Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

50 C 173/2024

Soud: Okresní soud v MostěDatum rozhodnutí: 18. 11. 2024Č. j.: 50 C 173/2024-49Samosoudce: Mgr. Marian HeresAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 22. 1. 2025Předmět řízení: 10 249,55 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSMO:2024:50.C.173.2024.1
bezdůvodné obohaceníinsolvenceneplatnost právního jednánípostoupení pohledávkysmlouva o úvěrusmlouva pracovnívzájemné plnění
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 17. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (58) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. V části požadující zaplatit částku [částka] a dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaný úrok ve výši [částka], zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 15 % ročně, úrok 18,17 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, se žaloba zamítá.

III. Žalobkyni soud neukládá povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s tím, že mezi její právní předchůdkyní, společností [právnická osoba], (dále jen „právní předchůdkyně“) došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se v souvislosti s poskytnutím úvěru zavával zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši [částka], sestávající z kapitalizovaných úroků za zapůjčené peněžní prostředky za dobu řádného trvání smlouvy ve výši [částka] s úrokovou sazbou 18,17 % ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši [částka] a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal částku uhradit v 52 týdenních splátkách po [částka]. K uzavření smlouvy došlo po řádném posouzení úvěruschopnosti žalované. Poslední splátka byla žalovaným uhrazena dne [datum], přičemž žalovaný uhradil celkem [částka]. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši [částka], poplatků ve výši [částka], smluvních úroků v kapitalizované výši [částka] a zákonných úroků z prodlení v kapitalizované výši [částka]. Žalobkyně dále požadovala uhradit smluvní úrok ve výši 18,17 % ročně z dlužné jistiny a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela pasivní.

3. Vzhledem k tomu, že v dané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud v souladu s § 115a, zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen „o. s. ř.“), rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání, když se žalobkyně ani žalovaný na výzvu soudu podle § 101 odst. 4 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřili, proto soud předpokládá, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemají námitek.

4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka] v hotovosti. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši [částka], poplatkem za zpracování úvěru ve výši [částka] a poplatkem za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši [částka] v 52 týdenních splátkách ve výši [částka].

6. Ze zákaznické karty plyne, že žalovaný byl v době poskytnutí úvěru zaměstnán s příjmem [částka], bydlel v nájmu a jeho odhadované výdaje činily [částka] měsíčně. Další spotřebitelské úvěry či kreditní karty neměl.

7. Z tabulky umoření vyplývá průběh splácení úvěru žalovaným. Žalovaný na úvěr uhradil celkem [částka].

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo soudem zjištěno, že pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne [datum], jak je doloženo poštovním podacím lístkem ze dne [datum].

9. Z předžalobní výzvy k úhradě ze dne [datum] (včetně podacího lístku z téhož dne) je zřejmé, že žalovaný byl žalobkyní k úhradě dlužné částky před podáním žaloby vyzván.

10. Žalobkyně nepředložila soudu žádné další listiny, které by dokládaly zkoumání úvěruschopnosti žalovaného při uzavření úvěrové smlouvy.

11. Na právní posouzení věci soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neboť ke vzniku právních vztahů mezi účastníky došlo již za jeho účinnosti (po [datum]).

12. Dle § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Dle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

19. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Dle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Dle § 87 odst. 1 věta první a třetí a odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

22. Soud má na základě provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným jakožto spotřebitelem uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně úvěr vrátit spolu se smluvním úrokem a dalšími poplatky za poskytnutí úvěru, a to prostřednictvím pravidelných týdenních splátek v dohodnuté výši [částka]. Žalovaný na úvěr uhradil [částka]. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum].

23. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci vedené pod sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

24. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum] věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [právnická osoba]), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

25. Byť shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

26. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

27. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaný nemusel neplatnost smlouvy o úvěru namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Soud tak nesouhlasí s žalobkyní v tom smyslu, že pokud byla úvěrová smlouva uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., je namístě dovozovat pouze její relativní neplatnost. Naopak, soud je přesvědčen, že otázka zkoumání, resp. nezkoumání úvěruschopnosti je vzhledem k výše uvedenému praxí negativně zasahující do ochrany veřejného pořádku a je tak namístě dovodit neplatnost absolutní ve smyslu § 588 o. z. V daném případě je podstatné, že úvěruschopnost žalované nebyla právní předchůdkyní žalobkyně řádně posouzena před poskytnutím úvěru. Žalobkyně se v žalobě u posouzení úvěryschopnosti žalované omezila na sdělení, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela při posuzovaná majetkové situace žalovaného pouze z jím uvedených údajů. Žalobkyně, ačkoliv byla soudem vyzvána, nepředložila soudu žádný důkaz o tom, že se právní předchůdkyně žalobkyně skutečně zabývala řádným zjišťováním majetkových poměrů žalovaného, a to zejména na výdajové stránce, neboť soudu nedoložila ani pracovní smlouvu či jiný doklad o příjmech žalovaného ani žádné doklady o jeho výdajích (výpis z pohybu na účtu žalovaného apod.) Posouzení úvěruschopnosti žalovaného tak podle soudu nebylo provedeno v souladu se shora citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru ani s uvedenou judikaturou, natož pak s vyžadovanou odbornou péčí.

28. Jelikož soud shledal smlouvu o úvěru za neplatnou (absolutně), představuje částka [částka] (částka poskytnutá žalovanému) bezdůvodné obohacení, které je žalovaný podle § 2991 o. z. a § 2993 o. z. povinen žalobkyni vrátit. Podle sdělení žalobkyně a podle tabulky umoření žalovaný uhradil celkem [částka]. Žalovaný je tak povinen žalobkyni vrátit [částka] (výrok I. rozsudku). Soud žalobkyni nepřiznal úrok z prodlení z této částky ve smyslu § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti, z nichž by byl zřejmý okamžik vzniku prodlení žalované s úhradou dlužné částky.

29. Podle rozsudku NS ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). S ohledem na skutečnost, že žalovaný neuvedl žádná tvrzení, ze kterých by soud mohl stanovit míru možných splátek vymáhané pohledávky, určil dobu splatnosti od právní moci tohoto rozhodnutí v souladu s ustanovením § 160 o.s.ř., jako třídenní. S ohledem na novou dobu splatnosti určenou soudem, se žalovaný nemohl dostat do prodlení, proto soud nepřiznal zákonný úrok z prodlení, za dobu předcházející.

30. V části požadující zaplacení zbývající jistiny, poplatků, smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení soud žalobu z výše popsaných důvodů zamítnul (výrok II).

31. O náhradě nákladů řízení (viz výrok III) soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě je zřejmé, že v převážné většině byl ve věci úspěšný žalovaný, neboť úspěch účastníka v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně příslušenství, tj. uplatněných úroků, úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky (viz např. usnesení NS ČR ze dne [datum], sp.zn. [spisová značka] nebo usnesení NS ČR ze dne [datum], sp.zn. [spisová značka]). Soud však nezjistil, že by žalovanému nějaké náklady řízení vznikly, proto soud neuložil žalobkyni povinnost k náhradě nákladů řízení.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací