jízdné nebylo zaplaceno, pak ve výši [částka].
5. Soud dospěl k závěru, že žalovaný se v devíti případech přepravoval prostředkem veřejné dopravy provozovanými žalobkyní, kdy cestoval [Anonymizováno], [Anonymizováno] nebo [Anonymizováno]. Na výzvu kontrolorů se neprokázal platnou jízdenkou, jízdné, ani přirážku k jízdnému nezaplatil. V devíti případech mu proto vznikla povinnost zaplatit jízdné ve výši [částka] (celkem [částka]) a sazební přirážku ve výši [částka] (celkem [částka]).
6. Podle § 37 odst. 4 písm. d) zák. č. 266/1994 Sb., o dráhách (dále jen „zákon“), průvodčí drážního vozidla nebo jiná osoba ve veřejné drážní osobní dopravě pověřená dopravcem a vybavená kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě; osobními údaji potřebnými k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému se rozumí jméno, příjmení a datum a místo narození a adresa pro doručování.
7. Podle § 37 odst. 5 písm. b) zákona je cestující povinen při nástupu do drážního vozidla, pobytu v něm a při výstupu z drážního vozidla na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem. Neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, je povinen zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému.
8. Podle § 37 odst. 6 zákona výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku [částka]. Přirážka za porušení podmínek stanovených přepravním řádem činí nejvýše [částka].
9. Podle § 18a odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. a), c), odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě je pověřená osoba oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem zaplatit přirážku nebo vyžadovat od cestujícího, aby se prokázal osobním dokladem a sdělil osobní údaje podle odstavce 2 písm. c). Cestující je oproti tomu povinen zaplatit jízdné a přirážku v případě, že se neprokáže platnou jízdenkou.
10. Podle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní přepravu nezakoupil-li si cestující jízdenku podle odstavce 3 nebo podle odstavce 5 a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem.
11. Protože se žalovaný v devíti případech neprokázal platnou jízdenkou na výzvu pověřených osob a protože nezaplatil jízdné, ani přirážku k jízdnému, je nárok žalobkyně důvodný a soud žalobě vyhověl.
12. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitl se se zaplacením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku s přihlédnutím k výši úroků, stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši [částka]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a z nákladů za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby, včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].