Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v rozsahu nároku na zaplacení částky [částka], kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], 22,9 % úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení zamítá.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku [částka] k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala nároku na zaplacení žalované částky z titulu smlouvy o půjčce č. [hodnota] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba]. a žalovanou jako zákazníkem dne [datum]. Žalobkyně se domáhala jednak nesplacené jistiny půjčky ve výši [částka], dále kapitalizovaného smluvního úroku ve výši celkem [částka], kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka] a dlužných poplatků ve výši [částka]. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy [Anonymizováno] řádně ověřila schopnost žalované splácet poskytnutou zápůjčku v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy a nahlédnutím do veřejných registrů (Solus, Bankovní registr klientských informací, Nebankovní registr klientských informací).
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3. Soud ve věci nenařídil jednání, neboť postupoval v souladu s § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí; to neplatí ve věcech uvedených v § 120 odst. 2. Účastníci byli vyzváni k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání s tím, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, soud bude mít za to, že k tomuto postupu nemají námitky (§101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně s uvedeným postupem souhlasila, žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila.
4. Z listinných důkazů soud zjistil, že dne [datum] byla mezi [právnická osoba]. a žalovanou uzavřena smlouva o půjčce č. [hodnota], na základě níž [právnická osoba]. poskytla žalované dne [datum] půjčku ve výši [částka] (viz návrh a akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce ze dne [datum], výpis z účtu žalované č. [č. účtu] vedeného [právnická osoba]. za období [datum] do [datum]). Z předmětné smlouvy o půjčce soud zjistil, že byla stranami smlouvy sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 22,9 % ročně a sjednány měsíční splátky ve výši [částka] v počtu 18 splátek (viz smlouva o půjčce). Rovněž byl sjednán poplatek za pojištění schopnosti ve výši [částka] měsíčně započtený do měsíční splátky.
5. Z formuláře [právnická osoba]. o údajích žalované jako žadatele soud zjistil, že k datu [datum] uvedená banka vycházela z údajů, že žalovaná je svobodná, zaměstnanec s uváděným příjmem [částka], s deklarovanými výdaji na bydlení ve výši [částka], na živobytí ve výši [částka].
6. Z Protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta vyhotoveného společností [právnická osoba]. soud zjistil, že banka při ověřování úvěruschopnosti žalované zjistila výši příjmu žalované, přičemž vycházela z údajů uvedených spotřebitelem a tyto nezávisle zhodnotila a ověřila s tím, že se soustředila na základní výši příjmu, aby předešla nevhodnému posouzení podle aktuálního pracovního příjmu, který by spotřebitel nemusel být v budoucnu schopen udržet. Deklarovaný příjem žalované ve výši [částka] ověřila s využitím „komplexního statistického nástroje“, který určuje reálně dosažitelné příjmy na základě klientových osobních předpokladů. Deklarované výdaje banka navýšila na částku [částka] z důvodu obezřetnosti. Na splátku tak zbyla částka [částka], která byla pro banku akceptovatelná. Banka učinila rovněž šetření v insolvenčním rejstříku, v databázi neplatných dokladů, v interním black listu, v externích úvěrových registrech.
7. Z výpisu minutové půjčky č. účtu [Anonymizováno] soud zjistil následující skutečnosti: dne [datum] byla na účet č. [č. účtu] poukázána částka [částka] označená jako minutová půjčka, dne [datum] došlo z účtu č. [č. účtu] k jediné splátce ve výši [částka] žalované půjčky.
8. Dne [datum] byla mezi [právnická osoba]. jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na základě které byla žalovaná pohledávka postoupena na žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum]).
9. Prohlášením o okamžité splatnosti a výzvou o uhrazení dluhu odeslaná žalované dne [datum] byla žalovaná původním věřitelem vyzvána k zaplacení zesplatnění půjčky (viz prohlášení [právnická osoba]. ze dne [datum]).
10. Výzvou žalobkyně ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána k zaplacení celého zesplatněného závazku do 7 dnů od odeslání výzvy (viz předmětná výzva včetně připojeného seznamu odeslaných předžalobních výzev dne [datum]).
11. Soud učinil skutkový závěr, že [právnická osoba]. jako právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o půjčce, na základě níž žalovaná převzala od [právnická osoba]. částku ve výši [částka]. Před uzavřením smlouvy žalovaná sdělila původnímu věřiteli své majetkové poměry v podobě měsíčního příjmu a pravidelných výdajů. Tyto údaje nebyly nijak osvědčeny. [právnická osoba]. tyto údaje prošetřila a ověřila pomocí svého komplexního statistického nástroje, rovněž přihlédla k negativním výstupům z insolvenčního rejstříku, databáze neplatných dokladů, interního black listu, úvěrových registrů. Dosud žalovaná z titulu předmětné půjčky splatila částku [částka].
12. Po právní stránce soud věc posoudil následujícím způsobem: V prvé řadě je třeba uvést, že soud předmětnou smlouvu posoudil jako smlouvu spotřebitelskou podle § 1810 a násl. o. z.
13. Podle § 1810 o. z. ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.
14. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
15. Podle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.
16. S ohledem na skutečnost, že [právnická osoba]. jednala se žalovanou v rámci své podnikatelské činnosti, naopak žalovaná jednala jako spotřebitel ve smyslu § 419 o. z., je třeba rovněž učinit závěr, že předmětná smlouva o zápůjčce je spotřebitelskou smlouvou ve smyslu § 1810 a násl. o. z.
17. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
18. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.
19. Podle § 2 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
20. Podle § 3 odst. 1 písm. c) z. o spotřebitelském úvěru je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.
21. Podle § 75 z. o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
22. V souladu s výše uvedenými zákonnými ustanoveními je třeba předmětnou smlouvu o zápůjčce kvalifikovat jako smlouvu o spotřebitelském úvěru.
23. Podle § 86 odst. 1 z. o spotřebitelském úvěru ve znění v době uzavřené předmětné smlouvy poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
24. Podle § 86 odst. 2 z. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
25. Rozsudkem Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 bylo rozhodnuto: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
26. V odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 se mj. uvádí: " věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L., Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb., Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98–109). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010, je správný."
27. Právní věta téhož rozsudku Nejvyššího soudu ČR zní: " Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“
28. Z výše uvedených citovaných rozhodnutí zejména pro posouzení předmětného sporů vyplývá: Z uvedeného rozsudku Soudního dvora EU je třeba jednoznačně dovodit povinnost soudu z úřední povinnosti zkoumat, zda věřitel v souladu se zákonem splnil svou povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele.
29. Na základě uvedených rozsudků NS ČR ve spojení s citovanými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru je třeba dovodit, že klíčovou povinností věřitele je vycházet ze skutečně zjištěných, nikoli pouze tvrzených příjmů, ale i výdajů spotřebitele, a tyto dále porovnávat s veřejně dostupnými informacemi, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu).
30. Soud v předmětné věci zjistil, že [právnická osoba]. nepostupovala při uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí ve smyslu výše citovaných zákonných ustanovení. Z tvrzení a předložených důkazů je zřejmé, že nebyly skutečně zjištěny faktické příjmy a výdaje žalované. Při ověření tvrzeného příjmu žalované [právnická osoba]. použila pouze statistického nástroje, který byť zohledňuje nejrůznější kritéria, přesto výsledkem takového ověření je pouze výsledek s určitým stupněm pravděpodobnosti. Pokud jde o výdaje, [právnická osoba]. vycházela pouze z částky oznámené žalovanou, aniž by tuto částku posuzovala co do jednotlivých pravidelných výdajů žalované. Pokud žalovaná tvrdí výdaje na bydlení a na živobytí, již nelze zjistit, zda součástí jsou i splátky dluhů, apod. Nebylo dále např. zjištěno, že by [právnická osoba]. při svém posuzování úvěruschopnosti žalované vycházela rovněž z registru exekucí (viz Protokol o ověření úvěruschopnosti klienta), což mohla učinit i bez součinnosti se žalovanou. V souladu s těmito zjištěními a v souladu s výše uvedenými zákonnými ustanoveními a rozhodnutími má soud za to, že původní věřitel nepostupoval při posouzení úvěruschopnosti žalované na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, např. z registru exekucí.
31. Podle § 87 odst. 1 z. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
32. V souladu s výše uvedeným právním posouzením soud považuje předmětnou smlouvu o půjčce neplatnou, když k této neplatnosti v souladu s § 87 odst. 1 z. o spotřebitelském úvěru přihlédl i bez návrhu, neboť způsob posouzení úvěruschopnosti původním věřitelem odporuje zákonu, resp. věřitel nedostál povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru.
33. Podle § 87 odst. 2 z. o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
34. V souladu s § 87 odst. 1 z. o spotřebitelském úvěru je žalovaná povinna vrátit pouze jistinu spotřebitelského úvěru. Jistina představovala částku [částka], od této soud odečetl zaplacenou splátku ve výši [částka], a proto uložil žalované povinnost zaplatit pouze částku [částka].
35. K době plnění soud uvádí, že žalovaná byla v průběhu celého sporu zcela pasivní, nikterak nereagovala na doručenou žalobu, platební rozkaz jí řádně doručen nebyl. V souladu s tím nebylo možné zjistit její majetkové a sociální poměry ve smyslu § 87 odst. 2 z. o spotřebitelském úvěru. Skutečnosti týkající se těchto poměrů pak nelze zjistit ani jinak z obsahu spisu. Přesto soud zohlednil, že žalovaná je spotřebitelem a s ohledem na její zvýšenou ochranu jako spotřebitele určil lhůtu pro vrácení zbývající poskytnuté jistiny 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Soud v této souvislosti rovněž odkazuje na § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru, podle něhož změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
36. O postoupení žalovaných pohledávek bylo rozhodnuto v souladu s § 1879 a násl. o. z. Podle § 1879 věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V souladu s § 1879 o. z. tak aktivní legitimace ve sporu svědčí žalobkyni.
37. K nároku žalobkyně na zaplacení smluvních úroků ve výši [částka], dále dlužných poplatků ve výši [částka] a smluvního úroku jdoucího z částky [částka] od [datum] soud uvádí, že s ohledem na posouzení smlouvy jako neplatné, má žalobkyně podle § 87 odst. 1 z. o spotřebitelském úvěru nárok na vrácení pouze jistiny. V souladu s tím nárok žalobkyně v rozsahu uvedených nároků zamítl.
38. Soud rovněž zamítl nárok žalobkyně na kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši [částka] a nárok na zákonný úrok z prodlení jdoucí z částky [částka] od [datum], neboť opět podle s § 87 odst. 1 z. o spotřebitelském úvěru žalovaná dosud není v prodlení s vrácením přiznaného nároku. Jeho splatnost nastane až uplynutím ve výroku I. stanovené lhůty k plnění. V souladu s tím soud nárok žalobkyně na zákonný úrok rovněž zamítl.
39. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s §142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.
40. Původně byla žalovaná částka [částka]. Žalobkyně měla úspěch pouze co do částky [částka], tj. v rozsahu 92 % původního předmětu řízení. Po odečtení neúspěchu (92 % - 8 %) má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 84 % vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně v předmětné věci jsou představovány mimosmluvní odměnou ve výši [částka] (3 úkony právní služby po [částka] podle § 7 b. 5, § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.), v náhradě hotových výdajů ve výši [částka] (3 režijní paušály po [částka] podle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.), v částce odpovídající dani z přidané hodnoty ve výši [částka] (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) a zaplaceným soudním poplatkem ve výši [částka]. Celkem činí náklady řízení žalobkyně částku [částka], 84 % z této částky představuje částku [částka], která byla žalobkyni na nákladech řízení přiznána.