Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 15 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek, do úplného zaplacení.
II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci další částky ve výši 6 000 Kč a 6 270 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 21 000 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi žalobcem a žalovanou. Žalobce se domáhá úhrady jistiny v částce 15 000 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku za první měsíc doby čerpání úvěru v částce 6 000 Kč. Částka byla splatná dne [datum]. Dále žádá zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti úvěru. Dále se žalobce domáhal zaplacení částky 6 270 Kč z titulu sjednané smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z jistiny za každý kalendářní den prodlení od [datum] do data odeslání předžalobní výzvy dne [datum]. Žalobce je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalovaný je fyzickou osobou nepodnikající. Žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [Anonymizováno], na které si žalovaný vybral dle své vlastní volby dostupné parametry, jako jsou výše požadovaného úvěru v českých korunách a dobu splatnosti úvěru ve dnech. Následně žalovaný vyplnil registrační formulář, kde uvedl své osobní údaje, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Žalovaný dále uvedl heslo pro přístup k jeho uživatelskému profilu. Registrace a vstup do uživatelskému účtu byly podmíněny souhlasem žalovaného se smluvní dokumentací, kterou žalovaný odsouhlasil zaškrtnutím příslušného pole formulářů s odkazy na smluvní dokumentaci. Žalovaný dokončil registraci zadáním pětimístného verifikačního SMS do žádosti o úvěr. K ověření žalovaným uvedených údajů byl žalovaný povinen poskytnout žalobkyni fotokopii svého dokladu totožnosti, které žalobkyně dokládá spolu s návrhem. Žalovaný se dále zavázal zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 Kč prostřednictvím bankovního převodu, jenž je označena jako ověřovací platba, kterou žalobkyně vyžaduje za účelem ověření totožnosti a majitele bankovního účtu. K identifikaci veškerých vzájemných plateb mezi stranami byl dohodnut variabilní symbol odpovídající rodnému číslu žalovaného. K ověření výše příjmu žalovaný poskytl žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu či případně výplatní listy, které žalobkyně dokládá v příloze tohoto přípisu. Žalovaný byl dále žalobkyní lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného a byla mu schválena žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Dle odst. 10.9. smlouvy o spotřebitelském úvěru byla smlouva podepsána prostřednictvím pětimístného verifikačního SMS kódu, který žalobkyně zaslala žalovanému na jím uvedené telefonní číslo. SMS kód ve znění [Anonymizováno] žalovaný následně vložil do příslušného formulářového pole na webových stránkách žalobkyně a odesláním potvrdil svoji vůli být smlouvou vázán. Žalovaný výše uvedenými kroky dne [Anonymizováno] uzavřel s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Žalobce poskytl žalovanému úvěr dne [datum], a to převodem z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu]. Žalobkyně identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu [var. symbol], jenž odpovídá rodnému číslu žalovaného, jak je patrno z přiloženého potvrzení o platbě. Žalovaný se dle odst. 2.1.6. Smlouvy zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný měl dle odst. 2.1.7. Smlouvy splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 17. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání Smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byl žalobkyní opakovaně upomínán. V poslední upomínce ze dne [datum] byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru ke dni [datum] a vyzván k jeho úhradě. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení úhradou celého úvěru dne [datum]. Právo žalobkyně na zesplatnění úvěru je sjednáno v čl. VI Smlouvy. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne [datum]. Žalobce dále uplatnil právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1% p.d. z částky, ohledně níž byl žalovaný v prodlení. V prodlení byl žalovaný následující den po dni zesplatnění úvěru, tedy od [datum] a smluvní pokuta je žádána od dne odeslání předžalobní výzvy.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval.
3. Žalobce navrhl, aby soud rozhodl na základě jím předložených důkazů. Soud vyzval žalovaného, aby sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že žalovaný ve stanovené lhůtě proti rozhodnutí bez jednání ničeho nenamítal, rozhodl soud podle § 115a o. s. ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky.
4. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] zjistil soud, že žalovanému byl poskytnut revolvingový úvěr ve výši limitu do 20 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 40 % p.m. (měsíční sazba). Roční procentní sazba nákladů (RPSN) je ve výši 5 536,07 %.
5. Potvrzení o platbě ze dne [datum] prokazuje zaplacení částky ve výši 15 000 Kč.
6. Kopie občanského průkazu a rodného listu dokládají totožnost žalovaného.
7. Úvěruschopnost žalovaného žalobce zkoumal toliko z výplatních pásek žalovaného za období 3 měsíců a dle svého tvrzení dále lustrací ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI, které však nedoložil.
8. Rozhodnutí o zesplatnění úvěru je ze dne [datum]. K tomuto dni vyčíslil žalobce celkovou dlužnou částku na 44 173 Kč.
9. Závěr o skutkovém stavu: Žalobce poskytl žalovanému na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum] na účet žalovaného částku 15 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 40 % p.m. (měsíční sazba). Roční procentní sazba nákladů (RPSN) je ve výši 5 536,07 %.. Žalovaný k žádosti o úvěr předložil kopie 3 výplatních pásek.
10. Soud se zabýval otázkou, zda žalobce splnil povinnost posoudit schopnost žalovaného coby spotřebitele splácet úvěr ve smyslu z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
11. Soud posuzoval nárok žalobce podle následujících ustanovení. Podle § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, dle kterého poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Podle § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle § 87 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
14. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Soud rozhodoval na základě předložených listinných důkazů a dospěl k závěru, že nárok žalobce není důvodný. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou proto, že ze strany poskytovatele úvěrů, tj. ze strany právního předchůdce žalobce, nedošlo k pečlivému posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.
16. Posouzení schopnosti klienta splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním případně v domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. To podle názoru soudu žalobce neučinil. Žalobce při zkoumání schopností žalovaného úvěr splácet netvrdil ani neprokázal, že by prověřil výdaje žalovaného. Minimální obezřetnost, kterou může poskytovatel nebankovních úvěrů vynaložit, je vyžádání výpisů z účtu žadatele o úvěr, aby v minimální míře dostál prověření jeho příjmů a výdajů. Postup žalobce nelze z tohoto hlediska považovat za dostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. V daném případě soud dovodil, že žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného, respektive toto neposoudil s náležitou pečlivostí. Řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nepovažuje soud prokázané, pokud toto bylo zkoumáno, považuje to za formální, nepečlivé. Takovéto pouhé formální zkoumání způsobuje neplatnost uzavřené smlouvy.
17. Žalobce si tedy počínal nezodpovědně, pokud při posouzení finanční situace žalovaného dospěl k závěru, že žalovaný bude schopen plnit podmínky úvěrové smlouvy. Neplatnost smlouvy je následkem porušení povinnosti poskytovatele posoudit, řádně a s odbornou péčí, schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z tohoto porušení je dovozována absolutní neplatnost podle § 588 o. z., neboť jde o jednání odporující zákonu, které současně zjevně narušuje veřejný pořádek. V případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele se totiž neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy neuplatní pouze k ochraně spotřebitele, který není schopen úvěr splácet, ale sleduje i širší společenský zájem předcházení negativním sociálním důsledkům. Soud proto byl povinen otázku platnosti smlouvy posoudit i bez návrhu žalovaného.
18. Soud se dále pro případ (in eventum) zabýval i úvěrovou smlouvou, a to včetně ujednání o úroku ve výši 40 % měsíčně a RPSN ve výši 5 536,07 %. Nejvyšší soud v rozsudku č. j. 32 Cdo 1490/2019-175 uzavřel, že i podle právní úpravy účinné od [datum] podléhá smluvní volnost stran korektivu dobrých mravů (zejména dle § 1 odst. 2 a § 547 o. z.) a že právní jednání odporující dobrým mravům je třeba posoudit jako neplatné (§ 580 odst. 1 a § 588 o. z.). V posuzované věci soud dovodil, že sjednané úroky se vymykají i takovému navýšení, které by bylo možné považovat za přiměřený důsledek podnikatelského rizika poskytovatele úvěrů jako nebankovní instituce. Uzavřel proto, že ujednaná výše smluvního úroku a RPSN je v rozporu s dobrými mravy, a z tohoto důvodu je neplatná úvěrová smlouva jako celek.
19. V případě neplatnosti úvěrové smlouvy je žalovaný povinen uhradit pouze nesplacenou jistinu. Žalovaný není dosud v prodlení s úhradou, neboť termín splatnosti jistiny určí soud teprve v rozsudku. Výzva k plnění zaslaná žalobcem nemůže stanovit termín splatnosti dlužné jistiny. Termín pro plnění uvedený ve výzvě nemá na prodlení dlužníka žádný vliv. Hmotněprávní lhůtu k plnění stanoví teprve soud v rozsudku.
20. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit21. Na základě výše uvedeného uzavřel soud, že smlouva o úvěru, která je předmětem této žaloby uzavřená žalobcem a žalovaným je neplatná. Žalobce má právo na vrácení poskytnuté jistiny, a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Jistina činila 15 000 Kč, tato částka nebyla vrácena a soud tedy v této části žalobě vyhověl.22. Lhůtu k plnění určil soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. věty za středníkem. Ohledně lhůty k plnění netvrdila žalovaný ničeho. Soud vzal v úvahu příjmy žalovaného, i když jsou z doby z roku 2023, tedy před poskytnutím úvěru, a dále počet nalézacích a exekučních řízení vedených o Okresního soudu v [adresa]. Žalovanému uložil povinnost hradit dluh ve splátkách, jejichž výši považuje za přiměřenou. Splátky jsou přiznány pod ztrátou výhody splátek, když podle § 1931 o. z. (občanský zákoník č. 89/2012 Sb.) bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.23. Výrokem II. zamítl soud žalobu ve zbývajícím rozsahu z důvodu výše uvedených, kdy požadavek na zaplacení dalších smluvených částek, smluvní pokuty, sjednaných úroků i úroků z prodlení není z důvodů neplatnosti smlouvy dán.24. O nákladech řízení rozhodl soud výrokem III. v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Strany měly ve věci v zásadě stejný úspěch, proto soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.