Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 14 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14 000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 440 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 2 615 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 17 440 Kč s příslušenstvím, jak je specifikováno ve výroku I. a II. tohoto rozsudku. Žalobkyně uvedla, že uzavřela s žalovanou dne 1. a [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalované úvěr č. [hodnota] ve výši až do výše 10 000 Kč. Žalovaná se dle odst. 2.1.6. Smlouvy zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny. Úvěr byl žalované poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaná měla dle odst. 2.1.7. Smlouvy splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 31. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohla žalovaná splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání Smlouvy. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byla žalobkyní opakovaně upomínána. V poslední upomínce byla žalovaná informována o zesplatnění celého úvěru a vyzvána k jeho úhradě. Pro případ prodlení žalované se splácením úvěru byla dle odst. 4.2. písm. c) Smlouvy sjednána smluvní pokuta 0,1 % p. d. z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Žalovaná se do prodlení dostala následující den po dni zesplatnění úvěru. Žalobkyně proto požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % p. d., kterou počítá z jistiny za každý kalendářní den v období od data prodlení do data odeslání předžalobní výzvy. Kapitalizovaná výše smluvní pokuty činí 3 440 Kč. Žalovaná dosud na dlužnou částku ničeho neuhradila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporovala.
3. Na výzvu soudu dle § 115a zákona o.s.ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaná nevyjádřila. Proto má soud za to, že žalovaná s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání.
4. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:
5. Skutkový stav je zjištěn z listinných důkazů – smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], souhlas se zpracováním osobních údajů, sazebníků, transakcí na účtu. O zaplacení byla žalovaná upomínán – výzva k úhradě před podáním žaloby a podací lístek ze dne [datum].
6. Provedené důkazy jsou ve vzájemném souladu a vyznačují se vysokým stupněm věrohodnosti, v řízení nebyly nijak relevantně zpochybněny. Soud v této situaci hodnotí důkazy jako dostatečné a pokládá skutkový stav za jednoznačně zjištěný, odpovídající žalobním tvrzením.
7. Po provedeném dokazování listinnými důkazy učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:
8. Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 1. a [datum] smlouvu, na základě které se zavázala poskytnou žalované 2x 5 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku žalobkyni navrátit. Žalovaná poskytnutou částku úvěru čerpala, avšak dlužnou částku neuhradila.
9. V daném případě byla smlouva o úvěru uzavřena za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“).
10. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 2398 o. z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.
12. Dle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnut peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.
13. Podle § 2400 o. z. mají-li být peněžní prostředky použity podle smlouvy pouze na určitý účel a úvěrovaný je použije na jiný účel, může úvěrující od smlouvy odstoupit a požadovat, aby úvěrovaný bez zbytečného odkladu vrátil, co od něho získal, i s úroky. To platí i tehdy, je-li použití peněz k smluvenému účelu nemožné.
14. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele15. Podle § 1969 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Nařízením vlády č. 351/2013 Sb. se stanovuje výše úroku z prodlení, která odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.17. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení dluhu (pohledávky) z úvěru, měla žalobkyně jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že se žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru, a že na základě této smlouvy dlužníku byly poskytnuty finanční prostředky a že dlužník dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky (Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. [adresa]: [právnická osoba].Beck, 2006, str. 569). Pokud jde o požadavek žalobkyně na úhradu jistiny, pak bylo na žalovaném, aby tvrdil a současně důkazně prokázal, že věřiteli uhradil další splátky nad rámec tvrzený žalobkyní. Tato skutečnost tvrzena nebyla a důkazně ji soud za osvědčenou nemá. Poskytnutí finančních prostředků má soud z důkazních prostředků předložených a označených žalobkyní za prokázané, žalovaný ostatně tuto skutečnost ani nerozporoval.18. S ohledem na výše uvedené proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. a II. tohoto rozsudku. O lhůtě plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 věta první před středníkem o. s. ř. a tuto stanovil v souladu se shora citovaným ustanovením jakožto lhůtu obecnou třídenní.19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně plně úspěšná žalobkyně má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 615 Kč. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 800 Kč, dále odměna advokáta dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (400 Kč za jeden úkon právní služby) ve výši 1200 Kč (tj. za tři úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva k plnění), dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobkyně ve výši 3 x 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem tři účelně vynaložené výdaje právního zástupce žalobkyně, tj. 300 Kč. Náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z odměny a náhrad, neboť právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení žalobkyně představují částku 2 615 Kč. Soud se při svém rozhodování řídil § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. V dané věci bylo řízení zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobné věci a předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Výše uvedenou částku je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobkyně. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.