Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se, co do [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] a s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou ze dne [datum] se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalované bylo uloženo zaplatit žalobci částku [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] a s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s tím, že dne [datum] společnost [právnická osoba], IČ [IČO] (dále jen „právní předchůdce žalobce“) uzavřela se žalovanou smlouvu o půjčce č. [hodnota] (dále jen „Smlouva o půjčce“), na základě které žalované téhož dne půjčila částku [částka], kterou si žalovaná převzala v hotovosti v okamžiku podpisu smlouvy o půjčce. Ve smlouvě o půjčce se žalovaná zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce částku [částka] a souhrnný poplatek ve výši [částka] v 60 pravidelných týdenních splátkách po [částka], přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Poslední splátku ze strany žalované žalovaná uhradila dne [datum]. Právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo na úhradu všech dlužných částek marným uplynutím týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu poslední splátky. Právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovanou postoupil dne [datum] žalobci. Ke dni postoupení pohledávky činila pohledávka bez příslušenství [částka] (jistina [částka] a souhrnný poplatek [částka]. Žalobce požaduje dlužnou půjčku [částka] a dlužný poplatek [částka] a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ke dni postoupní pohledávky činí [částka] a zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Dle tvrzení žalobce žalovaná na svůj dluh uhradila [částka].
2. Podáním ze dne [datum] žalobce doplnil tvrzení žaloby tak, že dle jeho názoru povinnost věřitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla do českého právní řádu zavedena teprve zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru účinným od [datum], proto splnění této povinnosti netvrdí ani neprokazuje.
3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě souhlasu účastníků řízení dle § 115a o. s. ř., poté co žalobkyni vyzval k doplnění tvrzení a předložení všech důkazních prostředků k posouzení úvěruschopnosti žalované strany, včetně upozornění na možnost neúspěchu ve sporu v případě nevyhovění výzvě soudu. Zároveň soud účastníky řízení ve výzvě dle § 115a o. s. ř. výslovně poučil o tom, že se bude v rámci rozhodnutí podrobně zabývat posouzením úvěruschopnosti žalované strany. Žalobkyně po tomto poučení neprojevila zájem o nařízení jednání. Níže uvedené posouzení věci tak nemůže být pro žalobkyni překvapivé.
4. Z listinných důkazů soud zjistil, že dne [datum] právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovanou smlouvu o půjčce, na základě, které žalované dne půjčil částku [částka]. Ve smlouvě o půjčce se žalovaná zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce částku [částka] a poplatek ve výši [částka], v 60 pravidelných týdenních splátkách po [částka], když poslední splátka činí [částka]. (Tyto skutečnosti jsou prokázány Smlouvou o půjčce ze dne [datum] ve spojení se Smluvními podmínkami Smlouvy o půjčce). Dle tvrzení žalobce na svůj dluh žalovaná uhradila celkem částku [částka]. Dne 26. 2. 20216 právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovanou postoupil žalobci. (tyto skutečnosti jsou prokázány Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] ve spojení s Přílohou č. [hodnota], a Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], poštovním podacím archem ze [datum] – tyto listiny však neprokazují doručení Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] žalované). Žalobce žalovanou vyzval k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne [datum] (tato skutečnost je prokázána Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [datum] a podacím lístkem ze dne [datum] – tyto listiny však doručení Výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [datum] žalované neprokazují).
5. Podle Nálezu Ústavního soudu ze dne [datum] III. ÚS 4129/18 „Nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti. Nejvyšší správní soud posuzoval kasační stížnost obchodní společnosti [srov. jeho rozsudek z [datum] č. j. [spisová značka] ] poskytující spotřebitelské úvěry a při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do [datum] (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu, za což mu může podle Nejvyššího správního soudu [právnická osoba] v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne [datum] ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. [jméno FO] a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.“ Dále podle tohoto nálezu „…to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“
6. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum] Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.
7. Jestliže žalobce netvrdil, že povinnost věřitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr splnil, ve světle výše citovaných rozhodnutí neprokazuje, že dostál povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
8. Podle § 588 z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „NOZ“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Tak soud učinil v případě Smlouvy o půjčce, kterou soud za situace, kdy není žalobcem prokázáno, že dostál povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, shledal z důvodu zjevného narušení veřejného pořádku absolutně neplatnou. (srovnej Nálezu Ústavního soudu ze dne [datum] III. ÚS 4129/18 „Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn – jak plyne z výše uvedené judikatury – jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková.“
10. Žalovaná převzala částku [částka], aniž by byla mezi žalobcem a žalovanou platně uzavřena smlouva o půjčce, tedy bez právního důvodu se o tuto částku obohatila na úkor žalobce.
11. Žalovaná na svůj dluh žalobci, resp. jeho právnímu předchůdci, uhradila částku [částka].
12. Podle § 1879 NOZ, věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému, přičemž s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Tak jako tomu bylo v tomto případě, kdy právní předchůdce žalobce postoupil svou pohledávku za žalovanou, žalobci.
13. Žalovaná žalobci dluží nesplacenou jistinu ve výši [částka].
14. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] ve věci sp. zn. [spisová značka], jímž byl posuzován nárok na úroky z prodlení z úvěrové smlouvy neplatné pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti, lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 NOZ vzniká poskytovateli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (stanovené na základě dohody stran nebo na základě rozhodnutí soudu). Soud proto žalobě jako důvodné vyhověl v rozsahu uvedeném ve výroku I. a žalobu v rozsahu uvedeném ve výroku II. (přesahující bezdůvodné obohacení žalované) zamítl jako nedůvodnou. V souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. byla stanovena lhůta k plnění.
15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého by měla převážně úspěšná žalovaná právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalované žádné náklady v řízení nevznikly, nebyla žalobci uložena povinnost k jejich náhradě.