Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcia) částku 51 735,62 Kč společně s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 127,65 Kč, úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 49 041,02 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 352,92 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 51 735,62 Kč od [datum] do zaplacení,b) částku 112 209,24 Kč společně s kapitalizovaným úrokem ve výši 16 618,09 Kč, úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 109 653,24 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 933,61 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 112 209,24 Kč od [datum] do zaplacení,to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 35 997,30 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.
Odůvodnění
1. Žalobce se podaným návrhem domáhá, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částky 51 735,62 Kč a 112 209,24 Kč s příslušenstvím a dále mu nahradit náklady řízení. Tvrdí, že mezi účastníky byly uzavřeny dvě smlouvy o revolvingovém úvěru, a to dne [datum] a dne [datum], jejichž součástí byly úvěrové podmínky, s nimiž žalovaný vyslovil souhlas, a na jejichž základě byl oprávněn čerpat úvěrové prostředky do sjednané výše úvěrového rámce. Žalobce uvádí, že před uzavřením smluv posuzoval úvěruschopnost žalovaného, a to zejména prostřednictvím údajů z registrů dlužníků, výpočtu disponibilních finančních prostředků a využití statistických modelů hodnotících bonitu klienta, přičemž dospěl k závěru, že žalovaný je schopen své závazky plnit. Na základě obou smluv žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky formou revolvingového úvěru, přičemž žalovaný byl povinen tyto prostředky vracet v pravidelných měsíčních splátkách zahrnujících jistinu, úroky a další sjednané poplatky. Žalovaný však své povinnosti neplnil řádně a včas, čímž se dostal do prodlení, a žalobce proto v souladu se smluvními ujednáními oba úvěry zesplatnil ke dni [datum] a vyzval žalovaného k úhradě celé dlužné částky. Žalobce dále tvrdí, že žalovaný v rámci první úvěrové smlouvy načerpal celkem částku 52 744 Kč a uhradil pouze 15 888 Kč, zatímco v rámci druhé smlouvy načerpal částku 180 053,65 Kč a uhradil 112 137,02 Kč. V důsledku toho eviduje žalobce ke dni podání žaloby pohledávky ve výši 51 735,62 Kč a 112 209,24 Kč, sestávající zejména z neuhrazené jistiny, poplatků, nákladů na vymáhání a smluvních pokut. Žalobce současně uplatňuje příslušenství pohledávek v podobě kapitalizovaných smluvních úroků, zákonných úroků z prodlení a dalších úroků běžících do zaplacení, přičemž způsob jejich výpočtu dokládá splátkovými kalendáři a dalšími listinami. Dále žalobce uvádí, že žalovaného opakovaně vyzýval k úhradě dluhu, včetně zaslání předžalobní výzvy, avšak žalovaný na tyto výzvy nereagoval a po zesplatnění úvěrů neuhradil žádnou částku. Z tohoto důvodu žalobce uplatnil své nároky u soudu a domáhá se rovněž náhrady nákladů řízení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nesporoval.
3. Jelikož žalobce již v žalobě samé souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, vyzval soud žalovaného, aby sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se žalovaný ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že se žalovaný ve stanovené lhůtě k navrhovanému postupu soudu nevyjádřil, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky.
4. Soud má za prokázaný následující skutkový stav.
5. Žalobce poskytl žalovanému úvěry, které jsou specifikovány v žalobním tvrzení. Žalobní tvrzení prokazují úvěrové smlouvy, úvěrové podmínky, splátkové kalendáře, karta klienta, ověření bonity MLS. Žalovaný se zavázal k plnění, jak je uvedeno v žalobním tvrzení. Žalovaný poskytnuté úvěry a sjednaný úrok a další náklady úvěru sjednané pro případ prodlení žalovaného žalobci řádně nesplácel. Žalovaný byl žalobcem vyzván k uhrazení dlužných částek, což dokládá výzva ke splacení celé půjčky, předžalobní výzva, podací archy.
6. Poskytovatel úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného, tedy schopnost splácet. Úvěruschopnost žalovaného před uzavřením obou smluv řádně prověřil kombinací více metod, zejména výpočtem maximálního limitu měsíční splátky (MLS), který zohledňuje příjmy, výdaje i existující závazky dlužníka. Za tímto účelem si opatřil bankovní výpisy a potvrzení o příjmech, z nichž ověřil výši pravidelných příjmů žalovaného i jeho výdajovou strukturu, a současně provedl lustraci v registrech (zejména NRKI, CEE, ISIR, případně SOLUS), z nichž zjistil existující závazky a jejich splátkovou výši i platební morálku, která byla v době uzavření smluv standardní. Zjištěné závazky zahrnul do výpočtu MLS a dospěl k závěru, že žalovaný má dostatečný disponibilní příjem ke splácení úvěru; tento závěr podle něj potvrzuje i skutečnost, že žalovaný úvěr po určitou dobu skutečně splácel. S ohledem na tuto skutečnost nelze uzavřít, že by zde byly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet, které by byly sto se projevit v podobě zákonné sankce - neplatnosti smlouvy (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 33 Cdo 1819/2023).
7. Provedené důkazy jsou ve vzájemném souladu a vyznačují se vysokým stupněm věrohodnosti, v řízení nebyly nijak relevantně zpochybněny. Soud v této situaci hodnotí důkazy jako dostatečné a pokládá skutkový stav za jednoznačně zjištěný. Soud neshledává ve smlouvě žádná nepřiměřená ujednání. Požadovaný úrok odpovídá sazbám jiných poskytovatelů úvěrů. Podmínky úvěru byly žalovanému řádně a srozumitelně vysvětleny, jsou obsaženy ve smlouvě. Smlouva je v souladu § 2395 a násl. o. z. a s ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru.
8. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle ustanovení § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
10. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Podle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
12. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav dále aplikoval citované právní normy, když dospěl k závěru, že jednáním žalobce a žalovaného došlo k platnému uzavření smluv o úvěru ve smyslu výše citovaného ustanovení § 2395 a násl. o. z. Žalobce plnil svou povinnost ze zmíněných smluv poskytnutím peněžních prostředků, a žalovanému tak vznikla povinnost tyto peněžité prostředky žalobci vrátit a zaplatit sjednaný obchodní úrok, případný úrok z prodlení, smluvní pokutu a stanovené a účtované poplatky.
13. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení dluhu (pohledávky) z úvěru, měl žalobce jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že se žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru a že na základě této smlouvy dlužníku byly poskytnuty finanční prostředky a že dlužník dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobce břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky (srov. např. komentář Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. [adresa]: [právnická osoba].Beck, 2006, str. 569). Pokud jde o požadavek žalobce na úhradu jistiny, pak bylo na žalovaném, aby tvrdil a současně důkazně prokázal, že úvěrovému věřiteli uhradil i další splátky nad rámec tvrzený žalobcem. Tato skutečnost tvrzena nebyla a důkazně ji soud za osvědčenou nemá. Poskytnutí úvěrových prostředků má soud z důkazních prostředků předložených a označených žalobcem za prokázané, žalovaný ostatně tuto skutečnost ani nerozporoval.
14. Soud přezkoumal v návaznosti na tvrzení žalobce průběh úvěrového vztahu mezi žalobcem a žalovaným, když dospěl k závěru, že žalovaný je ve vztahu k žalobci v prodlení s uhrazením poskytnutých částek úvěrů a s tím souvisejícími platbami. V neposlední řadě vznikl žalobci nárok na zákonný úrok z prodlení, jehož výši a počátek prodlení soud hodnotí jako zákonný neodporující skutkovým zjištěním soudu.
15. S ohledem na výše uvedené proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O lhůtě plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 věta první před středníkem o. s. ř. a tuto stanovil v souladu se shora citovaným ustanovením jakožto lhůtu obecnou třídenní.
16. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť účastníku, který měl ve věci plný úspěch přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve sporu úspěšný, má právo na náhradu nákladů řízení, a to zaplacený soudní poplatek 6 558 Kč, náhradu nákladů za zastoupení advokátem, když odměna je vypočtena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Podle § 7, § 11 odst. 1 cit. vyhl. je odměna advokáta za 3 úkony po 7 660 Kč – převzetí a příprava zastoupení , předžalobní výzva a sepis žaloby, tedy 22 980 Kč, náhrada nákladů – režijní paušál podle § 13 odst. 4 je za tři úkony po 450 Kč, tedy 1 350 Kč a dále 21% DPH z odměny a náhrady nákladů advokáta. Celkem jsou tedy náklady řízení, které je žalovaný povinen zaplatit ve výši 35 997,30 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobce.