Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 175 229,14 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 173 179,14 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 8,05 % ročně z částky 173 179,14 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 13 206,84 Kč a s kapitalizovaným úrokem ve výši 14 374,08 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 38 192 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dlužné částky spolu s příslušenstvím, jak je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyně uvedla, že s žalovaným uzavřeli dne [datum] Smlouvu o úvěru č. [Anonymizováno], na základě které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 250 000 Kč (dále jen „Smlouva“). Dle Smlouvy jsou součástí Smlouvy Obchodní podmínky pro [Anonymizováno] Spotřebitelské úvěry. Poskytnuté peněžní prostředky se žalovaný dle Smlouvy zavázal splácet v měsíčních splátkách. Úroková sazba byla dle Smlouvy sjednána na 9,90 % p.a. Žalobkyně tak po žalovaném nárokuje zaplacení: jistiny ve výši 173 179,14 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok do [datum] ve výši 14 374,08 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení do [datum] ve výši 13 206,84 Kč, dlužné poplatky ve výši 2 050 Kč. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne [datum].
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporovala.
3. Na výzvu soudu dle § 115a o. s. ř. zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil. Proto má soud za to, že žalovaná s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasila již v podaném návrhu. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání.
4. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:
5. Ze Smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno] ze dne [datum] včetně úvěrových podmínek má soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 250 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni, včetně souvisejících poplatků a dalšího příslušenství.
6. Z Výpisů z účtů soud zjistil, jak byl úvěr čerpán a jak žalovaný poskytnutou částku splácel.
7. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] má soud za prokázané, že byl žalovaný vyzván k uhrazení dlužné částky.
8. Provedené důkazy jsou ve vzájemném souladu a vyznačují se vysokým stupněm věrohodnosti, v řízení nebyly nijak relevantně zpochybněny. Soud v této situaci hodnotí důkazy jako dostatečné a pokládá skutkový stav za jednoznačně zjištěný, odpovídající žalobním tvrzením.
9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
10. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném od [datum], Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
11. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav dále aplikoval citované právní normy, když s ohledem na § 2395 a násl. o. z. soud dovozuje, že jednáním žalobkyně a žalované došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu výše citovaného ustanovení. Žalobkyně plnila svou povinnost ze zmíněné smlouvy o úvěru poskytnutím peněžních prostředků a žalované tak vznikla povinnost tyto peněžité prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit dohodnutý obchodní úrok, případný úrok z prodlení a stanovené a účtované poplatky.
12. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení dluhu (pohledávky) z úvěru, měla žalobkyně jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že se žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru a že na základě této smlouvy dlužníku byly poskytnuty finanční prostředky a že dlužník dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky (srov. např. komentář Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. [adresa]: [právnická osoba].Beck, 2006, str. 569). Pokud jde o požadavek žalobkyně na úhradu jistiny, pak bylo na žalovaném, aby tvrdil a současně důkazně prokázal, že úvěrovému věřiteli uhradili další splátky nad rámec tvrzený žalobkyní. Tato skutečnost tvrzena nebyla a důkazně ji soud za osvědčenou nemá. Poskytnutí úvěrových prostředků má soud z důkazních prostředků předložených a označených žalobkyní za prokázané, žalovaný ostatně tuto skutečnost ani nerozporoval.
13. Soud přezkoumal v návaznosti na tvrzení žalobkyně co do průběhu splácení úvěru žalovanou výši žalobního nároku, a to s ohledem na shora zjištěný skutkový stav, zejména pak sjednané úrokové zatížení a účtované poplatky, když dospěl po matematickém propočtu - vycházeje ze smluvního ujednání účastníků a zákonné právní úpravy reglementované obchodním zákoníkem - k závěru, že žalobní nárok ve výši, jež byl žalobou uplatněn, je důvodným. Pokud jde o požadavek žalobkyně na úhradu dlužné úvěrové částky, pak tato odpovídá skutkových zjištěním soudu. Bylo na žalované, aby tvrdila a současně důkazně prokázala, že úvěrovému věřiteli uhradila další splátky nad rámec tvrzený žalobkyní. Žalovaná takto nepostupovala a úhradu žalobní pohledávky žalovanou soud za prokázanou nemá.
14. S ohledem na výše uvedené proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O lhůtě plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 věta první před středníkem o. s. ř. a tuto stanovil v souladu se shora citovaným ustanovením jakožto lhůtu obecnou třídenní.
15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že procesně plně úspěšná žalobkyně má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 38 192 Kč. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 7 010 Kč, dále odměna advokáta dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (8 140 Kč za jeden úkon právní služby) ve výši 24 420 Kč (tj. za 3 úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva k plnění) dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 3 x 450 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem tři účelně vynaložené výdaje právního zástupce žalobce, tj. 1 350 Kč. Náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z odměny a náhrad v celkové výši 5 411,70 Kč, neboť právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení žalobkyně představují částku 38 192 Kč. Výše uvedenou částku je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.