Výrok
I. Řízení se v části požadující zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení, částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení, částky [částka], částky [částka], částky [částka] a částky [částka], zastavuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhala na žalované zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba]. (dále jen ,,právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě poskytla dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit úvěr spolu se smluvním úrokem a poplatky, nejpozději do 30 dnů od poskytnutí úvěru. K uzavření smlouvy o úvěru došlo po řádném posouzení úvěryschopnosti žalované. Žalovaná na úvěr ničeho neuhradila. Pohledávka za žalovanou byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek žalobkyni. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši [částka], smluvní pokuty ve výši [částka], poplatku za poskytnutí úvěru ve výši [částka], nákladů na upomínání v celkové výši [částka] a smluvního úroku ve výši [částka]. Žalobkyně dále požadovala uhradit zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z dlužné částky od [datum] do zaplacení.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celé řízení zůstala zcela pasivní.
3. Vzhledem k tomu, že v dané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud v souladu s § 115a, zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen „o.s.ř.“), rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání, když se žalobkyně ani žalovaná na výzvu soudu podle § 101 odst. 4 o.s.ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřily, proto soud předpokládá, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemají námitek.
4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:
5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] soud zjistil, že na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně úvěr vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši [částka], poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka] a dalšími poplatky, nejpozději do [datum]. Pro případ prodlení žalované se splácením byla mezi smluvními stranami sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % za každý den prodlení, poplatek za administraci prodlení ve výši [částka] a poplatky za upomínání.
6. Potvrzení o provedené platbě prokazuje, že byla z účtu právní předchůdkyně žalobkyně na účet č. [č. účtu] zaslána dne , datum[částka] částka, .
7. Zpráva [právnická osoba]., prokazuje, že majitelem účtu č. [č. účtu] byla v době poskytnutí úvěru právní předchůdkyní žalobkyně žalovaná.
8. Z výzvy k uhrazení pohledávky ze dne [datum] a předžalobní výzvy k uhrazení pohledávky ze dne [datum] vyplývá, že žalovaná byla právní předchůdkyní žalobkyně opakovaně vyzývána k úhradě dlužné částky.
9. Ze smluv o postoupení pohledávek, soud zjistil, že pohledávka za žalovanou přešla dne [datum] na společnost [právnická osoba] Smlouvou ze dne [datum] byla pohledávka za žalovanou postoupena na společnost [právnická osoba] a dne [datum] žalobkyni.
10. Z předžalobní výzvy k úhradě ze dne [datum] (včetně poštovního podacího archu ze dne [datum]) vyplývá, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby.
11. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, nákladů na upomínání v celkové výši [částka], poplatku za administraci prodlení ve výši [částka] a smluvní pokuty ve výši [částka]. V rozsahu částečného zpětvzetí soud řízení částečně zastavil (výrok I.).
12. Na právní posouzení věci soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen ,,o.z.“), neboť ke vzniku právních vztahů mezi účastníky došlo již za jeho účinnosti (po [datum]).
13. Dle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
14. Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
15. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Dle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
17. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
18. Dle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
19. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
20. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
21. Dle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
22. Dle § 87 odst. 1 věta první a třetí a odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
23. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou jako spotřebitelem uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně úvěr vrátit spolu se smluvním úrokem a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka] a dalšími poplatky, nejpozději do [datum]. Žalovaná na úvěr ničeho neuhradila. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávky.
24. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
25. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum] věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [právnická osoba]), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
26. Byť shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.
27. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.
28. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že úvěruschopnost nebyla právní předchůdkyní žalobkyně řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalované. Žalobkyně, ač byla soudem vyzvána, nepředložila žádný důkaz o tom, že se právní předchůdkyně žalobkyně skutečně zabývala řádným zjišťováním majetkových poměrů žalované včetně jejích výdajů, neboť soudu nedoložila ani nezbytné minimum k posouzení majetkové situace žalované. Posouzení úvěruschopnosti žalované tak dle soudu s ohledem na zjištěné okolnosti nebylo provedeno, v souladu se shora citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru ani s uvedenou judikaturou, s odbornou péčí.
29. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě týkající se jistiny a tato jsou zcela v souladu s právní úpravou, vyhověl soud podané žalobě v částce [částka] z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované (výrok II.).
30. O náhradě nákladů řízení (viz výrok III) soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, proto jí soud přiznal právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v plné výši. Jelikož řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní v obdobných věcech, kdy se jednotlivé žaloby liší pouze označením žalovaných, číslem smlouvy a údaji o výši dluhu, byly náklady řízení stanoveny dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Náklady žalobkyně tvoří odměna za zastupování za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva) 3 x [částka], tj. celkem [částka], náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, tj. [částka], náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši [částka] a zaplacený soudní poplatek ve výši [částka], tj. celkem [částka].
31. Soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o.s.ř. Protože žalovaná byla po celou dobu řízení pasivní, nejsou soudu známy její aktuální sociální a majetkové poměry, určil soud lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností v délce tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.