Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 30 011 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 30 011 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů tohoto řízení ve výši 3 379 Kč, k rukám zástupce žalobce.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v [adresa] domáhal po žalovaném zaplacení částky 30 011 Kč s příslušenstvím, jak je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobce svůj žalobní nárok odůvodnil tím, že s žalovaným uzavřel dne [datum] Smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny č. [hodnota] (dále jen „Smlouva“), pro odběrné místo na adrese [adresa], [Anonymizováno] [adresa], datum zahájení dodávky dne [datum]. V souladu se Smlouvou se právní vztahy stran z této Smlouvy řídí Obchodními podmínkami dodávky (dále jen „OPD“), které jsou nedílnou součástí Smlouvy. V souladu se Smlouvou byla žalovanému dodávána elektřina. Dodávku elektřiny vyfakturoval žalobce následovně: za OM č. [hodnota], na adrese [adresa], [Anonymizováno] [adresa], datum zahájení dodávky dne [datum], datum ukončení dodávky dne [datum], za období ode dne [datum] do dne [datum], fakturou č. [hodnota], na částku 69 626,00 Kč, s datem splatnosti dne [datum]. K úhradě dlužné částky byl žalovaný žalobcem opakovaně vyzýván a v souladu s čl. IV. OPD byla za každou odeslanou upomínku účtována částka. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil pouze 39 615 Kč splátkou ze dne [datum], která byla započtena na jistinu, požaduje žalobce zákonné úroky z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, běžícími ode dne následujícího po dni poslední platby (ze zůstatku jistiny), tj. od [datum] až do úplného zaplacení.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval.
3. Vzhledem k tomu, že žalovaný je státní příslušníkem Slovenské republiky, zkoumal soud nejprve, zda je rozhodování v této věci v jeho pravomoci. Závěr soudu o tom, že rozhodování sporu je v jeho pravomoci, resp. že je k rozhodování sporu mezinárodně příslušný má oporu v ustanovení čl. 4/1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť podepsaný soudu je soudem místa bydliště žalovaného. Věcná příslušnost Okresního soudu v [adresa] je dána ustanovením § 9 o. s. ř. „a contrario“, jeho místní příslušnost, jakožto obecného soudu žalovaného, je dána ustanovením § 84 ve spojení s § 85/1 o. s. ř. ve spojení s konstantní judikaturou. Právní vztah se pak řídí právním řádem České republiky dle ustanovení § 4/2 NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (ES) č. 593/2008 ze dne [datum] o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), neboť nárok má oporu v právním řádu České republiky, pohledávka vznikla v České republice, poskytovatel služeb měl v době uzavření smlouvy sídlo a příjemce služeb bydliště v České republice, kde se nachází i místo plnění; cizí prvek vnesený do vztahu státní příslušností žalovaného nemůže toto svou intenzitou převážit.
4. Soud vyzval oba účastníky, aby sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, žalobce s tímto souhlasil a žalovaný ve stanovené lhůtě proti rozhodnutí bez jednání ničeho nenamítal, rozhodl soud podle § 115a o. s. ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky.
5. V průběhu řízení soud učinil následující skutková zjištění:
6. Smlouvou o sdružených službách dodávky plynu ze dne [datum], má soud za prokázané, že žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu, na jejímž základě se zavázal dodávat žalovanému, na adresu odběrného místa [adresa], [Anonymizováno] [adresa] elektřinu. Součástí smluv byly i [právnická osoba] podmínky o dodávce elektřiny žalobce a Ceníky. Žalovaný se za dodanou elektřinu zavázal hradit žalobcem vyúčtovanou cenu v souladu s platným Ceníkem žalobce.
7. Fakturami předloženými soudu, má soud za prokázané, že žalobce vystavil žalovanému za jím spotřebovanou elektrickou v období od 16. 12. 2022 – 19. 12. 2023 fakturu č. [hodnota] znějící na částku 69 626 Kč se stanovenou splatností dne [datum].
8. Předžalobní výzvou ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobce vyzval žalovaného k uhrazení dlužných vyfakturovaných částek, jak jsou specifikovány výše. Výzva byla žalovanému zasílána na jím uvedenou korespondenční adresu prostřednictvím doručovatele poštovních služeb.
9. Provedené důkazy jsou ve vzájemném souladu a vyznačují se vysokým stupněm věrohodnosti, v řízení nebyly nijak relevantně zpochybněny. Soud v této situaci hodnotí důkazy jako dostatečné a pokládá skutkový stav za jednoznačně zjištěný.
10. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
11. Účastníci řízení uzavřeli dne [datum] smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny. Žalobce se na základě těchto smluv zavázal dodávat žalovanému na adresu odběrného místa [adresa], [Anonymizováno] [adresa], elektrickou energii. Součástí smluv byly i [právnická osoba] podmínky o dodávce elektřiny a plynu žalobce a Ceníky. Žalovaný se za dodanou elektřinu a plyn zavázal hradit žalobcem vyúčtovanou cenu v souladu s platným Ceníkem žalobce. Žalobce vystavil žalovanému za jím spotřebovanou elektrickou v období od 16. 12. 2022 – 19. 12. 2023 fakturu č. [hodnota] znějící na částku 69 626 Kč se stanovenou splatností dne [datum]. Následně žalobce žalovaného vyzýval k uhrazení dlužných a výše uvedených vyfakturovaných částek předžalobní výzvou ze dne [datum], která byla žalovanému zaslána na jím uvedenou korespondenční adresu prostřednictvím doručovatele poštovních služeb. Žalovaný na žalovanou částku dosud ničeho neuhradil.
12. Podle ust. § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), Kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Neplyne-li ze smlouvy nebo zvyklostí něco jiného, jsou prodávající a kupující zavázáni splnit své povinnosti současně. Podle ust. § 50 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, se smlouvou o dodávce elektřiny zavazuje dodavatel dodávat elektřinu vymezenou výkonem, množstvím a časovým průběhem jinému účastníkovi trhu s elektřinou a tento jiný účastník trhu s elektřinou se zavazuje zaplatit za ni dohodnutou cenu, nebo jedná-li se o chráněného zákazníka nebo konečného zákazníka využívajícího dodavatele poslední instance cenu regulovanou. Smlouva o dodávce elektřiny musí obsahovat dobu trvání smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy o dodávce elektřiny domácnostem a malým zákazníkům jsou obchodní podmínky, které musí obsahovat podrobnosti k zahájení, průběhu a ukončení dodávky elektřiny, k měření spotřeby elektřiny, k vyúčtování a způsobu úhrady a postupu pro řešení sporů. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Podle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
13. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákona ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobce je důvodná.
14. V řízení provedenými důkazy bylo prokázáno, že mezi žalobcem jakožto dodavatelem a žalovaným jakožto odběratelem byla uzavřena smlouva na dodávku elektřiny, a to v souladu s ustanovením § 50 odst. [právnická osoba] zákona (s ohledem na § 2079 o. z.). Na základě této smlouvy se žalobce zavázal dodávat žalovanému do shora uvedeného odběrného místa elektrickou energii, což splnil, žalovaný však povinnost k zaplacení ceny za dodanou a odebranou elektřinu za shora uvedené období nesplnil, když vyfakturované částky za dodanou elektřinu a poplatky s tím spojené ve stanovené lhůtě splatnosti nezaplatil. V dané procesní situaci bylo na žalovaném, aby tvrdil a následně taktéž i důkazně prokázal, že (po postoupení pohledávky) žalobci žalobní pohledávku, byť částečně, uhradil. Žalovaný byl v řízení zcela pasivní, tuto skutečnost netvrdil a ani z provedeného dokazování toto nevyplývá. Vzhledem k tomu, že žalovaný porušil svou povinnost vyplývající ze sjednané smlouvy, soud rozhodl tak, že žalovaného zavázal k zaplacení dlužných a žalobcem vyfakturovaných částek za spotřebovanou elektrickou energii a poplatky v celkové výši 16 822 Kč. Žalobci vznikl rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení z dlužné neuhrazené částky, jehož výši a počátek prodlení soud shledává zákonu neodporující (vycházející z uzavřené smlouvy), odpovídající skutkovým zjištěním soudu, když prodlení žalovaného nastalo den následující po ve finální faktuře stanovené splatnosti dlužné částky (výrok I. rozsudku). Lhůtu k plnění uložil soud jako třídenní, počínaje dnem právní moci tohoto rozsudku, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.
15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně plně úspěšný žalobce má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 3 379 Kč. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 1 201 Kč, dále odměna advokáta dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (300 Kč za jeden úkon právní služby) ve výši 900 Kč (tj. za tři úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva k plnění), dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 3 x 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem tři účelně vynaložené výdaje právního zástupce žalobce, tj. 300 Kč. Náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z odměny a náhrad, neboť právní zástupce žalobce je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení žalobce představují částku 3 379 Kč. Soud se při svém rozhodování řídil ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. V dané věci bylo řízení zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobné věci a předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50.000 Kč. Výše uvedenou částku je žalovaný povinen zaplatit žalobci v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobce, a to v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. do tří dnů od právní moci rozsudku.