Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s náhradou nákladů řízení ve výši [částka], to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši [částka], splatných vždy do každého posledního dne příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozhodnutí, a to pod ztrátou výhody splátek.
II. V části požadující zaplatit částku [částka] a dále zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 12 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, se žaloba zamítá.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne [datum], doplněnou ze dne [datum] a [datum], domáhala na žalované zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [Anonymizováno] [jméno FO], [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno]. (dále jen ,,právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela dne [datum] se žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně úvěr vrátit prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek, nejpozději do [datum]. K uzavření smlouvy o úvěru došlo po řádném posouzení úvěryschopnosti žalované. Pohledávka za žalovanou byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek žalobkyni. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši [částka] a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z dlužné částky od [datum] do zaplacení.
2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že namítla neplatnost úvěrové smlouvy z důvodu nesplnění povinnosti věřitele posoudit úvěryschopnost dlužníka. Zároveň navrhla splátkový kalendář ve výši [částka] měsíčně z důvodu nepříznivé finanční situace.
3. Vzhledem k tomu, že v dané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud v souladu s § 115a, zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen „o. s. ř.“), rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání, když se žalobkyně ani žalovaná na výzvu soudu podle § 101 odst. 4 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřily, proto soud předpokládá, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemají námitek.
4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:
5. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši [částka], prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek ve výši dle splátkového kalendáře, nejpozději do jednoho roku od prvního čerpání úvěru. Pro případ prodlení žalované se splácením úvěru byla mezi stranami dohodnuta náhrada nákladů ve výši [částka] za prodlení s každou splátkou.
6. Doklady o vyplacení úvěru prokazují, že byla z účtu právní předchůdkyně žalobkyně na účet č. [č. účtu] poukázána dne [datum] částka ve výši [částka], dne , datum[částka] částka, a dne , datum[částka] částka, .
7. Zpráva [právnická osoba], prokazuje, že majitelem účtu č. [č. účtu] byla v době poskytnutí peněz právní předchůdkyní žalobkyně žalovaná.
8. Z úvěrové historie vyplývá průběh čerpání a splácení úvěru žalovanou. Žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně uhradila celkem [částka].
9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a jejích příloh, soud zjistil, že pohledávka za žalovanou přešla na žalobkyni. Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne [datum], jak je doloženo poštovním podacím lístkem.
10. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] a poštovního podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.
11. Ze zbylých listinných důkazů nebyly zjištěny žádné skutečnost potřebné pro rozhodnutí ve věci.
12. Na právní posouzení věci soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen ,,o.z.“), neboť ke vzniku právních vztahů mezi účastníky došlo již za jeho účinnosti (po [datum]).
13. Dle § 580 odst. 1 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
14. Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
15. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Dle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
17. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
18. Dle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
19. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
20. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
21. Dle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
22. Dle § 87 odst. 1 věta první a třetí a odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
23. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou jako spotřebitelem uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr v konečné výši [částka]. Žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně úvěr vrátit spolu se smluvním úrokem a dalšími poplatky, prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek, nejpozději do jednoho roku od prvního čerpání úvěru. Žalovaná na úvěr uhradila [částka]. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávky.
24. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
25. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum] věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [právnická osoba]), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
26. Byť shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.
27. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.
28. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná nemusela neplatnost smlouvy o úvěru namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla právní předchůdkyní žalobkyně řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalované. Žalobkyně se v žalobě u posouzení úvěryschopnosti žalované omezila na sdělení, že právní předchůdkyně žalobkyně při posuzovaní majetkové situace žalované vycházela z lustrace databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Žalobkyně, ačkoliv byla soudem vyzvána nepředložila soudu žádný důkaz o tom, že se právní předchůdkyně žalobkyně skutečně zabývala řádným zjišťováním majetkových poměrů žalované včetně jejích výdajů, neboť soudu nedoložila žádné doklady o výdajích žalované (výdaje na nájem, další poplatky spojené s bydlením apod.) ani žádné doklady o příjmech žalované. Posouzení úvěruschopnosti žalované tak podle soudu s ohledem na zjištěné okolnosti nebylo provedeno v souladu se shora citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru ani s uvedenou judikaturou, natož s odbornou péčí.
29. Jelikož soud shledal smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, představuje částka [částka] poskytnutá žalované bezdůvodné obohacení, které je žalovaná dle § 2991 o.z. a § 2993 o.z. povinna vrátit žalobkyni. Ze žaloby i tabulky umoření vyplývá, že žalovaná uhradila celkem [částka], proto je povinna žalobkyni vrátit rozdíl ve výši [částka] (viz výrok I). Soud žalobkyni nepřiznal úrok z prodlení z dlužné částky ve smyslu § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti, z nichž by byl zřejmý okamžik vzniku prodlení žalované.
30. V části požadující zaplacení účelně vynaložených nákladů, smluvního a zákonného úroku z prodlení soud žalobu z výše popsaných důvodů zamítnul (výrok II).
31. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná do částky [částka], což představuje 62,50 % ve věci. Žalovaná byla úspěšná co do částky [částka], což představuje 37,50 % ve věci. Rozdíl činí 25 %. V tomto rozsahu má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení. Náklady žalobkyně tvoří odměna za zastupování za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka a podání žaloby) dle § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 3x [částka] (z tarifní hodnoty, když k příslušenství se nepřihlíží dle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), odměnu za 1 úkon právní služby (vyjádření z [datum]) dle § 7 bod 5 a § 11 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 1x [částka] a náhrada hotových výdajů za 4 úkony právní služby po [částka] dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náhrada nákladů žalobkyně tak činí [částka] a 21 % DPH a zaplacený soudní poplatek ve výši [částka], tj. celkem [částka]. Z toho má žalobkyně právo na náhradu 25 %, tj. [částka].
32. Soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. S ohledem na majetkové poměry žalované určil soud lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností dle § 160 odst. 1 o.s.ř. ve splátkách po [částka] měsíčně pod ztrátou výhody splátek, když k úhradě dluhu dojde do dvou let, což žalobkyni nijak nepoškodí.