Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně domáhala se žalobou zaplacení částky [částka] jako dlužné jistiny, spolu se zákonným úrokem z prodlení, sestávající z nezaplaceného zbytku zápůjčky v původní výši [částka] a dlužného příslušenství za zápůjčku.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, platnost smluvního ujednání ze smlouvy ze dne [datum] ani výši žalované částky nezpochybňoval.
3. Po provedeném dokazování má soud za zjištěné, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena za použití elektronických prostředků smlouva o zápůjčce peněz. V rámci smluvního ujednání byla žalovanému vyplacena částka [částka] na účet č. [č. účtu], současně byl dohodnut poplatek za zpracování žádosti o zápůjčku ve výši [částka]. Zápůjčka byla žalovanému zaslána na označený bankovní účet a byla dle dohody splatná do dne [datum]. Pro případ prodlení se splácením půjčky dohodli účastníci v rámci uzavřené smlouvy smluvní pokutu a poplatky za náklady upomínání.
4. Žalobkyně poskytla zápůjčku prostřednictvím své webové stránky [Anonymizováno] na které si žalovaný nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy, nastavil si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši zápůjčky. Poté žalovaný vyplnil na webové stránce žalobce formulář Žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadal své osobní údaje. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce vůči žalobkyni. Žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila totožnost žalovaného, a to tak, že žalovaný žalobkyni v rámci žádosti o uzavření smlouvy poskytl sken dokladu totožnosti se svou fotografií a dále pomocí ověřovací korunové bezhotovostní platby, jejíž součástí je rovněž informace o jméně a příjmení majitele tohoto účtu, na nějž je následně zápůjčka vyplacena (podmínkou pro výplatu je, že jméno a příjmení majitele účtu je shodné se jménem a příjmením klienta). Žalobkyně uvedla, že smlouva o zápůjčce je klientem podepsána elektronicky, a to PINem, který žalobkyně zaslala na telefonní číslo [tel. číslo]. Žalobkyně vycházela z toho, že tento PIN je tzv. prostým elektronickým podpisem, který splňuje požadavky § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. S ohledem na tuto skutečnost je třeba předmětnou smlouvu o zápůjčce považovat za smlouvu uzavřenou v písemné podobě. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila a soudu doložila se zřetelem k ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně v žalobě uvedla od žalovaného vyžádala informace o jejích rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného.
5. Soud dotazem u [Anonymizováno], a.s. ověřil, že částka [částka] byla žalobkyní řádně převedena na účet žalovaného, který byl v té době majitelem účtu č. [č. účtu].
6. Žalovaný přes výzvy a přes předžalobní upomínku ze dne [datum] nic nezaplatil.
7. Po provedeném dokazování soud uzavřel, že v projednávané věci žalobkyně prokázala, že mezi účastníky byla konkrétní smlouva o zápůjčce skutečně uzavřena převedením peněz na účet žalovaného a dále, že žalovaný žalobkyni nic nezaplatil. Dále soud dospěl k závěru, že žalobkyně dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného.
8. Žalobkyně v rámci prověření úvěruschopnosti žalovaného prověřila příjmy a výdaje žalovaného, a zejména zjistila, že jeho zaměstnavatelem byl [právnická osoba], [adresa]. [Anonymizováno] jeho čistá mzda činila v srpnu 2025 částku [částka] a v červenci 2025 částku ve výši [částka]. Dále, že měsíční výdaje žalovaného činily [částka], že žalovaný je svobodný a bezdětný a že bydlí „v podnájmu“.
9. Zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“)podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle ustanovení § 4(1) Tento zákon se nepoužije na spotřebitelský úvěra) jiný než na bydlení, který byl sjednán s obchodníkem s cennými papíry, bankou, zahraniční bankou nebo zahraniční osobou, která je oprávněna poskytovat investiční služby, jehož účelem je provedení operace s investičním nástrojem3), s tím, že obchodník s cennými papíry, banka, zahraniční banka nebo zahraniční osoba, která je oprávněna poskytovat investiční služby, jsou do této operace zapojeni,b) jiný než na bydlení, sjednaný v podobě průběžného poskytování služby nebo dodávání zboží stejného druhu, za které spotřebitel může platit v průběhu jejich poskytování nebo dodávání formou splátek,c) který byl sjednán s poskytovatelem provozujícím zastavárenský závod, při jehož poskytnutí je poskytovateli přenechána movitá věc a poskytovateli nevzniká právo na vrácení peněz.(2) Tento zákon se nepoužije na poskytování informací a doporučení v rámci činnosti osoby oprávněné k výkonu advokacie podle zákona upravujícího výkon advokacie nebo notáře podle zákona upravujícího činnost notářů.(3) Tento zákon se nepoužije na poskytování informací a doporučení v rámci řízení stávajícího dluhu při provozovánía) činnosti insolvenčního správce,b) činnosti bezplatného dluhového poradenství v rámci dobrovolnické služby podle zákona upravujícího dobrovolnickou službu, neboc) sociální služby podle zákona upravujícího sociální služby.(4) Tento zákon se nepoužije naa) příležitostné poskytování informací o produktech spotřebitelského úvěru v rámci jiné profesní činnosti, nebob) pouhé poskytování obecných informací o produktech spotřebitelského úvěru, nebo obdobných informacích o poskytovatelích nebo zprostředkovatelích za předpokladu, že účelem takové činnosti není napomáhat uzavření nebo plnění ze smlouvy o spotřebitelském úvěru.
10. Podle ustanovení § 86 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“)podle ustanovení § 2048(1) Ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.(2) K ujednání, kterým se zavázal k plnění smluvní pokuty nezletilý, který v době ujednání nedovršil patnácti let, se nepřihlíží.
12. V rámci právního posouzení celé věci dospěl soud k závěru, že na právní vztahy v této věci dopadá právní úprava zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 1810 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) (spotřebitelská smlouva, která je obsahově smlouvou o zápůjčce, podle ustanovení § 2390 a násl. citovaného zákona) a obsah účastníky uzavřené smlouvy. Uzavřenou smlouvu soud shledal platnou a závaznou a při splnění podmínky stanovené v ust. § 86 zák. č. 257/2016 Sb. žalovanému uložil nesplacenou částku půjčených peněz žalobkyni zaplatit, a to včetně sjednaných poplatků, sjednaných úroků a úroků z prodlení podle ustanovení § 1970 o.z. (výrok sub. I).
13. Soud dále rozhodl o náhradě nákladů řízení podle ustanovení §§ 142 odst. 1 a 142a o.s.ř. Náklady řízení v tomto případě sestávají ze zaplaceného soudního poplatku [částka], odměny právního zastoupení určené podle Vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ( dále AT) za 3 úkony po [částka] (úkon za převzetí právního zastoupení, předžalobní výzvu a za podání žaloby), ze 3 paušálních náhrad hotových výdajů po [částka] podle ustanovení § 13 AT a 21% sazby DPH ve výši [částka] s tím, že výzva k plnění byla žalovanému zaslána. Náklady činí celkem [částka] (výrok sub. II). (výrok sub. II).