Výrok
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 14,75 % ročně od [datum] do [datum] ve výši [částka] a zákonný úrok prodlení z částky [částka] ve výši 14,75 % ročně od [datum] do [datum] ve výši [částka] a zákonný úrok prodlení z částky [částka] ve výši 14,75 % ročně od [datum] do [datum] ve výši [částka] a zákonný úrok prodlení z částky [částka] ve výši 14,75 % ročně od [datum] do [datum] ve výši [částka] a zákonný úrok prodlení z částky [částka] ve výši 14,75 % ročně od [datum] do [datum] ve výši [částka] a zákonný úrok prodlení z částky [částka] ve výši 14,75 % ročně od [datum] do zaplacení, částku ve výši [částka], úrok ve výši 73,86 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], úrok ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], úrok ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], úrok ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], úrok ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky [částka], a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, se zamítá.
II. Žalobkyni soud neukládá povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne [datum], doplněnou dne [datum], domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela dne [datum] se žalovaným smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal žalobkyni úvěr vrátit spolu se smluvním úrokem a dalšími poplatky prostřednictvím pravidelných 42 měsíčních splátek v dohodnuté výši. K uzavření smlouvy o úvěru došlo po řádném posouzení úvěryschopnosti žalovaného. Žalovaný na úvěr uhradil celkem [částka]. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši [částka], smluvní pokuty v celkové výši [částka] a nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši [částka]. Dále se žalobkyně domáhala uhrazení smluvního úroku ve výši 73,86 % ročně z dlužné částky od [datum] do [datum], od [datum] pak smluvního úroku ve výši 14,75 % ročně z dlužné částky a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z dlužné částky od [datum] do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela pasivní.
3. Soud ve věci nařídil jednání, ze kterého se žalobkyně omluvila. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Jelikož účastníci nepožádali z důležitého důvodu o odročení jednání, postupoval soud dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.
4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:
5. Z Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] a Oznámení o schválení úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal žalobkyni úvěr vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 73,86 % ročně, pojištěním ve výši 13,95 % z měsíční splátky úvěru a dalšími poplatky, prostřednictvím pravidelných 42 měsíčních splátek ve výši [částka]. Pro případ prodlení žalovaného se splácením byla mezi stranami dohodnuta smluvní pokuta ve výši [částka] za prodlení s každou splátkou o více než 30 dní, smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny po zesplatnění úvěru a náhrada nákladů ve výši [částka] za prodlení s každou splátkou o více než 15 dní.
6. Doklad o vyplacení úvěru prokazuje, že byla z účtu žalobkyně na účet žalovaného uvedeného v úvěrové smlouvě dne [datum] poukázána částka [částka].
7. Z kopie občanského průkazu žalovaného bylo zjištěno, že jím žalobkyně disponovala.
8. Z hodnocení klienta se podává, že žalovaný byl v době poskytnutí úvěru zaměstnán s příjmem ve výši [částka]. Na nákladech na bydlení hradil [částka], na dalších splátkách pak [částka].
9. NRKI report ze dne [datum] prokazuje, že CBS skóre žalované činilo 295 bodů.
10. Výpis záznamů z registru SOLUS ze dne [datum] neprokazuje žádné skutečnosti.
11. Z Oznámení o provedení příkazu k úhradě plyne, že žalovaný pobíral mzdu ve výši [částka] za měsíc leden 2023, ve výši [částka] za měsíc únor 2023, ve výši [částka] za měsíc březen 2023 a ve výši [částka] za měsíc duben 2023.
12. Z karty klienta plyne průběh splácení úvěru žalovaným. Žalovaný žalobkyni uhradil celkem [částka].
13. Z výzev k zaplacení ze dne [datum], [datum] a [datum] plyne, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě splátek, ohledně kterých se žalovaný ocitl v prodlení a upozorňoval ho na možnost zesplatnění úvěru.
14. Z oznámení ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě zbývající dlužné částky úvěru v celkové výši [částka].
15. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] a poštovního podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.
16. Ze zbylých ve věci provedených důkazů nebyly zjištěny žádné skutečnost potřebné pro rozhodnutí ve věci.
17. Na právní posouzení věci soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen ,,o.z.“), neboť ke vzniku právních vztahů mezi účastníky došlo již za jeho účinnosti (po [datum]).
18. Dle § 580 odst. 1 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
19. Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
20. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
21. Dle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
22. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
23. Dle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
24. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
25. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
26. Dle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
27. Dle § 87 odst. 1 věta první a třetí a odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
28. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že žalobkyně se žalovaným jako spotřebitelem uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal žalobkyni úvěr vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 73,86 % ročně, pojištěním a dalšími poplatky, prostřednictvím pravidelných 42 měsíčních splátek ve výši [částka]. Žalovaný na úvěr uhradil celkem [částka].
29. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
30. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum] věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [právnická osoba]), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
31. Byť shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.
32. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.
33. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaný nemusel neplatnost smlouvy o úvěru namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobkyní řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalovanému. Žalobkyně se v žalobě u posouzení úvěryschopnosti žalovaného omezila na sdělení, že při posuzování majetkové situace žalovaného vycházela z lustrace databází ISIR, SOLUS, NRKI, úvěrové historie žalobkyně a z údajů uvedených žalovaným. Žalobkyně, ačkoliv byla soudem opakovaně vyzvána nepředložila soudu žádný důkaz o tom, že se skutečně zabývala řádným zjišťováním majetkových poměrů žalovaného včetně jeho výdajů, neboť soudu nedoložila žádné doklady prokazující výdaje žalovaného. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného tak dle soudu s ohledem na zjištěné okolnosti nebylo provedeno, v souladu se shora citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru ani s uvedenou judikaturou, s odbornou péčí.
34. Jelikož soud shledal smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, představuje částka [částka] poskytnutá žalovanému bezdůvodné obohacení, které je žalovaný dle § 2991 o.z. a § 2993 o.z. povinen vrátit žalobkyni. Dle sdělení žalobkyně i tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaný žalobkyni uhradil celkem [částka]. Jelikož žalovaný žalobkyni ničeho nedluží, soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul (viz výrok I).
35. O náhradě nákladů řízení ve výroku II. soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně nebyla ve věci úspěšná, proto by jí měla stíhat povinnost k úhradě nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva žalovaného. Soud však u žalovaného žádné náklady nezjistil.