Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši [částka] s odůvodněním, že žalovaný se na základě uznání dluhu z nájmu ze dne [datum] zavázal uhradit žalobkyni dlužnou částku [částka] ve splátkách po [částka] měsíčně od března 2023. Žalovaný ničeho neuhradil, proto mu žalobkyně zaslala výzvu k uhrazení dluhu. Dlužná částka byla pak žalobkyní ponížena o přeplatky z vyúčtování služeb za rok 2022 (o [částka]) a 2023 (o [částka]).
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal pasivní.
3. Soud podle § 115a o.s.ř. rozhodl věc bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů, neboť žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný se na výzvu soudu ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud tak má za to, že žalovaný s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.
4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: V písemnosti nazvané „Uznání dluhu z nájmu“ ze dne [datum] žalovaný písmeně uznal co do důvodu i výše dlužnou částku [částka]. Dlužná částka sestávala z dlužného nájemného ve výši 4x [částka] měsíčně za období od listopadu 2022 do února 2023 a z dlužných záloh na služby spojeným s užíváním bytu za téže období ve výši 4x [částka]. Dlužná částka [částka] byla ponížena o jistotu ve výši [částka]. Celková dlužná částka pak činila [částka], kterou se žalovaný zavázal splácet ve splátkách po [částka] měsíčně počínaje březnem 2023 (viz uznání dluhu). Žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky [částka] (viz výzva k úhradě dlužné částky, viz doklady o odeslání – podací lístky, viz kopie první strany vrácené zásilky, viz dodejky).
5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Žalovaný písemně vůči žalobkyni uznal uvedený dluh co do důvodu i výše dle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), a zavázal se žalobkyni dlužnou částku zaplatit ve splátkách, což neučinil. Jelikož žalovaný dluh písemně uznal, má se dle § 2053 o.z. za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trval.
6. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl (výrok I. tohoto rozsudku).
7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka [částka] představující [částka] za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.
8. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud v délce tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., jelikož pro uložení delší lhůty neshledal důvod.