Výrok
I. Řízení se co do částky 4 500 Kč s 12,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 4 500 Kč od [datum] do zaplacení, zastavuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 13 000 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách každé po 2 600 Kč, splatných vždy nejpozději do každého 25. dne v kalendářním měsíci, počínaje prvním měsícem po právní moci tohoto rozsudku. Nezaplacením, byť části jedné splátky se stává splatným celý dluh.
III. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhá na žalované zaplacení 12,75 % úroku z prodlení ročně z částky 13 000 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.
IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 836,80 Kč, do 60 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v [adresa] domáhal na žalované zaplacení částky 17 500 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že žalobce uzavřel s žalovanou dne [Anonymizováno] smlouvu o úvěru č. [hodnota] (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě poskytl žalované úvěr v původní výši 15 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne [Anonymizováno]. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila a dostala se do prodlení s vrácením úvěru. Žalovaná se ve Smlouvě dále zavázala k datu splatnosti uhradit žalobci smluvní úrok v kapitalizované výši 4500 Kč. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka v celkové výši 17 500 Kč, skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 15 000 Kč a ze smluvního úroku ve výši 1,00 % denně z jistiny za dobu čerpání úvěru dle čl.
2 Smlouvy v kapitalizované výši 2 500 Kč nejpozději splatných dne [Anonymizováno], to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od dne následujícího po dni splatnosti úvěru. Žalobce poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.[Anonymizováno].[Anonymizováno], na které si žalovaná vybrala dle své vlastní volby dostupné parametry, jako jsou výše požadovaného úvěru v českých korunách a dobu splatnosti úvěru ve dnech. Následně žalovaná vyplnila registrační formulář, kde uvedla své osobní údaje, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Poté byla žalovaná povinna obeznámit se s obsahem, podmínkami, právy a povinnostmi a sankčními ujednáními plynoucími z uzavření Smlouvy. Tímto žalovaná učinila návrh na uzavření konkrétní Smlouvy vůči žalobci. Žalovaná potvrdila, že návrh Smlouvy přečetla a s jejím obsahem souhlasí. Žalovaná se dále zavázala poskytnout žalobci částku ve výši 1 Kč prostřednictvím bankovního převodu, jenž je označena jako ověřovací platba, kterou žalobce vyžaduje za účelem ověření totožnosti. K identifikaci veškerých vzájemných plateb mezi stranami byl dohodnut variabilní symbol odpovídající číslu Smlouvy. Po přijetí této platby byla Smlouva podepsána prostřednictvím unikátního SMS kódu, jenž žalobce zaslal žalované na jí uvedené telefonní číslo. SMS kód ve znění [Anonymizováno] žalovaná následně vložila do příslušného formulářového pole na webových stránkách žalobce a odesláním potvrdila svoji vůli být Smlouvou vázána. SMS kód byl uveden na poslední straně Smlouvy. Žalovaná výše uvedenými kroky uzavřela s žalobcem Smlouvu. Žalobce poskytl žalované úvěr dne [Anonymizováno], a to převodem z bankovního účtu žalobce na bankovní účet žalované č. [č. účtu], který je totožný s bankovním účtem, z něhož byla provedena ověřovací platba ve výši 1 Kč. Žalobce identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu [var. symbol], jenž odpovídá číslu Smlouvy. Úvěr byl žalované prokazatelně poskytnut, jak je patrno z přiloženého potvrzení o provedené platbě od platební brány [Anonymizováno] ale přesto nebyl žalovanou do dnešního dne vrácen. Žalovaná byla prokazatelně upomínána k úhradě dluhu upomínkami odeslanými žalobcem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobce. Upomínka byla právním zástupcem žalobce odeslána dne [Anonymizováno].2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že úvěr ve výši 15 000 kč jí byl skutečně poskytnut. Přestože požadované úroky značně kolidují se zákonnými možnostmi, přesto postupuje tak, že se s věřitelem domlouvá na dílčích úhradách dle svých možností. Požádala o možnost rozdělení dlužné částky alespoň na čtvrtiny, tedy 4 splátky.
3. Na výzvu soudu dle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaná nevyjádřila. Proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání. Žalobce již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu uvedl, že souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání.
4. Soud vyzval žalobce doložení důkazů, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Žalobce na výzvu reagoval tak, že uvedl, že žalovaná dne [datum] uhradila částku 2 000 Kč, kterou žalobce započetl na dlužnou jistinu. Žalobce vzal žalobu zpět co do částky 4 500 Kč (úhrady 2 000 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 2 500 Kč a 12,75 % úroku z prodlení ročně z částky 4 500 kč od [datum] do zaplacení.
5. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) může žalobce (navrhovatel) vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela.
6. Podle § 96 odst. 2 věty první o. s. ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.
7. Jelikož vzal žalobce žalobu zpět co do částky 4 500 Kč a 12,75 % úroku z prodlení ročně z částky 4 500 kč od [datum] do zaplacení, soud řízení v této části zastavil (výrok I.).
8. Z listinných důkazů (smlouvy o úvěru, formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, potvrzení o provedené platbě, výzvě k úhradě před podáním žaloby, podacím lístkem) zjistil následující skutečnosti. Žalovaná uzavřela smlouvu o úvěru a zavázala se uhradit poskytnutou částku, sjednaný úrok. Potvrzením o provedené platbě je prokázáno poskytnutí částky v celkové výši 15 000 Kč žalované, a to převodem na její účet, žalovaná ostatně tuto skutečnost ve svém vyjádření k žalobě potvrdila. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani po výzvě žalobce.
9. Soud rozhodoval na základě předložených listinných důkazů a dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou proto, že ze strany poskytovatele úvěrů, tj. ze strany žalobce, nedošlo k pečlivému posouzení schopnosti žalované úvěr splácet, respektive žalobce tuto skutečnost netvrdil, ani k ní nedoložil žádné důkazy, a to ani přes výzvu soudu. Soud tedy nezjistil, z jakých konkrétních údajů poskytovatel úvěru vycházel, jaké skutečnosti bral v úvahu. Posouzení schopnosti klienta splácet spotřebitelský úvěr je však nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním případně v domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. To podle názoru soudu žalobce učinil chybně, nedostatečně. Důkazy, které by dokládaly tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalované úvěr splatit, žalobce nepředložil, nebylo tedy prokázáno, že by došlo ze strany žalobce k pečlivému posouzení schopnosti žalované úvěr splácet. Z tohoto důvodu považuje soud úvěrovou smlouvu za neplatnou.
10. Žalobce si tedy počínal nezodpovědně, když finanční situaci žalované posoudil jako situaci, za které bude žalovaná schopna podmínky úvěrové smlouvy plnit. Neplatnost smlouvy je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Jde o neplatnost absolutní podle § 588 o. z. vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek. V případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není totiž neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud byl proto povinen zabývat se otázkou platnosti smlouvy i bez návrhu žalované.
11. Soud posuzoval nárok žalobce podle následujících ustanovení.
12. Podle § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Podle § 86 ods.t 2 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 87 ods.t 1 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle § 87 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
16. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
17. V daném případě soud dovodil, že žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalované, respektive toto neposoudil s náležitou pečlivostí, respektive žalobce o zkoumání úvěruschopnosti žalované neunesl důkazní břemeno. Pokud žalobce zkoumal úvěruschopnost žalované, učinil tak značně formálně. Zkoumání úvěruschopnosti žalované nepovažuje soud prokázané, pokud toto bylo zkoumáno, považuje to za formální, nedostatečně pečlivé a formální zkoumání způsobuje neplatnost uzavřené smlouvy.
18. Soud vzal v úvahu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. Zn. 33 Cdo 3675/2021. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).
19. Při výkladu konkrétního ustanovení zákona lze k závěru o jeho smyslu a obsahu dospět pouze kombinací gramatického, logického, systematického, teleologického a případně historického a komparativního výkladu.
20. Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad).
21. Samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text "v době přiměřené jeho možnostem" míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze [právnická osoba] vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2017, s. 436-440).
22. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů "lichvářských" úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.
23. Na základě výše uvedeného uzavřel soud, že smlouva o úvěru, která je předmětem této žaloby uzavřená mezi poskytovatelem úvěru a žalovanou je neplatná. Žalobce má právo na vrácení poskytnuté jistiny, a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Jistina činila 15 000 Kč, žalovaná uhradila částku 2 000 Kč. K úhradě tedy zbývá částka 13 000 Kč. Ohledně tohoto nároku bylo žalobě vyhověno (výrok II). Soud však zamítl žalobu, pokud jde o požadovaný zákonný úrok z prodlení z částky 13 000 Kč od [datum] do zaplacení (výrok III). Je nutné konstatovat, že žalovaná se s placením dosud nedostala do prodlení. Lhůtu ke splacení dlužné částky stanovil soud v rozhodnutí. Splatnost pohledávky žalobce teprve nastane po uplynutí stanovené lhůty. Až poté se dostane žalovaná do prodlení s plněním, pokud uvedenou částku neuhradí.
24. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 146 odst. 2 o. s. ř. V daném případě byl žalobce ve věci úspěšný ve výši 66 % - rozsudkem přiznaná částka 13 000 Kč. Naopak žalobce byl neúspěšný v části, ve které bylo řízení zastaveno (částka 4 500 Kč a 12,75 % úrok z prodlení ročně z částky 4 500 Kč od 11. 8. 2025 do 30. 7. 2025 - pro účely výpočtu poměru úspěchu a neúspěchu ve věci byl úrok vyčíslen ke dni vyhlášení rozsudku, tj. částka 555,84 Kč), když zastavení řízení v dané věci zavinil žalobce, který vzal žalobu zpět jednak co do částky 2 000 kč, kterou žalovaná uhradila ještě před podáním žaloby a ve zbylé části po poučení soudu stran prokázání prověřování úvěruschopnosti žalované před uzavření smlouvy. Dále byl žalobce neúspěšný v části, ve které byla žaloba zamítnuta (12,75 % úrok z prodlení ročně z částky 13 000 Kč od 11. 8. 2025 do 30. 7. 2025 - pro účely výpočtu poměru úspěchu a neúspěchu ve věci byl úrok vyčíslen ke dni vyhlášení rozsudku, tj. částka 1 605,77 Kč). Celkové náklady řízení žalobce činily částku 2 615 Kč sestávající se ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč dle položky 2 písm. b) sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/1991 Sb., odměny za zastupování advokátem v celkové výši 1 200 Kč, tj. za 3 úkony právní služby po 400 Kč dle § 14b a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. – převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a sepis žaloby, 3 režijních paušálů za 3 úkony právní pomoci po 100 Kč, a 21 % DPH. Jelikož byl žalobce úspěšný ve výši 66 %, náleží mu náhrada nákladů řízení ve výši 32 % (66 % - 24 %), tedy ve výši 836,80 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalované povinnost zaplatit náklady řízení k rukám zástupce účastníka.
25. Podle ustanovení § 160 o.s.ř. uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může stanovit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. Žalovaná v daném případě s ohledem na svoji finanční situaci požádala o možnost úhrady dlužné pohledávky formou splátkového kalendáře. Navrhla přitom rozdělit dluh minimálně do 4 splátek. Soud v daném případě zvážil finanční situaci žalované i celkovou výši dlužné pohledávky, kdy při výši splátky 2 600 Kč měsíčně by byl dluh (jistina) uhrazen do 5 měsíců. Soud tuto lhůtu hodnotí jako přiměřenou, proto vyhověl žádosti žalované a uložil jí povinnosti uvedené ve výroku II. rozsudku splnit ve splátkách ve výši 2 600 Kč měsíčně, splatných vždy nejpozději do každého 25. dne v kalendářním měsíci, a to pod ztrátou výhody splátek. Pokud jde o povinnost k úhradě náhrady nákladů řízení (výrok IV), pak tuto soud uložil žalované splnit ve lhůtě 60 dnů od právní moci rozsudku. Jelikož soud rozložil povinnost žalované k úhradě jistiny do 5 splátek, má s ohledem na vyjádření žalované za to, že je v jejích možnostech náhradu nákladů řízení uhradit do takto stanovené lhůty.