50 C 36/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Podle tvrzení žalobkyně uzavřela žalobkyně s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota]. Na základě uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši [částka]. Za to se žalovaná zavázala úvěr vrátit a společně s úrokem ve výši 59,86 % ročně, to vše prostřednictvím 36 splátek ve výši [částka] počínaje měsícem listopad 2020. Před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila žalobkyně schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaná zaplatila na dluh ze smlouvy o úvěru celkem pouze [částka]. Žalovaná je tak v prodlení a žalobkyni vedle původního nároku vznikl též nárok na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované.

2. Žalovaná k žalobě uvedla, že splácí to, co je v jejích silách. Pobírá důchod ve výši [částka], ze kterého hradí veškeré náklady na život.

3. Žalobkyně následně vzala žalobu co do částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 15 % ročně od [datum] do [datum] ve výši [částka] a zákonný úrok z prodlení z částky [částka] ve výši 15 % ročně od [datum] do [datum] ve výši [částka] a zákonný úrok z prodlení z částky [částka] ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení, dále o částku [částka] a dále o úrok ve výši 34,86 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] zpět, soud proto v rozsahu zpětvzetí řízení zastavil.

4. Soud na základě provedeného dokazování zjistil ve věci následující skutkový stav.

5. Z Návrhu na uzavření úvěrové smlouvy/smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] a jejího dodatku č. [hodnota] soud zjistil, že na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalované bezhotovostní úvěr ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit spolu se zápůjčním úrokem ve výši 59,86 % ročně, prostřednictvím 36 měsíčních splátek ve výši [částka]. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši [částka] za prodlení s každou splátkou o více než 30 dní. Smlouva o úvěru byla žalobkyní schválena dne [datum]. Součástí oznámení o schválení úvěrové smlouvy byl i splátkový kalendář. Poskytovatel má dále nárok na náhradu nákladů ve výši [částka] za prodlení s každou splátkou o více než 15 dní.

6. Z oznámení o schválení úvěru ze dne [datum] plyne, že úvěr ze smlouvy č. [hodnota] byl žalované ze strany žalobkyně schválen.

7. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že dne [datum] byla na účet č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno] zaslána částka ve výši [částka].

8. Z karty klienta plyne průběh splácení poskytnutého úvěru žalovanou. Žalovaná uhradila na úvěr celkem [částka].

9. Z hodnocení klienta ze dne [datum] plynou údaje uvedené žalovanou při uzavření smlouvy o úvěru. Příjem žalované představoval starobní důchod ve výši [částka], její celkové výdaje [částka]. Žalovaná bydlela u rodičů.

10. Z výpisu účtu žalované č. [č. účtu] plyne, že žalované byl na účet zaslán starobní důchod ve výši [částka] (období od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum]).

11. Z jednotlivých výzev k zaplacení ze dne [datum], [datum] a [datum] plyne, že žalovaná byla žalobkyní opakovaně upomínána k úhradě dluhu.

12. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] (včetně poštovního podacího archu) bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby upomínána k úhradě dluhu.

13. Z výpisu z registru SOLUS ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná neměla v době lustrace žádnou splátku po splatnosti.

14. Z dokumentu „osobní data“ bylo zjištěno, že CBS skóre žalované činilo 257 bodů.

15. Ze základních informací o klientovi plyne, že číslo účtu žalované bylo , č. účtu16. Z oznámení ze dne [datum] plyne, že žalobkyně k uvedenému dni zesplatnila úvěr žalované.17. Z předsmluvních informací plyne shrnutí smluvních podmínek.18. Z přehledu plateb a splácení ze dne [datum] byly zjištěny výdaje žalované tak, jak je zaslala soudu. Žalovaná mimo jiné uvedla, že hradí nájem v částce [částka] měsíčně, půjčky ve výši [částka] měsíčně, splátky žalobkyni ve výši [částka], [právnická osoba]., ve výši [částka] a další náklady spojené s běžným životem (elektřina, plyn, apod.).19. Z oznámení [právnická osoba] bylo zjištěno, že žalované náleží od ledna 2025 starobní důchod ve výši [částka] měsíčně.20. Z potvrzení nájmu a plateb ze dne [datum] společnosti [právnická osoba]., plyne, že výše nájemného žalované činí [částka].21. Ze zbylých ve věci provedených důkazů nebyly zjištěny žádné skutečnost potřebné pro rozhodnutí ve věci.22. Na základě provedeného dokazování dospěl k soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu.23. Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota]. Na základě uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši [částka]. Za to se žalovaná zavázala úvěr vrátit a společně s úrokem ve výši 59,86 % ročně, vše prostřednictvím 36 měsíčních splátek ve výši [částka] počínaje měsícem listopad 2020. Před uzavřením smlouvy o úvěru provedla žalobkyně lustraci žalované v registru SOLUS a dále žalobkyně zjistila její CBS skóre. Dále žalobkyně ověřila příjem žalované ze starobního důchodu z jejích výplatních pásek. Žalovaná zaplatila na dluh ze smlouvy o úvěru celkem [částka].24. Podle § 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS., dále jen „směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.25. Podle § 9 odst. 1 z. s. ú. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.26. Podle § 9 odst. 3 z. s. ú. spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.27. Podle § 9 odst. 4 z. s. ú. pokud je důvodem neposkytnutí spotřebitelského úvěru výsledek vyhledávání v databázi umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, věřitel okamžitě a bezplatně spotřebitele vyrozumí o tomto výsledku a sdělí mu údaje o použité databázi.28. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.29. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.30. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.31. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.32. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne [datum], sp.zn. [spisová značka], v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [právnická osoba]), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.33. Stejný závěr učinil k výkladu § 9 z.s.ú. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne [datum] ve věci C-449/2013 (CA Consumer Finance SA v. [jméno FO] a další), v němž vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a na informace podané spotřebitelem se může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady. Tím má být zabráněno nezodpovědnému poskytování úvěrů.34. Výše uvedené závěry přijal též Ústavní soud např. ve svém nálezu ze dne [datum] sp.zn. III ÚS 4129/18, v němž odkázal na závěry Nejvyššího soudu, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná. Tento důsledek dovozuje též pro režim úpravy z.s.ú. před účinností novely provedené zákonem č. 43/2013 Sb. (viz rozsudek ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).35. V souzené věci žalobkyně řádně prověřila žalovanou v registru SOLUS. Žalobkyně rovněž ověřila výši příjmu žalované z částečného výpisu z jejího účtu. Na druhou stranu, žalobkyně žádným způsobem nezkoumala výdaje žalované, neboť z uvedených výpisů z účtu získala povědomí pouze o výši vypláceného starobního důchodu. Na základě těchto dokumentů však žalobkyně nemohla učinit ucelený závěr o majetkové situaci žalované, a tedy ani o tom, zda je žalovaná schopná splácet své nové, budoucí závazky. Naopak, z vyjádření žalované plyne, že je povinna splácet vícero půjček a úvěrů. Kdyby tak žalobkyně úvěruschopnost žalované zkoumala řádně (zejména včetně jejích výdajů), musela by dojít k závěru (obzvláště jako profesionálka v oboru podnikání se spotřebitelskými úvěry), že žalovaná není úvěruschopná a žalované by nemohla poskytnout předmětný úvěr. Na této situaci nic nemění ani to, že žalovaná v průběhu relativně dlouhé doby svůj úvěr žalobkyni splácela. Žalobkyně tak nedostála své zákonné povinnosti řádně zkoumat a vyhodnocovat úvěruschopnost žalované, jelikož na základě nedostatečných podkladů dospěla k závěru, že žalované může spotřebitelský úvěr poskytnout, což byl závěr chybný. S ohledem na znění § 9 odst. 1 z. s. ú. soud vyhodnotil smlouvu o úvěru jako smlouvu absolutně neplatnou, jelikož v době uzavírání smlouvy nebyla žalovaná úvěruschopná.36. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.37. Podle závěrů vyřčených v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. [spisová značka], je smyslem úpravy uvedené v zákoně o spotřebitelském úvěru vedle ochrany spotřebitel též postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a způsobil tak neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru. Nejvyšší soud dále uvedl, že: „projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze [právnická osoba] vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2017, s. 436-440). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“38. Žalovaná obdržela od původní věřitelky plnění ve výši [částka]. Za toto plnění zaplatila celkem [částka], tedy více, než jí bylo žalobkyní poskytnuto. S ohledem na tuto skutečnost nezbývá než žalobu zamítnout, neboť bezdůvodné obohacení, ke kterému na straně žalované došlo, bylo žalobkyni již v plném rozsahu navráceno (výrok II.).39. Vzhledem k tomu, že ve věci byla plně úspěšná žalovaná, měla by mít podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů vůči žalobkyni. Vzhledem k tomu, že žalované v průběhu celého řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud, že žalobkyně není povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení (výrok III.).