Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] v pravidelných měsíčních splátkách ve výši [částka] splatných vždy do každého 25. dne v příslušném kalendářním měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozhodnutí, a to pod ztrátou výhody splátek.
II. V části požadující zaplatit částku [částka], zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 15 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, se žaloba zamítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalované.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne [datum], doplněnou ze dne [datum], domáhala na žalované zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota] [Anonymizováno] [Anonymizováno], na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala žalobkyni vrátit úvěr spolu se souhrnným poplatkem ve výši [částka], prostřednictvím pravidelných týdenních splátek ve výši [částka], nejpozději do [datum]. K uzavření smlouvy o úvěru došlo po řádném posouzení úvěryschopnosti žalované. Žalovaná na úvěr uhradila celkem [částka]. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši [částka] a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné částky od [datum] do zaplacení.
2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že namítá neplatnost úvěrové smlouvy, když žalobkyně neposoudila její majetkovou situaci a navrhla splátkový kalendář k úhradě dlužné částky. Žalovaná k vyjádření předložila listiny prokazující její neúvěryschopnost.
3. Soud ve věci nařídil jednání, ze kterého se žalobkyně i žalovaná omluvily. Jelikož souhlasily s jednáním bez jejich účasti, postupoval soud dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně i žalované.
4. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav:
5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] soud zjistil, že na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala žalobkyni úvěr vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši [částka], poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši [částka] a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka] prostřednictvím pravidelných 78 týdenních splátek ve výši [částka].
6. Evidenční karta klienta prokazuje, že žalovaná byla v době poskytnutí úvěru zaměstnána s příjmem [částka]. Bydlela v nájemním bytě s náklady ve výši [částka] měsíčně, na dalších nebankovních půjčkách hradila [částka].
7. Z výplatního lístku a vyúčtování mzdy předložené žalobkyní bylo prokázáno, že žalovaná v měsíci prosinec 2021 pobírala mzdu ve výši [částka] v měsíci leden 2022 mzdu ve výši [částka].
8. Z dodatku č. [hodnota] k nájemní smlouvě ze dne [datum] předložený žalovanou bylo zjištěno, že žalovaná od [datum] ke dni poskytnutí úvěru bydlela v nájemním bytě.
9. Z oznámení o navýšení nájemného o inflaci ze dne [datum] předložené žalovanou vyplývá, že žalovaná na nákladech na bydlení od [datum] hradila částku [částka] měsíčně.
10. Společný výpis a Přehled údajů z BRKI a NRKI předložené žalovanou prokazují, že žalovaná měla 5 existujících splátkových kontraktů, na které měsíčně hradila [částka], a 1 nesplátkový.
11. Z platební historie a splátkového kalendáře vyplývá, jak žalovaná úvěr splácela a výši dlužné částky. Žalovaná na úvěr uhradila celkem [částka].
12. Z předžalobní výzvy k úhradě ze dne [datum] (včetně poštovního podacího archu ze dne [datum]) vyplývá, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby.
13. Na právní posouzení věci soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen ,,o.z.“), neboť ke vzniku právních vztahů mezi účastníky došlo již za jeho účinnosti (po [datum]).
14. Dle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
15. Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
16. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
17. Dle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
18. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
19. Dle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
20. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
21. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
22. Dle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
23. Dle § 87 odst. 1 věta první a třetí a odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
24. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že žalobkyně se žalovanou jako spotřebitelem uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala žalobkyni úvěr vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši [částka] a poplatky v celkové výši [částka] prostřednictvím pravidelných 78 týdenních splátek ve výši [částka]. Žalovaná na úvěr uhradila celkem [částka].
25. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
26. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum] věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [právnická osoba]), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
27. Byť shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.
28. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.
29. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že úvěruschopnost nebyla žalobkyní řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalované. Žalobkyně se v žalobě u posouzení úvěryschopnosti žalované omezila na sdělení, že při posouzení majetkové situace žalované vycházela z údajů uvedených v zákaznické kartě a z lustrace databází neplatných dokladů MV ČR, CEE, INS a platební historie žalované vedené žalobkyní. Žalobkyně, ač byla soudem vyzvána, nepředložila žádný důkaz o tom, že se skutečně zabývala řádným zjišťováním majetkových poměrů žalované včetně jejích výdajů, neboť soudu nedoložila ani nezbytné minimum k posouzení majetkové situace žalované. Žalovaná naopak předložila soudu listiny, ze kterých je patrné, že výdaje žalované převyšovaly její příjmy z pracovní činnosti, když v době poskytnutí úvěru žalobkyní hradila jen na nájmu částku [částka] a na splátkách dalších úvěrů a půjček celkem [částka] měsíčně. Posouzení úvěruschopnosti žalované tak dle soudu s ohledem na zjištěné okolnosti nebylo provedeno, v souladu se shora citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru ani s uvedenou judikaturou, s odbornou péčí.
30. Jelikož soud shledal smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, představuje částka [částka] poskytnutá žalované bezdůvodné obohacení, které je žalovaná dle § 2991 o.z. a § 2993 o.z. povinna vrátit žalobkyni. Dle sdělení žalobkyně a platební historie žalovaná uhradila celkem [částka]. Žalovaná je tak povinna žalobkyni vrátit rozdíl ve výši [částka] (viz výrok I).
31. Soud žalobkyni nepřiznal úrok z prodlení z této částky ve smyslu § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti, z nichž by byl zřejmý okamžik vzniku prodlení žalované s úhradou dlužné částky. Dle rozsudku NS ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele).
32. S ohledem na majetkové poměry žalované určil soud lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností ve smyslu § 160 odst. 1 o.s.ř. ve splátkách po [částka] měsíčně pod ztrátou výhody splátek, když dlužná částka bude žalobkyni uhrazena do jednoho roku, což žalobkyni nijak nepoškodí.
33. Ve zbývající části, tedy co do poplatků, smluvního a zákonného úroku z prodlení, soud žalobu zamítl jako nedůvodnou (viz výrok II).
34. O náhradě nákladů řízení (viz výrok III) soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná co do částky [částka], což představuje 17,96 % ve věci. Žalovaná byla úspěšná co do částky [částka], což představuje 82,04 % ve věci. V daném případě je zřejmé, že v převážné většině byla ve věci úspěšná žalovaná, neboť úspěch účastníka v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně příslušenství, tj. uplatněných úroků, úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky (viz např. usnesení NS ČR ze dne [datum], sp.zn. [spisová značka] nebo usnesení NS ČR ze dne [datum], sp.zn. [spisová značka]). Rozdíl činí 64,08 %. V tomto rozsahu má žalovaná právo na náhradu nákladů řízení. Náklady žalované tvoří odměna za zastupování za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne [datum] a [datum]) dle § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 3x [částka] (z tarifní hodnoty [částka], když k příslušenství se nepřihlíží dle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po [částka] dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a náhrada za 21% daň z přidané hodnoty, tj. celkem [částka]. Z toho má žalovaná právo na náhradu 64,08 %, tj. [částka].
35. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalobkyně povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalované. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní dle § 160 odst. 1 o.s.ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.