Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úroku ve výši 8 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně doručila Okresnímu soudu v Mostě dne [datum] návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem a úrokem z prodlení.
2. Žalobkyně uvedla, že dne [datum] byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba]. a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru č. [číslo], na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši [částka], a to za úplatu a úrok. Žalovaný se zavázal zaplatit úrok ve výši [částka], úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši [částka], úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši [částka] a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši [částka]. Celkovou částku [částka] odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku v pevné výši a úhrad se žalovaný zavázal zaplatit v 14 měsíčních splátkách po [částka]. Splatnost celého závazku nastala ke dni [datum]. Věřitelka postoupila svou pohledávku na žalobkyni. Žalobkyně žalobou požaduje žalobou neuhrazenou jistinu ve výši [částka], sjednaný úrok za dobu poskytnutí úvěru ve výši [částka], úhradu za poskytnutí úvěru ve výši [částka], úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení případu ve výši [částka], úhradu za možnost platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši [částka], konečně smluvní pokutu ve výši [částka], úrok vyčíslený od [datum] do [datum] ve výši [částka] a úrok z prodlení do [datum] ve výši [částka]. Nadto požaduje žalobkyně úrok a úrok z prodlení od [datum].
3. Žalobkyně žalobu doplnila podáním ze dne [datum] (č. l. 24-25) tak, že úvěruschopnost žalovaného byla původní věřitelkou zkoumána. Úvěrující ověřila doklady vydanými od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů, tj. NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenčního rejstříku. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne [datum]. Žalovaný sdělil, že je od [datum] zaměstnán na dobu neurčitou jako [Anonymizováno] u společnosti [právnická osoba] s čistým měsíčním příjmem ve výši [částka] a že výše jeho měsíčních výdajů činí [částka]. Tvrzenou majetkovou situaci žalovaného si právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z pracovní smlouvy a výplatních pásek. Výdaje byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu. Žalovaný v žádosti svým podpisem stvrdil, že jím uvedené údaje jsou pravdivé. Použitelný měsíční příjem byl vypočten na částku [částka]. Žalovaný byl schopen úvěr ve výši [částka] se splátkou [částka] splácet.
4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela pasivní.
5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:
6. Ze žádosti o úvěr ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný v této žádosti uvedl, že je zaměstnán ve společnosti [právnická osoba] s příjmem [částka] měsíčně (věřitelce byly předloženy výplatní pásky a pracovní smlouva). Jeho náklady na bydlení měly dosahovat [částka] měsíčně a náklady na dopravu, jídlo a osobní náklady pak byly vyčísleny ve výši [částka]. Na předchozí úvěr žalovaný splácel [částka] měsíčně. Žalovaný čestně prohlásil, že bydlí u rodičů, je ženatý, má základní vzdělání, nemá vyživovací povinnost a nemá osobní bankovní účet.
7. Z výplatních pásek žalovaného za měsíce [Anonymizováno] vyplývá, že čistý příjem žalovaného ve společnosti [právnická osoba] se pohyboval mezi [částka] a [částka] (mzda včetně ročních bonusů) měsíčně.
8. Z pracovní smlouvy ze dne [datum] plyne, že žalovaný byl u společnosti [právnická osoba] zaměstnán na dobu neurčitou.
9. Ze smlouvy o úvěru č. [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že se společnost [právnická osoba]. zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši [částka]. Úrok byl sjednán pevnou částkou [částka]. Ve smlouvě byla žalovanému předepsána platba úplaty za poskytnutí úvěru ve výši [částka], dále poplatek za vyhodnocení úvěrového případu ve výši [částka] a inkasní poplatek za úhrady v hotovosti ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni částku [částka] v 14ti splátkách po [částka] měsíčně. Smluvní pokuta je ve smlouvě zmíněna drobným písmem ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, a to za každý den prodlení.
10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a z oznámení postoupení ze dne [datum] je zřejmé, že pohledávka za žalovaným (uvedená v seznamu postoupených pohledávek) přešla na žalobkyni.
11. Z platební historie vyplývá, že žalovaný splatil celkem [částka] (1 x [částka] ze dne [datum]).
12. Z výzvy k plnění předcházející žalobě ze dne [datum] vyplývá, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby. Podle podacího lístku byla zásilka odeslána [datum].
13. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne [datum] a žalovaný byl vyrozumíván o postoupení dopisem ze dne [datum].
14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
15. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
16. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Dle rozsudku Soudního dvora EU ze dne [datum] ve věci C679/18 (OPR-[právnická osoba]. proti GK), články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
18. Ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru musí být vykládáno tak, že nedostatek posouzení úvěruschopnosti je sankcionován absolutní neplatností úvěrové smlouvy.
19. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 [Právní rozhledy 21/2018 s. 757] či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2018, sp. zn.
20 Cdo 3180/2018).20. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 [3225/2015 Sb. NSS]).
21. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LPS. Ústavní soud tak ve svém nálezu dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
22. Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008/48/ES. Vyhledání v databázi umožňující posouzení spotřebitele se provádí, pokud to právní a skutkové okolnosti vyžadují. Čl. 23 směrnice 2008/48/ES vyžaduje, aby věřitel, který neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, obdržel částku významně nižší, než je částka, kterou by mohl získat, kdyby dodržel svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka (rozsudek Soudního dvora EU z 27. 3. 2014 ve věci C-565/12 – LCL Le Crédit Lyonnais SA v. Fesih Kalhan [Právní rozhledy 12/2014 s. 452]).
23. Je zřejmé, že věřitelka úvěruschopnost žalovaného řádně nezkoumala, resp. ji zkoumala pouze velmi povrchně a nedostatečně. Spokojila se se zcela nevěrohodným tvrzením o výši nákladů na bydlení ve výši [částka] měsíčně. Částka výdajů na dopravu jídlo, dopravu a osobní náklady ve výši [částka] byla uvedena rovněž v nepravděpodobně nízké výši a svědčí o tom, že poskytovatelka úvěru úvěruschopnost žalovaného řádně neposoudila. Žalobkyně sice uvedla, že výdaje přezkoumala podle výpisů z účtu, avšak tato skutečnost z žádosti o úvěr nevyplývá. V žádosti o poskytnutí úvěru je nadto uvedeno, že žalovaný nemá bankovní účet. Úvěrová smlouva je tak podle § 86 a § 87 z. s. ú. neplatná.
24. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
25. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
26. Podle § 1958 obč. zák., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
27. Vztaženo na daný případ, právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla [částka], avšak z tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaný před podáním žaloby splatil [částka]. Žalovaný se tak obohatil o částku o [částka] představující bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Uvedenou částku okresní soud žalobkyni přiznal.
28. V souladu s § 87 z. s. ú. je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je § 87 z. s. ú. speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.
29. Ve zbytku okresní soud žalobou uplatněný nárok zamítl.
30. O lhůtě k plnění okresní soud rozhodnul podle § 160 o. s. ř.
31. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná, avšak žalovanému procesní náklady řízení nevznikly.