Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, kde se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 8,05 % a úroku 19,98 % ročně z částky [částka] od 28 9. 2023 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení [částka] s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela původní věřitelka, s žalovanou [datum] smlouvu o zápůjčce č. [hodnota]. Na základě uzavřené smlouvy poskytla původní věřitelka žalované zápůjčku ve výši [částka]. Za to se žalovaná zavázala zápůjčku vrátit a společně s tím zaplatit původní věřitelce souhrnný poplatek ve výši [částka], to vše nejpozději do [datum]. Před uzavřením smlouvy o zápůjčce posoudila původní věřitelka schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaná zaplatila na dluh ze smlouvy o zápůjčce pouze [částka]. Žalovaná je tak v prodlení a původní věřitelce vedle původního nároku vznikl též nárok na zaplacení smluvního úroku z dlužné částky a zákonného úroku z prodlení z dlužné částky.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že původní věřitelka uzavřela s žalovanou, rozenou [Anonymizováno] dne [datum] smlouvu o zápůjčce č. [hodnota]. Na základě uzavřené smlouvy poskytla původní věřitelka žalované půjčku ve výši [částka]. Za to se žalovaná zavázala půjčku vrátit prostřednictvím 60. týdenních splátek v částce [částka] a společně s tím zaplatit původní věřitelce souhrnný poplatek ve výši [částka], to vše nejpozději do [datum].
5. Z karty zákazníka soud zjistil, že před uzavřením smlouvy o zápůjčce posoudila původní věřitelka schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr posouzením příjmů a výdajů žalované. Jako příjmy žalované zjistila původní věřitelka částku [částka] představující příjmy z plného pracovního úvazku a jako jiné příjmy částku [částka]. Příjmy žalované ověřila původní věřitelka pracovní smlouvou a výplatními páskami. Jako měsíční výdaje žalované zjistila původní věřitelka částku [částka]. Výši měsíčních výdajů žalované původní věřitelka ověřila z nájemní smlouvy a účtu za telefon. V době uzavření smlouvy bydlela žalovaná v podnájemním bytě a byla zaměstnaná.
6. Z tvrzení žalobkyně soud zjistil, že žalovaná na dluh ze smlouvy o zápůjčce celkem zaplatila [částka].
7. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:
8. Na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] č. [hodnota]. poskytla původní věřitelka žalované půjčku ve výši [částka]. Za to se žalovaná zavázala zápůjčku vrátit a společně s tím zaplatit původní věřitelce souhrnný poplatek ve výši [částka], to vše nejpozději do [datum]. Před uzavřením smlouvy o půjčce posoudila původní věřitelka schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr posouzením příjmů a výdajů žalované. Jako příjmy žalované zjistila původní věřitelka částku [částka] představující příjmy z plného pracovního úvazku a jako jiné příjmy částku [částka]. Příjmy žalované ověřila původní věřitelka pracovní smlouvou a výplatními páskami. Jako měsíční výdaje žalované zjistila původní věřitelka částku [částka]. Výši měsíčních výdajů žalované původní věřitelka ověřila z nájemní smlouvy a účtu za telefon. V době uzavření smlouvy bydlela žalovaná v podnájemním bytě a byla zaměstnaná. Žalovaná zaplatila na dluh ze smlouvy o půjčce pouze [částka].
9. Podle § 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen z.s.ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS., dále jen „směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.
10. Podle § 9 odst. 1 z.s.ú. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
11. Podle § 9 odst. 3 z.s.ú. spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
12. Podle § 9 odst. 4 z.s.ú. pokud je důvodem neposkytnutí spotřebitelského úvěru výsledek vyhledávání v databázi umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, věřitel okamžitě a bezplatně spotřebitele vyrozumí o tomto výsledku a sdělí mu údaje o použité databázi.
13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
15. Na otázku, zdali nedostatečné posouzení úvěruschopnosti způsobuje neplatnost absolutní nebo relativní úvěrové smlouvy, odpovídá rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci C-679/2018 (OPR-[právnická osoba]. proti GK), kde Soudní dvůr vyslovil při výkladu článku 8 a 23 směrnice závěr, že tyto články musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
16. V souzené věci původní věřitelka nejednala s odbornou péčí, když řádně neposoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Původní věřitelka sice ověřila část příjmů žalované ve výši [částka] prostřednictvím pracovní smlouvy a výplatních pásek, ale pokud jde o položku jiné příjmy ve výši [částka], tak lze ze zákaznické karty zjistit, že se předchůdkyně žalobkyně spokojila pouze s tvrzením žalované. Ze zákaznické karty je přitom zřejmé, že mzda žalované představovala částku [částka] a běžné výdaje domácnosti žalované představovaly částku [částka]. Rozdíl mezi příjmy a výdaji tak představoval částku [částka] a neumožňoval tak 4 splátky v měsíci v částce [částka]. O tom nelze učinit než učinit závěr, že před uzavřením smlouvy o půjčce porušila původní věřitelka svou povinnost řádně zkoumat schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Důsledně tomu nelze než učinit závěr, že v okamžiku uzavření smlouvy č. [hodnota] Fair Credit nedostatečně posoudila úvěruschopnost žalované (viz. rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci C-[Anonymizováno] /2018 (OPR-[právnická osoba]. proti GK)) a soud vypořádal neplatnou smlouvu podle příslušné právní úpravy.
17. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] ve věci sp. zn. [spisová značka], jímž byl posuzován nárok na úroky z prodlení z úvěrové smlouvy neplatné pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti, lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (stanovené na základě dohody stran nebo na základě rozhodnutí soudu). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.
18. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
20. Jelikož soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce je pro řádné nezkoumání úvěruschopnosti žalované strany neplatná, zaobíral se dále tím, zda byla jistina vyplacena žalované straně a mohlo se tak jednat o bezdůvodné obohacení na žalované straně. Žalující straně se předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení o poskytnutí jistiny [částka], uhrazeno bylo [částka]. Soud proto uložil žalované straně uhradit žalující straně obohacení ve výši rozdílu. S ohledem na právní názor Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. [spisová značka] nevzniklo žalující straně na právo na žádné další nároky vůči žalované straně, soud proto žalobu ve zbylém rozsahu zamítl. Jelikož se nepodařilo zjistit poměry žalované strany, uložil jí soud uhradit dlužnou částku do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že převážně úspěšné žalované náhradu nákladů řízení nepřiznal, když mu dle obsahu spisu nevznikly.