Výrok
I. Žaloba se zamítá co do částky [částka] úroku z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky [částka] od [datum] do [datum] úroku z prodlení ve výši převyšující 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky [částka] od [datum] do [datum] úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplaceníIII. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši [částka], poplatek za sjednání úvěru ve výši [částka], úrok [částka], paušální upomínky [částka] se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené smlouvy o podnikatelském úvěru č. [Anonymizováno] ze dne [datum], jíž byl žalované poskytnut úvěr ve výši [částka], který žalovaná řádně a včas neuhradila do [datum]. Smluvně byl sjednán smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z jistiny za prvních 90 dní prodlení a následně ve výši 0,1 % denně do zaplacení. Poplatek za maximálně 4 upomínky činil [částka] za upomínku.
2. Žalovaná se přes výzvu soudu nevyjádřila ve věci samé.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky.
5. Dopis ze dne [datum] žalované je předžalobní upomínkou.
6. Kopie OP žalované a žalované s OP prokazují, že jimi žalovaná disponuje.
7. Dodejka datové zprávy prokazuje že byla dne [datum] odeslána žalované předžalobní upomínka.
8. Dopisy ze dne [datum], [datum], [datum], [datum] žalované jsou výzvami k okamžité úhradě dluhu.
9. Dodejka datové zprávy prokazuje že byla dne [datum], [datum], [datum], [datum] odeslána žalované výzva k okamžité úhradě dluhu.
10. Okamžitá příchozí platba prokazuje, že žalovaná odeslala žalobkyni dne [datum] částku [částka] s VS [Anonymizováno].
11. Smlouva o podnikatelském úvěru č. [Anonymizováno] byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou [Anonymizováno] [Anonymizováno], předmětem byl úvěr ve výši [částka], poplatkem za čerpání [částka], poplatkem za čerpání úvěru po slevě [částka], na dobu 30 dní a úrokem ve výši [částka]. Při prodlení může žalobkyně zaslat upomínky 5., 10., 15. a 20. den prodlení s poplatkem [částka] za upomínku. Po dobu prvních 90 dnů je úrok z prodlení 0,5 % denně z jistiny a následně 0,1 % denně z jistiny do zaplacení. V případě prodlení delším 15 dnů je možno předat věc vymáhací agentuře s poplatkem 15 % z dlužné částky, který uhradí povinný.
12. Okamžitá odchozí platba prokazuje, že žalované byla odeslána dne , datum[částka] částka, na její účet.
13. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který zcela odpovídá žalobním tvrzením, na která soud v plném rozsahu odkazuje. Mezi účastníky řízení byla uzavřena úvěrová smlouva ve výši [částka], která byla vyplacena žalované. Poplatek za poskytnutí úvěru činil [částka] a úroky [částka], tedy 77% jistiny u úvěru na 30 dní. Sjednány byly 4 upomínky v případě prodlení po [částka]. Žalovaná se dostala do prodlení. Smluvně byl sjednán úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně za prvních 90 dní prodlení (tedy 45% za 90 dní) a následně ve výši 0,1 % denně do zaplacení (tedy 36,5 % ročně. Po 4 měsících od uzavření smlouvy a 3 měsících prodlení požaduje žalobkyně po žalované za poskytnutí úvěru ve výši [částka] částku [částka], tedy 2,67x vyšší. Dne [datum] byla do DS žalované doručena první výzva k úhradě dlužné částky.
14. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:
15. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2048 o. z. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzované povinnosti vznikla škoda. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. Podle ust. § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.
16. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] jsou-li právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli. Porušení korektivu dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Případný závěr soudu o absolutní neplatnosti ujednání stran pro rozpor s korektivem dobrých mravů je však zásahem výjimečným a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného případu. Uzavřel-li podnikatel fyzická osoba smlouvu s jiným podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti, nelze vyloučit, že mu bude přináležet zákonná ochrana jako tzv. slabší straně za podmínek § 433 o. z. Práva dovolávat se ochrany prostřednictvím právní úpravy poskytující ochranu před zneužívajícím jednáním jiného podnikatele podle § 433 o. z. nezbavuje podnikatele, je-li v závazku slabší stranou, ani ustanovení § 1797 o. z. Je-li jeden z podnikatelů slabší stranou, dopadá působnost právní úpravy o adhezní kontraktaci i na vztahy mezi podnikateli (nevyloučí-li si ji strany za splnění zákonných předpokladů podle § 1801 o. z.). Pouhá nepřiměřenost úplaty, tedy i úroku, však předmětem přezkumu právní úpravou adhezních smluv (prostřednictvím § 1800 odst. 2 o. z.) být nemůže. Samotná výše úroků nebude ve vztazích mezi podnikateli zpravidla bez dalších okolností představovat naplnění zákonných předpokladů rozporu s dobrými mravy podle § 588 o. z. Je-li jeden z podnikatelů slabší stranou, nepůjde v otázce samotné výše úroku bez naplnění dalších zákonných předpokladů § 433 o. z. o důvodnou aplikaci tohoto ustanovení.
17. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
18. Soud se v dané věci nejprve zabýval platností smlouvy o úvěru, neboť k případné absolutní neplatnosti smlouvy soud přihlíží ex offo a účastník v takovém případě nemusí tvrdit a namítat neplatnost takového úkonu, neboť soud je povinen zkoumat všechny důvody absolutní neplatnosti (rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. [spisová značka]). V dané věci byl dle předložené smlouvy o úvěru sjednán poplatek za poskytnutí úvěru a úrok v celkové výši 77 % za prvních 30 dnů. Ohledně úroků z poskytnutých finančních prostředků (ať již formou úvěru či zápůjčky) existuje poměrně bohatá judikatura Nejvyššího soudu České republiky (dále jen NS), kdy lze konkrétně uvést např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka], od kterých také není žádný důvod se v dané věci odchylovat. Konkrétně v rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] NS dovodil, že: „Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“ Dále se v něm NS odkázal na svoji ustálenou judikaturu ohledně pojmu dobrých mravů (viz NS sp. zn. [spisová značka]) a věc uzavřel se závěrem, že: „Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy.“ Podle rozhodnutí NS ve věci sp. zn. [spisová značka] lze úroky z prodlení posoudit z hlediska souladu nebo rozporu s dobrými mravy pouze jako platné či neplatné a nelze je shledat neplatné jen co do výše, která přesahuje rámec dobrých mravů. Veškerá tato judikatura vydaná za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.), je přitom plně použitelná i za účinnosti o. z. (viz Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I., komentář, 1. vydání, [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2014, str. 2077 – 2091). Také Ústavní soud České republiky (dále jen ÚS) již v nálezu sp. zn. III. ÚS 4084/12 dospěl k závěru, že úvěrová smlouva s úrokem 79 % ročně a RPSN ve výši 115,32 % ročně (spolu s dalšími sankcemi) naplňuje svým obsahem kritéria zjevné nespravedlnosti a je namístě přistoupit k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Tato judikatura se dále prohlubovala a např. nález ÚS ve věci sp. zn. II. ÚS 3194/18 dovodil, že v případě zcela a naprosto zjevného nesouladu přisouzeného plnění s dobrými mravy v neprospěch spotřebitele není vyloučeno, že již tato okolnost sama o sobě může vést k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. V návaznosti na judikaturu ÚS pak NS v rozhodnutích sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] nebo [spisová značka] uzavřel, že přiznané plnění je ve svém souhrnu natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení dlužníka, že je namístě exekuci dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavit bez ohledu na pasivitu dlužníka, s tím, že další okolnosti se stávají podružnými, přičemž šlo o případy, kde se RPSN pohybovala od 94,98 % po 148,17 %, a jejíž zaplacení bylo zajištěno smluvními pokutami.
19. Soud zastává názor, že uvedené právní závěry Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, které ve své většině byly vysloveny v rámci exekučního řízení, jsou o to více použitelné i pro řízení nalézací. Exekuční řízení je totiž už z principu určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoliv tedy pro nalézání práva a pro přezkum exekučního titulu. I proto je vhodné a účelné, aby se posouzení platnosti spotřebitelských smluv o úvěru přesunulo už do řízení nalézacího, v němž je vydáváno meritorní rozhodnutí a jež je svou podstatou určeno k tomu, aby v něm byly posouzeny všechny relevantní aspekty hmotného práva.
20. Jak již bylo výše uvedeno, předmětnou smlouvou byla mezi účastníky sjednána celková odměna za poskytnutí úvěru ve výši 77 % za 30 dní. Navýšení úvěru o 77% za 30 dní se vymyká běžným navýšením, a to i v případě prodlení se splacením. V tomto směru je nerozhodné, že byla sjednána sleva z poplatku za poskytnutí úvěru v případě řádného uhrazení. V tomto směru není třeba ani zkoumat obvyklou úrokovou sazbu, neboť ta se pohybuje řádově níže. Dohodnuté navýšení úvěru enormně převyšuje obvyklou úrokovou míru, což vede soud k jednoznačnému závěru, že jde o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a je tedy neplatné. K tomu se dále připojuje i sjednaný smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně za prvních 90 dní a dále smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně do zaplacení. Na tomto závěru nic nemění ani to, že žalobkyně není bankou, neboť tato skutečnost přece nemůže znamenat, že by si žalobkyně mohla sjednávat takto nemravné navýšení dlužné částky za několik měsíců prodlení. Neobstojí ani případná argumentace, že se jednalo o vyjádření svobodné vůle účastníků s důsledky pacta sunt servanda, neboť korektiv dobrých mravů se uplatňuje právě na smluvní ujednání. Smluvní ujednání nejsou vyloučena ze soudního přezkumu, naopak ta musí soud ex offo vždy přezkoumávat z hlediska souladu s dobrými mravy. Je zcela zjevné že se žalobkyně snažila získat prostřednictvím jí sestavené úvěrové smlouvy dosáhnout zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran.Celá konstrukce smlouvy prokazuje, že jejím smyslem není poskytovat úvěry za účelem zisku z jejich úhrady, naopak je zjevné, že smyslem je mít zcela nepřiměřeně vysoký zisk, který je v rozporu s dobrými mravy. Ostatně je k zamyšlení, že úvěry s obdobnou textací úvěrové smlouvy se vyskytují u řady různých poskytovatelů úvěrů. Soud ví minimálně o třech ze své praxe.
21. Následkem rozporu s dobrými mravy je podle § 580 odst. 1 o. z. neplatnost právního jednání, ve spojení s ustanovením § 588 o. z. je třeba dospět k závěru, že se jedná vždy o neplatnost absolutní. Na toto posouzení nemá žádný vliv ust. § 1793 o. z. nebo § 1813 o. z., neboť jimi nejsou vyloučena ustanovení o absolutní neplatnosti právního jednání, které je zjevně v rozporu s dobrými mravy, právě k takovému absolutně neplatnému právnímu jednání došlo v dané věci.
22. Z výše uvedených závěrů vyplývá, že poskytnutí peněžních prostředků žalované je s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení dle citovaného ust. § 2991 odst. 1 o. z. Uvedené jiné právní hodnocení nevyžadovalo poučení dle ust. § 118a odst. 2 o. s. ř., neboť toto soud poskytuje jen za předpokladu, kdy je třeba, aby účastník v této souvislosti doplnil vylíčení rozhodných skutečností. Tak tomu v posuzované věci nebylo, žalobkyní vylíčené skutečnosti a předložené důkazy pro rozhodnutí soudu poskytují dostatečný základ. Jak již bylo výše uvedeno, žalobkyně poskytla žalované částku [částka]. Z žalobních tvrzení plyne, že žalovaná nezaplatila žalobkyni nic, a proto je důvodný nárok žalobkyně co do částky [částka]. Ta byla žalobkyni přiznána výrokem II, neboť žalovaná musí své bezdůvodné obohacení v této výši žalobkyni vydat, neboť ta má právo na vrácení toho, co bylo plněno (§ 2993 o. z.).
23. Důvodný je též nárok žalobkyně na úroky z prodlení z této dlužné jistiny, neboť žalovaná byla a je v prodlení s plněním peněžitého dluhu, avšak pouze ve výši zákonných úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení však soud s ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy stanovil od [datum], neboť [datum] byla žalované do DS doručena výzva k úhradě. Následující den se tak žalovaná dostala do prodlení.
24. Ve zbývající části soud žalobu ze shora uvedených důvodů zamítl, a to právě vzhledem k výše podrobně zdůvodněné absolutní neplatnosti celé smlouvy o úvěru.
25. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.
26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla převážně neúspěšná a žalovaná byla zcela pasivní a žádné náklady jí nevznikly.
27. Soud účastníkům, resp. zástupcům účastníků, automaticky zašle následně rozhodnutí s vyznačenou doložkou právní moci do datové schránky, mají-li ji zřízenou. Není třeba o to žádat.