Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 26 698 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím od [datum] do zaplacení, to vše do jednoho roku od právní moci tohoto rozsudku, v části, ve které se žalobce domáhá zaplacení dalších 32 067,16 Kč s příslušenstvím, se žaloba zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 58 765,16 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že dne [datum] byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [tel. číslo], na základě které byly žalovanému v den uzavření smlouvy poskytnuty v hotovosti peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Tuto celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce vrátit v 78 pravidelných týdenních splátkách po 851 Kč. Žalobce dále tvrdil, že žalovaný nehradil splátky řádně a včas, když na svůj dluh neuhradil ničeho a právnímu předchůdci žalobce vzniklo v souladu se smlouvou právo na zaplacení celé dlužné částky, která kde dni [datum] činila 82 253,27 Kč bez příslušenství. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek z [datum] právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným postoupil na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem. Roční procentní sazba nákladů (dále také jako „RPSN“) sjednané ve smlouvě představuje pouze jeden z řady ekonomických ukazatelů výhodnosti úvěru, který slouží k usnadnění spotřebiteli posoudit výhodnost jednotlivých úvěrů. V uzavřené smlouvě není výše úroků a nákladů v rozporu s dobrými mravy. Právní předchůdce žalobce řádně úvěruschopnost žalovaného posoudil. Navíc neprokázání splnění zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost nevede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy.
2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že nárok žalobce neuznává, jelikož žalobce dostatečně neprověřil jeho úvěruschopnost při uzavření smlouvy a celá smlouva je taktéž v rozporu s dobrými mravy, což v důsledku činí smlouvu absolutně neplatnou. RPSN uvedené ve smlouvě převyšuje více než 18krát průměrnou roční procentní sazbu nákladů poskytovanou bankovními institucemi, což je v rozporu s judikaturou soudů, která stanoví strop maximálně 4násobek.
3. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. [tel. číslo] ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba]) smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut v hotovosti úvěr ve výši 30 000 Kč. Smluvní strany si, že žalovaný zaplatí 24.177,00 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 22,44 % ročně sjednanou na straně 2 Smlouvy o spotřebitelském úvěru, a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1.500,00 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 8.286,00 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal, že úvěr spolu s poplatkem právnímu předchůdci žalobce vrátí, a to v 78 pravidelných týdenních splátkách po 851 Kč, počínaje 5. kalendářním dnem následujícím po datu uzavření smlouvy.
4. Z karty zákazníka k žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný ke dni žádosti o úvěr byl zaměstnán jako prodavač s čistým měsíčním příjmem 11 354 Kč, když dalším jeho příjmem domácnosti je 25 000 Kč, má další spotřebitelský úvěr u jiné společnosti se splátkami 2 000 Kč, další odhadované měsíční výdaje má ve výši 3 000 Kč, k tomu nepředložil žádné dokumenty.
5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] a seznamem postupovaných pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce postoupil na žalobce mimo jiné i pohledávku za žalovaným z výše uvedené smlouvy o úvěru.
6. Oznámením o postoupení pohledávek z [datum] a podacím lístkem z má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému, že postoupil pohledávky za žalovaným z titulu smlouvy o úvěru na žalobce.
7. Z potvrzení o převzetí hotovosti soud zjistil, že žalovaný naposledy uhradil 1 600 Kč dne [datum].
8. Účastníci učinili nesporným, že na základě smlouvy bylo poskytnuto v hotovosti 30 000 Kč žalovanému, přičemž bylo ve dvou splátkách zaplaceno 3 302 Kč žalovaným na tento dluh.
9. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Dne [datum] žalovaný a právní předchůdce žalobce uzavřeli Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které byly žalovanému v den uzavření smlouvy poskytnuty v hotovosti peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit společně s poplatkem ve výši 20.147 Kč v 78 pravidelných týdenních splátkách po 851 Kč, počínaje 5. kalendářním dnem následujícím po datu uzavření smlouvy. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradil 3 302 Kč, přičemž poslední splátku uhradil dne [datum] a ke dni splatnosti úvěru žalovaný dlužil žalobci na zbývající část dlužného úvěru 26 698 Kč a na dlužném poplatku 21.161,40 Kč. Před uzavřením uvedené smlouvy právní předchůdce žalobce prováděl šetření za účelem posouzení úvěruschopnosti žalovaného, ze kterého zjistil, že žalovaný byl zaměstnán jako prodavač s čistým měsíčním příjmem 11 354 Kč, když dalším jeho příjmem domácnosti je 25 000 Kč, má další spotřebitelský úvěr u jiné společnosti se splátkami 2 000 Kč, další odhadované měsíční výdaje má ve výši 3 000 Kč, k tomu nepředložil žádné dokumenty. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] právní předchůdce žalobce shora uvedené pohledávky za žalovaným postoupil na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne [datum]. Žalovaný však přes výzvy žalobce na své dluhy ničeho neuhradil.
10. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto:
11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen jako „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
13. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
14. Podle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen jako „z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
16. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek.
19. V daném případě, navzdory tomu, že šetření za účelem posouzení schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet provedeno bylo, nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou vzhledem k tomu, že samotné posouzení schopnosti spotřebitelský úvěr splácet nebylo provedeno s odbornou péčí, resp. bylo pouze formální a účelové. Vycházelo pouze z údajů, které poskytl žalovaný. Žalobce přitom soudu nedoložil listiny, kterými by bylo možné ověřit pravdivost v zákaznické kartě uvedených údajů o výši nákladů na bydlení, o výši příjmů žalovaného. Žádnou listinu, kterou by prokázal alespoň základní šetření stran výše závazků žalovaného, žalobce soudu nepředložil. Z uvedeného je tak zřejmé, že žalobce neprokázal, že před uzavřením smlouvy při posouzení úvěruschopnosti žalovaného jeho právní předchůdce postupoval s odbornou péčí.
20. Pokud právní předchůdce žalobce přes shora uvedená zjištění poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr, byla smlouva od počátku neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. Na danou neplatnost není možné pohlížet jako na neplatnost relativní. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného.
21. Dle smlouvy o úvěru právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému v hotovosti částku 30 000 Kč, na kterou měl žalovaný 3 302 Kč. Jelikož žalovaný ve sjednané lhůtě ani později žalobci poskytnuté peněžní prostředky v plné výši nevrátil, na úkor žalobce se bezdůvodně obohatil (§ 2991 o. z.). Soud proto uložil žalovanému povinnost zbývající část dlužné jistiny ve výši 26 698 Kč představující bezdůvodné obohacení žalobci vrátit. Lhůtu k plnění soud určil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako jednoletou. Delší lhůta k plnění má žalovanému umožnit najít si zaměstnání a uhradit dlužnou částku, aniž by byl vystaven prakticky okamžitému riziku exekuce.
22. S ohledem na shora uvedené závěry o neplatnosti smlouvy o úvěru soudu nezbylo, než uplatněný nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu zamítnout, neboť k ujednáním, ve kterých se žalovaný zavázal uhradit smluvní úrok a smluvní poplatky, nebylo pro neplatnost smlouvy možné přihlédnout. Žalobce má nárok na zaplacení úroku z prodlení z částky, které odpovídá bezdůvodnému obohacení žalovaného. Soud při stanovení výše úroku z prodlení vyšel z toho, že se žalovaný dostal do prodlení dne [datum], tj. ode dne [datum], kdy uplynula lhůta pro úhradu poslední splátky dlužné částky. Soud proto nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu jako nedůvodný zamítl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.
23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěšnost obou účastníků řízení byla 50 %. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.