Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

50 C 127/2024

Soud: Okresní soud v MostěDatum rozhodnutí: 6. 1. 2025Č. j.: 50 C 127/2024-28Samosoudce: Mgr. Marian HeresAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 11. 3. 2025Předmět řízení: 19 755 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSMO:2025:50.C.127.2024.1
příspěvek na bydlenírodičovská dovolenásmlouva o úvěruinsolvence
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 16. 11. 2026 máme 604 705 z 615 476 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (60) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. V části požadující zaplatit částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

Odůvodnění

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení [částka]. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela žalobkyně s žalovanou [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota]. Na základě uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši [částka]. Za to se žalovaná zavázala úvěr vrátit a společně s úrokem ve výši 166,40 % ročně, to vše prostřednictvím 30měsíčních splátek ve výši [částka] počínaje měsícem září 2017. Před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila žalobkyně schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaná zaplatila na dluh ze smlouvy o úvěru celkem pouze [částka]. Žalovaná je tak v prodlení a žalobkyni vedle původního nároku vznikl též nárok na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud na základě provedeného dokazování zjistil ve věci následující skutkový stav:

4. Z Návrhu na uzavření úvěrové smlouvy/smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] soud zjistil, že na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalované bezhotovostní úvěr ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit spolu se zápůjčním úrokem ve výši 166,40 % ročně, prostřednictvím 30měsíčních splátek ve výši [částka]. Ve smlouvě byl sjednán nárok na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši [částka] u každé splátky, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Smlouva o úvěru byla žalobkyní schválena dne [datum]. Součástí oznámení o schválení úvěrové smlouvy byl i splátkový kalendář.

5. Doklad o vyplacení úvěru potvrzuje, že byla z účtu žalobkyně na účet č. [č. účtu] poukázána dne , datum[částka] částka, .

6. Ze zprávy [právnická osoba]. vyplývá, že majitelem účtu č. [č. účtu] byla v době poskytnutí úvěru žalobkyní žalovaná.

7. Hodnocení klienta prokazuje, že žalovaná byla v době uzavření úvěrové na rodičovské dovolené. Náklady na bydlení činily [částka], životní minimum bylo stanoveno částkou [částka]. Další úvěry a půjčky žalovaná neměla. Finanční zůstatek žalované tak činil [částka].

8. Kopie občanského průkazu žalované dokládá pouze to, že jí žalobkyně disponuje.

9. Oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory ze dne [datum], resp. [datum] prokazuje, že žalovaná byla příjemkyní rodičovského příspěvku, porodného, příspěvku na bydlení a přídavků na dítě.

10. Lustrace registru SOLUS ze dne [datum] byla bez negativního záznamu.

11. NRKI report ze dne [datum] prokazuje, že CBS skóre žalované nebylo možné zjistit.

12. Z Karty klienta se podává, že žalovaná řádně uhradila pouze 3 splátky.

13. Z výzvy k zaplacení, upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne [datum] a ze dne [datum], soud zjistil, že žalovaná byla žalobkyní opakovaně upomínána k úhradě dlužných splátek před zesplatněním úvěru spolu s upozorněním, že v opačném případě dojde ke zesplatnění celého úvěru.

14. Z oznámení ze dne [datum] vyplývá, že žalobkyně zesplatnila úvěr z důvodu neplnění platebních povinností žalovanou. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 10 dnů od odeslání oznámení.

15. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] včetně podacího archu soud zjistil, že žalovaný byl žalobkyní před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky.

16. Ze zbylých ve věci provedených důkazů soud žádná zjištění nečerpal, neboť neobsahují nic podstatného pro rozhodnutí ve věci samé.

17. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

18. Žalobkyně uzavřela s žalovanou [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota]. Na základě uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši [částka]. Za to se žalovaná zavázala úvěr vrátit a společně s úrokem ve výši 166,40 % ročně, vše prostřednictvím 30měsíčních splátek ve výši [částka] počínaje měsícem září 2017. Před uzavřením smlouvy o úvěru provedla žalobkyně lustraci žalované v Nebankovním registru klientských informací. Dále žalobkyně ověřila příjmy žalované z potvrzení Úřadu práce, kde bylo uvedeno, že žalovaná pobírá dávky hmotné nouze, konkrétně příspěvek na bydlení, přídavky na dítě a rodičovský příspěvek. V měsíci srpnu 2017 obdržela žalovaná rovněž dávku porodného. Z jiných zdrojů (s výjimkou tvrzení samotné žalovné) příjmy, výdaje a závazky žalované žalobkyně neověřovala. Žalovaná zaplatila na dluh ze smlouvy o úvěru celkem [částka].

19. Podle § 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS., dále jen „směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

20. Podle § 9 odst. 1 z. s. ú. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

21. Podle § 9 odst. 3 z. s. ú. spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

22. Podle § 9 odst. 4 z. s. ú. pokud je důvodem neposkytnutí spotřebitelského úvěru výsledek vyhledávání v databázi umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, věřitel okamžitě a bezplatně spotřebitele vyrozumí o tomto výsledku a sdělí mu údaje o použité databázi.

23. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

25. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

26. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne [datum], sp.zn. [spisová značka], v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [právnická osoba]), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

27. Stejný závěr učinil k výkladu § 9 z.s.ú. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne [datum] ve věci C-449/2013 (CA Consumer Finance SA v. [jméno FO] a další), v němž vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a na informace podané spotřebitelem se může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady. Tím má být zabráněno nezodpovědnému poskytování úvěrů.

28. Výše uvedené závěry přijal též Ústavní soud např. ve svém nálezu ze dne [datum] sp.zn. III ÚS 4129/18, v němž odkázal na závěry Nejvyššího soudu, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná. Tento důsledek dovozuje též pro režim úpravy z.s.ú. před účinností novely provedené zákonem č. 43/2013 Sb. (viz rozsudek ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

29. V souzené věci žalobkyně řádně ověřila závazky žalované lustrací žalované v Nebankovním registru informací. Částečným způsobem žalobkyně ověřila i příjmy žalované, nicméně na základě ověřených příjmů chybně dospěla k závěru, že žalovaná byla úvěruschopná. Žalovaná v době uzavření smlouvy o úvěru pobírala dávky hmotné nouze. Dávky hmotné nouze se poskytují osobám, které se potýkají s existenčními problémy a nejsou si z vlastních zdrojů schopny uspokojit základní lidské potřeby. Takové osoby z logiky věci nemohou disponovat volnými peněžními prostředky, resp. přebytky, kterými by splácely poskytnutý úvěr. O této skutečnosti žalobkyně, jako podnikatelka zabývající se poskytováním spotřebitelských úvěrů, měla vědět a na základě takto zjištěných zdrojů příjmů měla žádost o úvěr zamítnout z důvodu, že žalovaná není úvěruschopná. To žalovaná neučinila a tím porušila svou zákonnou povinnost řádně zkoumat a zejména na základě zjištěných informací vyhodnocovat úvěruschopnost žalované. Současně se žalobkyně žádným způsobem nezabývala ověřením výše měsíčních výdajů žalované, omezila se pouze na její tvrzení, a objektivně tak nemohla stanovit výši měsíční splátky úvěru. S ohledem na znění § 9 odst. 1 z. s. ú. soud vyhodnotil smlouvu o úvěru jako smlouvu absolutně neplatnou, jelikož v době uzavírání smlouvy nebyla žalovaná úvěruschopná.

30. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

31. Žalovaná obdržela od původní věřitelky plnění ve výši [částka]. Za toto plnění zaplatila celkem [částka]. Žalobkyně tak má nárok na zaplacení rozdílu mezi přijatým a poskytnutým plněním, tzn. žalobkyně má nárok na zaplacení [částka] (výrok I.). Ve zbytku, tedy pokud jde o částku [částka], soud žalobu žalobkyně zamítl (výrok II.).

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná pouze v nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši, tedy v částce [částka]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (celkem [částka]) a z částky [částka] za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši [částka] dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. Žalobkyni rovněž náleží náhrada DPH ve výši 21 % z částky [částka], tedy ve výši [částka].

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací