Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

32 C 172/2024

Soud: Okresní soud v MostěDatum rozhodnutí: 15. 8. 2024Č. j.: 32 C 172/2024-40Soudce: Mgr. Bc. Zdeněk PiskačAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 17. 12. 2024Předmět řízení: <nezadán>ECLI:CZ:OSMO:2024:32.C.172.2024.1
bezdůvodné obohacenísmlouva o úvěru
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 19. 11. 2026 máme 605 157 z 615 941 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (38) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žaloba se zamítá co do poplatku za poskytnutí úvěru [částka] a co do zákonného úroku z prodlení 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] se zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení – to vše údajně z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. B0006840109043455, kterou údajně uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. [právnická osoba]., se žalovaným dne [datum], na základě které právní předchůdkyně žalobkyně údajně poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka], který měl být splacen nejpozději do [datum]. Žalovaný úvěr vyčerpal, řádně jej však nesplatil v dohodnutém termínu, a to ani přes výzvu právní předchůdkyně žalobkyně. Za dobu trvání smlouvy žalovaný neuhradil ničeho. Dlužná částka byla dle žaloby tvořena jistinou údajně poskytnutého úvěru [částka] a poplatkem za poskytnutí úvěru [částka]. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení zákonných úroků z prodlení z žalované částky za období, jak je specifikováno výše. Pro případ, že by soud neměl za prokázaný nárok žalobkyně na zaplacení žalované částky z titulu smlouvy o úvěru, požadovala žalobkyně přiznání žalované částky z titulu bezdůvodného obohacení, neboť žalovanému byla jistina dluhu ve výši [částka] prokazatelně poskytnuta na jeho bankovní účet v červenci 2022.

2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni a tím i právní nástupnictví žalobkyně měl soud za prokázané následujícími listinami: Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] učiněným právní předchůdkyní žalobkyně + Podacím lístkem ze dne [datum], Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], Seznamem postoupených pohledávek. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně – tzn., že žalobkyni svědčí práva z postoupené pohledávky.

3. Oběma účastníkům bylo doručeno usnesení spolu s výzvou, aby se ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, současně byli poučeni, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud proto dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř.

4. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je zejména dále popsán níže, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Odpovědí banky [právnická osoba]. ze dne [datum] měl soud za prokázané, že účet č. [č. účtu] patří žalovanému + Výpisem z běžného účtu žalovaného měl soud za prokázanou platbu od právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému [částka] dne [datum] (shodně soud zjistil rovněž z potvrzení o platbě předloženého žalobkyní).Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. [Anonymizováno] ze dne [datum], která nebyla žalovaným podepsána, měl soud za prokázaný obsah této listiny, neměl nicméně za prokázané to, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným skutečně došlo k uzavřením úvěrové smlouvy v předloženém znění. Smlouva byla údajně podepsána „SMS kódem“, tuto formu podpisu soud nicméně nepovažuje za dostatečnou pro ověření totožnosti žalovaného a prokázání, že toto právní jednání žalovaný skutečně učinil.Standardními informacemi o spotřebitelském úvěru měl soud za prokázaný obsah těchto listin, neměl však za prokázané to, že žalovaný se s informacemi v nich uvedených seznámil.Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] učiněnou zástupcem žalobkyně + Podacím lístkem ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobkyně před podáním žaloby řádně vyzvala prostřednictvím svého zástupce žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu, a že se tato výzva žalovanému dostala do dispozice.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané pouze to, že na účet žalovaného č. [č. účtu] byla poskytnuta částka [částka], a to převodem na tento účet ze strany právní předchůdkyně žalobkyně dne [datum], údajně z titulu výše uvedené smlouvy o úvěru. Soud používá slovo údajně z toho důvodu, že nemá najisto postaveno, že tuto smlouvu o úvěru uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně skutečně žalovaný, neboť úvěrová smlouva nebyla žalovaným podepsána a nebyla opatřena ani jiným projevem jeho vůle. Přístupové údaje k účtu mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti, stejně tak mohou být zneužity další doklady či mobilní telefon. Jelikož smlouva o úvěru nebyla žalovaným podepsána, neměl soud za prokázaný ani obsah smlouvy, se kterým žalovaný údajně souhlasil. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byl skutečně žalovaný a najisto postavené měl pouze, že částka [částka] došla na účet, který byl veden na jméno žalovaného, to znamená, že žalovaný byl prokazatelně majitelem uvedeného účtu č. [č. účtu] dne [datum], jak soudu na dotaz sdělila [právnická osoba]. Jinak řečeno, není jisté, zda a s kým byla smlouva o úvěru uzavřena, ale pouze to, komu byla vyplacena částka [částka]. Soud tak žalobkyni přiznal podle dále uvedených právních norem pouze jistinu dluhu ve výši [částka] a z ní zákonné úroky z prodlení v zákonné výši. [adresa].000 Kč soud žalobkyni přiznal nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Z výše uvedeného tak vyplývá i to, že nárok žalobkyně na zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru, jak je vyčíslen ve výroku I tohoto rozsudku, soud jako nedůvodně uplatněný zamítl, neboť vyplývá z neplatné úvěrové smlouvy.

6. Pro úplnost soud dodává, že i pokud by žalobkyně prokázala řádné ověření totožnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy, respektive řádné uzavření úvěrové smlouvy jako takové, na výsledku řízení by to ničeho nezměnilo. Z obsahu spisu je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neprověřila úvěruschopnost žalovaného, respektive žalobkyně toto neprokázala, její tvrzení zůstala tvrzeními neprokázanými. Žalovaný je sice fyzickou osobou podnikající, z předložených listin je nicméně zřejmé, že údajná smlouva o úvěru měla být uzavřena jako smlouva spotřebitelská, právní předchůdkyně žalobkyně proto měla povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného. Z výpisu řízení EXE a E je zjevné, že proti žalovanému byla v roce, kdy došlo k údajnému uzavření úvěrové smlouvy, zahájena dvě exekuční řízení, další tři exekuční řízení byla proti žalovanému zahájena v roce následujícím. Je tedy evidentní, že žalovaný měl v době údajného uzavření úvěrové smlouvy nesplacené závazky, které se záhy staly závazky exekučně vymáhanými, právní předchůdkyně žalobkyně se těmito nicméně vůbec nezabývala a poskytla tak úvěr osobě, která bez dalších informací nemohla posouzením projít jako osoba úvěruschopná. Z výše uvedených důvodů by proto soud smlouvu o úvěru beztak posoudil jako neplatnou podle ust. § 86 odst. 1, odst. 2 a § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve spojení s ust. § 580 odst. 1 a § 588 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

7. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že: „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“

8. Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970 o. z., podle kterého platí, že: Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená, ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého: Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8. procentních bodů. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení.

9. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

10. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby. Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z úvěru a úroků z prodlení. V daném případě měla žalobkyně úspěch pouze částečný, a to v rozsahu menším než 50 %, neúspěch žalobkyně, a tudíž úspěch žalovaného, tak činil více než 50 % – byl by to tedy žalovaný, kdo by měl nárok na částečnou náhradu nákladů řízení, žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací