Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu regresního nároku žalobkyně vůči žalovanému, když žalovaný způsobil dne [datum] dopravní nehodu tak, že řídil osobní vozidlo zn. Škoda Superb, RZ: [SPZ] a s tímto narazil do vozidla zn. VW Tuareg, RZ: [SPZ]. Žalovaný způsobil dopravní nehodu v době, kdy měl vyslovený zákaz řízení všech motorových vozidel od [datum] do [datum]. K vozidlu Škoda Superb bylo u žalobce sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Škodní událost řešila [právnická osoba]., z titulu sjednaného havarijního pojištění vozidla poškozeného a tato vyplatila poškozenému částku [částka] představující opravu poškozeného vozidla a částku [částka] představující náhradu za pronájem náhradního vozidla. [právnická osoba]. uplatnila u žalobkyně právo na náhradu škody. Žalobkyně vyplatila společnosti [právnická osoba]., částku [částka] za opravu vozidla a částku [částka] za půjčovné náhradního vozidla. Žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě pojistného plnění ve výši [částka], avšak neúspěšně.
2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: žalovaný způsobil dne [datum] dopravní nehodu tak, že řídil osobní vozidlo zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno], RZ: [SPZ] a s tímto narazil do vozidla zn. VW Tuareg, RZ: [SPZ] (detail relace o dopravní nehodě). Žalovaný způsobil dopravní nehodu v době, kdy měl vyslovený zákaz řízení všech motorových vozidel od [datum] do [datum] (detail relace o dopravní nehodě). K vozidlu [Anonymizováno] [Anonymizováno] bylo u žalobce sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (detail relace o dopravní nehodě). Škodní událost řešila [právnická osoba]., z titulu sjednaného havarijního pojištění vozidla poškozeného a tato vyplatila poškozenému částku [částka] představující opravu poškozeného vozidla a částku [částka] představující náhradu za pronájem náhradního vozidla (faktura). [právnická osoba]. uplatnila u žalobkyně právo na náhradu škody (uplatnění práva na náhradu škody ze dne [datum]). Žalobkyně vyplatila společnosti [právnická osoba]., částku [částka] za opravu vozidla a částku [částka] za půjčovné náhradního vozidla (oznámení o likvidaci pojistné události č. [hodnota], faktura, detail výplaty částky). Žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě pojistného plnění ve výši [částka], avšak neúspěšně (předžalobní upomínka, poštovní podací arch).
4. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: dle ust. § 3 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb., zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, „Uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti je povinen vlastník tuzemského vozidla nebo řidič cizozemského vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak. Tím není dotčeno právo uzavřít takovou smlouvu jako pojištění cizího pojistného rizika. Jednou pojistnou smlouvou o pojištění odpovědnosti lze pojistit odpovědnost z provozu více vozidel, mají-li téhož vlastníka, nebo téhož provozovatele, nebo pokud má pojistník na uzavření smlouvy pojistný zájem založený poskytnutím úvěru nebo jiné obdobné finanční služby, jejímž účelem je nabytí vlastnického práva k vozidlu, nebo, jsou-li vlastník nebo provozovatel vozidla a pojistník součástí stejného koncernu.“
5. Dle ust. § 10 odst. 1 písm. h) cit. zák. „Pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný řídil vozidlo v době, kdy mu byl uložen zákaz činnosti řídit vozidlo.“
6. Dle ust. § 1970 obč. zák. „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Výši úroku z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].