Výrok
I. Řízení se v části požadující zaplatit částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od [datum] do zaplacení, částku [částka], úrok 56,32 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
III. V části požadující zaplatit částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 12 % ročně od [datum] do zaplacení, částku ve výši [částka], úrok ve výši 20 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], úrok ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky [částka], se žaloba zamítá.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], a Dohodu o konsolidaci, na jejíchž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka], který byl použit, částečně, na úhradu dluhů žalovaného z dříve uzavřených smluvních vztahů se žalobkyní. Žalovaný se zavázal žalobkyni úvěr vrátit spolu se smluvním úrokem a dalšími poplatky prostřednictvím 60 pravidelných měsíčních splátek ve výši [částka]. K uzavření smlouvy o úvěru došlo po řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný na úvěr uhradil celkem dvě splátky dne [datum] a dne [datum], obě ve výši [částka]. Žalovaná částka se skládá z nesplacené jistiny ve výši [částka], smluvních pokut v celkové výši [částka] a nákladů na upomínání ve výši [částka]. Dále se žalobkyně domáhala uhrazení smluvního úroku ve výši 76,32 % ročně z dlužné jistiny od [datum] do [datum], od [datum] pak smluvního úroku ve výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud ve věci nařídil jednání, kterého se žalobkyně účastnila a navrhla před zahájením jednání částečné zpětvzetí v rozsahu, jak je uveden ve výroku I. tohoto rozhodnutí. Soud řízení v rozsahu částečného zpětvzetí řízení zastavil.
4. Soud na základě provedeného dokazování zjistil ve věci následující skutkový stav:
5. Z Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 24 10. 2024, Dodatku č. [hodnota], Dohody o konsolidaci ze stejného dne a Oznámení o schválení úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši celkem [částka] s tím, že částky [částka], [částka] a [částka], budou použity na úhradu závazků/dluhů žalovaného z úvěrových smluv uzavřených s žalobkyní pod č. [hodnota], [Anonymizováno], [Anonymizováno]. Žalovanému pak byla zaslána částka [částka] na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal žalobkyni úvěr vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 76,32 % ročně, prostřednictvím 60 pravidelných měsíčních splátek ve výši [částka]. Pro případ prodlení žalovaného se splácením byla mezi stranami dohodnuta smluvní pokuta ve výši [částka] za každou splátku, se kterou se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů, smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny po zesplatnění úvěru a náhrada nákladů vzniklých s prodlením žalovaného ve výši [částka] za každou splátku.
6. Doklad o vyplacení úvěru prokazuje, že byla z účtu žalobkyně na účet žalovaného uvedeného ve smlouvě o úvěru dne [datum] poukázána částka [částka]. Zbývající platby ve prospěch žalobkyně byly poukázány dne [datum] na účty žalobkyně, dle sdělení banky – [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno].
7. Z Hodnocení klienta se podává, že žalovaný byl v době poskytnutí úvěru zaměstnán s příjmem ve výši [částka] měsíčně. Na výdajích spojených s bydlením hradil [částka], na spoření a ostatních nákladech pak [částka] měsíčně, na splátkách dalších úvěrů a půjček [částka], životní minimum bylo počítáno ve výši [částka], celkové náklady měsíčně byly uvedeny ve výši [částka].
8. Kopie občanského průkazu žalovaného prokazuje pouze to, že jí žalobkyně disponuje.
9. Z potvrzení o příchozích úhradách bylo zjištěno, že žalovaný pobíral v měsíci červen 2024 příjem ve výši [částka], v měsíci červenec 2024 příjem ve výši [částka] a v měsíci srpen 2024 příjem [částka]. V září 2024 příjem [částka], v říjnu 2024 příjem [částka].
10. Z platební historie smlouvy vyplývá, jak žalovaný úvěr splácel a výši dlužné částky. Žalovaný uhradil celkem [částka].
11. Z oznámení vyplývá zesplatnění dlužné částky v celkové výši [částka] ke dni [datum].
12. Z upomínky ze dne [datum] a ze dne [datum] a předžalobní výzvy k úhradě ze dne [datum] (včetně poštovního podacího archu ze dne [datum]) vyplývá, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby.
13. Z vpisu nebankovních registrů NRKI, SOLUS, Prohlášení klienta, Informace pro klienta, Předsmluvního formuláře a splátkového kalendáře, soud nezjistil skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci.
14. Na právní posouzení věci soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen ,,o.z.“), neboť ke vzniku právních vztahů mezi účastníky došlo již za jeho účinnosti (po [datum]).
15. Dle § 580 odst. 1 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
16. Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
17. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
18. Dle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
19. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
20. Dle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
21. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
22. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
23. Dle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
24. Dle § 87 odst. 1 věta první a třetí a odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
25. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že žalobkyně se žalovaným jako spotřebitelem uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal žalobkyni úvěr vrátit spolu se smluvním úrokem a pojištěním, prostřednictvím 60 pravidelných měsíčních splátek ve výši [částka]. Žalovaný na úvěr uhradil celkem [částka].
26. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
27. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum] věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [právnická osoba]), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
28. Byť shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.
29. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.
30. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaný nemusel neplatnost smlouvy o úvěru namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobkyní řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalovanému. Žalobkyně se v žalobě u posouzení úvěruschopnosti žalovaného omezila na sdělení, že při posuzování majetkové situace žalovaného vycházela z lustrace databází SOLUS, NRKI a z údajů uvedených žalovaným. Žalobkyně, ačkoliv byla soudem vyzvána nepředložila soudu žádný důkaz o tom, že se skutečně zabývala řádným zjišťováním majetkových poměrů žalovaného včetně jeho výdajů, neboť soudu nedoložila žádné doklady o výdajích žalovaného. To za situace, kdy žalobkyně věděla, že žalovaný má problémy s řádným hrazením dříve poskytnutých úvěrů, o čemž svědčí i druh poskytnutého úvěru, který z větší části sloužil na uhrazení dřívějších dluhů žalovaného, které měl u žalobkyně z titulu dříve poskytnutých úvěrů. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného tak dle soudu s ohledem na zjištěné okolnosti nebylo provedeno, v souladu se shora citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru ani s uvedenou judikaturou, s odbornou péčí.
31. Jelikož soud shledal smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, představuje částka [částka] poskytnutá žalovanému, po zohlednění částečného zpětvzetí žaloby, bezdůvodné obohacení, které je žalovaný dle § 2991 o.z. a § 2993 o.z. povinen vrátit žalobkyni. Z platební historie vyplývá, že bylo uhrazeno celkem [částka], žalovaný je tak povinen vrátit žalobkyni rozdíl ve výši [částka] (viz výrok I).
32. Soud žalobkyni nepřiznal úrok z prodlení z dlužné částky ve smyslu § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti, z nichž by byl zřejmý okamžik vzniku prodlení žalovaného. Dle rozsudku NS ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). S ohledem na uvedené určil soud dobu splatnosti od právní moci tohoto rozhodnutí v souladu s ustanovením § 160 o.s.ř. S ohledem na novou dobu splatnosti určenou soudem, se nemohl žalovaný dostat do prodlení, proto soud nepřiznal zákonný úrok z prodlení, za dobu předcházející.
33. Ve zbývající části, tedy co do zbývající jistiny, smluvní pokuty, nákladů na vymáhání, smluvního a zákonného úroku z prodlení, soud žalobu zamítl jako nedůvodnou (viz výrok II).
34. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná do částky [částka], což představuje 63,29 % ve věci. Žalovaný byl úspěšný co do částky [částka], což představuje36,71 % ve věci. Rozdíl činí 27,58 %. V tomto rozsahu má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení. Náklady žalobkyně tvoří odměna za zastupování za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní upomínka a účast u jednání dne [datum]) dle § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 4x [částka] (z tarifní hodnoty [částka], když k příslušenství se nepřihlíží dle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a náhrada hotových výdajů za 4 úkony právní služby po [částka] dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náhrada nákladů žalobkyně tak činí [částka] a 21 % DPH a zaplacený soudní poplatek ve výši [částka], tj. celkem [částka]. Z toho má žalobkyně právo na náhradu 27,58 %, tj. [částka].